Skip komentáře u knih

Název knihy je takový podivný, že jsem k ní přistupoval s jistou skepsí. Ta se ale velmi rychle rozplynula, protože tyhle sci-fi povídky mě teda fakt chytly. Při některých se dostaví až mrazení v zádech, a to mi věřte, že jsem čtenář, který se zas až tak moc pocity ovlivnit nedá. No zkrátka jsem si v některých chvílích říkal nebo spíš doufal, že autor nemá schopnost vidět budoucnost a píše „jen“ literaturu.

2 27.12.2014

Výborně napsaná kniha o lidské povaze a hlavně nevděku, který světem vládne. Ovšem ani pomsta jakéhokoliv druhu nepřinese to zpočátku očekávané rozřešení, uvolnění, pocit satisfakce… Můžeme to nazvat jakkoliv. Dykův známý román se čte jedna báseň.

2 25.12.2014

Tři příběhy (Svatý Xaverius, Ukřižovaná, Newtonův mozek), které jsou místy skoro poeovsky tajemné. Sem tam bych sice něco proškrtal, protože slušně rozjetý děj byl zbytečně zbrzděn přílišnou popisností, ale to je jen malá vada na kráse jinak velmi dobré knihy.

2 23.12.2014

Divadelní hru je lepší vidět na jevišti, ale jsou hry, které se i dobře čtou a Ovčí pramen k nim patří. Lehce a svižně napsaná hra o vzpouře občanů města Fuente Ovejuna proti komturovi calatravského řádu, který jaksi přecenil svou moc.

3 21.12.2014

Přiměřeně vtipně podané peripetie ženy, která se chce seznámit přes seznamku. Nejedná se o bůhvíjak kvalitní literaturu, ale dá se to celkem v pohodě přečíst, aniž by měl člověk pocit, že čte něco trapného. Jelikož mám sám jisté zkušenosti s titulní seznamkou, musím říct, že s ženskými to tam je často stejně děsné jako s chlapy, o nichž autorka píše.

2 19.12.2014

Poslední část cesty, která začala na severu Afriky. Tentokrát se naši cestovatelé na poslední etapě „probili“ přes střední Ameriku (Panamu, Kostariku, Nikaraguu, Honduras, Salvador) až do Mexika a odtud zpět domů. Líbí se mi, když jsou autoři faktografičtí. Horší je to, když začnou popisovat přírodu, protože používají příšerné, kýčovité metafory, což k nim ale bohužel patří a používají je ve všech knihách, tedy alespoň v těch, které jsem již četl, ale řekl bych, že budou i v těch, které mi tu ještě čekají na přečtení. Holt musí čtenář přetrpět „noc ztěžkla tmou“, „střípky hvězd“, „zlatý dukát Měsíce“ apod.

17.12.2014

Viz Klaun´s band I

15.12.2014

Pokud by vzal do ruky tento dvoudílný román někdo, kdo nemá žádné předchozí zkušenosti s Célinovou tvorbou, pochybuji, že by ho vůbec dočetl a nejspíš by s ním asi skončil, což by byla škoda. Jeho telegrafický styl psaní je zde doveden až do krajnosti a přiznávám, že i já, velký Célinův fanoušek, jsem s tím měl docela problémy. Zejména nadužívání citoslovce „Á“ mě vyloženě otravovalo. Charles Bukowski jednou řekl, že Céline byl dobrej, dokud mu nezačalo hrabat v hlavě. A při čtení toho, co napsal o svém pobytu v Anglii za 1. světové války poté, co byl kvůli zranění ruky a hlavy propuštěn z francouzské armády, jsem měl často pocit, že mu v hlavě hrabalo opravdu hodně. Kdyby se mě někdo zeptal, co by si měl od Célina přečíst, určitě bych mu Klaun´s Band nedoporučil. Mám z něj takové rozporuplné pocity. Na jednu stranu je to mohutný výkřik z nitra člověka, ale na druhou stranu si říkám, že něco takového jsem jako čtenář neměl moc zapotřebí. Beru tedy Klaun´s Band jako nejslabší článek jeho bibliografie. A jestli jsem tě nepochopil, Ferdinande, tak sorry.

15.12.2014

Kniha, která je takovou dlouhou reportáží (původně to vycházelo v novinách na pokračování) o námořníkovi, který jako jediný přežil ztroskotání obchodní lodi Caldes. Rozhodně to není špatně napsané, ale v autorově bibliografii považuji tuto knihu za nejslabší.

13.12.2014

Poslední Márquezův román o devadesátiletém novináři, který až v takto pozdním věku poznává, co je to láska. Často slýchávám, že Márquez už nebyl moc ve formě, když toto psal, a je to považováno za nejslabší knihu v jeho bibliografii. V žádném případě nesdílím tento názor, protože jde opět o vypravěčskou lahůdku, vzhledem k rozsahu vlastně o takovou jednohubku, která ale moc dobře chutná.

7 11.12.2014

Kniha o lásce zapovězené, o tuposti některých církevních představitelů, o krutosti vymítání ďábla a vlastně i o krutosti doby, v níž lidé žili v jakési temnotě neporozumění a jen pár osvícených dokázalo vzdorovat a hledat poznání, přičemž jim šla často po krku Svatá inkvizice. Z původní reportáže pro noviny o dívce, kterou našli v hrobce starého kláštera a které po smrti dál rostly vlasy, ač z ní byla už jen kostra, stvořil Márquez jeden ze svých velmi dobrých románů.

3 09.12.2014

Jak už název napovídá, obsahuje kniha dvanáct povídek, které mají jako společný prvek to, že jejich hrdiny jsou lidé mimo svůj domov, v tomto případě vlastně i mimo svůj kontinent. Ačkoliv mám rád povídky, v nichž je nějaká netušená nebo překvapivá pointa, v Márquezově díle obecně k tomuto nedochází, vše jakoby plyne a děje se nebo se dělo a ono to perfektně funguje.

3 07.12.2014

Velmi zajímavá kniha, v níž autor popisuje zoufalou snahu hlavně prérijních Indiánů, ale také Apačů, Navahů, Utahů a Nez Percés postavit se bělochům, kteří zabírali jejich půdu. Mockrát se postavili proti a bojovali, ale neměli šanci. Brown vycházel z dobových materiálů a je až neuvěřitelné, jak bezostyšně byly porušovány smlouvy, když se to bílým přistěhovalcům hodilo. Poslední odpor byl zlomen v roce 1890 nesmyslným masakrem u Wounded Knee, kde byli povražděni promrzlí a nemocní Indiáni, kteří ani neměli zbraně.

3 05.12.2014

Velmi dobře napsané nebo popsané události jednoho tragického okamžiku, kterého byl také svým způsobem svědkem. Zajímavé je, že smrt ohlašuje hned v začátku, několikrát to i opakuje a přesto jsem jako čtenář až do konce přeci jen doufal, že to nakonec dotyčný přežije.

2 03.12.2014

V knize autor píše o indiánských civilizacích Mezoameriky a andského regionu. Vzal to opravdu důkladně, takže se čtenář dozví spoustu informací o sociální struktuře, zemědělství, ekologii, umění, válečnictví a religionistice tehdejší doby. Porovnává rozdíly ve vývoji obou civilizací tamějších regionů, které svou vyspělostí udivovaly první španělské dobyvatele. Mnohé už se bohužel nikdy nedozvíme, protože španělští duchovní zničili většinu písemných dokumentů jako dílo ďáblovo. Možná jednou bude rozluštěno mayské písmo a budeme vědět víc o civilizaci, která záhadně vzešla a stejně tak záhadně zanikla ještě před příchodem Španělů. O Aztécích je toho známo více, ale o civilizacích andského regionu vypovídají jen kroniky psané po conquistě, protože zde žádné písmo neexistovalo, pouze quipú, uzlové písmo, které však sloužilo spíš jako mnemotechnická pomůcka, nikoliv k zaznamenávání dějů a událostí. No a samozřejmě v obou případech hodně dokumentuje archeologie.

2 01.12.2014

Sice je to čtivé, ale co naplat, když obsah je jaksi empty. Norský detektiv vyšetřuje v Thajsku vraždu norského velvyslance a je to nudné, o ničem a pointa jak zkažený chlebíček, po kterém se poserete.

Netradiční, dalo by se říct vzpomínkový cestopis bez daného itineráře, v němž nám autor předkládá velmi čtivým způsobem zpracované poznámky z různých svých cest, přičemž tím hlavním není ani tak popisovat místa, kde se nacházel, jako spíš popisy přátelství, která se zrodila na mnohdy bohem zapomenutých místech. Sepúlveda píše vážně i humorně, ale i to, co je vážné, podává s lehkým, někdy trochu ironickým nadhledem.

2 21.11.2014

Kniha obsahuje několik kratších povídek a jednu dlouhou, která by se dala považovat za novelu a která je i titulním názvem knihy. Povídky jsou řemeslně na vysoké úrovni a jejich náměty dají hodně nahlédnout do bohaté autorovy fantazie. Námět titulní povídky-novely se krátce objevil už ve Sto roků samoty. Zde se čtenáři dostane v bohatě rozšířené verzi a je to vskutku čtení hodně hutné, neuvěřitelné, tklivé a kruté.

1 19.11.2014

Po delší době jsem sáhl po sci-fi a musím říct, že jsem měl velmi šťastnou ruku. Card napsal knihu s velmi silným poselstvím o lidskosti a nebojím se říct s velkým filosofickým přesahem. Obojí i průměrně vnímavý čtenář musí pochopit, protože zde rozhodně nejde jen o hru, výcvik a válčení s mimozemšťany. Přiznávám, že při čtení knihy jsem si jen velmi těžko dokázal představit, jak probíhal výcvik, protože ty popisy mi nepřišly příliš povedené nebo alespoň v mém případě nedokázaly moji představivost navést k plnohodnotnému vizuálu. Ten ale dokázal velmi dobře doplnit stejnojmenný film. Jde o jeden z mála případů, kdy film doplňuje knihu a naopak.

1 17.11.2014

Ve stylu černého románu napsaný příběh o dávném přátelství, vyrovnávání se s minulostí a hledání klidu ve světě, který je jiný, než býval před lety, kdy hlavní hrdinové každý po svém bojovali za nějaké ty ideály, přičemž každý z nich nějakým tím způsobem prohrál. I prohrávat se ale musí umět a ne každý to svede. Tato kniha je v rámci žánru na nejvyšších příčkách.

15.11.2014