Šárka5875 komentáře u knih

Kouzelná malá knížečka plná nádherných fotografií. Pejskaři rozhodně ocení.

14.10.2017

Chtělo by se říci při pohledu na obálku, že si projdeme dějem tak trošku jako z červené knihovny. Jde však o silný příběh, kde, bohužel, sehrává velkou roli smrt. Smrt, která někdy přichází naprosto nečekaně bez varování, jindy nás nechá se na ni zdánlivě připravit, ale stejně námi otřese. Na smrt se asi nedá nijak přichystat, přestože víme, že je v případě nevyléčitelné nemoci nevyhnutelná, a záhy nás dostihne.

Kniha se mi četla dobře, přestože bych našla několik slabších míst, kdy jsem se tak trošku možná nudila. Ovšem obsahuje také spoustu silných pasáží, kdy budete mít téměř na krajíčku. Určitě se do knihy pusťte, pokud máte chuť se na chvíli přesunout do tropických teplot australského venkova. Přestože příběh zpracovává vážná témata života a smrti, rodinných vztahů, mileneckých vztahů, nevyznívá nijak depresivně. Opravdu platí, že s každým koncem něco nového začíná.

4 03.09.2017

Máte chuť také poznat daleké, exotické kraje a jejich kulturu alespoň prostřednictvím knižního příběhu? Potom sáhněte po této žluťoučké krásce. Mladá autorka nám ve svém krátkém příběhu líčí život na ostrově Bali a sousedním Lomboku. Vtipně čtenářům předkládá situace, které by nám v té konkrétní chvíli asi moc k smíchu nebyly. Ovšem jako klasičtí turisté bychom je ani neměli příležitost zažít. V turistických resortech toho člověk z kultury cizí země pozná opravdu jenom minimum.
Vtipné a svižné pojetí přidává příběhu na čtivosti. Rozhodně však v knize najdete i hlubší myšlenky. Autorka ve své próze mimo jiné zmiňuje okolnosti západní pomoci obyvatelům těchto krajů. A rozhodně její zamyšlení není od věci. Kromě cestopisných pasáží, vás čeká v knize i menší dávka romantiky.

Tuto útlounkou knížečku zhltnete za pár hodinek, možná za jeden večer. Kniha má pouhých 160 stran a poměrně velké písmo. Navíc je malého formátu. Jako příjemné, oddechové čtení určitě můžu doporučit.

1 03.09.2017

Na román Moje všechno jsem byla velmi zvědavá. Námět mě zaujal a těšila jsem se na hluboký, emotivní příběh. Ovšem jsem trochu zklamaná. Myslím, že autorka tak úplně nevyužila potenciál, který se jí námětem nabízel. Navíc jsem nečekala, že dost velká část příběhu se bude týkat Tomovy sestry. Musím říct, že konkrétně ona mě moc jako postava nezajímala a tudíž pasáže, které se týkaly jí, mě nijak neoslovovaly. Kniha mě tedy celkově nenadchla. Začala pěkně, čekala jsem, jak se bude příběh dál rozvíjet. Jaks e mladí manželé s krutým osudem v podobě nemoci poperou. Ovšem prostředek knihy mě převážně nudil. Až ke konci jsem se zase svižněji rozečetla, protože mě zajímalo, jak příběh Hany a Toma vyvrcholí. Za mě tedy lepší průměr, nic světoborného. Je to všem debutové dílo a já ráda zkusím další autorčinu knihu, pokud u nás vyjde. Třeba bude již propracovanější.

V knize se střídají kapitoly ze současnosti s kapitolami z minulosti. Dozvídáme se tedy, jak se Tom s Hanou seznámili, jak se vyvíjel jejich vztah a co předcházelo té osudné události v podobě Tomovy mrtvice.

Pokud hledáte odpočinkový román s pomalejším dějem, který nejde nijak zvlášť do hloubky, potom Moje všechno zkuste. Můj šálek kávy to však úplně nebyl, čekala jsem víc. Ovšem jisté poselství si z knihy odnesete. Člověk musí myslet také sám na sebe, a ne žít pouze život svého partnera. A také že nejen prací živ je člověk. Pochopitelně se nabízí pronést, že bez práce nejsou koláče, ale jak se říká... Všeho s mírou. A do třetice... Komunikujte spolu.

Kniha se pyšní nádhernou obálku, která mě zaujala hned na první pohled, a musela jsem se pídit, jaká kniha se za ní skrývá. Za obálku tedy velký palec nahoru.

03.09.2017

Nečetla jsem první knihu série s názvem Stalkeři, tudíž jsem vůbec nevěděla, do čeho jdu, do jaké hry s autorem vstupuji. A že je Paul Finch skvělý hráč, to si pište. Rozhodně si nebere žádné servítky a mrtvoly nám sází jednu za druhou. Některé pasáže popisující vraždy jsou hodně drsné. Připravte se na to. Přestože má kniha přes čtyři stovky stran, autor si dokáže udržet svižné tempo a čtenář nemusí mít strach, že by se nudil. Dokonce se panu Finchovi povedlo ve mně vzbudit pocity strachu. Jo, při čtení jsem se chvílemi vážně bála a poslouchala, co se kde v domě šustne. A to už se mi dlouho nestalo. Za sebe tedy tohoto autora určitě doporučuji a tím i tedy knihu Znesvětitel. Sama se ještě někdy podívám po Stalkerech, byť je to předchozí díl série. Detektiv Mark Heckenburg mě jako člověk baví, je mi sympatický, zkrátka jsme si sedli jak s autorem Paulem Finchem, tak s jeho hlavní postavou. V knize mě zaujala jedna podstatná věc a sice to, že se dozvídáme i něco málo ze života budoucích obětí sériového vraha. Autor nás s nimi vcelku dostatečně seznámí, přestože se s nimi dál v příběhu již v reálném životě setkávat nebudeme. Leda by někdo útok šílence přežil. Šance jsou však velmi nepatrné.

3 03.09.2017

Na další knihu od C. L. Taylor jsem se velmi těšila. Četla jsem Nehodu a ta mě hodně zaujala. Autorčin styl mi sedí a sedl mi taktéž u Zmizelého. Řekla bych, že zpočátku se příběh odvíjí pozvolna až pomalu. Ale myslím, že mu to vůbec neubírá na atraktivitě. Čím víc se potom blížíme k rozluštění celé záhady, děj nabírá grády a přiková nás ke stránkám. Opravdu se mi těžko v poslední třetině knihu odkládalo. Ke konci jsem sice už tušila, kdo za vším stojí. Nečekejte tedy žádný převratný konec s „wow“ efektem, ale spíš pozvolné vyplynutí a rozuzlení zápletky. Rozhodně to ale nic nemění na tom, že jsem si čtení užila, nenudila jsem se ani chvilinku, naopak jsem se výborně bavila. Jde opravdu o kvalitní psychologický thriller, který rozhodně doporučuji všem milovníkům tohoto žánru. A kdo z vás ještě autorku nezkusil, je na čase. Zmizelý čeká...

6 03.09.2017

Tato útlounká knížka mě na první pohled zaujala svou nádhernou obálkou. To Jota rozhodně umí. Příběh je krásný, hluboký a plný citu. Jen by si zasloužil více rozpracovat a natáhnout tak knihu o několik dalších desítek stran. Rozhodně by mu to prospělo. Autorka píše nádherným, květnatým jazykem, musím říct, že jsem si vážně libovala a lahodilo to mému očku i duši. Zajímalo by mě toho mnohem více z Lídina života, než kolik mi toho kniha nabídla. Ale i tak jsem si čtení užila. Role dvou mladých děvčat mi sice přišla méně uvěřitelná, protože si neumím představit, jak dnešní holky tráví volné chvíle v domově seniorů, ale na druhou stranu, třeba i ty výjimky by se našly. Každopádně se mi příběh moc líbil a hlavně autorčin styl psaní mě hodně oslovil a pohladil.

2 03.09.2017

V této knize také autorka vyhradila více prostoru Beatě a pronikáme tak do jejího pracovního i soukromého života. V tom druhém se jí moc nedaří a Beata si postupem času teprve uvědomuje, že nejen prací živ je člověk, ale že si musí udělat také čas na rodinu. Při práci na Evině knize totiž neviděla, neslyšela, nevnímala. A ne všichni tu její sebestřednost a zápal pro věc dokážou vždy pochopit a tolerovat. V knize se střídají kapitoly ze současnosti s kapitolami z minulých let, převážně z dětství a dospívání Ester. Dozvídáme se tak, co stojí za její nenávistí k matce, která přerostla až do, troufnu si tvrdit, duševní choroby. A proč má tak veliký strach z vydání knihy. Existuje něco, co o Ester věděla pouze matka a její přítel, a možná to prozradila Beatě. Toto podezření nedá Ester spát. Kniha prostě vyjít nesmí. Měla jsem trochu strach z toho, že pokračování Panenky už nebude tak dobré, jako Panenka sama. Dost často se totiž stává, že pokračování nedosahují kvalit první knihy. Obávala jsem se však zbytečně. I s Vinou nám autorka předložila kvalitně zpracované dílo, které rozhodně za Panenkou nepokulhává, ale naprosto se jí vyrovná. Doporučuji všem milovníkům psychologických příběhů. Já jsem si čtení užila a věřím, že si knihy stejně užijete i vy. Docela mě mrzí, že jsem se musela s Beatou rozloučit. Klidně bych v jejím příběhu pokračovala dál.

2 03.09.2017

Musím říct, že zatím u žádné knihy jsem neměla takovou chuť na víno, jako u Pohárů touhy. Vinařské prostředí mě vážně bavilo a docela mi sedla i hlavní hrdinka. Líbil se mi její zápal pro věc a určitá tvrdohlavost. Také moravské nářečí mi přišlo milé, mám ho ráda. Ovšem prvoplánová erotika v knize mě naopak nebavila vůbec a rádoby mystická linka se zjevováním ducha Violina dědečka také ne. Mám ráda duchařinu, ale opravdovou duchařinu, ne v tomto podání. Autorka píše čtivě, o tom žádná, ale já nejsem asi ta správná cílovka pro podobnou četbu. Příběh byl místy i dost napínavý, což se mi líbilo, ale přesto mi přišlo, že ho všude přítomné erotické sálání přebilo. Nic proti sexu a erotice samozřejmě nemám, ale v literární podobě mi sedne opravdu výjimečně. Většinou pro mě vyzní jako parodie. Knihu můžu doporučit všem, kdo si naopak v podobné, lehce erotické četbě libují, mají chuť i na trošku napětí a hlavně milují Moravu a dobré víno.

2 03.09.2017

Moje první setkání s autorkou a jsem naprosto spokojená, ba přímo nadšená. Přestože má kniha přes pět stovek stran, četla se svižně a vůbec vám nepřijde, že je to taková baculka. Autorka vás udržuje v napětí. Nenašla jsem místo, kdy bych se snad začala byť jenom na chvilku nudit. Po celou dobu jsem si však říkala, jo, dobrý, je to skvělá kniha, ale výjimečná pecka to nebude. Ovšem posledních sto stran mě přesvědčilo, že pecka to je. Musela jsem dočíst nehledě na brzké ranní vstávání do práce. Měla jsem nějaké představy o rozuzlení příběhu, něco maličko sedělo, ale přesto mi spadla brada. Konec mě vážně dostal. Takže za mě velké doporučení, kniha rozhodně za přečtení stojí. Jediné, co mi trochu vadilo, byl slang, jakým mluvili policisté. Vadí mi mluva ve stylu... „voblíknul se, votočil se, vodešel, vobhlídnul“ atd. Ovšem to je pouze můj osobní vnitřní problém. Nevadí mi to ani tak v běžném životě, ale když to vidím na papíře, nějak se s tím hůř srovnávám. Má ji rád, nemá ji rád, je příběh psaný bez skrupulí, je svižný, temný a napínavý až do samotného konce. Také se vám vybaví otrhávání okvětních lístečků z kopretin? Má mě rád, nemá mě rád... Má ji rád, nemá ji rád.... Vy rozhodně po přečtení tohoto thrilleru zařadíte autorku mezi oblíbené. A nebudete si muset klást žádné otázky, ani použít kopretinovou vyřazovací metodu.

7 03.09.2017

Kniha je opravdu nádherná. Wendy je tak silná žena. Nedokážu si představit, že bych měla tuto nemoc a dokázala se s ní rvát jako ona. Opravdu si zaslouží, abychom před ní smekli pomyslný klobouk. Už jako malá holčička byla neskutečně statečná. Ale také tvrdohlavá. Ovšem myslím si, že pro boj s tak těžkou nemocí, je tato vlastnost svým způsobem výhrou. Wendy miluje zlaté retrívry a oni se nakonec stanou nedílnou součástí jejího života. Název knihy naprosto koresponduje se skutečností. Otvírala jsem úžasem pusu, když jsem četla, čeho jsou tito pejsci schopní, jak se dokážou vycvičit a co vše pro svého nemocného páníčka dokážou dělat. Ovšem Wendy i její manžel svým pejskům jejich lásku stejným dílem vraceli. Někde jsem četla, že je kniha psána lehkým, až jednoduchým jazykem. Ano, je to tak. Ale to vůbec ničemu nevadí, naopak. Wendy prostě popisuje svůj život, jako by vám o něm vyprávěla třeba někde u kávy. A tam také nebude vymýšlet žádnou vysokou slohovou stylizaci. Kniha, jak je psaná, je reálná, nepřikrášlovaná a taková, jak má být a vyznít. A i přestože je psána jednoduchým jazykem, zůstává silný příběh silným příběhem. Já jsem si knihu naprosto užila a Wendy na mě velice zapůsobila a chytila mě za srdce i se svými psími společníky. Obdivuji všechny, kteří se musí rvát s určitými problémy a dokážou to, nevzdávají se.

7 03.09.2017

Nádhera... Tato kniha je prostě jedním slovem úžasná. Ty příběhy vyprávěné z pohledu čtyřnohého kamaráda vás naprosto dostanou. Pokud jste tedy milovník zvířat a hlavně pejsků. U knihy se budete smát i plakat. Pokud máte sami pejska, jistě vás nejednou napadne, jestli si něco podobného myslí i ten váš čtyřnohý mazlíček. Protože je příběh vyprávěný z psího pohledu, dostanete se až do nitra věrné psí duše. A opravdu má každý pes v životě své poslání? Opravdu se může vrátit v těle někoho dalšího, protože touží být se svým páníčkem? Jakmile dojdete na konec této knihy, řeknete si, že určitě ano. Myslím, že něco dalšího ke knize dodávat, by bylo naprosto zbytečné. Přečtěte si ji, za mě máte jedno obrovské doporučení. Pokud budete mít čas, klidně knihu zhltnete na jeden zátah. Já se během dne nemohla dočkat večera, až se budu moci opět ponořit do stránek. Prostě úžasné ♥ A jsem moc ráda, že se kniha ke mně dostala až teď, kdy sama miluji jednoho psího tvorečka a nedala bych ho za celý svět.

7 03.09.2017

Poslední výročí je druhou knihou, kterou jsem od autorky četla. Musím říct, že zpočátku jsem se horko těžko orientovala v postavách, kterých v románu vystupuje opravdu hodně. Connie, Rose, Enigma, Laura, Margie, Ron, Grace, Thomas, Veronika, Sophie patří k těm hlavním. Navíc než jsem si zapamatovala, kdo je čí dcera, matka, babička, teta, vnučka, neteř, snacha. Nebylo to jednoduché, ovšem vývojem příběhu jsem si je všechny správně zařadila a už nemusela listovat stránkami zpět, abych si rodinné vazby osvěžila. Román plyne poklidně, nečekejte žádné velké zvraty. Hodně jsem byla zvědavá na rozuzlení tajemství, které Ostrov počmáraných blahovičníků obestíralo po celá desetiletí. A možná jsem z toho nakonec byla trošku zklamaná, čekala jsem asi něco zajímavějšího, šokujícího. A jistá situace úplně na konci příběhu mi přišla snad až trošku přitažená za vlasy. Nicméně příběh se četl celkem dobře. Je pravda, že zhruba někde uprostřed jsem se chvílemi možná nudila, ale i tak mě kniha docela bavila. Není to rozhodně žádná pecka, Manželovo tajemství jsem si užila mnohem víc, ale i přesto knížku můžu doporučit k přečtení. A strašně se mi líbí název Ostrov počmáraných blahovičníků ☻ Už jenom z toho srší exotika, romantika, azurové nebe, šumící vlny. A jenom pár obyvatel na ostrově? Ráj... Možná... Jako všechny knihy Liane Moriarty oplývá i Poslední výročí nádhernou obákou.

4 03.09.2017

Je to vážně zvláštní příběh. Dočtete a nevíte, jestli to bylo celé pravda, či jen nějaký sen či výplod choré mysli hlavní hrdinky. Anna totiž psychicky úplně zdravá rozhodně není. Přesto vás nějakým způsobem kniha k sobě poutá, a pokud se do ní začtete, nepřestanete, dokud nedojdete konce. Zvláštní, zmatené, magické. Zmatená je asi i moje recenze, ale nějak se mi nedaří něco souvislého k této knize vyplodit. Přesto ji doporučuji, protože je prostě jiná, zvláštní, neotřelá. Určitě nebude pro každého, to je víc než jasné. Mě ale svým způsobem bavila, i když ani teď nevím, jak to vlastně celé bylo. Možná ani autorka by mi nedokázala konkrétně odpovědět. A možná právě to je na knize tak poutavé. Tápete, nevíte. Paradoxně se to líbilo mně, čtenářce, která nevyhledává neuchopitelné a nedovysvětlené příběhy s otevřenými konci. Možná ta omamná vůně bylin si mě k sobě připoutala. Autorka píše totiž opravdu sugestivně. Její popisy krajiny, přírody, sběru bylin jsou tak živé, že se sami ocitáte na louce mezi kvetoucími rostlinami. A co Marcela s Miluškou? Jsou to reálné postavy anebo vlastně vůbec neexistují? A návštěva nesnesitelného tchána v domově seniorů, která skončí zkrvaveným oblečením a hlubokou ránou v ruce? Za to přece nemůže přeslička... Anna tápe, ale nevzpomíná si. Možná píšu zmateně, ale příběh sám je svým způsobem zmatený také. Kdo četl, jistě mě pochopí a kdo ne, třeba právě dostane chuť na nevšední příběh, tak trochu postavený mimo realitu. Ano, možná z něj až trochu dýchá magický realismus. Prostě Annu Bolavou zkuste a posuďte sami, jestli získala oprávněně ocenění Magnesia Litera. Já za sebe říkám ANO. Čím víc totiž nad knihou přemýšlím, tím víc se mi Anna dostává pod kůži.

17 03.09.2017

Upřímně vám povím, že se mi kniha nečetla vůbec lehce. Nejen kvůli prolínání několika časových linií, na to si člověk postupem čtení zvykne, a navíc každá kapitola je označena letopočtem a místem, kde se děj odehrává. Ale hlavně námět knihy vás dostane do nelehkého rozpoložení, a čím víc se budete blížit ke konci, tím hůře se budete cítit. Protože tušíte, co nejspíš nevyhnutelně přijde. Autorka si nebere servítky a předkládá nám období romského holokaustu v celé své syrové skutečnosti. Místy jde opravdu o drsné čtení. Ale nebojte se, nenese se v takovém duchu úplně celý příběh, spoustu pasáží je naopak vyprávěno až poetickým jazykem. Jákob nás zavádí do světa barev. Ovšem poslední část knihy je tvrdá, drsná, syrová a emotivní. Nebrečela jsem jenom díky tomu, že jsem knihu dočítala ve vlaku mezi lidmi.
Jákobovy barvy jsou autorčinou prvotinou a já jí za ni vážně tleskám, protože napsat napoprvé právě takové náročné dílo, to opravdu klobouk dolů. Možná budete mít během četby pocity podobné mým. Nevěděla jsem, jestli se mi kniha vůbec líbí, jestli ji opravdu vnímám tak, jak autorka zamýšlela. Ovšem po dočtení, kdy vám do sebe všechny části a náznaky v příběhu zapadnou, všechno se vám to rozleží, si nakonec zdeptaní řeknete „tak to je mazec“, a určitě knihu budete doporučovat všem ostatním jako já. Období holokaustu bylo opravdu příšerné, děsivé a s lidmi, včetně i těch nejmenších dětí, bylo zacházeno jako s dobytkem, ba daleko hůře. Nelze na tu dobu zapomenout, protože ti lidé si to skutečně vytrpěli, zemřeli a je úplně jedno, jestli byli bílí nebo snědí.
Velký palec nahoru si zaslouží paní/slečna Krámková za vynikající překlad.

12 22.05.2017

Kniha je označována jako dechberoucí, strhující psychologický thriller. Já s tímto označením nemůžu v žádném případě souhlasit. Kniha se četla poměrně dobře, to ano, ale dechberoucí a strhující? To vážně ne. Už i název je zavádějící, protože o hřbitov Crossbones v příběhu vlastně vůbec nejde. Pouze je tam nalezena mrtvá dívka. A dál už se hřbitova příběh vůbec netýká. Takže já jsem očekávala opravdu řádně napínavý a strhující děj, ovšem dostala jsem pouze lehkou detektivku doplněnou o romantickou linku jako z červené knihovny, kterou bych tedy právě v thrilleru klidně oželela. Za mě tedy zklamání a další díly série, pokud vyjdou, určitě číst neplánuji.

1 22.05.2017

Na Noční lov jsem se hodně těšila, protože první kniha s Erikou Fosterovou Dívka v ledu mě nadchla. U této knihy jsem měla však na začátku trošku problém, nemohla jsem se úplně začíst. Jelikož Dívka v ledu se mi četla parádně, začala jsem být trošku nervózní. Říkala jsem si, co se děje? Je něco špatně u mě nebo v příběhu? Ale zhruba po stopadesáti stranách došlo ke zlomu, v ději se objevily zvraty a já se začala bavit. Přesto se však nemůžu zbavit pocitu, že mi autor v druhé knize nenaservíroval nic nového. Ano, možná příběh obsahoval místy drsnější pasáže, ze kterých člověka až mrazilo, a měl originálnější námět, ale jinak nic závratného a šokujícího. V této knize Robert Bryndza více vyzdvihuje homosexuální tématiku. Ovšem vše vyznívá a plyne naprosto přirozeně. Takže za mě lepší Dívka v ledu a těším se na další díl série.

4 17.05.2017

Autorčin styl psaní znám zatím pouze z knihy Květy z půdy. Když jsem se pustila do této rodinné ságy, měla jsem pocit, že to nebude můj šálek kávy. Ovšem jak jsem četla dál a dál, příběh mě pohltil a byla jsem zvědavá, jak to všechno s Dawn dopadne. Stejně jako v Květech z půdy i zde autorka zabíhá do ne úplně standardních vztahů mezi bratrem a sestrou. Zkrátka autorka si mě nakonec touto knihou získala na svou stranu a já rozhodně sáhnu po dalším dílu.

3 17.05.2017

Já musím říct, že jsem z knihy poněkud zklamaná. Tohle má být bestseller? Tolik opěvovaná kniha? Ano, vcelku čtivý, svižný příběh to je, ale není to trochu málo na tak populární pecku? Neoriginální, v podstatě banální námět, hlavní hrdinové naivní, zápletka nic moc, protože částečně jsem ji prohlédla, a ten konec...? Ne, za mě tedy pecka určitě ne. Lehce čtivý příběh, který ocení spíš ti čtenáři, kteří thrillery a detektivky čtou výjimečně. Ostatní, kteří mají načteno z tohoto soudku, budou možná zklamáni jako já.

8 25.04.2017

Brigid mě baví. A v tomto příběhu mě bavila ještě víc, než v prvním. Přestože se nejméně první třetina knihy vůbec netváří jako detektivka, čtení mě bavilo. Postava Brigid mi přišla naprosto skvělá, vtipná, a to i tehdy, když šlo do tuhého. Černý humor a Brigid jdou prostě ruku v ruce. A jak si tak příběh zpočátku poklidně plynul a já získávala pocit, že asi tentokrát opravdu odhalím, kdo za vším stojí, náhle jsem byla vyvedena z omylu. Děj nabyl na spádu a já hltala stránku za stránkou, protože jsem byla opravdu hodně napnutá, jak to nakonec s Brigid dopadne. Za mě velké doporučení.

3 22.04.2017