Senza Jenka komentáře u knih

Celé je to tajemnější, než hrad v Karpatech a někdo se hodně snaží, aby Peter to tajemství neodhalil.
Pointa mi v závěru přišla malinko mimo, ale jinak je to dobrý průměr autorovy tvorby.

30.11.-0001

Tady nám autor zabloudil do sféry hororu. Zajímavé, netypické ale nic nadpřirozeného nečekejte.

1 30.11.-0001

Spíš delší povídka, takové čtení "ke svačině". Pěkné a vánočně dojímavé, i když mrtvolky nechybí :o)

30.11.-0001

Tady se přesouváme do Afgánistánu. Rambo jede zachránit svého někdejšího velitele, který tam velí americké podpoře mudžahedínů, z ruského zajetí. Trojka už je úplné béčko, pan autor promine.
"Vtipný" mi připadá, ve světle pozdějších světových událostí, fakt, že se tu píše, kterak si Američané vlastně vypěstovali svého současného největšího nepřítele.

30.11.-0001

Pan Morrell napsal Ramba - prostě Ramba, konec, tečka. Jenže pak se nechal ukecat a dopsal další dvě knihy. John na konci prvního dílu nezemře - pouze to tak vypadá a místo toho ho zavřou do nějakého přísně střeženého vládního lapáku, kde vybíjí energii v kamenolomu. Přichází za ním Trautman (v prvním díle to byl člověk, který mu velel, ale nijak moc se neznali, tady je to jeho uznávaný rádce/téměř otec a ve třetím dílu už se mění pomalu na otce/nejlepšího a nejmilovanějšího přítele) a požádá ho, aby se zapojil do tajné akce ve Vietnamu. Tam někde v džungli, v táboře, kde ho věznili, jsou stále ještě zajatí američtí vojáci, má tábor nafotit. Snímky se použijí jako argument. Rambo souhlasí, jenže při nočním výsadku něco neklapne a přijde o část výstroje, včetně fotoaparátu - místo fotky se rozhodne přivést jednoho z vězňů. To by ovšem nebyla americká armáda a tajná služba, nechají je ve štychu a tak si John prožije Vietnamské peklo podruhé a dokonce na stejném místě.
Vloží se do toho sovětští agenti, je tam spousta hnusných věcí, mučení, střílení, explozí, mrtvol - prostě dobré počtení, i když je to proti jedničce jen nastavovaná kaše.

30.11.-0001

John je člověk bez rodiny, bez zázemí. Jako hodně mladý - trochu lhal o svém věku - vstoupil do armády. Podstoupil výcvik a poslali ho do Vietnamu. Tam si prožil peklo - včetně zajetí - dostal vyznamenání, poplácávali ho po zádech a poslali ho domů. Jenže ouha, on žádné "doma" nemá a ve Státech najednou není hrdina, ale vrah, lidé na něj div neplivou a kromě armády vlastně nic nezná a nic neumí. A tak se tak táhne krajem, až se jeden policejní šéf rozhodne, že se mu nelíbí a vypakuje ho z města. Rambo se vrátí - z principu - proč by mu měl někdo nakazovat, do kterého města smí a do kterého ne? Policajt ho sebere, zašije a taky se rozhodne, že ho trochu zkultivuje. Podzemní cela, mříže a čepel břitvy ale probudí v Johnovi vzpomínky na zajetí...
Je to akční a je to smutné - pohled do hlavy veterána, který byl vycvičen, použit a odhozen, který příliš mladý zažil příliš mnoho a to jej poznamenalo. Oproti filmu se tady se zabíjením moc nepárá - je to syrovější a v kontextu ještě smutnější.

10 30.11.-0001

Připadá mi neskutečné, že někde může zůstat uzavřená budova se vším co je v ní a zůstat tak třeba padesát let - to by se v ČR nemohlo stát, pokud by nestála na totálně nepřístupném místě, pod betonovým krunýřem a s permanentní ostrahou :o)
Narazila jsem na to ale i jinde, tak to asi v Americe možné je.
Příběh začíná jako trochu banální dobrodružstvíčko a mění se v děsivou noční můru. Frankovo nalezení manželky taky dost hnus.
Určitě to stojí za přečtení.

30.11.-0001

Začátek skvělý, ale zbytek byl na můj vkus příliš překombinovaný a přitažený za vlasy.

4 30.11.-0001

Asi nejsilnější příběh, který Morrell napsal. Spád děje má nejvyšší otáčky a důvody se vlastně dozvídáte až cestou.
On totiž boss těch fanatiků s rozhovorem souhlasil, ale pak se mu jaksi nelíbilo, co Bourne napsal. Hned na prvních stránkách přichází o dva členy rodiny a se zbytkem se dává na nervydrásající útěk, který končí uprostřed hor.
Konec je třešničkou na dortu a nutí k zamyšlení.

3 30.11.-0001

Tato kniha nemá s Bratrstvem růže vlastně nic společného - spojí je až třetí svazek - Tajemství noci a mlhy.

Hlavní hrdina tráví útlé dětství v Asii, kde je jeho otec v diplomatických službách, při jeho narozeninové párty vybuchne mezi dárky nastražená bomba a chlapec se stane svědkem smrti svých rodičů. Následně ho pošlou do států k tetě a strýcovi, tam ale moc nezapadne a tak si ho vezme k sobě "strýček" Ray - otcův přítel. Vede tajnou skupinu agentů a chlapce pro ni vlastně vychová. Dean však při jedné misi zažije šokující déja-vu a rozhodne se s tím skoncovat. Klid v klášteře ale naruší vrazi a tak musí znovu ven, aby zjistil, kdo ho chce zabít a jak to vlastně bylo s jeho rodiči.

Výborné čtivo, má to spád i duši.

30.11.-0001

Výborná kniha - první, kterou jsem četla (až později mi došlo, že napsal taky Ramba, kterého jsem četla o několik let dřív, ale jméno autora mi nikdy v mysli neutkvělo).
K anotaci bych dodala, že ti dva sirotci se doslova sbratřili, a že jejich "náhradní otec" nezneužil pro své záměry jen jednoho...
Když jeden z "bratrů" zemře a druhý odhalí pozadí - nejen události, ale celého jejich života, rozhodne se pomstít.

Čtěte, pokud máte rádi rychlý spád děje, agenty, tajné služby a podobné věci, rozhodně si přijdete na své.

1 30.11.-0001

Miluju na Morrellovi spád děje - i když tady neměl zařazen nejvyšší rychlostní stupeň, stejně mu to hezky "odsejpá". Do jisté míry chápu i použití stejných postav - vyhovovali záměrům "Pána hry". Předvídatelnost událostí je poněkud na škodu, ale více mě zarazily nelogičnosti v ději a reáliích.

Ploskolebec vodní není nijak extrémně agresivní had, útok z vody mi tedy přišel trochu přehnaný. Jeho uštknutí může být smrtelné (obzvláště, pokud je jich víc), ale obávám se, ačkoliv nejsem žádný znalec, že by to probíhalo trochu jinak. Také víra, že se bude držet vody a jenom vody je trochu nesmyslná - pohybuje se i na souši. Navíc by mě zajímalo, kde jich vzal tolik.

Nechápu ochotu účastníků, dotáhnout hru do konce, když se Balengerovi podařilo nepozorovaně projít dovnitř, mohli prostě inkriminovanou část výstroje zahodit a zdrhnout.

O Rayovi by psycholog asi řekl, že je agresivní, duševně labilní a zřejmě má po nějaké předchozí špatné zkušenosti (zneužívání v dětství?) problém s kontaktem s muži - pak ale nechápu, proč šel do armády a jak se mu podařilo být tam tak dlouho.

Zdivočelí psi byli hlavně hladoví a tak bych předpokládala, že po okousání mrtvoly jejich agresivita výrazně klesne.

Představa šedesátileté profesorky historie, jak v kanclu paří na počítači Doom mě také nadchla :o)

No, není to autorův nejlepší počin, ale číst se to dá docela dobře - prostě mu musíte pár věcí odpustit :o)

2 30.11.-0001