Rozari
komentáře u knih
Mé dětství v socialismu
kolektiv autorů
Nostalgicky jsem zavzpomínala na vlastní dětství, jsem ročník 1981, na prázdniny jsme jezdili k babičce a dědovi na Moravu, otec coby voják z povolání byl věčně pryč a matka jako účetní byla v půl 4 odpoledne doma (dělala od 7h, ale nemusela nikam dojíždět). Nad vchodem do podniku, kde pracovala, visela rudá hvězda, já jsem ve školce vykládala, že maminka pracuje v rádiu Hvězda, ta tam měla panečku respekt - než si to s učitelkami vysvětlily :-)
Lítali jsme po venku, hráli na schovku, vybiku a stopovačku, mít zaracha bylo velký trest; na druhou stranu se doma muselo pomáhat. V televizi byl pro děti jen Večerníček, Studio Kamarád, Vega a Magion, ale stačilo nám to. Jako dítě jsem vůbec neřešila nějakou politiku, ale to, aby už byly prázdniny a v létě aby bylo hezky a v zimě aby sněžilo.
Nikdy se nevrátí pohádka mládí... :-)
Naslouchač
Petra Stehlíková
A mně se to líbilo, i když výhrady bych taky měla. Čekám na vydání třetího dílu!
Český etymologický slovník
Jiří Rejzek
Etymologické slovníky miluju! Vždycky mě zajímalo, jak to které slovo vzniklo, a to nejen v češtině.
Jen by člověk potřeboval každé dva roky nové vydání, jak se v jazyce objevují nová slova :-)
Do vesmíru!
Jakub Čermák
Veršovaný příběh kluka Bedřicha a jeho dobrodružství ve vesmíru se mně i mým synům (aktuálně 5 a 6 let) moc líbí, čteme knihu opakovaně na dobrou noc už třetí rok - má to spád a dá se to přečíst za jeden večer (ale je fakt, že dřív je to tak moc nebavilo, až letos do toho “dorostli”).
Autor si různě hraje s rytmem slov, s frázováním, musím říct, že mě nepřestává udivovat, že je někdo schopen ve verších napsat celý příběh tak, aby měl hlavu a patu a k tomu byl pěkně uhlazený a milý.
Fotky, ilustrace, koláže, prostě obrazová část, která příběh doprovází, se liší od toho, co člověk obvykle vidí v dětských knihách, není to úplně můj šálek kávy, ale synové to rádi zkoumají, což je ale zase kontraproduktivní k tomu, že jim to čtu, aby usnuli :)
Doporučuji hlavně pro kluky.
Aristokratka ve varu
Evžen Boček
Je to mé první setkání s autorem a sérií o aristokratce. Oddechovka na dvě odpoledne, nicméně kniha mě spíše zklamala, čekala jsem asi něco jiného, ze stylu psaní mám pocit, že autorem je student gymnázia. Jediné, co mě celkem pobavilo, byl rozhovor otce Kostky s knížetem Schwarzenbergem.
Volání rodu
Eduard Štorch
Syn 10 let, 4. třída, má tuhle knihu mezi povinnou četbou. Přečetl ji za dva večery a dnes s námi nadšeně sdílel své zážitky a pocity ze čtení. Vyprávěl mi, o čem byla, jak těžký život tehdy lidé měli, ani jsem nečekala, že se mu bude tolik líbit. Tak jsem si ji dnes večer přečetla taky :-) a také jsem nadšena. Celou dobu mi byla zima, jako bych se sněhem vlekla s nimi, velmi sugestivní popisy snad všeho. Doporučuji.
Já, Finis
Václav Dvořák
Bomba! Zařazuji se do skupiny nadšených čtenářů, úplně mě to nadchlo! Ilustrace jsem důkladně studovala, taky pecka :-)
Původně půjčeno v knihovně pro skoro 10letého syna, ale už jsem nám knihu objednala domů a rovnou i s Písečníky pro mladšího syna (o těch zatím jen čtu pochvalné komentáře).
Ze začátku mi to tedy přišlo hodně temné, jakoby příběh nebyl vůbec pro děti, i s ohledem na celkem drsné popisy. Po přečtení to asi synovi s klidným srdcem dám přečíst, myslím, že poselství příběhu je jinak silné v tom pozitivní smyslu, že ty násilné popisy to překryje ;)
Líbilo se mi, že se autor neuchýlil k hovorové či nespisovné řeči a dokázal, že se i takový příběh s mladými hrdiny dá napsat krásnou češtinou :-)
Příšerky a příšeři
Pavel Šrut
Dnešní večerní čtení. Našim klukům 8 a 9 let se básně líbily. Mně taky! Zasmála jsem se například u Straky a Travičky, krásné lingvistické hříčky jsou v básni Pavo-uk nedo-uk.
Z humra může být jedině humrlec :D
U nás to mělo úspěch. Doporučuji.
Mor
Albert Camus
Nadčasová kniha (obzvlášť po covidové zkušenosti).
Vyhýbám se jí 20 let a teď jsem z ní nadšena.
Tvrdohlavá Marie
Antonín Zhoř
Tuhle knihu jsem v průběhu dospívání četla snad dvacetkrát. A považuji ji za něco, co mě hodně motivovalo něco dělat, učit se, pokračovat ve studiu na VŠ a celkově něčeho dosáhnout.
Byla to obdivuhodná žena, která již od dětství tvrdě pracovala na tom, aby dosáhla svého snu. Dodnes mě nepřestává fascinovat její houževnatost, cílevědomost, ale i skromnost a láska k vlasti.
Důmyslné umění, jak mít všechno u pr**le
Mark Manson
Tohle mě tedy vůbec nezaujalo. Ani jsem nedočetla.
Koncept kontinua
Jean Liedloff
Kniha je poplatná místu a době, ve které byla napsána (70. léta, USA), a tak je třeba ji číst.
S některými myšlenkami souhlasím (např. že nošením dětí hlavně v prvních 6 měsících života je nemůžete rozmazlit a že když miminko pláče, tak ho máte přijít utěšit), s jinými méně (jaksi nelze spoléhat, že dítě má pud sebezáchovy a nevypije např. čisticí prostředek na nádobí, což indiáni řešit nemusí).
Co mě zaujalo, bylo, že dle autorky má každý v životě určité množství “blaha”, které potřebuje naplnit a když se to nestane právě v tom raném dětství, tak v pozdějším věku ten nedostatek může vést/vede k různým jiným cestám, jak si ono blaho dodat, a to např. přes drogy (pokud se dobře pamatuju, autorka zpovídala uživatele heroinu) - vyvstávají otázky, proč někteří lidé drogám propadnou, jiní zkusí a nepokračují, další ani nezkusí? A že víceméně neexistují žádní staří drogově závislí lidé a není to jen tím, že se stáří prostě nedožijí, autorka předjímá, že v okamžiku, kdy si člověk svůj žádaný objem blaha doplní, drogy opustí, protože už je nepotřebuje.
Závěr: věřte své intuici, spoustu věcí máme opravdu zakódovaných.
Radícím babičkám: “Děkuji za názor, vy jste svoje děti už vychovaly, tohle jsou zase moje děti, ty si vychovám sama (spolu s jejich otcem).” :-)
Nejlepší víkend
Patrik Hartl
Moje třetí kniha od Hartla a tak nějak nevím, jak to zhodnotit.
Při čtení se celkem i bavím, situace jsou ze života, člověk se v nich často najde, ale pár dní po přečtení jeho knih už nedokážu říct, o čem vlastně byly. Je to takové konzumní čtení. Přečíst a zapomenout. Žádný přesah.
Hovorová mluva mi v knihách nevadí, ale vulgární výrazy ano (a že jich tam bylo) - myslím, že by se to dalo napsat i bez nich. Dávám 2,5*.
Makový mužíček
František Nepil
Knížku z mého dětství jsme si nedávno přivezli od babičky a čteme ji synům (5 a 6 let) na dobrou noc. Je to krásná čeština a příběhy jsou laskavé a v dnešní době velmi uklidňující.
Lizucha
Lenka Juráčková
Na knihu jsem narazila náhodou, zaujal mě název. Vcelku útlá knížka, kterou jsem přečetla za 2 odpoledne a po přečtení jsem přemýšlela, pro koho je vlastně určena - pro dospělé nebo pro dospívající dívky? Ať tak či onak, příběh se mi líbil, snad ten příběh první lásky bych klidně i vypustila (asi už jsem na to stará) nebo naopak rozvedla více :-) a příběh 90leté Lídy bych ráda četla delší, hlubší, podrobnější (asi pod dojmem nedávno čtené knihy Němci) - spousta jejích životních situací tam byla jen naťuknuta a dál nic. Co se stalo s manželem Karlem? Jela se ještě někdy podívat za rodinou na Ukrajinu? Čí byly zlaté hodinky, co se s nimi dál stalo, prodali je? Jak celkově žili v poválečném Československu?
Příběh měl podle mého názoru větší potenciál, jenž autorka úplně nevyužila. I tak hodnotím kladně.
Žiju bez dětí
Martina Hynková Vrbová
Moje sestra je vdaná 16 let, děti nemají. Ona nechtěla/nechce. Švagr (už) taky ne. Přitom s dětmi jsou oba skvělí. Sama mám tři.
Se sestrou jsme o tom párkrát mluvily, dříve jsem to nechápala, teď, co se mnou sdílela jednu svou životní zkušenost, už chápu víc (ale stále ve mně občas hlodá, aby toho jednou nelitovala).
Kdysi dávno jsem někde naproti tomu četla, že za první republiky umírala každá pátá žena bezdětná (protože jeptišky, učitelky…). Zdroj už nevím.
Asi proto mě téma knihy zaujalo.
Rozhovory s ženami, které nemají děti a co je k tomu vedlo.
V jednom rozhovoru jsem viděla sestru, v jiném sebe a ještě v dalším naši mamku. Život prostě není přímočarý.
Mám dvě výtky, jednu ke korektuře, ta buď neproběhla nebo ji někdo významně odbyl (chybějící čárky v souvětí, “vztyčný bod apod.) a druhou bohužel směrem k autorce - celou knihu jsem měla dojem, že se neumí moc ptát a že to je takové obecné povídání o životě. Čekala jsem víc.
Jinak téma zajímavé, doporučuji
Warren XIII. a Vševidoucí oko
Tania del Rio
Po grafické stránce lahůdka a příběh vlastně taky :-) Ty hádanky a šifry mě bavily i jako dospělou, rozuzlení mi přišlo trochu uspěchané, ale celkově hodnotím pozitivně a doporučuji.
Jdu na druhý díl. Snad mi ho syn půjčí :D
Koláč s kapkou jedu
Alan Bradley
Knihu jsem si půjčila na doporučení z knihovny a podotýkám, že bych ji tedy rozhodně nezařadila mezi knihy pro děti od 9 do 12 let, kde jsem ji našla.
Jestli, tak jako rodič bych to viděla až kolem 14 let.
Mně se to líbilo. Stará dobrá Anglie, stal se zločin, byl vyřešen a pachatelé potrestáni, a Flavia je prostě dokonalá (i když pořád malá holka :))
Ty chemické kdesi cosi v příběhu nemohu úplně ocenit, to je pro mě celoživotně španělská vesnice :D
Doporučuji.
Tomík objevuje přírodu
Gerard Grée
Knížku jsem dnes objevila v knihovně u známých a při listování mi došlo, že jsem ji jako malá holka četla. Je poučná a docela hezky napsaná; hlavní poselství je “Děti, chraňte přírodu!”, ale bez té progresivní ideologie dneška.
Kukačka
Karolina Limrová
No to byla oddechová romanťárna! Navzdory tomu, že to není nijak kvalitní dílo a navíc jsem si celou dobu myslela, že jde o ne úplně dobrý překlad z angličtiny (některé větné konstrukce odpovídaly anglické stavbě věty či anglickým výrazům) jsem si čtení docela užila :-)