Smonca
komentáře u knih
Konec Přemyslovců v Čechách
Jiří Tomáš
Kniha na krásné téma, psaná zřejmě s nadšením a upřímnou snahou, ale tím vše pozitivní končí. Kompilace z různých spíše popularizačních starších titulů, navíc s množstvím faktografických knih. Autor nepřináší nic nového.
Třešně v rumu
Michaela Janečková
Tak přesně takovou knihu jsem teď potřebovala. Tekly mi slzy smíchu, klobouk dolů před autorkou, umí si udělat legraci ze svých bližších, ale hlavně taky ze sebe.
Dracul
Dacre Stoker
Nečetlo se to špatně, ale některé části mi přišly moc zdlouhavé a popisné. Druhá půlka knihy měla lepší spád. Zaujalo mne, jak autoři vysvětlili zázračné uzdravení z nemoci Brama Stokera.
Bezmezná ctižádost
Ken McClure (p)
Čtivé, mělo to spád. Četla jsem kvůli výzvě a musím napsat, že velmi milé překvapení. Hlavní hrdina sympaťák. Kvůli dnešní době téma epidemie ještě více rezonujicí...
Listopád
Alena Mornštajnová
Byla jsem strašně zvědavá, jaká knížka bude. Psaní paní Mornštsjnové mi sedí, vyhovuje mi její úsporný styl, který mnohdy zapůsobí víc než 1000 slov. V listopádu mi ale občas přišlo, že je škoda, že jsme se nedozvěděli něco víc, větší podrobnosti, víc myšlenkových pochodů hrdinek, pár stránek navíc by určitě nevadilo. Moc se mi líbil nápad s vloženými dopisy. Přečteno za dva večery.
Pryskyřice
Ane Riel
Perfektně napsané, po půlce už se kniha nedala odložit, prostě jsem musela vědět jak to s Livií dopadne. Není to vysloveně detektivka, ale příběh je plný ponuré atmosféry, kterou umocňuje to, ze hlavní hrdinkou je malá holčička.
Katedrála moře
Ildefonso Falcones
Kniha se dobře četla. Je na ní vidět, že autor čerpal z historických pramenů ve formě středovekých soudních knih a zápisů. Hlavní hrdina mi byl sympatický, jen mi přišlo, že těch zvratů v životě měl až moc. Mám také trochu pocit, i když bych většinu jeho myšlenek a rozhodnutí podepsala, že jeho pohled na svět by ve středověku prostě nebyl možný, že prostě myslel jako moderní člověk.
Zaujala mne i
letmá zmínka o našem "Otci vlasti" jako o panovníkovi, který podporoval pogrom na Židy, takhle my Karla IV. moc neznáme...
Klášter božích panen
Dagmar Štětinová
Hrozně mne mrzí, že nemůžu dát více hvězdiček, ale jinak hodnotit nemohu. Celkové pojetí knížky mi přijde jako promarnění příležitosti napsat fantastickou knihu. Příběh Barbory Ubrykové by si zasloužil lepší uchopení.
Nevím ani, kam by šla knížka zařadit, nebyla to ani literatura faktu ani historická detektivka ani červená knihovna... Prostě nejistá slepenina, která se ne úplně dobře četla. Také mi dost vadilo počáteční nedatování událostí, na obálce "román z dávné a kruté doby"... Fajn, tak středověk? Pak čteme o dělení Polska... no dobrá 18. století? Až na posledních stránkách se dozvíme dokonce i datum narození nešťastné hrdinky a šup, jsme v polovině 19. století... To mi nepřijde až tak dávná a krutá doba... Dočetla jsem, ale jen proto, že pršelo a knížka má 180 stránek...
Útěk
C. L. Taylor
čekala jsem trochu víc. Nebylo to špatné čtení, ale některé věci mi tam vadily. Přišlo mi to překombinované, životní příběh manžela mi nepřišel úplně uvěřitelný. Každopádně na propršené podzimní odpoledne ideální.
Deníček moderního páru aneb Ženy jsou z Venuše a muži jsou debil
Dominik Landsman
Do čtení jsem se dala kvůli výzvě. A jen kvůli ní jsem knihu dočetla. Vůbec mi nesedla.
Dívka ve vlaku
Paula Hawkins
Přečteno za večer, zajímavá zápletka, ale celkem brzo jsem začala tušit, jak to dopadne.
Aristokratka a vlna zločinnosti na zámku Kostka
Evžen Boček
U prvního dílu jsem byla nadšená, u těch dalších už to bylo na mne pořád stejné a ohraná písnička. opakovaný vtip, už prostě přestává být vtipem. Zde se autor snažil vymyslet zajímavou zápletku, ale na mne to bylo až moc předimenzované. Prvním dílem jsem se prosmála, u tohoto posledního mi do smíchu nebylo...
Zadní dům
Anne Frank
Deník Anny Frankové jsem četla kdysi na střední škole, tedy to starší vydání z roku 1957. Už tehdy na mne kniha zanechala obrovský dojem a vyvolala ve mne velký obdiv k dívce, která nedostala šanci svůj nesporný talent uplatnit dál. Nyní už mám v knihovně desítky knih a pamětí o holokaustu a byla jsem zvědavá na nový překlad deníku. Musím říci, že je psán mnohem svěžejším jazykem rozhodně bližším k jazyku dnešní mládeže. V novém překladu byly použity i části, které v původní verzi chyběly. Některé tyto části nám čtenářům ještě více přiblížily niterný a citový svět Anne. Samotnou mne to až uvedlo do rozpaků a občas mne vytanula na mys otázka, co by tomu řekla Anne, že si tu teď čtu její myšlenky, které měly zůstat tajné.
Vrány
Petra Dvořáková
Příběh jedné rodinné tragédie střídavě očima dcery a matky. Za mne škoda, že tam nebyl i pohled ostatních členů rodiny. Vlastně všichni v té rodině byli svým způsobem nešťastní. Bára byla něco jako hromosvod pro nezdary a citové výlevy těch ostatních a takovou zátěž nemohla unést. Bylo mi jí velice líto. Myšlenkové pochody matky mi byly hodně cizí, nejvíc mne iritovala tou snahou zalíbit se a porovnávat se se svým okolím. Chmurné atmosféře příběhu přispěly i nádherné a velmi neotřelé ilustrace.
Mrtvá a živá
Daphne du Maurier
Knihu jsem poprvé četla asi v patnácti, od té doby uteklo hodně vody:-) Jediné, co si pamatuji, je, že se mi tehdy příběh moc líbil. Po letech jsem se tedy díky čtenářské výzvě k Mrtvé a živé vrátila. Knížka se mi pěkně četla. Zápletka příběhu byla zajímavá i hlavní hrdinka mi byla sympatická. Občas mi připomínala mne v telecích letech... :-) Napínavé čtení s krásnými popisy anglického venkova, kterému čas rozhodně nebral na kráse.
Skleněný pokoj
Simon Mawer
Vilu Tugendhat bych jednou moc ráda navštívila, zatím znám z obrázků a teď i z popisů v knize. Právě popis atmosféry "Skleněného pokoje" se mi na knize líbil nejvíc. Kniha se četla dobře, jen mi vadilo několik věcí. Nevím, jak to přesně vyjádřit, řekněme míra fikce. Hlavní manželský pár, stavitelé vily, byl autorem vymyšlený, se zkutečnou rodinou Tugendhatových měl společného vlastně jen to, že těsně před válkou odešel do Švýcarska a pak do zámoří. Jiné postavy např. V. Kaprálová jsou v knize samy sebou, bez fikce. Chápu, že vymyšlenost hlavních postav umožnila autorovi pustit se do velmi odvážného mapování citových vztahů stavebníků vily. No a právě ta odvážnost byla další věc, která mi úplně nesedla...
Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti
Ransom Riggs
Moc lituji jediné věci... Že jsem nejdříve viděla film a knihu četla až pak. Film se mi líbil, knížka ještě více, ale obrácené pořadí mne připravilo o to obrovské překvapení, které Jacob zažije při své návštěvě sirotčince. Naprosto neotřelý příběh, úžasně čtivé. A ani bych neřekla, že je pro děti, je tam tam spousta věcí k zamyšlení, třeba vztah společnosti k jinakosti.
Mlčící pacientka
Alex Michaelides
Povedená detektivka, která se pěkně četla a na rozdíl od většiny dnešních thrillerů či detektivních příběhů nebyla na každé stránce mrtvola. Není to kniha, ze které by mi spadla čelist, ale jako knížka na lehátko k vodě ideální.
Maus – Souborné vydání
Art Spiegelman
Kniha, kterou by si měl každý přečíst a také pozorně prohlédnout. Velmi silný emocionální zážitek. Jeden obrázek vydá za deset stránek textu. V ilustracích, ač na první pohled vypadají jednoduše, je obrovská síla, několikrát mne rozplakaly, několikrát jsem měla husí kůži. Je to jedno z nejzajímavějších pamětnických vyprávění, jaké jsem četla. Velmi mne zaujala dějová linka zaměřená i na problémy přeživších a jejich potomků, kteří holokaust nezažili, přesto jejich životy stále ovlivňuje.
Luk
Michelangelo Buonarroti
Michelangela považuji za jednoho z největších umělců všech dob, to co dokázal vysochat z mramoru je vrchol lidského umění, absolutní dokonalost. Je pro mne, která nevyniká v žádném uměleckém oboru, těžko pochopitelné, jak někdo tak nadaný mohl pochybovat o svém umu. Jeho básně mi přišly až děsivé, musel prožívat citové peklo a k tomu navíc věčnou nespokojenost.