sgjoli
komentáře u knih
Rekviem
Jaroslav Durych
Tuto sbírku povídek jsem přečetla na jeden zátah a mrzelo mne, že je to tak krátké. Moc mne to bavilo, Durychův styl psaní oslovil...
Querelle z Brestu
Jean Genet
Knihu jsem četla na doporučení kamaráda a rozhodně nelituju. Je to jedna z nejlepších věcí, co jsem kdy četla! Chvilku jsem si sice musela zvykat na neobvyklý styl psaní, ale pak jsem to dočetla do konce na jeden zátah a je to právě ten styl psaní, co tu knihu dělá tak neobvyklou a poutavou. Nezapomenutelný zážitek. Snad se mi poštěstí se k tomu zase jednou vrátit. :-)
Forrest Gump
Winston Groom
Myslím, že Forresta nelze nemilovat! Skvělý film s úžasným Tomam Hanksem, kniha ještě lepší! Taky jsem si musela trochu zvykat na chybějící čárky a nespisovné výrazy, ale pak jsem si to vůbec neuměla představit jinak. Geniální záležitost! Kéž bych měla víc času a mohla se k té knize vrátit víckrát! :-)
Lidé z maringotek
Eduard Bass (p)
Svým komentářem se od předešlých budu lišit. Oproti Cirkusu Humberto, který mne bavil od začátku do konce, jsem u těchto povídek měla vždy problém se do nich pořádně začíst. S tím, že cca první polovinu každé povídky jsem vždy louskala děsně dlouho a vždycky mě to začalo bavit až zhruba od druhé poloviny. Nevím, asi bych si tu knihu znovu nepřečetla. Jen netuším, jestli je to mnou nebo knihou. Možná spíš mnou...
Červená země
Jaroslav Bednář
Tohle je jedna z těch knih, u kterých jsem bojovala s tím, že jsem se na jednu stranu pořádně nemohla začíst a měla nutkání to furt odkládat, ale zároveň jsem chtěla vědět, jak to skončí. Nakonec jsem knihu dočetla do konce a nelituju! :-)
Neslušný návrh
Jack Engelhard
Myslím, že jako oddechovka je tahle kniha fajn, pokud nemáte zrovna nic lepšího ke čtení. Filmovou verzi jsem neviděla, takže jsem si mohla knihu nerušeně přečíst (nerušeně = nic mne nenutilo srovnávat) a užívat si to. Podruhé bych do toho ale asi nešla.
Jméno růže
Umberto Eco
Miluju tuhle knihu! Naprosto mne fascinuje, jak se Ecovi podařilo nenásilně do jednoho románu skloubit tolik žánrů a tolik dějových rovin. Rozhodně to není kniha, která by se dala v celé své hloubce a šíři pojmout za jedno přečtení.
Hvězdná brána
Dean Devlin
Jako StarGate fanynka odkojená filmem a seriálem nemohu bohužel říct, že tahle kniha je nějaké extra veledílo. U knih, které vznikly podle filmu, to však ale není žádným překvapením - ono to tak obvykle bývá, že knihy napsané podle filmu bývají spíš horší. Nicméně oceňuji pasáže o minulosti Jacka O'Neila, které se ve filmu nevyskytly. Byly příjemným zpestřením.
Planeta opic
Pierre Boulle
Na sérii filmů o opicích jsem vyrostla, takže knihu jsem četla spíše už jen ze zvědavosti. Nezklamala. :-)
Utrpení knížete Sternenhocha
Ladislav Klíma
Geniální kniha. Spolu se Spalovačem mrtvol nejlepší psychologická kniha z českých luhů a hájů, co znám. :) Děsivé, šílené, nervy drásající.
V horách šílenství
Howard Phillips Lovecraft
Na začátku každé povídky jsem měla vždy problém se začíst, ale jakmile se děj tzv. rozjel, nemohla jsem se odtrhnout. :-) Náměty rozhodně nabízejí otázky k přemýšlení. :-)
Bídníci I.
Victor Hugo
Pro někoho příliš rozvláčný román, pro mne osobně jedna z nejoblíbenějších knih, co se mi kdy dostala do rukou. Na Bídníky rozhodně nedám dopustit.
Betonová zahrada
Ian McEwan
Poněkud děsivý příběh, který mne však vtáhl do sebe natolik, že jsem se nemohla odtrhnout.
Smrt v Benátkách
Thomas Mann
Pro mne rozhodně jedna z nejpůsobivějších knih, co jsem kdy četla. Nutno podotknout, že i Viscontiho film byl úžasný!
Děti z Bullerbynu
Astrid Lindgren
Kniha mého dětství. Jedna z mála, kterou dokážu číst pořád a pořád dokola a dosud se mi ještě neomrzela. :-)
Nesnesitelná lehkost bytí
Milan Kundera
Myslím, že do konce života nezapomenu, jak jsme tuto knihu rozebírali na jednom semináři. Zabralo nám to celkem 3 hodiny, než jsme se něčeho dobrali. Každopádně si nemohu Nesnesitelnou lehkost bytí vynachválit. Zaujala mne hned na začátku a vydrželo mi to až do konce. :-)
Druhé město
Michal Ajvaz
Na to, že jsem se napoprvé nemohla vůbec začít, tak napodruhé mne ta kniha oslovila natolik, že jsem se do ní ponořila a vynořila se až ve chvíli, kdy jsem se dostala na samý konec. Toto dílo nejspíš nebude pro každého, nicméně si myslím, že kdo si ji minimálně jednou přečte, neprohloupí. Dlouho jsem přemýšlela nad tím, zda-li se autor snažil mezi řádky napsat jakési "poslání", zda-li se tomu dá tak říkat. A já si ho tam sama pro sebe našla. Mne osobně ta kniha obohatila. Bravo, pane Ajvazi.