Skip komentáře u knih

Stejně jako předchozí díly velmi čtivé. Rozjelo se zde poněkud šílené vyšetřování, kdy různé skupiny věděly kousky z celé té skládanky, ale nebyl v tom chaos a naštěstí se nekonal fantasmagorický závěr z dvojky. Spousta vaty, která zaváněla nudou, a hrozně protahovaný závěr jsou velkým mínusem. Nicméně mám celou trilogii za sebou, ani to nijak zvlášť nebolelo a jdu zase dál. Čeká tu spousta kvalitnější literatury.

08.04.2012

V této knize popsala Isabel život Inés Suarezové, skutečné historické postavy, která se zapsala do dějin dobývání Chile, ač se o ní doboví kronikáři zmiňovali jen okrajově. Kniha je napsána formou vzpomínek Inés, která píše paměti. Ty nikdy napsány nebyly, ale je to podle mě dobře zvolená forma, která přibližuje čtenáři tehdejší dobu. Autorka vycházela z nejrůznější odborných pramenů, a pak napsala původní román, který sice nepatří k tomu nejlepšímu v její bibliografii, nicméně určitě stojí za přečtení.

1 08.04.2012

Podtitul knihy zní: "Dějiny žánru v obrazech: Od tijuanských biblí po undergroundový comix." Přesně vystihuje, o co jde. Je to krásná výpravná kniha s mnoha obrazovými ukázkami zmíněného žánru a k tomu velmi zajímavé texty o jednotlivých výtvarnících.

1 08.04.2012

Román tohoto brazilského spisovatele je po formální stránce dobrý. Lehce čtivý styl, ne moc slov, která by byla nadbytečná, možná zbytečné zařazení podivných snů, ale dejme tomu. Jenže co je to platné, když nám tu jaksi forma vítězí nad obsahem? Ten je totiž velice...no skoro až plytký, tvářící se jakoby záhadně, a přitom je to jen obyčejný příběh režiséra, který uniká před gangstery, jejichž drahých kamenů se zmocnil, a k tomu jde po ztraceném rukopisu Isaaka Babela, podle jehož knihy Rudá jízda měl v Německu točit stejnojmenný film. A pointa je taková, že si nakonec řeknete: "Ztráta času."

2 07.04.2012

Román tohoto mexického spisovatele rozhodně nepatří mezi lehké čtení. Velmi složitou a pro čtenáře dost těžkou formou popsal společnost města Mexika od nejvyšších vrstev až po ty nejnižší v polovině 20. století. Je to taková velmi rozsáhlá mozaika, místy jsem se ztrácel a musel jsem se v textu vracet, některým pasážím jsem skoro nebo vůbec nerozuměl, to přiznávám, a místy mi přišel text úplně mimo mísu, takové výkřiky jednotlivých postav, aniž by čtenář věděl, kdo to je, chaos, možná ne pro autora, ale pro mě určitě. A pak se najednou objeví skvělé pasáže, v nichž Fuentes doslova chrlí lásku i nenávist k městu a společnosti, nikomu nenadržuje. Spojovacím článkem celé té mozaiky je jistý Ixca Cienfuegos, podivný týpek, kterému se, kdo ví proč, všichni ti lidé svěřují, ač by ho měli podle mého názoru nakopat do prdele. Možná je to v tomto případě autorovo alter ego. Hodně jsem pochopil, hodně šlo mimo mě, ale určitě nelituju, že jsem tu knihu s jistou námahou přečetl. Kdybych ji někmu doporučoval, tak určitě s varováním, že nejde o jednoduchou literaturu, ale ať se s ní zkusí poprat a uvidí.

3 07.04.2012

Úzká kniha napsaná formou hra-román, kterou bylo napsáno mimo jiné mnohem známější O myších a lidech. Tato forma je velmi zajímavá, postavená hlavně na dialozích, přičemž okolní děj a chování postav jsou popsány spíš stručněji, než je tomu v jiné próze, nicméně na druhou stranu zase obsáhleji než v divadelní hře. Steinbeck to pěkně popisuje v předmluvě. Čteme-li hru, máme pouze stručně naznačeno, co se děje, jak je kdo oblečen apod., a zbytek jsou monology, dialogy atd. Musíme tedy hodně domýšlet a někdy je takové čtení únavné, aspoň pro mě. Kdežto ve hře-románu je vše více rozvinuto, čtenářsky je to řekněme komfortnější, a přitom se dá kniha vzít a přímo podle ní bez nějakých úprav inscenovat na jevišti.

Čistý plamen je zvláštní. První dějství se odehrává v cirkuse, druhé na farmě a třetí na lodi v přístavu, osoby jsou vždy též, děj se od dějství k dějství posunuje dál, přičemž mezi těmi různými místy není žádná dějová souvislost. Možná to někomu přijde docela originální, ale mně to přišlo spíš podivné, nijak zvlášť nápadité, spíš zbytečně rozhozené na ta různá místa a drama samo, pojednávající o sterilitě a otcovství, bylo takové hodně vlažné. No ale je to opravdu tenká knížka, kterou každý zvládne za chvíli přečíst, tak to můžete zkusit. Ale měl-li bych doporučit něco ve formě hra-román, pak rozhodně spíš kvalitnější O myších a lidech.

3 07.04.2012

Orwellovy eseje jsou napsány tak, že jim každý rozumí a nemusí být nutně cosi jako intelektuál. Dá se o nich diskutovat, můžete souhlasit i nesouhlasit, na některých místech jako by sám sobě odporoval, ale to může být jen můj subjektivní pocit. Témata esejů jsou různá: Literatura, politika, všední život, anglická společnost, ale také spisovatelé jako Charles Dickens, Rudyard Kipling, W. B. Yeats, Henry Miller a další. Každý si myslím najde to své téma, které ho zajímá. Především ale po sobě Orwell zanechal velmi zajímavé svědectví o jedné době v dějinách nejen anglických, ale svým způsobem i světových.

1 07.04.2012

Sbírka básní chilského básníka, který své dílo považuje za antipoezii. Nevím úplně přesně, jak tento pojem definovat, ale je mi to celkem jedno, protože Parrovy básně nebo antibásně si ke mně našly cestu svou jasností a přímostí, mimo jiné v nich sem tam probleskne i kritika těch básníků (pro mě rádoby básníků), kteří do svých veršů vloží nějaký význam, jenž chápou jen oni a teď si čtenáři lámej hlavu. Takovou poezii nemám rád. Nicanor Parra mi skvěle sednul, když už jsem po delší době zase sáhl po poezii.

2 07.04.2012

Zweig důkladně prostudoval veškerý dostupný materiál, přidal něco z psychoanalýzy (byl žákem Sigmunda Freuda) a k tomu dodal hodně spisovatelského talentu, aby tak vznikl skvělý životopis této skotské královny, která si dokázala život pořádně podělat, ale zemřela jako hrdá žena. Hodně se zde také čtenář dozví o Alžbětě I., o neskutečných intrikách na anglickém i skotském dvoře, o proradnosti skotských lordů a baronů a vůbec celkově o tehdejší době, kdy proti sobě stálo katolictví a protestantství a politické vraždy a popravy se prováděly vskutku rafinovaně. Je jasné, že na mnoha místech musel Zweig fabulovat, mnohé se velmi pravděpodobně neodehrálo přesně tak, jak napsal, ale celkově podává kniha velmi působivý a plastický obraz o všech účastnících tehdejších událostí. A hlavně je kniha napsána tak, že je přístupná všem čtenářům, dnes by se řeklo "user friendly".

7 07.04.2012

Vůbec se nedivím, že tahle kniha vzbudila svého času takovou pozornost, protože to bylo vskutku něco nového, co Céline čtenářům předložil. Dalo by se říct, že jim nemilosrdně nastavil zrcadlo, všemu tomu nízkému v člověku, sám sebe také vůbec nešetří, nehraje si na nic víc, než skutečně je, obyčejný malý člověk se svojí zbabělostí, bídou duševní i fyzickou, takoví, jací jsou všichni kolem něj. Nedělá z chudoby něco víc, než je - obyčejná nuzota života, a na druhou stranu nedémonizuje boháče, neobviňuje nikoho z toho, jak chudí žijí. A když nám dá nahlédnout do toho života chudých, ukáže nám také bez příkras, jak je pravdivé ono homo homini lupus - člověk člověku vlkem. A úplně na začátku vše začíná za války a tady dostává pěkně na prdel patriotismus a hrdinství, o kterém tak rádi melou ti, kdo nikdy nebyli v blízkosti frontových linií. Z dnešního pohledu se mi zdá mnohem údernější Smrt na úvěr. Cesta do hlubin noci je však velkou knihou o člověku v nás.

8 07.04.2012

Nějak nevím, co si o této knize myslet. Nebyla špatně napsaná, naopak se četla velmi dobře, ale její obsah mi nějak ne a ne něco říct. Vyšší společnost na východě USA někdy ve 20. letech minulého století, velké večírky, tlachy o ničem, znuděnost... Autor se zřejmě pokusil o jakousi kritiku, místy možná až satiru, ale neubránil jsem se kolikrát dojmu, jako by sám záviděl a chtěl patřit někam jinam, ač mu ta společnost spíš připadala odporná, možná odporná a lákavá zároveň. Měl jednotlivé charaktery dobře odpozorované, to určitě ano, ale co to hraje se čtenářem za hru? Kdo ví, ale sem tam je mu až moc vidět do karet a tím se odhaluje jeho neupřímnost.

1 07.04.2012

Co do obsahu určitě zajímavější než Velký Gatsby, ovšem je otázka, jak by to vlastně celé dopadlo. Poslední magnát totiž zůstal nedokončený. V knize jsou uvedeny poznámky, které si Fitzgerald dělal, ale podle nich z toho vylezl šílený guláš. Nepředpokládám, že by to nakonec byla taková až fantasmagorie, kdyby to dokončil, ale pravda je, že jak se kniha blížila svému "nedokončenému konci", připadalo mi, jako by autor ztrácel dech a nevěděl kudy kam. Možná by to nakonec celé úplně předělal a nebylo by to vydáno v této podobě. Ale to se už neozvíme. Jinak po technické stránce je kniha napsaná velmi dobře, o to víc je škoda, že konec odešel s Fitzgeraldovým koncem.

3 07.04.2012

Už od dětství mám rád atmosféru nádraží a dokonce jsem zažil jednu z posledních parních lokomotiv, která supěla po táborském nádraží (a nebyla to jen atrakce). Takže mi tenhle "nádražácký" komiks s příchutí mysteriozna, když na Aloise klesla mlha, přišel moc k chuti.

07.04.2012

Ve své době skandální román, který byl v Anglii zakázaný až do 60. let minulého století. Dnes už nijak skandálně nepůsobí, ale stejně je to velmi působivá četba, i když si myslím, že jeho popisy toho, co to udělá se ženou, když má pořádný orgasmus, jsou až moc přehnané, nehledě k tomu, že o tom jako chlap ví kulový, může leda spekulovat. Zajímavá je ale i sociálně-politicko-ekonomická linie románu, kde si nebere servítky s vyšší ani nižší třídou, přičemž ale nedokáže jít až tak na dřeň jako třeba L. F. Céline. Ale celkově jsem byl spokojený a jsem rád, že jsem se k této knize konečně dostal. Vztahy mezi muži a ženami jsou stále platné a můžeme to klidně nazvat "vědomím kundy", jak prohlásil Oliver Mellors, onen milenec z titulu knihy, když vyjadřoval, jak je pro něj důležitá něžnost, kterou dává.

3 07.04.2012

Jak to bylo doopravdy s Jackem Rozparovačem, to už se dnes nedozvíme, ale Moore si svůj román rozhodně ne zcela vycucal z prstu, jak dosvědčují jeho obsáhlé dodatky. Je úctyhodné, co všechno přečetl a na vlastní oči viděl, než se pustil do psaní. Výsledek je skvělý. K tomu ještě Cambellovy kresby, které dokáží navodit ponurost londýnských ulic a uliček, i když pár kreseb je jen jakýsi chaos beze smyslu. Ale je jich tam jen pár. Co mi vadilo, to bylo nepřeložení rozhovoru Aloise a Kláry Hitlerových po dokončené souloži, při níž byl počat Adolf. Německy neumím, takže jsem pochytil jen pár slov. Ale ono to nebylo pro samotný příběh zase až tak důležité. Ponechání textu v cizím jazyce mě ještě víc zarazilo ve dvojce 100 nábojů. Tam mi to ale nevadilo, protože to bylo francouzsky. Dokážu si ale představit, že tím spousta čtenářů nebyla zrovna nadšena, zvlášť když přeložit si něco z FJ se slovníkem není zrovna jednoduché.

2 05.04.2012

Jedinečná reportáž formou komiksu z války v Bosně v letech 1992 - 1995. Tohle musí chytnout každého vnímavého člověka. Při čtení mi rozum nebral, jaká bestie člověk je, a také jsem se už poněkolikáté utvrdil, že OSN, je opravdu jen Organizace Stupidních Negramotů, což předvedla i ve Rwandě, předvádí to v Súdánu a Kongu a bude předvádět dál, kdykoliv se bude někde něco dít. Ty byrokrati tam umí jen vydávat rezoluce, vetovat a vyzívat znesvářené strany k příměří. To je prostě výsměch

3 05.04.2012

Píšu komentář k oběma dílům: Velmi originálním způsobem podané téma holocaustu. Art Spiegelman vypráví příběh svého otce Vladka komiksovu formou, v níž jsou Židé zobrazeni jako myši, nacisté kočky, Poláci prasata, Francouzi žáby a Američané psi. Všechno to perfektně funguje, součastnost přechází v retrospektivní vyprávění. Autor se vyrovnává se svým vztahem k otci, který je jistým způsobem despotický a zároveň zaznamenává, co se stalo od poloviny 30. let minulého století až po osvobození. Myslím, že tato kniha je velmi přístupná každému čtenáři a klidně bych ji zařadil jako povinnou četbu, ale nenařídit direktivně, protože to všichni známe, jak to dopadá s povinnou četbou - člověk k ní má v těch telecích letech spíš odpor a až pak v dospělosti přijde na to, že ty doporučované knihy nebyly vůbec blbé. Prostě bych jako učitel, až by došlo na holocaust, jen tak jako mimochodem ukázal ve třídě Mause, nechal ho kolovat a nenápaddně ho doporučil.

3 05.04.2012

Žánr gangsterek mám nejradši jak v komiksech, tak ve filmu. Bohužel je tohle zatím jediný komiks tohoto žánru, který se mi dostal do ruky. Ale parádně jsem si užíval snad každé okno tohoto příběhu o zradě a pomstě, v němž vystupují skkutečné osoby, které ovládaly všechno možné nelegální v první polovině minulého století. Příběh je fikcí naroubovanou na skutečné události. Černobílá kresba tohoto komiksu mi perfektně sedla, i když některé obrázky byly až moc nezřetelné, skoro mi přišlo jako by odfláknuté, ale je mi jasné, že je to až moc odvážné tvrzení. Dost mě štve překlad názvu. V kině byl film podle tohoto komiksu uveden jako Road to Perdition, kniha vyšla jako Cesta do Pekel a v televizi byl film uveden pod totálně zhovadilým názvem Cesta do zatracení. Road to Perdition je nejlepší název, který nepotřeboval překládat. V knize by klidně stačilo dát do uvozovek, co název města Perdition znamená, a bylo by to.

2 05.04.2012

Brian Azzarello/Eduardo Risso: 100 nábojů...



První výstřel, poslední šance

Záblesk druhé šance

Hlas krve

Rozčtvrcený zítřek

Nezabiješ



Výborná komiksová série. Patřím k velkým fandů těhle dvou chlápků, kteří stvořili komiks o zradě a pomstě, nebo možnosti pomsty, kterou nabízí tajemný agent Graves, jenž se objeví s kufříkem, v němž jsou důkazy, pistole a stovka nevystopovatelných nábojů. Pak už je jen na dotyčném člověku, jak s touto šancí nebo "šancí" naloží. Za vším tím je ale také jistý Trust třinácti rodin. S tím je to zapeklité, protože agent Graves a jeho minutemani (cosi jako zvláštní agenti, žádní superhrdinové, ale se zbraněmi a různými technikami zneškodnění protivníka to umí parádně) měli v Trustu udržovat pořádek, jenže to se po čase moc nehodí...a už dost, protože bych moc napovídal. V tomto komiksu se mi hodně líbí rozvržení panelů, kdy to často vypadá, jako by se prolínaly, ale není v tom žádný chaos. Dobré je také to, že na mnoha místech je hlavní děj jako by v pozadí a to, co se děje okolo, je vytaženo do popředí, takže má čtenář parádní přehled o vedlejší situacích, které nakonec nemají s příběhem nic do činění, ale je to pak celé takové plastičtější a mnohem živější. Všechny díly série, z nichž každá obsahuje několik příběhů, které na sebe více méně navazují, nebo se některé postavy zase objeví v dalším příběhu, jsou moc pěkně rozehrané, pointa často přijde jako blesk. Nejradši mám zatím poslední díl, v němž je pouze jeden příběh a autoři v něm představili soukromého detektiva, který trousí hlášky ve stylu Phila Marlowea.

05.04.2012

Brian Azzarello/Eduardo Risso: 100 nábojů...

První výstřel, poslední šance

Záblesk druhé šance

Hlas krve

Rozčtvrcený zítřek

Nezabiješ

Výborná komiksová série. Patřím k velkým fandů těhle dvou chlápků, kteří stvořili komiks o zradě a pomstě, nebo možnosti pomsty, kterou nabízí tajemný agent Graves, jenž se objeví s kufříkem, v němž jsou důkazy, pistole a stovka nevystopovatelných nábojů. Pak už je jen na dotyčném člověku, jak s touto šancí nebo "šancí" naloží. Za vším tím je ale také jistý Trust třinácti rodin. S tím je to zapeklité, protože agent Graves a jeho minutemani (cosi jako zvláštní agenti, žádní superhrdinové, ale se zbraněmi a různými technikami zneškodnění protivníka to umí parádně) měli v Trustu udržovat pořádek, jenže to se po čase moc nehodí...a už dost, protože bych moc napovídal. V tomto komiksu se mi hodně líbí rozvržení panelů, kdy to často vypadá, jako by se prolínaly, ale není v tom žádný chaos. Dobré je také to, že na mnoha místech je hlavní děj jako by v pozadí a to, co se děje okolo, je vytaženo do popředí, takže má čtenář parádní přehled o vedlejší situacích, které nakonec nemají s příběhem nic do činění, ale je to pak celé takové plastičtější a mnohem živější. Všechny díly série, z nichž každá obsahuje několik příběhů, které na sebe více méně navazují, nebo se některé postavy zase objeví v dalším příběhu, jsou moc pěkně rozehrané, pointa často přijde jako blesk. Nejradši mám zatím poslední díl, v němž je pouze jeden příběh a autoři v něm představili soukromého detektiva, který trousí hlášky ve stylu Phila Marlowea.

1 05.04.2012