Moc mě mrzí, že to musím říct, ale... jsem upřímně zklamaná. Ale možná jsem z takových příběhů jen vyrostla. Ale zase si myslím, že když je příběh dobře napsaný, tak se z něho nedá vyrůst. Ale pojďme vzít pěkně postupně.
Protože přišel 1. prosinec a s ním i otevření prvního okýnka... A vážení! Ta první kapitola? To byl luxus! Vážně jsem si ji moc užila, byla dobře napsaná a už hodně dlouho jsem nečetla tak dobře napsaný polibek. Bohužel musím říct, že první kapitola byla nejlepší a pak to už jen šlo z kopce.
Dostáváme příběh, kde se toho zas tolik neděje. Hlavní hrdinové... no to je kapitola sama pro sebe. Přišli mi takový... nijací? Můžu to tak napsat? Grace mi začala strašně rychle lézt na nervy a Cameron? Tak strašně moc nereálný A jejich vztah... byl strašně random. Vznikl v podstatě z ničeho nic, on se na ni stal během pár dní neskutečně závislý a už ani nevěděl, jak bez ní existovat... no občas to bolelo číst.
Knihu jsem po nějakých 10 dnech odložila a vlastně ji ani neplánovala dočíst. Nakonec jsem se ale hecla a řekla si, že ji ještě jednu šanci dám. A jako... bylo to lepší, když se v knize odignoruje pár věcí, tak mě to i bavilo číst.
Co bych ale ještě ráda zmínila, je skladba vět. Jsem jediná nebo i vám přišlo, že byly občas napsané úplně nesmyslně složitě? Protože já si takových věcí nikdy nevšímám, ale tady mě to prostě trklo do očí...
Doporučila bych to? Jakože jo, ale jen pokud máte rádi lehce naivní romantiku a ještě vám nebylo 15 let.
(čteno do povinné četby)
Fotku Kafky máme ve třídě už od prváku, takže jsem věděla, že si od něho prostě něco musím přečíst. A tak jsem se pustila do Proměny, protože je to že prý na seznámení s Kafkou nelepší.
A teda... ze začátku to opravdu dalo zabrat. Je to povídka, takže jsem myslela, že to bude přečtené hned, ovšem první třetinu jsem četla tak 14 dní. No jo, nebylo moc času.
Se školou nás pak ale čekal film Kafka, tak jsem si řekla, že to do té doby prostě musím dočíst. A povedlo se. Dočítala jsem to v jedné nezajímavé hodině češtiny a... no, měla jsem co dělat, abych si zachovala neutrální výraz. No, lehce jsem pohořela, málem tekly slzy.
Dostáváme příběh, který je svým podáním rozhodně atypický. Už od začátku z něj dýchá Kafka. Protože to, jakým stylem je celá kniha napsaná... wow! To se četlo vážně dobře, ale zároveň dokážu pochopit, že to ne každému sedne.
Celý příběh je rozdělen do tří částí a jako... no, první část je možná trochu těžší na zatčení, ale druhá a třetí část se četly úplně samy.
A moc se mi líbila témata, které kniha řeší. Například to, jak zachytil vztahy v rodině... a když víte něco málo o Kafkově životě, hned vše dává větší smysl.
Závěr? Vybrala bych si tuto knihu znovu?
Řekla bych, že rozhodně. Ano, začátek byl náročnější, ale jelikož chci od Kafky číst víc věcí, řekla bych, že toto bylo ideální dílo na seznámení s ním.
Doporučila bych to?
Kafka je hodně specifický autor a podle mě by mu každý Čech aspoň jednou za život měl dát šanci.
Vždycky jsem si myslela, že moje oblíbená romantická linka je hate love a většinou mě jiné linky moc neberou. Ale tady? Vážení! Chemie těhle dvou postav byla naprosto geniální! Ale pěkně postupně.
Dostáváme nádherný příběh z tanečního prostředí. A už tady si knížka získává mé srdce, protože jsem se dlouho v tanečním prostředí pohybovala. Musela jsem ho kvůli maturitě bohužel opustit, takže návrat i jen skrz stránky této knihy byl kouzelný. A všechny pocity ohledně tance a soutěžení byly naprosto reálně zachycené a úplně jsem se v nich našla.
Julian byl skvělá hlavní postava. Všechny jeho pocity byly zachyceny opravdu věrohodně a neskutečně mi tím přirostl k srdci. Postupně se nám odkrývá jeho příběh a já potřebovala vědět víc a víc. A potom Sebastian... no joke, já jsem si vážně myslela, že se mi líbí jen bad guys, ale Seb mě přesvědčil o opaku. Neskutečně moc si mě svou osobností získal. A jejich vztah... jejich vztah! Vážně naprosto miluju!
Celý příběh byl vážně nádherně zpracovaný a já si ho s každou další stránkou užívala víc a víc. Zrovna jsem zase chytala čtecí krizi, ale tato knížka mě z ní krásně vytáhla.
(čteno v rámci maturitní četby)
Knížku jsme rozečetli společně v rámci jednoho mého semináře. A co vám budu nalhávat, moc se mi do ní nechtělo...
První dějství lehce zmatečné a já přemýšlela, zda za to knížka vůbec stojí. Spoiler - stojí! Ale to jsem zjistila až v druhém dějství. To jsem ale rozečetla až sama doma, protože jsme to museli dočíst. Upřímně si jinak nejsem jistá, zda bych to dobrovolně dočítala. Ale vážení, to, co dostáváme v druhé části... wow! Vůbec jsem to nečekala, ale bylo to neskutečně silně napsané. A posledních cca 50 stran? No tak to byl solidní nátřesk.
Hlavním hrdinou našeho příběhu je obchodní cestující Willy, který na tom ale se psychikou není úplně nejlíp. Občas má vidiny, jindy se mu zase vrací minulost. Ale vážení, až to všechno začnete chápat... wow! Další věc, co na knize strašně cením je to, že první dějství nám dá jen otázky, ve druhém jsou ale zodpovězeny a všechny dílky skládačky zapadají na své místo.
Závěr? Vybrala bych si tuto knihu znovu?
Omg, hned! Už teď plánuju rereading! Ne, ale vážně, upřímně je to jediná kniha z povinné četby, která mě vážně bavila a byla čtivá. (Ač to tak z recenze nevypadá, kdybych to teď četla podruhé, knihu bych nepustila z ruky, dokud bych ji nedočetla.)
Doporučila bych to?
Ano! Pokud byste si měli vybrat jen jednu knihu na mé doporučení, prosím, ať je to tato.
Kniha mi byla poskytnuta v rámci spolupráce s #humbookblogeri @humbook_blogeri @humbook
Od Ádi jsem minulý rok četla Zlomky nekonečna a to byla kniha, která se mi neskutečně vryla do srdce. Když jsem se dozvěděla, že má vydávat další knížku? Nutně jsem ji musela číst!
A Áďa opět nezklamala. Přiznávám, že tentokrát mě nepotkaly takové potoky slz jako u Zlomků, to nic ale nemění na skutečnosti, že to občas nebylo nejlehčí čtení. Příběh skutečně dokázal chytit za srdce.
Příběhem nás provází skvělí hlavní hrdinové, kteří toho ale mají na duši víc, než by kdo v jejich věku měl mít. A musím autorce složit obrovskou poklonu, protože ten romantický vztah, co tu vytvořila, byl opravdu uvěřitelný, plynulý a nic v něm nebylo na sílu. V průběhu knihy jsme skvěle mohli sledovat jeho vývoj.
A přestože slzička neukápla, tak hlubší téma, které nás v příběhu provází... Wow, opravdu krásně napsané!
A víte, co na knihách od Ádi zbožňuju? Moravské nářečí! Další plusové body
Vážně klobouk dolů, Ádi, a jen tak dál!
Hrozně moc doporučuju! Pokud máte rádi heavy contemporary, je tento příběh přesně pro vás!
Kniha mi byla poskytnuta v rámci #spoluprace
Když jsem se dozvěděla, co holky plánují, byla jsem nadšená! A když jsem se dozvěděla, co tu bude za hrdiny? Musela jsem to hned číst! A vážení? To, jak to autorkám v této knize klapalo? Jakože já smekám!
Dostáváme příběh Carla, kterého už známe z naší oblíbené série Hřiště lásky. A já jsem neskutečně ráda, že tato postava dostala svůj vlastní díl! Bylo skvělé mu konečně moct nakouknout do hlavy. A naše druhá hlavní hrdinka Kate, kterou známe hlavně z Formulisty? Neskutečně moc jsem potřebovala její příběh a happy end! A jsem moc šťastná, že se obou těchto věcí dočkala (a my s ní) v tomto díle! A zbožňuju, jak to těmto dvěma postavám, pocházejících z úplně jiných knižních universů a od jiných autorek, klapalo! Menší mínus má ale za mě vývoj jejich vztahu, který mi nějak neseděl a nepřišel mi moc reálný.
Moc oceňuju to, že na jednu stranu je to kniha s vážným příběhem, kde se řeší nejen téma autismu, které zde bylo opravdu bravurně zpracované. Ale na stranu druhou je kniha plná humoru a erotického jiskření. Jak se to holkám povedlo skloubit vážně nepopírám.
Jo, já knihu můžu doporučit! Asi to není úplně něco, co by vám otočilo svět vzhůru nohama, ale je to moc fajn počteníčko.
Čtecí krize mě pořád odmítala opustit a tak jsem si řekla, že společné čtení právě této knihy bude fajn odreagování. Ale víte co? Po týdnu, kdy jsem vážně každý den četla tolik stránek, co jsem měla, jsem prostě chtěla číst dál. A jelikož jsem měla radost, že mě konečně něco chytlo... tak jsem jednoduše četla dal a dal... až jsem to dočetla hodně před termínem společného.
Ale vážení! To bylo tak neskutečně dobře napsané. Odtrhnout se v podstatě nešlo (pokud tam teda zrovna nemluvili o všech těch dobrotách a já prostě musela jít péct) a přimělo mě to milovat podzim ještě víc. Jedna věc se Ole rozhodně nedá odepřít - rozhodně ví, jak psát.
Liz byla neskutečně fajn hlavní hrdinka a díky ní jsem začala vidět podzim úplně jinýma očima. No joke, za podzimní dekorace v mém pokoji může ona! A náš Romeo? Miluju! Vývoj jeho postavy je má největší láska. A ten jejich vztah neměl jedinou chybičku! To byla všechno tak přirozené a tak krásně to plynulo!
Závěrem asi není jediná věc, co bych knížce vyloženě vytkla. Jen moc moc děkuju Ole za vytažení ze čtecí krize.
Doporučuju hrozně moc! Takto do podzimního období značka ideál.
Čtecí krizička se opět začala hlásit o slovo. A jelikož to naposledy byla právě Zapata, co mě z ní vytáhla, opět jsem sáhla po její knížce. A jo, moc se mi líbila, ale na Stačí si počkat to nemá.
Dostáváme příběh z krásného prostředí amerických národních parků a už jenom díky tomu se to četlo jedna báseň. Líbilo se mi, jak se to celé odehrává v přírodě. Co taky moc cením je to, jak rychle (na slow burn rychle) se nám celý příběh rozjíždí.
Aurora byla skvělá hlavní hrdinka. Měla za sebou opravdu silný příběh, který se nám postupně úplně krásně odkrývá. A Tobias Rhodes? Ach, jak já miluju borce napsané Zapatou! Opět dostáváme krásně zasmušilého hrdinu, který v sobě skrývá víc, než se na první pohled zdá. A náš malý Amos byl taky má láska největší.
Rozhodně musím moc vyzdvihnout celé plynutí příběhu, protože to se vážně četlo skoro samo. Ano, chvilkama to bylo lehce netáhlé, ale jinak fakt krása.
(čteno v rámci maturitní četby)
Tuhle knihu jsme rozečetli ve škole, kdy mi kniha připadala strašně fajn a rozhodla jsem se jí zařadit do svého maturitního seznamu. A no... je to komplikovanější.
Začneme plusy. Ten jazyk. Vážení, ten jazyk! To byla nádhera. Líbilo se mi, jak se rýmované části střídaly s normální mluvou... mělo to své kouzlo.
A ten nápad taky musím vyzdvihnout a zpracování na tom není jinak. Děj většinu času rychle ubíhal, že mě to i bavilo číst.
Co mi ale na knížce vadilo nejvíc (a možná to tak mělo i být, ale to nic nemění na tom, že mi to lezlo na nervy) jsou naši hlavní hrdinové. Manon mě místy tak vytáčela, že bych si s ní nejradši zašla na kafíčko a pořádně probrala její chování. Možná bych ale po tom kafíčku rovnou zamířila na psychynu xd. A na otázku, kterou náš učitel miluje pokládat, zda byla Manon vážně tak nevinná a naivní či vypočítává mrcha, odpovím - rozhodně mrcha. XD A pan Des Grieux? No pomoc... většinu knížky se dal, ale to jak byl místy naivní a nepoučitelný, mi vážně lezlo na nervy.
Závěr? Vybrala bych si tuto knihu znovu?
Jakože... asi jo. Jak jste asi pochopili, ne vždy to bylo lehké, ale vlastně se v příběhu skrývalo nějaké to kouzlo.
Doporučila bych to?
Pokud máte nervy na hl hrdiny, tak ano. Dala bych příběhu přinejmenším šanci.
(čteno v aj + poslech audio v čj)
Bylo to neuvěřitelně poutavé a jen těžko se dalo odtrhnout. To, že jsem si lehce pamatovala příběh ze seriálu, vlastně ve výsledku vůbec nevadilo. Bála jsem se, že mi to bude vadit, ale buď jsem si seriál už moc nepamatovala nebo se knížka od seriálu lišila víc, než jsem si myslela.
Oba hlavní hrdiny miluju už z výše zmíněného seriálu, ale i tak bylo moc hezké moci poznat i jejich knižní verze. Daphne byla moc fajn hlavní hrdinka, která si mě jednoznačně získala svým odhodláním a svou duší. A Simon byl láska. Jakože jo, neříkám, že jsem ho párkrát nechtěla něčím přetáhnout po hlavě... ale dalo se to přežít.
Ale pardon, nejtěžší úkol za celou knihy jednoznačně bylo si Simona představovat jako modrookého světlovlasého borce... pardon, to fakt nešlo. V tomto mi seriál hodně uškodil. (V mém případě ani obálka nepomáhala)
Já doporučuju! Jakože má to pár much, ale i tak je to moc fajn.
Už je to pár let, co jsem tento příběh měla možnost číst jako (v té době silně nezkušená) beta. A přestože jsem si útržky pamatovala, chvilkama jsem si připadala, že jsem to ještě nečetla. Ach ta má paměť.
Ale vážení, to bylo skvěle! Já prostě miluju knihy M. K. Hardy a tato není výjimkou.
Je pravda, že prostředí této knihy je trošku odlišné od toho, co od ní známe, ale to nic nemění na skutečnosti, že se to četlo samo. Moc se mi líbilo, jak to bylo celé tajemné, jak je nám na začátku dáno jen pár informací a my si můžeme jen představovat, co nás asi čeká. A všechny ty odpovědi jsou nám skvěle dávkovány a dozvíme se je přesně v ten správný moment.
Hl. hrdinka byla moc sympatická a hl hrdina na tom nebyl jinak. Moc se mi líbilo, jak můžeme v průběhu knihy pozorovat průběh jejich vztahu.
Já můžu jenom doporučit! Knížka má trošku temnější prostředí, než od autorky známe, ale to rozhodně není na škodu.
(čteno do maturitní četby)
Do této knihy jsem se pouštěla docela náhodou, když jsem chtěla číst povinnou, ale netušila jsem co. Sáhla jsem proto v sestřině knihovničce po Saturninovi a pustila se do čtení.
A jak já prvních 50 stránek trpěla! Zvláštní styl psaní a ještě zvláštnější popis situací. Ovšem pak... si člověk tak nějak zvykne a... dokonce mě čtení i bavilo, z čehož jsem byla upřímně překvapena.
Ano, do knihy se člověk nemůže pouštět s tím, že chce číst nějakou nejvíc hlubokou knížku. Spíš je lepší příběh brát jen jako nějakou oddehovku, nebo na zkrácení dlouhé chvíle.
Za mě příběh utíkal a plynul moc příjemně. Jedna scéna se přirozeně přelévala do další a všechno krásně navazovalo. Ano, místy to celé bylo lehce na hlavu, ale to k tomu příběhu zkrátka patří.
Do teď mi třeba hlava nebere, jak jsme se celou knížku obešli bez jména hlavního hrdiny.
A konec... no, lehce mě z něho zabolelo u srdíčka, ale dalo se to přežít.
Závěr? Vybrala bych si tuto knihu znovu?
No, vzhledem k tomu, že to zatím pokládám asi za nejlepší maturitní četbu, co jsem četla (vzhledem k tomu, že jsem se na čtení vždy těšila), tak rozhodně ano. Jestli si ji ale ještě někdy přečtu? To těžko říct.
Doporučila bych to?
Pokud chcete nějaké nenáročnější dílo, tak jo. Někteří sice říkají, že je to nudné a nic se tam neděje, ale pokud do ní půjdete s tím, že nic extra nečekáte, tak podle mě budete spokojeni.
No... tak ohledně této knížky jsem stále na rozpacích, přestože tuto recenzi píšu až měsíc po dočtení...
A proč na rozpacích?
Ze začátku jsem byla z knihy naprosto nadšená! Hrozně se mi líbil cely ten svět a systém, jak to v něm fungovalo. Byla to naprosto skvělá kombinace 20. století s nějakým fantasy světem a já jsem už jen ten nápad žrala.
Hlavní hrdinové byli taky moje závislost. Iris mi skvěle sedla a líbilo se mi její odhodlání. A Roman? Milovala jsem jeho zasmušilost. A ta jejich chemie!!!
...no ale ta chemie je něco, co mám pocit, že jaksi v druhé polovině knihy chybělo. Celý ten příběh už mi nepřipadal tak skvělý a celkově moje nadšení z knížky začalo vyprchávat. Nechápete mě špatně, pořád se mi celá ta myšlenka moc líbila, ale už to jaksi přestávalo být ono. Jakoby tam něco chybělo.
A tento pocit mi zůstal až do konce příběhu. A samotný závěr... jakože dobře, wow, nečekala jsem to, ale na druhou stranu mě asi nezasáhl tak, jak měl.
Můžu doporučit? Těžko říct, hodně lidí o tom mluví, takže asi jo, ale za mě je to jen takový lehký nadprůměr. Ale uvidíme, co v druhém díle.
(Čteno do maturitní četby)
První vybrané drama do mého maturitního seznamu. A musím říct, že jsem ve výsledku byla velice mile překvapena.
Kniha se četla v podstatě úplně sama. Děj rychle plynul a rozhodně mu nechyběla velká dávka čtivosti. A celý ten svět a tudíž i námět na celou knihu? Jakože wow, klobouk dolů. Moc mě fascinovalo, jak to měl Karel všechno vymyšlené a jak to do sebe krásně pasovalo.
Je pravda, že když jsem se do knihy pouštěla, představila jsem si robota jako robota, ovšem pak jsem byla mile překvapena s tím, jak to bylo v příběhu vymyšlené.
Ale přece jen jedno velké mínus ode mě kniha dostává... a to ty postavy? Jakože pardon, ale to je nad lidské síly si zapamatovat a orientovat se v tolika jménech. Klidně jsem se mohla na jméno té postavy podívat 5x a stejně jsem pokaždé zapomněla, jakou úlohu v průběhu má... jakože malinké plus je, že to zas tak moc nebyla potřeba vědět, ale i tak mě to štvalo.
Závěr? Vybrala bych si tuto knihu znovu?
Asi tak na 90 % ano. Nebyla vyloženě chvilka, kdy by mě čtení nebavilo. A zároveň je moc zajímavým způsobem zpracován ještě zajímavější nápad.
Doporučila bych to?
Za mě ano. Pokud vás zajímá, odkud pojem ,,robot" přišel, rozhodně je to nutnost.
Jako... po Lukovovi, který mi teda moc nesedl, jsem neměla moc velké očekávání, ovšem... toto bylo úžasné! Chvilku mi sice trvalo, než jsem se začetla, protože co se týče myšlenek hlavní hrdinky, tak nás Zapata vážně nešetří, ale jakmile jsem se začetla, četlo se to samo.
Vanessa byla skvělá hlavní hrdinka, trochu přidrzlá, ale přesně takové hrdinky mám já nejradši. Líbilo se mi její chování a odhodlání, za které jsem ji místy vážně obdivovala. A Aiden... miluju! Jako jo, místy jsem ho chtěla za jeho chování zabít, ale i tak mi hodně přirostl k srdci.
A jejich vzájemná chemie... To bylo úžasné! Celkový vývoj jejich vztahu se mi moc libil.
A zápletka byla taky skvělá. Díky ní byla kniha ještě čtivější.
No, já můžu jenom doporučit! Pokud vám teda nevadí slow burn romantika, tak rozhodně doporučuju!
Upřímně ani moc nevím, proč jsem si dávala rereading. Jako jo, bylo to lepší, než když jsem to četl poprvé, protože jsem věděla, že nemůžu čekat zázraky, ale i tak.
Přijde mi to, jako vyloženě výplňkový díl. A bylo to až zbytečně okecávané, ale to celá tato série, když se nad tím zamyslíte. Já sama to zjistila až při rereadingu
Vlastně tu ani není žádná pořádná zápletka, jen... já vlastně nevím. Řekla bych, že si autorka uvědomila, že Feyre a Rhysovi, jako hlavním postavám, ještě nechce dát sbohem, tak jim napsala tento díl... který se ale, co jsem tak viděla, samotným čtenářům moc nelíbil. Kdyby tento díl vůbec nebyl, tak tolik by se toho nestalo.
I příběh Feyre a Rhyse byl už zbytečně roztahaný a komplikovaný. A zrovna ti dva už si toho zažili vážně dost.
Ale jo, když si vezmu, že to má být přechodový díl mezi Rhysem s Feyre a Ness s Cassem, tak asi chápu, ale i tak... když tento díl přeskočíte, svět se nezboří.
Tak tento díl... vyplatilo si počkat.
Začneme dějem, protože když má knížka 700 stránek, tak nějaký děj přece musí mít. A jako jo, nějaký tu byl. Ale musím říct, že... ten děj se až moc opakoval. Přistihla jsem se, jak to místy ztrácí mou pozornost, jak moc se to místy táhlo a opakovalo.
Nes jsem měla ráda a to všechno, co nám tento díl o ní prozradil... co všechno se v ní odehrávalo a jak to tam bylo napsané... To bylo dost opravdové. Místy jsem se před autorkou klaněla. Ale těch míst zas tolik bohužel nebylo.
A Casse miluju už od dvojky, takže bylo taky strašně fajn se mu konečně dostat do hlavy.
Vývoj vztahu mezi Nes a Cassem jsem milovala. Tu jejich touhu po tom druhém, přestože toho druhého by nejradši vlastně zabili. Ale i tak - když už se spolu vyspí už tak po páté, čtenáře to začne unavovat.
A konec? Tím myslím cca posledních 100 str. Ten byl dost nečekaný. V té chvílí jsem se od knížky nemohla odtrhnout.
Pokud jde o postavy... ne, Elain prostě ráda nemám a to, jak tu najednou byla hrozně fixovaná na Feyre, mi dost vadilo. A teď mě asi zabijete, ale ani Aze moc nemusím.
Taky je pravda, že mi dost vadilo, že najednou byla ta nejdůležitější Nes a Feyre s Rhysem tu autorka popisovala skoro jako ty nejvíc neschopné. Jako jo, na jednu stranu chápu proč, ale i tak mi to strašně vadí.
Ale jo, tento díl si rozhodně musíte přečíst, pokud jste milovníky této série.
Za poskytnutí knihy v rámci spolupráce moc děkuju autorce.
Původně jsem knížku úplně číst neměla v plánu. Moje knihovna je plná nepřečtených knih, na které se snažím najít čas, tak se novým knížkám spíš vyhýbám. Pak mi ale autorka napsala, jestli bych neměla zájem o spolupráci a já si poprvé pořádně přečetla anotaci a zjistila, že by se mi knížka mohla líbit, tak jsem kývla.
A tak se knížka objevila u mě.
Dostala jsem se k ní až na dovolené a bylo to příjemné odpočinkové čtení. Pěkně se nám tu prolínají dvě dějové linky, které jsou velice čtivé. Tady ale nastal první malý problém a to to, že se mi neskutečně pletly. Byly v něčem podobné a já pak ztrácela přehled, co se v jaké lince odehrálo.
Zoe s Terezou mi obě sedly, byly fajn, ale ne že by mi úplně přirostly k srdci. To ale nemění nic na tom, že jejich příběhy byly poutavé.
Je ale pravda, že i děj místy pokulhával a já se ztrácela. Některé informace přicházely v určitých scénách pozdě, což mě, jako čtenáři, ztěžovalo čtení.
A možná mi i vadilo to, že jsem měla pocit, že ty rozhovory jsou strašně nucené, vůbec neplynuly přirozeně. I konec byl možná trochu uspěchaný, protože mám pocit, že jsem se konečně vžila do děje a najednou to cele skočilo.
Ale jinak to byl velice poutavý příběh a já moc děkuju autorce za poskytnutí knížky k recenzi.
Doporučuju všem milovníkům contemporary... a sladkého xd
Knihu jsem měla možnost pár let zpátky betovat a moc se mi líbíla. A když jsem dostala možnost si knížku přečíst v papírové podobě... byla jsem zvědavá, co mě čeká.
Mi-lu-ju to!To bylo skvělé.
Autorka umí věci tak skvěle vystihnout, že z toho následně vznikne naprosto unikátní a fascinující kniha, která se neskutečně dobře čte
Lily byla skvělá hrdinka, jejíž povaha mi neskutečně dobře sedla a její životní příběh mě naprosto fascinoval. A Alex? O můj bože, ten byl skvělý a v podstatě hned jsem si ho zamilovala. A tito dva dohromady? Bože, to je jedna z nejlepších věcí, které jsem kdy četla.
V knize se vyskytovalo i spoustu dalších postav, které mi neskutečně rychle přirostli k srdci, protože měli naprosto skvělý charakter.
Nejednou jsem se u knížky rozesmála nebo jen protočila oči a křivě se usmála.
Byl to prostě krásný příběh, který si budu chtít rozhodně ještě někdy v budoucnu přečíst.
Tak ani tahle kniha vás nesmí minut, pokud rádi dáváte šanci českým autorům.
Když jsem se do knížky pouštěla, neměla jsem téměř žádné očekávání a o to víc jsem pak byla překvapená.
Už od začátku se mi líbil styl psaní, který dělal knihu neuvěřitelně čtivou. Celé prostředí bylo v knize krásně popsáno a děj... jelikož jsme to všichni prožili, byl mi blízký a... bylo docela zajímavé se na celou situaci podívat s odstupem.
Marina byla úžasná hlavní hrdinka a s každou další stránkou mi docházelo, jak moc jsme si podobné. Pokud jde o onu mužskou postavu, jehož jméno si nechám pro sebe... tak toho jsem si hned zamilovala. A jejich love story? Mi-lu-juuu! Byla skvěle vykreslená a chemie mezi nimi byla neuvěřitelně čtivá.
No... ja můžu jenom doporučit, pokud hledáte milou love story s trochou vážnější tématiky.
