SSTknihy komentáře u knih

Je mi líto, ale žádný wow efekt se po přečtení nedostavil... Snaha šokovat děsivým zločinem jen slabě maskuje chaotický děj, podivné vyšetřování, nesympatické postavy a zcela nelogické chování pachatele. Protože na konci si říkáte: "Proč právě takhle? Proč vůbec?"
Čtivé to je, děj celkem ubíhá, jsou tu i vážně dobré scény a mnohé čtenáře to určitě naláká na další díly, ale mě to prostě nechytlo.

85 05.11.2023

Byli tři, byli nerozluční, byli jako jedno tělo. Mělo to tak být navždy. Žádná síla nemohla přetrhnout tohle pouto ani pokazit jejich plány do budoucna. Samozřejmost dětských snů ale krutě naruší osudové nehody, nečekané události a smutná realita všedních dnů. Přátelství musí projít těžkými zkouškami, aby se ukázalo, jestli je to pouto opravdové, nebo jde jen o nostalgickou vzpomínku na dětská léta.
Příběh o přátelství, o tajemstvích v nás, o obavách z odhalení a odevzdání se druhým. Román o nejistotě, bolesti, strachu a pochybnostech. O hledání správné cesty i sebe sama. Velký příběh o lásce ve všech možných podobách.
Těch 600 stránek je možná trochu moc. To důležité se odehrává až v poslední čtvrtině a dojít tam si žádá hodně trpělivosti. Možná se budete dokonce cítit trochu podvedeni ze způsobu, jakým si autorka se čtenáři zahrává. Nakonec ale všechno do sebe zapadne a ten čtenářský zážitek za to stojí.

98 21.10.2023

Tohle je přesně ten typ „velkého románu“, který vás pohltí svou vrstevnatostí, bohatým dějem, plnokrevnými postavami a skvělou atmosférou. Velká gesta, velké city, dramatické okamžiky i neutuchající touha po životě. Jako po spirále se s každou další kapitolou posouváte v ději hlouběji a hlouběji. Podmaní si vás a nepustí, dokud spolu s hrdiny nedojdete až na samý konec jejich příběhů. John Irving je jednoduše velký vypravěč.

94 19.10.2023

„Horší, než obyčejné bídné dětství je bídné irské dětství, a ještě horší je bídné irské katolické dětství.“

Autobiografické vzpomínky na 30. a 40. léta minulého století, prožitá ve slumech katolického Limericku patří k tomu nejotřesnějšímu a zároveň nejkrásnějšímu, co kdy bylo o Irsku a o specifickém rozpoložení irské duše napsáno. Příběh, který je místy tak bolavý a tragický, že se vám derou slzy do očí, a zároveň tak neuvěřitelně plný humoru, že se ty samé slzy derou z očí z nezadržitelného smíchu. Třešinkou na pomyslném dortu téhle irské historie je autorův vytříbený styl a jazyková brilantnost. Prostě nádhera!

96 19.10.2023

Příběh obyčejné americké rodiny. Příběh jednoho letního odpoledne, kdy zdánlivě banální událost ve svém důsledku zničila hned několik životů. Příběh o lásce, nenávisti a špatných rozhodnutích. Výborná psychologická studie toho, jak jeden jediný okamžik či událost dokáže ovlivnit naše životy a jak náročná může být cesta k odpuštění a opětovnému nalezení sebe sama.

„Díváme-li se zpět do minulosti, rozeznáváme v čase chvíli, která byla rozhodující, v níž se změnila osnova našich životů, chvíli, ve které jsme se neodvolatelně dali novým směrem. Ta chvíle – to může být pouhá vteřina, ve které se otočí kolo, vymění pohled, vysloví věta – nebo to může být dlouhé odpoledne, týden, roční období, kdy je výsledek nerozhodný, kdy se kolo točí stokrát a kdy se na sebe vrší drobné příhody, kterým dovolíme, aby se staly.“

82 19.10.2023

Vtipné, sarkastické, ironické a výborně vypointované povídky s lehce erotickým nádechem. Mistr povídky opět dokazuje, že umí z tohoto žánru vytěžit maximum. Pohrává si se svými hrdiny, nemilosrdně jim umí nahlédnout až na dno jejich duše (i žaludku) a neodpustí jim žádnou chybu, přetvářku, faleš či samolibost. Roztomilé počteníčko, u kterého se budete bavit, ale mezi řádky vám občas i pěkně zatrne.
K mým absolutně nejoblíbenějším patří Velká rošáda – pointa téhle povídky je prostě geniální. A mimochodem, příběh existuje i v televizním zpracování. V roce 1988 si pod režijním vedením Milana Lasici zahráli hlavní hrdiny Milan Kňažko a Stano Dančiak.

86 17.10.2023

Bonviván, sběratel pavouků, škorpionů a vycházkových holí, milovník opery, odborník na čínský porcelán, svůdce žen a bezpochyby největší smilník všech dob. Seznamte se – strýček Oswald. Vydejte se spolu s ním na zábavnou, extravagantní, ironickou a sarkastickou cestu k originálně nabytému bohatství. Tohle vyprávění berte s nadsázkou a s lehkostí. Pak si ho užijete a výborně se pobavíte. Protože strýček Oswald je opravdu výstřední týpek. Úplně vidím, jak se při psaní Dahl pochechtával a už předem se bavil na účet upjatých a prudérních čtenářů.

Klasická záhada zamčeného pokoje – uzavřená místnost, čtyři podezřelí hosté hrající bridž, mrtvý hostitel a ve vedlejší místnosti policista, soukromý detektiv, kolonel a spisovatelka detektivních příběhů. Šlo o promyšlený zločin nebo vraždu z náhlého popudu? Co myslel hostitel svými náznaky o vraždách, které zůstanou nepotrestány v domnění, že šlo o nešťastnou náhodu?
Pokud znáte jen filmové zpracování, klidně se do čtení pusťte – v knize jsou karty rozdány a zamíchány trochu jinak, takže se nemusíte bát, že byste se nudili.

89 16.10.2023

Na scénu vstupuje praktická a výkonná slečna Lemonová, díky které je Poirot vtažen do pátrání v penzionu, kde je ubytována skupina studentů. Tentokrát se šedé buňky mozkové pořádně zapotí, protože bude třeba vyšetřit jednu domnělou sebevraždu, několik vražd, podivné krádeže, pašování i nelegální obchod. Ještě že je Poirot tak geniální, protože tentokrát je to pořádný propletenec.

Příběh z poválečného období, odehrávající se těsně po osvobození koncentračního tábora. Chaotická doba, kdy všechno bylo možné, včetně velkých plánů a snů. Příběh tří přeživších židů, přesvědčených, že mají nárok na nový spokojený život, i za cenu překročení hranice zákona. V současné záplavě knih s válečnou a židovskou tematikou je tenhle román něco trochu jiného a stojí za přečtení.

58 16.10.2023

Absurdní příběh, který by se mohl tak snadno stát reálným, až z toho mrazí do morku kosti. Příběh lidského tvora bez páteře a bez svědomí. V podstatě satirické, černo-černé a kruté podobenství o tom, že „šaty dělají člověka“. Cesty osudu jsou opravdu nevyzpytatelné. Příběh je to rozhodně zajímavý, čtivý, místy děsivý až mrazivý. Kdyby ho nenapsal Žid, strhla by se určitě vlna kritiky na autorovu hlavu. Úplně nadšená jsem ale z knihy nebyla. Asi mi to přišlo až moc bezútěšné.

59 16.10.2023

Třetí a poslední vyprávění doktora Pivoňky z detektivní kanceláře Ostrozrak. Tentokrát se ocitáme v období protektorátu, v období temna a násilí. Německý vliv je cítit na každém kroku a doktor Pivoňka je proti své vůli vtažen do nebezpečného vyšetřování, kde tentokrát opravdu půjde o život. Jako u předchozích dílů skvěle promyšlená zápletka, výborně vykreslená atmosféra, má to spád, ironický nadhled, skvělé dialogy a nechybí ani smysl po humor. Tuhle trilogii jsem si opravdu užila.

67 13.10.2023

Druhé vyprávění doktora Pivoňky se tentokrát odehrává v létě 1938, kdy atmosféra houstne pod vlivem sílící německé moci. Zločin, který měl být zameten pod koberec jako vražda a sebevražda s erotickým motivem naštěstí nedá doktoru Pivoňkovi spát a odhodlaně se pouští do postupného rozplétání vzájemných vztahů a hledá motiv ke dvojnásobné vraždě. Zápletka je opět dobře promyšlená, má to vtip a skvěle vykreslenou atmosféru.

První ze tří detektivních příběhů, jejichž vyšetřovatelem je mladý, sympatický a trochu nesmělý doktor Pivoňka. Věrného Watsona mu poněkud neplánovaně dělají jeho roztomile švihnutá dívka Boženka a excentrický vynálezce továrník Ivo Zdeborský. Jejich přítomnost dodává vyprávění šmrnc, a hlavně značnou dávku humoru. Moc pěkně vykreslená atmosféra první republiky a zároveň skvěle vystavěný detektivní příběh. Klasická detektivka ve stylu staré školy, kdy se ještě vyšetřovalo bez laboratoří a technických vymožeností.

Detektivní povídky, které se svou formou i obsahem blíží spíš filozofickým úvahám než kriminálním příběhům. Pro Otce Browna je samotný zločin v podstatě poslední, zhmotnělá fáze scestné myšlenky. Závěrečné rozuzlení je sice odhalením pachatele a jeho činu, ale zároveň poukázáním na určitou skutečnost, schovanou pod nánosem falešných či konvenčních názorů.

62 13.10.2023

Po knize jsem sáhla kdysi na dovolené v podstatě z nouze a nedostatku jiného čtiva. Jde ale celkem o slušnou detektivku odehrávající se v ulicích válečného Londýna. Začíná to mrtvou dívkou v cizí posteli, ale brzy se k tomu přimotají lahve vzácného vína a rafinované rozkrádání vzácných uměleckých předmětů, které místo bezpečného úkrytu skončily bůhví kde.

55 13.10.2023

Mám ráda autorčiny knihy, kde si zkoušela jinou formu vyprávění. Nekonečná noc je svým způsobem hodně netypická detektivka. Vlastně je to spíš milostný příběh vyprávěný mužem, který jednoho dne náhodou potkal krásnou dívku, do které se bezhlavě zamiloval. Třešinkou na dortu bylo její bohatství. Mike a Ellie se vzali, nechali si postavit luxusní dům na pozemku známém jako „Cikánský revír“ a žili zde šťastně až do smrti.
Nebyla by to ale Agatha Christie, kdyby k té smrti nedošlo poněkud předčasně, podezřele a kdyby jednu vraždu nenásledovala další. Je vůbec možné zvítězit nad zlem, které se usadilo hluboko v duši člověka? Zajímavostí je, že v televizním zpracování vyšetřuje případ slečna Marplová - přiznám se, že mi to vůbec nevadilo a do příběhu mi docela hezky zapadala.

Postapokalyptická vize společnosti, kde se jakákoliv odchylka považuje za nebezpečí, které je nutné zlikvidovat. Strach z jinakosti a čehokoliv neznámého zavání středověkým tmářstvím a náboženským fanatismem, které drží společnost sevřenou v kleštích strachu. Jako ve všech svých knihách, i tady autor vedle samotného příběhu nastoluje filozofické otázky, týkající se samé podstaty člověka, lidstva i civilizace samotné. Čtení, které vás nezanechá lhostejnými.

70 12.10.2023

Skvělé sci-fi o ohrožení lidstva, pod jehož povrchem se skrývají obecné úvahy o společnosti a civilizaci. Problém „zabij nebo budeš zabit“ tady překračuje hranice jedince a nastoluje otázku, zda může být jednotlivec obětován pro zachování většiny. Proti sobě tu stojí mimo jiné i odlišné způsoby řešení krize jednotlivých národů. Wyndham opět dokazuje, že jeho knihy jsou víc než jen příběh.

Přečetla jsem od Agathy Christie všechno, co napsala, takže zákonitě i ty příběhy, které jsou trochu slabší. Bohužel k nim patří i Hodiny. Obecně mě ty špionážní linky, odvážní mladí muži a dívky v nesnázích v jejích knihách moc neberou. Poněkud překombinovanému, až zmatenému příběhu tentokrát moc nepomáhá ani Poirotova přítomnost. Ale pořád je to klasika, jejíž čtení rozhodně není ztráta času.

60 12.10.2023