Sali88 komentáře u knih

Thriller inspirovaný případy sériových vrahů? To si musím přečíst. Přesně taková byla moje první myšlenka, když jsem Kopíráka zaregistrovala poprvé. Od dětství jsem byla zažraná do všech možných kriminálek, true crime je moje závislost, vždycky jsem se zajímala o zločiny, vrahy a jiné. Přesně, jak napsala @sberatelka.knih ve své recenzi, i mě zajímá, co se jim honí v hlavě, jak přemýšlí, proč vraždí. Mají k tomu důvod nebo je prostě jen fascinuje, když sledují, jak z někoho vyprchává život?

Během posledních let se v Anglii objevilo několik případů brutálních vražd, které nemají zdánlivě nic společného. Opak je ale pravdou a ukazuje se, že pachatelem je sériový vrah, kopírující zločiny známých sériových vrahů.

Člověk, který se inspiruje vraždami sériových vrahů a snaží se být ještě "lepší" než oni, je za mě skvělý a originální námět na thriller. Škoda jen, že autorka celý potenciál poněkud zazdila.

Asi jsem už příliš otrkaná tou hromadou případů, o kterých jsem slyšela nebo četla, že mi Kopírák nepřišel tolik šokující a drsný, jak asi působit měl. Chybělo mi napětí, které u thrillerů očekávám. Pachatele mi pomohly odhalit dvě určitě věty a v mém odhadu jsem se nemýlila. Jedna věc překvapivá byla, to ano, a poslední desítky stran jsem otáčela stránku za stránkou, ale jen proto, že jsem byla zvědavá, jestli je můj odhad správný a byl.

Mám pocit, že celý příběh je poněkud odbytý, a kdyby autorka uchopila celé téma jinak a zločiny sériových vrahů skutečně "povýšila na vyšší úroveň", stál by Kopírák za přečtení mnohem víc a nebyl by tak moc okopírovaný.

Knihu musím hodnotit průměrně. Pokud nejste blázni do true crime tak moc, jako já, může pro vás být kniha šokující a plná nového. Jestli ale už nějaké ty zkušenosti s tímhle vším máte nebo máte hodně načteno, co se thrillerů týče, nemějte příliš velká očekávání.
.

3 09.04.2023

Malin žije s manželem a dvěma syny na ostrově Visingsö ve Švédsku. Píše úspěšný blog a na první pohled by se mohlo zdát, že její život je dokonalý. V životě Malin ale všechno tak dokonalé není. Především její minulost skrývá něco, na co by raději zapomněla. Malin u sebe ubytuje Elmu, ženu, která je nucena neustále utíkat a ukrývat se před svým tyranským manželem. Malin chápe, jaké to je mít strach a proto Elmě pomůže.

Pro tebe všechno zpracovává důležité téma domácího násilí, páchaného na ženách, manipulování jimi a ovládání jejich partnery. Ukazuje, jak kvůli lásce, strachu o sebe nebo o děti a vydírání, zůstávají ženy týrané ve vztahu, ze kterého nenachází východisko.

Na jednu stranu jsem chápala, proč se Malin snažila vést blog cestou dokonalosti. Nejen kvůli čtenářům, ale především proto, že špatného už si zažila dost a o to lepší si přála mít současný život. Snažila se ukázat dokonalost nejen ostatním, ale především sama sobě. Až do doby, než se jí minulost začala znovu připomínat.

V knize se opět střídá současnost s minulostí obou žen. Obě ženy jsou spojené tím, že jejich minulost je bude navždy pronásledovat, obě se s tím snaží svým způsobem bojovat. Malinin život se točí hodně kolem blogu a kniha je plná plánování příspěvků, focení a dalších věcí s blogem spojených. Při blogování je Malin ve svém živlu, jsou ale věci, ve kterých je bezradná.

Poslední věta první kapitoly naznačuje, že kniha bude hodně drsná a rozhodně ne pro citlivější čtenáře. Nečekejte ale popisy týrání na každé straně, jsou tam, ale kniha je drsná především tou představou, že pro mnoho lidí jsou takové situace na denním pořádku a celé roky je prožívají stále dokola, aniž by si toho někdo všimnul nebo se o to zajímal.

Pro tebe všechno je možná trochu zdlouhavější kniha, ale za přečtení stojí. Důležitá témata, jako je tohle, stojí za to číst. Někomu to může i pomoci.

3 25.03.2023

Marissa Mayer vytvořila svět plný lidí, kyborgů a androidů, novodobé technologie, ale také smrtelné nákazy, ohrožující populaci. Cinder je kyborg, což je pro ni nevýhodou i výhodou zároveň. Jako mechanička se setkává s princem Nového Pekingu, a protože jsme v rettelingu na Popelku, asi nebude velkým spoilerem, když prozradím, že porouchaný android není to jediné, co prince a Cinder spojí. Ale pokud si pod tím představuje a žili šťastně až do smrti, možná budete překvapeni.

Zmínit předvídatelnost děje je na místě, přesto však mi předem odhalené zvraty a zápletky čtení nezkazily. Autorka píše natolik poutavě, že i když víte, jak se bude příběh vyvíjet, přesto vás to nutí číst pořád dál. Nemohla jsem přestat číst a otáčela stránku za stránkou, jak moc čtivá tahle kniha byla. I přesto, že je Cinder retellingem na pohádku, všechno v knize pohádkové není a nejen nákaza s celým příběhem zamotává. Možná nejsem autorčina cílová skupina, ale čtení jsem si neskutečně užila a už teď jsem zvědavá a natěšená, co přinesou další díly.

5 01.02.2023

Dračí město je příběhem osmnáctileté Jany, která je proti své vůli proměněna v ještěra. A spolu s ní a dalšími postavami poznáváme, jak ještěří svět funguje. Ještěři mi, hlavně ze začátku, připadali jako upíři s křídly a ocasy. Námět mohl být dobrý, jen kdyby byl jinak zpracovaný.

Hlavní hrdinka, která se neustále bojí toho, že ji někdo znásilní, že každý, kdo ji bude chtít zabít, ji přece nejdřív musí znásilnit a zároveň sama neustále myslí na sex. Nejdřív je strašně rozhozená z toho, jak se bude muset skrývat a co chudák její rodina, ale téměř lusknutím prstu je přestává řešit. Jste v nebezpečí? Odjeďte a pak už mě nezajímáte. Místo toho, aby občas přemýšlela, by se do všeho vrhla po hlavě, protože je přece tak úžasná, že všechno sama zvládne a její intuice funguje na 100%.

Mezi popisy světa ještěrů přišel sem tam nějaký zvrat, který mě ale absolutně nedokázal vtáhnout a cokoli by v jiné knize mohlo být šokující a zajímavé, mi v případě Dračího města bylo úplně jedno. Nezáleželo mi na postavách, nedokázala jsem se do nich vcítit. Stále jsem čekala jen na poznámky ze štafety a na to, kdy už kniha skončí. Tak moc jsem se při čtení nudila. Do druhého dílu se rozhodně pouštět nebudu.

2 29.01.2023

Květnatý styl psaní asi nebude sedět každému, ale co se mě týče, čtení jsem si užívala, bavila mě nápaditá přirovnání, k Zakharově zpovědi mi vše dokonale sedělo.

Na hraně temnoty se nesoustředí na samotný příběh, ale především na to, co se děje uvnitř Zakharovy hlavy. Kvůli jeho dětství je naplněn nenávistí vůči lidem a vůči dotekům. Nenávidí každého koho potká, nesnáší lidi celkově. Neustále ho pronásledují myšlenky, jak někomu co nejvíce ublížit, tak moc život ublížil jemu. Dopředu ho žene myšlenka na to, jak získá věc, po které touží.

Zakharova osoba je vykreslena skvěle, barvitě, při čtení z knihy doslova sálá nenávist a všechny ty pocity, které cítí. Atmosféra je přesně tak temná, jako jeho myšlenky. Myšlenky a pocity, které nejsou ničím překvapivým, vezmeme-li v úvahu, co prožil.

Na hraně temnoty je kraťoučká kniha a myslím, že víc stran nepotřebuje. Postupem času na mě začalo být myšlenek o Zakharově nenávisti příliš, chvíli jsem měla pocit, že celá kniha má být jen o tom, jak nenávidí. Samozřejmě, je to zásadní, tak se zkrátka cítil, ale stávalo se, že když jsem měla pocit, že konečně začne víc příběh, skočilo vše opět k myšlenkám na nenávist.

Plné hodnocení dát nemůžu, ale myslím si, že kniha a především její autoři mají potenciál a sama jsem zvědavá, jak bude Zakharův příběh pokračovat. Do dalšího dílu se určitě pustím.

24.01.2023

Domek v Irsku je přesně tím typem knihy, při jejímž čtení máte chuť být součástí příběhu. Od prvních stran je téměř jasné, jak se bude vyvíjet, ale u romantiky jako je tato to lze předpokládat. Od prvního dne na farmě jsem měla chuť se sbalit a odjet někam za vařením, stejně jako hlavní hrdinka. O udržitelnější stravování se snažím už několik let, ale pořád nejsem na takové úrovni, na jaké bych chtěla být. Domek v Irsku společně s pořadem MasterChef(o kterém je v knize také zmínka), mě namotivovaly snažit se ještě o něco víc. Při čtení jsem měla chuť jít hned zkoušet nové recepty (a kdybych zrovna neležela doma s covidem, hned bych se pustila do vaření i pečení) a jsem odhodlaná ještě víc se zdokonalovat v přípravě jídla i ve znalostech o něm.

Samotné prostředí farmy v Irsku dokonale dokreslovalo romantickou atmosféru a lákalo mě si alespoň na nějaký čas vyzkoušet, jaké to je, když si suroviny využívané při vaření sami vypěstujete, popřípadě vychováte.

Kromě romantiky a vaření tu najdete i zápletku navíc, která je zpestřením celého příběhu. Domek v Irsku je příjemně kouzelnou romantickou oddechovkou, při které se budete usmívat a budete si připadat, jako byste byly na farmě spolu s Hannah. Předvídatelná, ale nemám ji co vytknout. Tuhle knihu mužů jedině doporučit. Především pokud milujete jídlo tak moc jako já.

6 24.01.2023

Z první kapitoly jsem měla pocit, že tohle bude taková úniková hra z ostrova. O něco později přišel Ztraceni vibe.
Dvě sestry, Lori a Erin, si naplánují společnou dovolenou. Před odletem se pohádají a do letadla nastoupí jen jedna z nich. Do letadla, které zmizí neznámo kam. O dva roky později se Erin stále snaží zjistit, co se její sestře stalo, letadlo se nikdy nenašlo. Ale co když je tu ještě šance?

Příběh prolíná dvě dějové linky, vyprávění z pohledu Lori, proč letadlo zmizelo a současnost, kterou vidíme z pohledu Erin.

Autorka postupně poodhaluje střípky z toho, co ke zmizení letadla vedlo. Odkrývá tajemství sester i cestujících v letadle. Krátké kapitoly napínají čtenáře, co se stane dál.

Trosečníkům se nedá upřít čtivost ani napětí, při čtení vás zajímá, co de doopravdy stalo, jak vše bylo. Komu můžete věřit a kdo něco skrývá. Čtení jsem si užila, ale doufala jsem v něco víc. Ve více šokující odhalení, možná více tajemna. Nejsem z knihy zklamaná, ale ani nadšená.

Námět psychiatrické léčebny mě zaujal natolik, že jsem si byla téměř jistá, že Pacient je ta pravá kniha pro mě a nemýlila jsem se. Už téměř od začátku jsem měla jednu teorii za druhou a ty se během čtení měnily a přibývaly stále nové. Po každé mé domněnce přišlo něco, co můj názor změnilo, autor si se mnou hrál své vlastní psychohry a já nevěděla, co je pravda a co ne. Při čtení jsem měla pocit, jako bych poslouchala díl z @opravdovezlociny a proto jsem byla schopná uvěřit i částem, které by se někomu mohly zdát už překombinované.

V jednu chvíli jsem si byla téměř jistá, že jsem odhalila rozuzlení, protože s něčím takovým už jsem se setkala. Autor mě však vyvedl z omylu a všechno bylo nakonec úplně jinak. Sebastian Fitzek si se čtenářem hraje tak, že nakonec sami nevíte, čemu věřit. Od Pacienta jsem se nemohla odtrhnout, potřebovala jsem vědět, co bude dál a knihu jsem přečetla za dva dny. Možná by se tu daly najít nějaké nedostatky, osobně však nemám v knize co vytknout. Líbilo se mi, že se autor nezaměřil jen na připad Maxe, ale měla jsem možnost poznat i příběhy a minulost dalších postav.

Nakonec musím zmínit originální poděkování, které je sepsané ve formě dalšího krátkého příběhu. Za mě velké doporučení.

4 03.11.2022

Hrob mé sestry střídá události z minulosti spolu se současností. Postupně odhaluje průběh vyšetřování po Sářině zmizení a ukazuje na nové důkazy v současnosti. Příběh plyne poklidným, avšak vůbec ne nudným tempem. Podrobně popisuje soudní proces a průběh vyšetřování. Díky krátkým kapitolám rychle ubíhá. Občas jsem se trochu ztrácela v postavách, nebylo by špatné si je vypsat s poznámkami, kdo je kdo.

Tracy je odhodlaná, vytrvalá žena, která chce za každou cenu dostát svému rozhodnutí odhalit, co se skutečně její sestře stalo.

Objevuje se zde i lehká romantická linka, která ale nijak nenarušuje samotný děj.

Po poklidném rozjezdu a středu knihy jsem posledních přibližně osmdesát stran doslova hltala. Zvrat střídal zvrat a nemohla jsem přestat číst. Se zápletkou a celkovým rozuzlením jsem spokojená, neměla jsem tušení, že vyšetřování vyústí v něco takového.

Pokud máte rádi poklidné detektivní thrillery, ve kterých přijde zvrat, když už to nečekáte a odhaluje zvraty až do konce, můžu vám Hrob mé sestry doporučit.

3 02.11.2022

Do čtení téhle knihy jsem šla s tím, že nebude dobrá, nic jsem od ní nečekala a proto mě nemohla zklamat. Je to jedna z těch knih z mého období hromadného nakupování levných knih a doma už ji mám skutečně dlouho.

Kniha vás zavede do městečka Cryer's Cross, kde se ztratí jedna ze studentek. Nikdo neví, co se s ní stalo. Po nějaké době se Niko, kamarád Kendall, která ve městě žije, začne chovat podivně. Následně se v knize stanou ještě další dvě zásadnější věci, které vám prozradí anotace(sahá dál než za polovinu knihy), na konci rozuzlení a to je všechno. Autorka se snažila zapojit problém OCD, což se v tomhle případě zrovna nepovedlo, a vyzní to v podstatě jako by vám někdo řekl, že lidé s OCD jsou ti, kteří si pořád myjí ruce. Kendall tu řeší něco jiného, ale vyzní to v podstatě stejně, v podstatě nic o OCD vám to neřekne.

Nápad kniha špatný nemá, jen kdyby zpracování bylo úplně jiné. Nemám nic, co bych vám na téhle knize doporučila, ale jsem ráda, že jsem přečetla další knihu z hromady:rozhodnu se, jestli si ji nechám, až si ji přečtu.

Chtěla bych vám tu sepsat hromadu důvodů, proč dát Zelené míli šanci. Ať už knize nebo filmu, ale pro mě navždy asi bude mít větší význam právě film. Ale ať už se snažím jak chci(a není to první den, kdy se snažím dát dohromady tuhle recenzi), nevím, jak vyjádřit všechno to, co tenhle příběh má a co vám dá. I přesto, kolikrát už jsem se s ním setkala. Je to příběh naděje v zoufalství a zoufalství v naději. Plný emocí, prezentující odlišnosti lidské povahy. Ukázka toho, jak lidé, kteří by měli být na té správné straně mohou být zlí a jak ti, kteří se zdají být těmi nejhoršími, mohou být ve skutečnosti úplně jiní. V Zelené míli se setkáte se smrtí, vinou, trestem, nespravedlností, ale i jakousi nadějí. Ke konci nikdy nedokážu udržet slzy, pokaždé mě to dostane a v tu chvíli ničí to, že takováhle nespravedlnost může být tak reálná.

Možná vám tenhle příspěvek něco dá, možná ne. Ale budu ráda, pokud dáte Zelené míli šanci.

Nelituju ničeho je mojí čtvrtou knihou od @colleenhoover a mezi nejlepší patřit nebude. Četla jsem ji ve společném čtení a díky tomu jsem si čtení užila mnohem víc, než kdybych četla sama. Všechny ty teorie a názory, které jsme probíraly, mě bavily.

Morgan otěhotněla hodně mladá a celý její život se od té doby točí jen kolem rodiny. Vztah Morgan a její dcery je hlavním tématem, které čtenáře provází celou knihou, není to však to jediné, co je v knize důležité. Rodinné vztahy, láska, zrada, nevěra, sny(i ty nesplněné), neporozumění, tajemství a lži. To všechno a ještě víc je tu rozebírané.

Námět Coleen vybrala jako vždy důležitý, jen to zpracování v případě Nelituju ničeho poněkud pokulhává. Vztah mezi matkou a dcerou je znázorněný reálně, jen je zpracovaný tak, že jsem se do postav nedokázala vžít. Některé dialogy mi vůbec neseděly a celkově mi příběh přišel takový nedotažený, osekaný. Jako by se Coleen teprve rozepisovala. Chtěla jsem vědět víc, čekala jsem alespoň nějaký zvrat na konci, něco, co mě dostane. Toho jsem se ale nedočkala. Čtivost a nápaditost se Coleen upřít nedá, i Nelituju ničeho je čtivá kniha. Jen si myslím, že by se dala zpracovat i lépe. Celkově knihu hodnotím jako průměrnou.

3 05.02.2021

Milan, hlavní protagonista thrilleru Dárek, je analfabet. Písmena a čísla jsou pro něj španělská vesnice, a protože je pro něj těžké sehnat práci, živí se do určité chvíle promyšlenými krádežemi. A když jednou uvidí v autě dítě, tisknoucí na okno papír se vzkazem, zjistí, že to nejhorší má teprve přijít.

Dárek je mojí první knihou od Sebastiana Fitzeka. Autor tu poodkrývá mnohé události z minulosti, postupně tak odhaluje zápletku a to mám na knihách ráda. Pomalé rozuzlování životů postav, kdy můžu teoretizovat o tom, co se ve skutečnosti stalo a kdo se ukrývá za jednotlivými činy.

Styl psaní pro mě nebyl z nejčtivějších, ale děj vyvolával další a další otázky a to mě nutilo číst dál. Autor má příběh dobře propracovaný, jen některé části pro mě byly poněkud neuvěřitelné a zmatenější.

Do dalších knih autora se rozhodně pustím, a i když Dárek není ten nejlepší thriller, který jsem četla, doporučit vám ho můžu.

Ještě jednu věc musím vyzdvihnout a tou je naprosto skvěle provedené grafické zpracování.

2 03.01.2021

Navždycky je kniha, u které je dobré vědět, do čeho jdete, aby se vám líbila. Je přesně tím, čím @nofreeusernames říkala, že bude. Romanťárna ze střední, plná klišé, lásky ke kamarádovi, lásky z nenávisti... Přesně ten typ knihy, kterou potřebujete, když si chcete u čtení jen tak odpočinout, vypnout, nemuset nad knihou moc přemýšlet. Olu znám v podstatě jen z Instagramu, ale ta kniha je hlavně Ola sama. Promítla do knihy věci, které má ráda, které ji baví.

Miluju v knihách narážky na jiné knihy, filmy a další známé věci a Navždycky je jich plná. A na to jsem se těšila nejvíc. Nečekala jsem, že mi kniha změní život nebo mě výrazněji zasáhne. Představovala jsem si pohodovou knihu, u které se zasměju, u které si odpočinu a možná budu kroutit hlavou nad její naivitou a klišé, které mě čekají. A přesně to jsem dostala.

Je pravda, že nenávist Mei a Liama mi nepřišla příliš skutečná. Jako by ji hráli, aby mohli předstírat, že se nenávidí. Nevěřila jsem jim to, že se nesnáší.

Navždycky není dokonalá kniha, ale pro mě splnila očekávání a s tím, co Ola napsala, jsem spokojená. A ty fotky? To chci v knihách časteji.

2 31.10.2020

Pragokalypsa od nakladatelství Fantom print otevírá téma apokalypsy a konce světa. Tajný řád řeholníků, sestávající z lidí ovládajících nadlidské schopnosti se konci snaží zabránit. Znají přesné datum, hlídají centrum magických siločar, nacházejících se v Praze, ale jejich snahu jim komplikují cizáci z jiných zemí.

Strážci brány je první knihou z pětidílné série a rozhodně to není kniha pro každého. Jan Urban má svůj styl, který nemusí sednout každému, i pro mě tu byly některé části, které se mi příliš nelíbily. Autor hojně využívá sarkasmu, slovních přestřelek mezi postavami a vtipu, ty ovšem v některých chvílích působí přehnaně, o vtip se snaží, ale vtipné nejsou.

Naštěstí je kompenzují jiné pasáže, u kterých se čtenář skutečně zasměje. Obzvlášť povedené jsou časté narážky na různé knihy, filmy a další, které si v knihách neskutečně užívám. Střídá se tu ich a er forma vyprávění. Vyvyan, z jehož pohledu je příběh vyprávěn, je právě ten, který se někdy snaží být tak vtipný, až vtipný není. A beru, každý má občas myšlenky ohledně toho, co se mu líbí na někom jiném, ale jeho neustále omílání o částech těla ženského pohlaví byly chvílemi až moc.

Co se děje týče, Strážcům brány rozhodně nechybí akce. Celá kniha může působit poněkud zmateně, je zmatená, divoká, sem tam nějaká věta působí, jako že tam nemá co dělat. Když si ale na autorův styl zvyknete, kniha vás chytne a jste stále zvědavější, co bude dál. Do dalších dílů se rozhodně pustím, popravdě mít druhý díl, začetla bych se klidně hned.

4 27.09.2020

Asi po měsíci jsem dočetla Malý život. Nečetla jsem ho tak dlouho, protože mě nebavil, ale je to zkrátka kniha, kterou za dva dny nepřečtete. Každý den(snad kromě včerejšího), jsem přečetla vždy jen pár stran. Četla jsem hodně pomalu, hodně jsem se zamýšlela, psala poznámky v rámci štafety. Malý zivot ve mně vyvolal snad všechny pocity. Z hrdinů knihy často cítíte zoufalství z toho, co prožili, zároveň jsou ale chvíle, kdy v nich vidíte neskutečnou sílu z toho, jak bojují se svým osudem, i když na to někdy nemají sílu. Především Juda s Willemem jsem si oblíbila, ale i u dalších postav jsem měla pocit, jako bych je znala. Neskutečně jsem si na ně zvykla a doufala jsem, že v jejich životě najdou co nejvíc štěstí. Brečela jsem, hodně. Zoufala jsem nad tím, čeho jsou někteří lidé schopní-protože i když to víte, stejně vás to pokaždé znovu zasáhne. Zároveň tu byly ale i momenty, kdy jsem se usmívala, kdy zrovna byla chvíle, kdy bylo všechno správně. Zkrátka kniha ve mně vyvolala všechno, jedna z knih, které mě zasáhly nejvíc. ❤

9 25.09.2020

Ve jménu zítřka se může jevit jako obyčejné postapo scifi, ve skutečnosti v sobě však ukrývá mnohem víc.

V knize se střídají dvě časové linky-první začíná odjezdem manželů Alana a Sáry na líbanky, vypráví o jejich minulosti. Druhá časová linka se odehrává dva roky poté, kdy Alan, po invazi neznámých nepřátel putuje zemí s jediným cílem-dostat se domů. Podstupuje každodenní boj o přežití, bojuje s hladem, žízní, zimou a snaží se vyhnout nepříteli, který ho může každou chvíli objevit a zabít. Jsou dny, kdy by se nejraději vzdal, ale protože má cíl, kterého chce dosáhnout, vytrvává a přes všechna úskalí pokračuje dál. Protože člověk, který má cíl, kterému věří, dokáže vše, aby k němu dospěl.

Ve jménu zítřka poukazuje na to, v jak špatném stavu je kvůli lidem naše planeta. Vede čtenáře k zamyšlení, jak každodenní činnosti planetu ničí, a že i malý krok zlepšení ji může pomoci a tím i nám může pomoci k lepšímu životu. Vede k zamyšlení nad zbytečným plýtváním, nad nadbytkem odpadu.

Styl psaní mi chvílemi přišel jako když se autor snaží co nejvíce rozvíjet věty, trochu jako když žáci ve škole píší sloh, ale moc neví, jak na to. S přibývajícími stránkami jsem však měla pocit, že se psaní zlepšuje a působilo na mě přirozeněji. Celkově by se na knize dalo ještě zapracovat, ale autor má dobrý potenciál a ráda si přečtu I další knihy, které Thomas Blanc napíše.

1 11.08.2020

Kombinace příběhu a online hry-právě to přináší Cesta Šamana. Určitě to není kniha pro každého, ale pokud v sobě máte alespoň část hráčské duše nebo vás láká zjistit, jaký svět online her a virtuální reality je, Cesta Šamana je pro vás to pravé.

Virtuální svět Barliona je pro mnohé víc než realita. Hráči celého světa se snaží v Barlioně uspět, být nejlepší. Daniel Mahan je na osm let neprávem odsouzen za nabourání se do bezpečnostního systému kanalizací. Věznice jsou plné, a proto si mnoho odsouzených odpykává svůj trest právě v Barlioně. Stejně tak Mahan, poslaný do dolu Pryke, sbírat suroviny. Jediné, co si může vybrat, je jméno postavy-Mahan. Všechno ostatní je mu přiděleno.

Celou cestu sledujete z pohledu hráče Mahana. Od prvního dne v dole, nejnižší úrovně hry a téměř nulových schopností. Mahan se chce za každou cenu z vězení dostat a získáním dostatečného množství herních peněz se vykoupit. Díky tomu, že vše sledujete z jeho pohledu, jako byste se vyvíjeli zároveň s ním. Každý nový level, získané zkušenosti, vylepšení, dovednosti-vše se v knize zobrazuje, jako byste hráli hru samotnou. Jako byste byli tím, kdo hru hraje.

Mahan je odhodlaný, vytrvalý a z každé situace se snaží získat co nejvíc. Tvrdě si jde za svým cílem, zároveň je ochoten pomoct i ostatním, i když to občas jeho plány naruší. Zároveň s ním se chcete dostat ze hry ven a zjistit, kdo za jeho uvězněním stojí.

Úkol přežít je prvním dílem sedmidílné série. Seznamuje vás s Barlionou a s fungováním světa v ní. Dozvídáte se o postavách, funkcích, možnostech, jakými se může hráč posouvat a získávat zkušenosti. Mohlo by se zdát, že číst o tom, jak někdo kope v dole a zabijí krysy bude nudné, ale právě naopak. Kniha vás do sebe vtáhne tak,že máte pocit, jako byste byli ve hře samotné a sami se snažili probojovat hrou a přežít.

Na Šelmu jsem se těšila od té doby, kdy jsem o ní slyšela poprvé a splnila má očekávání. Čtení jsem si užila od začátku do konce, nenašla jsem jedinou část, která by mě nebavila. Kapitoly v knize jsou hodně krátké, ale v každé z nich se čtenář dozvídá něco nového. Objevují se stále nové informace, spojitosti a zvraty. Žádné zbytečná omáčka kolem, děj plyne tak, že skoro nestačíte otáčet stránky.
Thea si oblíbíte, je sympatický, chytrý, pro všechno dokáže najít vysvětlení. Všímá si detailů a vidí spojitosti a skutečnost tam, kde ostatní nevidí nic. Policie mu jeho pátrání zrovna neusnadňuje, ale Theo je i přes všechny překážky odhodlaný odhalit pravdu a zjistit, kdo je skutečný vrah.

Jakmile Šelmu začnete číst, nemůžete přestat. Je přesně tím typem knihy, kterou nedokážete přestat číst, protože s každou další kapitolou potřebujete vědět, jak se bude případ vyvíjet. Rozhodně doporučuju si tenhle skvěle napsaný a originální thriller přečíst.

Prvních cca 100-150 stran pro mě bylo průměrných, nenudila jsem se, ale ani jsem necítila žádné velké nadšení. Postupně jsem se ale začítala, a příběh mě bavil pořád víc, a po dočtení jsem moc chtěla další díl.

Tash, Catherine, Edyon, March, Ambrose. Každý je jiný a žije v různých částech země, přesto se jejich životy propletou. Catherine byla jediná, kterou jsem si oblíbila hned od začátku, pro její odhodlání splnit povinnost, která se od ní očekává, ale zároveň si nenechat diktovat, jak se svým životem naložit. Tash mě zprvu štvala svým neustálým řečněním o botách, ale později mě kapitoly s ní začaly bavit. Ta holka si jen tak něco líbit nenechá. March se choval jako malé dítě, které se nechá ovlivnit jiným, i když to tak ve skutečnosti necítí, místo aby jednal, jak on sám chce. Naštěstí postupně pochopil a své chování změnil. Na Edyona a Ambrose si větší názor snad udělám v dalším díle.

Velkou část knihy mi příliš nedávalo smysl, proč se jmenuje právě Zloději dýmu, protože děj se točil hodně mimo dým, nakonec jsem však pochopila. Začátek je klidný, ale děj nabírá stále víc na obrátkách, a náznaky, které se zdály nepochopitelné, nevyřešené, do sebe postupně krásně zapadají, a vy si tak uvědomujete, že každá informace je důležitá.

Pokud se zezačátku nedokážete do knihy začíst, vydržte, protože za to rozhodně stojí. Nebudete se moci odtrhnout, stejně jako ve druhé polovině knihy já.