Slůník komentáře u knih
Bylo osvěžující trávit čas příběhem, jehož postavy mají tak komplikované vzájemné vztahy - povedený únik z reality!
Kritice v předcházejících hodnoceních rozumím, ale:
1) Parta svalovců, která se snaží jednomu z nich pomoci citacemi červené knihovny, je nepřekonatelně roztomilá.
2) Takhle by vlastně měly knížky fungovat, ne? Že nás donutí přemýšlet o našich životních postojích...
Miluju autory, kteří na základě historické faktografie dovedou utkat příběhy lidí z masa a kostí, toužících po stejných věcech jako my dnes. Historie JSOU lidé a jejich příběhy!
Líbilo se mi prolínání světů a křehká, přitom silná hrdinka - pro fanoušky S. J. Maas opravdu jako dělané.
Tak krásně to začíná, v Paříži, jakou popisuje autor, bych si opravdu přála žít - a pak se tam toho děje moc, ale vlastně nic zásadního...
"Love is a battlefield / heartache to heartache, we stand." Mít někoho rád bolí - a Kristin Hannahová o tom dovede úžasně psát.
Příjemné zopakování skutečností z výborného seriálu.
Úplně mi nevyhovuje způsob, jakým je kniha napsaná - ani rozhovor, ani esej, je v ní ale množství velmi inspirativních myšlenek.
Děti, o které se rodiče nezajímají nebo si rodičů nemohou vážit. Jak to může dopadnout? :-(
Lze jen doporučit např. studentům před maturitou - knížka nabízí vhled opravdu zábavnou formou.
Nejvíc se mi líbil fejeton od Kláry Kubíčkové, ale ani jeden nepovažuji za ztrátu času :-)
Kapitoly odehrávající se na Ukrajině na mě působí méně propracovaně, snad je to tím, že skutečnosti, které popisují, se velmi těžko vstřebávají. Je strašné pomyšlení, že autorka se ani zdaleka nepokouší popsat tuto ukrajinskou tragédii jako celek, přitom i ten malý kousek je šokující.
Velmi odborné, nemůže pominout nikdo, kdo se detailně zajímá o literární dílo Josefa Čapka. Pro mě nejzajímavější jeho konkrétní ukázky - báseň Obrazy je naprostý skvost.
Jazyk neoddělitelná součást čtenářského zážitku, ve spisovné češtině by to byla jiná kniha. Trochu deprese z toho, jak málo pochopení dokážeme pro druhé mit.
Kdybych si z knihy neodnesla nic jiného než kvakerské pravidlo kdy mlčet a kdy mluvit, stačilo by to.
V mem výtisku byly některé stránky přeházené, některé chyběly úplně. Na dojem z četby to nemělo prakticky žádný vliv... Dokonce přemýšlím, zda to nebylo součástí autorskeho záměru!
Mrzí mě, že se nedozvím, jak bych příběh vnímala bez toho všeho, co bylo zveřejněno. Po celou dobu četby jsem slyšela smutný, rezignovaný, unavený hlas bezejmenné hrdinky. Jako by mluvila za všechny trpící a odmítané. Neposlouchá se to dobře, přesto je správné, že ji autorka nechala promluvit.
Knížka napsaná s velikou láskou k přírodě, literatuře i lidem. Nezapomenutelně poetické popisy života v mokřadu, všechna čest překladatelce. Krásný a opravdový příběh, který uvízne nadlouho v paměti.
Určitě jde o mnohokrát vyprávěný příběh, koneckonců základních příběhů moc není. Líbil se mi způsob, jak byl vyprávěn, dobový kolorit a silná hrdinka.
V rozhovoru zaznívá mj., že žádného člověka neznáme na 100 %, ani sami sebe. Tak alespoň malé poodhrnutí opony, v tomto případě moc povedené - laskavosti a pozitivního myšlení je na světě opravdu zoufale málo.