rozaaalie_ komentáře u knih

Ach, jsem Alina Starková, mám tak kostnaté ruce a jsem tuze škaredá, ale i přesto přede mnou padají všichni muži na kolena. Tahle věta dokonale charakterizuje celou sérii Griša a jinak tomu nebylo ani ve druhém díle.

Stejně jako v minulé knize mi Alina s Malem neskutečně lezli na nervy xD. Jejich pošťuchování se v momentě změnilo v nesmyslné hádky, které sice podporovaly zamotání zápletky, ale mohly být vyřešené tak za dvě minuty. To by však mezi sebou musely postavy komunikovat, že ano.

Na druhou stranu s Bouří a vzdorem přichází na scénu Nikolaj, kterého bezmezně miluju! Objeví se i další staré známé postavy a taky spousta nových, a přijde mi, že se to konečně netočí jen kolem Aliny, za což jsem upřímně vděčná. Sama zmiňovaná hlavní hrdinka získává v průběhu alespoň pár mozkových buněk (i když nic extra to není) a mění se nám z otravné Mary Sue na o něco snesitelnější postavu, která konečně nemá charakterové rysy ošoupané rohožky.

Moc se mi líbilo, že se děj neodehrává jen v Malém paláci, ale i na jiných místech a nejvíc mě oslnily scény na moři. Celkově prostě miluju ten svět a způsob, jakým funguje. Elementární magie je klasika, ale to propojení s vědou a troufám si říct až lehce strampunk prostředím je za mě top strop. Spousta lidí tenhle díl považuje za výplňový, ale mně se osobně líbil mnohem víc, jak ten první. Ať už kvůli novým postavám, vývoji hlavní hrdinky, ději, prostředí i konečným zvratům. Pořád si sice stojím za tím, že Šest vran nic nepřekoná, ale na poslední díl se těším. A tenhle jsem si, i přes Alinino stěžování, moc užila!

2 29.04.2024

„Já si říkám, jestli nemrhám časem, když teď nic nedělám...“
Strýček se na mě zadíval a mile se usmál.
„To si nemyslím. Občas je důležité se v životě zastavit. Je to jen malá přestávka na dlouhé cestě životem. Ty jsi teď loď, která tu na nějaký čas zakotvila v přístavu. Nevadí, že si trochu odpočineš, než zase vypluješ.“
- - - - - - - - - - - -
Pokud něco dokáže dokonale vystihnout pocit letních dní, pak je to právě tahle kniha. Dny v knihkupectví Morisaki v sobě ukrývají poměrně jednoduchý, ale zároveň milý příběh, motající se kolem mladé Takako. Tu nedávno opustil přítel, a tak se útočištěm jejího žalu nečekaně stane malý antikvariát, který vlastní bláznivý strýček Satoro. A já si tuhle nádhernou jednohubku neskutečně užila! Na necelých 150 stránkách se skrývá spousta milého humoru, ale taky lásky a zároveň i bolesti dřímající hluboko v srdci. Příběh se odehrává v prostředí jednoho japonského knihkupectví a také malé útulné kavárny. A přesně tohle slovo dílo vystihuje nejlépe – útulné.

Pokud nejste zvyklí na styl psaní asijských autorů, je možné, že vás kniha příliš neosloví. Věty se na první pohled můžou jevit střídmější, než na co jsme v Evropě zvyklí. Pro mě to však byla příjemná změna, kterou jsem uvítala. V příběhu narazíme na spoustu zajímavých zmínek a narážek na japonské autory, zvyky, jídlo a jiné kulturní odlišnosti, které podpořily vskutku zenovou atmosféru.

Dny v knihkupectví Morisaki jsou jako šálek cappuccina. Můžete si jej vychutnat plnými doušky, nebo lamentovat nad přehnanou sladkostí a naivitou. Pro mě byl však příběh přesně tou přiměřenou dávkou cukru, díky které jsem se do poslední stránky blaženě culila od ucha k uchu.

2 21.04.2024

„Komu tedy věřit, Geralte?!“
„Nikomu, Marigolde. Všichni lžou, protože každý z nich má co získat.“

Tentokrát našeho bělovlasého Zaklínače doprovází na jeho toulkách užvaněný Marigold. Těšit se tedy můžete na spoustu vtipných hlášek a pošťuchování. Nebude chybět ani bardova proslulá poezie, která je proložena celým komiksem v podobě veršovaných panelů.

Oproti předchozím zaklínačským komiksům jsem si kresbu v Baladě o dvou vlcích užívala hned od první stránky. Dokonalé vyobrazení akce, pohybu a k tomu nádherná barevná paleta, která krásně balancuje na hraně magičnosti a surovosti, což je vzhledem k pohádkové tematice komiksu vskutku zdařilé.

Příběh je zapeklitý a dramatický. Geralt mimo zaklínačství tak trochu fušuje i do řemesla detektiva, a víte co? Ono to fakt fungovalo. Při čtení jsem byla napnutá jak kšandy a v hlavě si přehrávala desítky teorií, jen abych pak na konci zjistila, že jsem byla vedle jak ta jedle. Celkově je tenhle svazek trošku jiný, než na co jsme u knih ze série zvyklí. Je víc barvitý, méně temný, ale zároveň v něm podle mého nechybí všechno důležité, co tvoří toho správného zaklínačského ducha.

I zde se objevují mé oblíbené prvky Zaklínačových pokusů o neutralitu a uváženost, které ho však zevnitř drásají kvalitněji, jak kdejaká zabijácká potvora. Ale přesně to na Bílém vlkovi miluju, jelikož to opakovaně poukazuje na fakt, že sám není pouhým monstrem, ale záleží mu na ostatních a ze všech sil se jim snaží pomoct. Avšak ani tento příběh se nevyhne surovosti a melancholickým „střetem s realitou“, který je pro Sapkowskiho hrdinu poněkud typický. A proto marně nečekejte na sladký konec. Protože i když se to tak na první pohled může zdát... Tenhle příběh není pohádka.

Knihu jsem obdržela v rámci spolupráce s webem Dobré knihy.

2 29.03.2024

Musím se přiznat, že z téhle knihy jsem měla docela rozporuplné pocity. Solitaire je autorčinou prvotinou a v mnohých částech je to znát. Knihou nás provází Tori Springová, kterou můžeme znát jako starší sestru Charlieho ze Srdcerváčů. Tori je... Inu, jiná. Nesnáší všechno a všechny, a jsem si stoprocentně jistá, že mé náctileté já by ji zbožňovalo.

Do knihy jsem se zprvu nemohla začíst právě kvůli hlavní hrdince a jejímu (na můj vkus) přehnaně pesimistickému chování. Jenže pak jsem si vybavila svou vlastní teenagerskou "emo" fázi, přičemž právě tohle uvědomění mě donutilo Tori přehodnotit a do určité míry taky pochopit. Všichni jsme byli jednou mladí a ztracení, no ne? Na druhou stranu oceňuju, že si hl. hrdinka prošla alespoň nějakým charakterovým vývojem, díky kterému dílo nakonec nehodnotím příliš negativně.

Jako celek hodnotím Solitaire tak nějak průměrně. Na to, že se dílo potýká s poměrně závažnými tématy (TW: sebepo*kozování, sebev*ažedné myšlenky, PPP, deprese, aj.), je na ně nahlíženo celkem povrchově, což je škoda. Taky hl. zvrat byl na můj vkus dost předvídatelný. Knížka pro mě představovala spíš takovou oddechovku, i přesto, že se jedná o contemporary. Jako debut je to však poměrně ucházející a nelituji, že jsem si knihu přečetla.

Hodnocení: 3,5/5

Knihu jsem obdržela v rámci #spoluprace s #humbookblogeri kterým tímto děkuji.

2 26.08.2023

Musím se přiznat, že se španělskými názvy míst a jmen postav jsem měla ze začátku trošku problém, ale docela rychle jsem si zvykla. Co se týče textu, kratší délka kapitol mě zarazila, ale po chvíli čtení mě dokázala přesvědčit o tom, že zároveň skvěle navozuje jinak místy chybějící napětí. Po několika stránkách jsem však narazila na jeden velmi zásadním problém. A tím byla (opět) samotná hrdinka. Avšak samotný příběh? Z toho mě mrazilo po zádech ještě několik dní… (Podrobnější názor naleznete v záložce "Recenze" - Někde tady řádí vrah)

2 01.03.2023

Tahle kniha mě uchvátila především myšlenkami a tematikou. Pokud toužíte po propracovaných plot twistech, asi to nebude nic pro Vás. Příběh je pro mě především o boji s vnitřními démony a vyrovnáváním se se ztrátou. Dotýká se hlubokých témat, jako je smrt, deprese, šikana, sebenenávist nebo např. sebevražda. Je ale také o přátelství, rodině a o tom, že by se člověk neměl nikdy vzdávat (Podrobnější názor naleznete v záložce "Recenze")

A nakonec jedno malé "PS" pro recenzentku níže: transplantace palce na noze a jeho následné přišití na ruku je naprosto běžnou operací. A totéž platí u odříznutí kůže z jiné části těla (nejčastěji ze zadku, stehen či rukou) s účelem rekonstrukce popálené kůže třeba na obličeji. Asi to nezní úplně hezky, ale je to realita. Určitě bych si netroufala tvrdit, že by byla kniha z těchto důvodů nelogická - ba naopak. Pokud bych měla vyzdvihnout jednu dobře zvládnutou část z celého příběhu, byla by to právě jeho AUTENTICITA a reálnost. :-)

(bookstagram: @rozaaalie_)

2 16.01.2023

Musím přiznat, že přestože mě tohle kratičké dílko od Jiřího Pinkavy uchvátilo především zajímavou obálkou, je kniha ve skutečnosti víc, než se na první pohled zdá. Můj celkový verdikt je velmi pozitivní. I přesto, že vyloženě nevyhledávám žánr milostné poezie mě tato kniha velmi překvapila a upřímně doufám, že bude autor v psaní pokračovat, a že do příští sbírky zařadí třeba i jinou tematiku. (Podrobnější názor naleznete v záložce "Recenze")

2 05.01.2023

Uvnitř mé hlavy je jedna z mých nejoblíbenějších knih. O to těžší je připustit si fakt, že má tolik nedostatků.

Tuhle knihu jsem přibližně před 7 lety dostala jako dárek, a ano, přiznávám, má pro mě velkou citovou hodnotu. Avšak i přesto můžu zcela upřímně říct, že mě od té doby žádný příběh nezasáhl tak silně, jako tenhle. S Alex jsem soucítila. Okamžitě jsem se do ní dokázala vžít, a to i teď, když jsem po letech knihu opět otevřela.

Dějem se možná na první pohled kniha nijak zvlášť neliší od typických YA contemporary z prostředí střední školy, ale za mě dodávají potřebné plusové body právě postavy, které jsou různorodé, osobité a celkově dobře napsané. Romantická zápletka je taktéž přinejmenším roztomilá, já se u ní culila téměř nepřetržitě.

Když však nahlédnete na hodnocení kupříkladu na Goodreads, zaplaví vás velká spousta jednohvězdičkových recenzí. Proč? Kvůli hlavní hrdince. Respektive pojetí paranoidní schizofrenie, kterou trpí. Na nemoc je v knize bohužel pohlíženo velice primitivně a v jistých ohledech je snad až glorifikována. Žádnou surovou realitu tady nečekejte.

Proč tedy knihu se spoustou nedokonalostí hodnotím pozitivně? Inu, pravdou je, že za to asi můžou city, které prostě někdy zvítězí nad rozumem. Ke knize i hrdince jsem si vybudovala jakési pouto, které mi znemožňuje nahlížet na ni objektivně. Jenže to je přece celá podstata recenzí i četby jako takové, ne? Každý to vnímáme individuálně. Každému se líbí něco jiného. A to je za mě naprosto v pořádku :).

1 12.05.2024

(SPOILER) Mladičká Ai Hošino je na počátku slibné kariéry oslnivého idolu. Její život se náhle proplete s Goróem, maloměstským porodníkem a zároveň vášnivým fanouškem téhle hvězdné zpěvačky. To však ještě netuší, jaké tajemství dívka skrývá.

Tohle dílo alespoň bez počátečního SPOILERU nedokážu popsat, protože nic divnějšího jsem dlouho nečetla. Goró se totiž nějakým záhadným způsobem převtělí do jednoho ze zpěvaččiných dvojčat, které měl sám odrodit. No jo, Japonsko, co víc dodat xD. (konec spoileru)

Děj se tedy primárně točí okolo Ai, jejích dětí a propojení se showbyznysem, který skvěle poukazuje na odvrácenou tvář j-popu a celkově negativní stránky slávy. Řeší se zde závažné problémy, se kterými se hvězdy setkávají a o kterých se často nemluví. V díle můžete očekávat témata jako je šikana, stalking, lži a faleš, standardy krásy či psychické potíže.

Určitě však na stránkách nenajdete jen vážné pasáže, ba naopak. Během čtení jsem se častokrát i nasmála. Přestože mě Goró zpočátku trochu děsil, čím víc jsem se do příběhu ponořila, tím víc jsem si ho oblíbila. K srdci mi nejvíc přirostla samotná Ai, která nejprve působila trochu falešně, ale nakonec nic nebylo tak, jak se na první pohled zdálo.

Osobně jsem konec odhadla už průběhu, ale i přesto to byl poměrně intenzivní zážitek. Taky mi vadily určité narážky na Ai, vzhledem k tomu, že měla pouhých 16 let. Některé pasáže byly fakt divné, ale na druhou stranu by se dalo argumentovat, že to je prostě krutá realita.

Tahle manga v pozitivním slova smyslu nakopla mou dlouholetou žánrovou pauzu, a já jsem po přečtení moc ráda, že jsem jí dala šanci. I když jsem se na začátku trochu zděsila nad tím, co to vůbec čtu, v průběhu jsem názor změnila a na konci jsem se dokonce neubránila slzám. Je to dokonalý mix roztomilosti, humoru a vážnějších témat. A kdo ví? Možná, že dojde i na nějakou tu "sherlockovskou" práci ;)...

Knihu jsem obdržela v rámci spolupráce s CREW, kterým tímto děkuji.

1 25.04.2024

Moc často se nestává, že bych po přečtení nějakého příběhu neměla co říct, ale světe div se, tahle kniha to dokázala.

Cesta mladičké Mavis je už od počátku trnitá a plná bolesti. Dívka hned po narození skončí kvůli znetvořenému obličeji v sirotčinci, kde se jí však od tamnějších řeholních sester nedostane lásky a péče, ale znechucených pohledů, doprovázených častými ranami řemenem. Když se dívce jednoho dne naskytne příležitost vzít osud do svých rukou, neváhá ani vteřinu. To však ještě netuší, co pro ni život v podivném panoptiku připraví...

V průběhu knihy můžeme u Mavis pozorovat značný osobnostní vývoj, který připomíná jízdu na horské dráze. V jednu chvíli s dívkou soucítíte, v jiných nepochopitelně kývete hlavou nad jejími rozhodnutími. Já jsem si však její postavu neskutečně zamilovala právě díky téhle "černobílosti", která v podstatě dokonale vystihuje celou knihu. Poukazuje totiž na fakt, že každý máme své světlé a stinné stránky.

Z hlediska stylistiky se mi nejvíce zamlouvaly popisné pasáže, ve kterých autorka opravdu vyniká. Z knihy na vás přímo dýchá dobová atmosféra přelomu 19. a 20. století, a to především její tíživá temnota, která podtrhuje trable hendikepované hlavní hrdinky. Skrze slova pocítíte spalující nenávist, zakořeněné projevy diskriminace a jiné bolesti, které lidi, jež jsou od přírody "jiní", dennodenně bičují. Avšak kniha nabízí i druhý pohled na věc – řeší se zde i obrácená diskriminace, kdy "jiní" lidé utlačují a pohrdají "obyčejnými". V celkovém důsledku je kniha plná kontrastů. Donutí vás přemýšlet nad tím, co je správné a co ne. A takové konflikty já můžu.

Pokud stejně jako já nemáte rádi historické romány: Žádám vás, abyste PŘEHODNOTILI! Příběh Mavis se vám svou reálností vryje do až do morku kostí, kde zapustí kořeny a nedovolí vám jej ani na minutu odložit. Tahle kniha je plná bolesti a utrpení, ale také lásky, přátelství, hledání sebe, vlastních hodnot a především svobody. Prchlivé spalující svobody, jejíž přítomnost nám připomíná, že bez ní jsme možná naživu, ale nikdy nebudeme skutečně žít.

1 15.04.2024

Miluju, když je v komiksech dobře vykreslený pohyb. A tenhle svazek to dokázal na jedničku. Ano, ilustrace jsou statické, ale autoři jim vdechnuli takový ráz, až by jeden věřil, že se skoro hýbou. Bitvy jsou plné strhující akce, drtivých přívalových vln, které vám vycucnou veškerý vzduch z plic a nechybí ani neoblomná Liga spravedlnosti, jež musí opět spojit síly v záchraně světa. Kromě samotného Aquamana se v příběhu můžete těšit třeba na Supermana, Wonder Woman, Hawkmana a samozřejmě nebude chybět ani můj oblíbený Batman a spousta dalších superhrdinů!

Oceňuju prostředí oceánu, se kterým se osobně v komiksech příliš často nesetkávám, ale které zároveň skvěle vyzdvihuje krásu kresby. Tmavě modré až černé odstíny v kontrastu se všemi zářivými barvami, kterými hraje mořský život, byly opravdu dechberoucí. Líbil se mi i lehce ekologický podtón. Lidé se tu pohybují v poměrně šedé zóně – ničí moře, vypouští do něj látky, které podvodní život tráví a zabíjí. A pak se není čemu divit, že toho Atlanťani mají tak akorát dost.

Za jedinou "výtku" považuju kupodivu obálku. Nechápejte mě špatně, je fakt hezká. Ale na druhou stranu zároveň i zavádějící, vzhledem k tomu, že se vzhled komiksového Aquamana dosti liší od filmové verze, ve které vystupuje Jason Momoa.

Přiznám se, že jsem od přírody zarytý Marvel fanoušek. Avšak DC světem neopovrhuju, a tento vstup v podobě Aquamana byl dozajista skvělou příležitostí k vybudování náklonnosti a možná i "přehodnocení stran" :)...

Knihu jsem obdržela v rámci spolupráce s @crew_komiks kterým tímto děkuji.

1 30.01.2024

Sakra, tohle mě mrzí, ale bylo to fakt špatný. Přiznám se, že mě nalákala nádherná obálka. Ale tam to bohužel s pozitivy končí.

Hned první stránka mě přímo praštila pěstí do očí. Krkolomná, divná a primitivní větná skladba je něco, co doprovází celou knihu. V závěsu se táhnou pravopisné a gramatické chyby, prapodivná stylistika a rozdělení kapitol. Vztahy mezi postavami jsou více než nesmyslné. Všichni si hned rozumí a během dvou vteřin jsou přátele na život a na smrt. U dialogů jsem měla pocit, jako by mezi sebou mluvili AI roboti.

Ve světě je world building na bodě mrazu a možná spíš i pod. Proč je hlavní záporák nejsilnější mág? Jak ovládá magii? Jak se dokáže teleportovat z jiného světa? No a vysvětlení? Černá magie. Ale co to sakra znamená?! Celkově mi vadilo, že jsou čtenáři informace o světě prostě předhazovány bez jakéhokoli vysvětlení. Tyhle potvory žijou tady a zrodili se z tohohle. Tento rod nemá rád tenhle a tak dále. Všichni jsou přehnaně naivní. Třešničkou na dortu byl očarovaný toulec šípů. Ale jak je možné, že nikdy nedojdou? Odpovědí jedné z postav je: „Tomu se říká magie.“ Bez komentáře. Za mě osobně je úplně jedno, jestli jde o young adult nebo oddechové fantasy. Magický systém je jeden z nejdůležitějších prvků tohoto žánru a v této knize je naprosto nelogický.

Jediné pozitivum, které jsem dokázala najít, je popis bitev, který se mi většinou opravdu líbil. Autor umí barvitě popisovat boj a strategii. Jde vidět, že se vyzná ve zbraních a v tom, jak fungují. To musím ocenit! Škoda jen, že se ve stejném duchu nenese i zbytek knihy. Příběh je prostě příliš šablonovitý. Neděje se nic a zároveň všechno. Během 3 dní se zrodí nejsilnější armáda světa, během dalších 3 je poražena. Hurá, vyhráli jsme! Ale ne, musíme opět vyrazit na výpravu, následuje konec světa číslo dvě. Hrdinům (jestli je tak lze nazvat) vždycky všechno projde. Zrodí se konflikt a nebezpečí? Nevadí, o pár řádků níž je vše vyřešeno, a většinou to má na svědomí bezchybný Gronny, jehož dokonalost mi fakt lezla krkem. A takhle to pokračuje po celou knihu.

Bohužel musím knihu zařadit mezi jednu z těch horších, co jsem četla, což mě opravdu upřímně mrzí. Zvlášť když vím, že se jedná o začínajícího českého autora. Při čtení jsem si připadala, jako kdybych četla roleplay někoho, kdo vyrostl na Tolkienovi, Martinovi a Sapkowském, a jednoho dne si řekl: „Jaké by to asi bylo, kdybych se sám ocitl ve fantasy světě?!“. Jenže tam to s podobností zmiňovaných mistrů končí. Takhle kniha měla zůstat v šuplíku.

Knize dávám jednu hvězdičku za snahu a dobře napsané bojové scény, protože mi přijde zbytečné označit cokoliv jako "odpad". A navíc by to ani nebylo fér vůči autorovi, který si přeci jen s psaním nějakou tu práci dal. Ale upřímně řečeno, naprosto objektivně říkám, že z hlediska pravopisu, gramatiky, stylistiky, děje, postav i fungování světa prostě kniha není dobře napsaná. A těch několik pětihvězdičkových hodnocení si dle mého zaslouží přinejmenším povytažení obočí.

1 27.01.2024

Tato knížka dokáže už na první pohled zaujmout svou nádhernou obálkou, která je zdobená krásnými zlatými detaily. A stejně pohádková je i uvnitř. Text je protkaný barvitým jazykem, který najdeme nejen u popisů, ale i u samotných postav a vykreslení jejich emocí. Krásné je i samotné grafické zpracování knihy, které skrývá osobité ilustrace, úchvatnou mapku a taktéž slovníček pojmů, který mi několikrát přišel vhod. Slovanský folklór ani tentokrát nezklamal. V této knize si pro nás autorka oproti Chaloupce připravila hned několik bájí, mýtů, pohádek a příběhů, které společně s tím Jančiným sledujeme. A kdo ví, možná, že se tu mihne i chaloupka na muřích nožkách..

Jančin příběh je sice místy trošku melancholickým, ale zároveň milým počtením, dokonale se hodící do zimní atmosféry, které vás dozajista zahřeje u srdce. A třeba ve vás, stejně jako ve mně, probudí dávno zapomenutou jiskřičku z dětství.

(více recenzí na mém bookstagramu: @rozaaalie_)

1 14.12.2023

Komiksový počin Démon z lesů se soustředí na krutou minulost budoucího velitele Druhé armády. V jednoduchém příběhu se setkáváme s tematikou osamění, nepochopení a zrady. Na samotném ději vlastně není nic moc zvláštního, vyprávění je velmi přímočaré a prosté. Avšak díky kresbě, která příběh doprovází, určitě stojí za to si knihu přečíst. Z ilustrací je cítit chlad i žár barvy navíc korespondují se scénami a situacemi, což dohromady vytváří skvělý čtenářský i umělecký zážitek.

Tento kousek by určitě neměl chybět v knihovničce žádného fanouška ze světa Grishaverse ani milovníkům atmosférických fantasy komiksů. Protože tyhle barvy v sobě skrývají tajuplnou moc a schopnost dotknout se samotného jádra vaší duše.

(bookstagram: @rozaaalie_)

1 28.07.2023

Na rovinu vás upozorňuju, že v této knize žádnou akci a zvraty nenajdete. Což samo o sobě zní dost zvláštně, protože o čem tedy dílo je, když se v příběhu skoro nic neděje? Myslím, že primárně o emocích.

Troufám si říct, že každý kdo si v životě prošel ztrátou se v knížce najde a příběh Julie a Sama ho dokáže zasáhnout, ať už ve větší či menší míře. Obzvlášť pokud právě zápasíte s něčím podobným jako naše hlavní hrdinka, pak asi skončíte podobně, jako já. Utopíte se v záplavě kapesníčků a přání stát se aspoň na okamžik Julií, a to jen proto, abyste se mohli ještě jedinkrát tomu vašemu člověku dovolat. Po dlouhé době mi taky byla hlavní postava sympatická a téměř ve všem jsem s ní soucítila. Dokázala jsem se vžít do jejího smutku, hněvu, ale i způsobu truchlení, na který její okolí neustále naráželo. Krásně (jestli se to tak dá nazvat) to totiž poukazovalo na fakt, že se ztrátou se každý vyrovnává jinak. A to je naprosto v pořádku.

Tahle kniha je pro mě skoro až synonymem k pěti fázím smutku. A pokud jste se v některé z nich někdy nacházeli nebo právě nacházíte, promluví k vám příběh tak intenzivně a hlasitě, že po přečtení nebudete schopni vnímat zvuky okolního světa.

(bookstagram: @rozaaalie_)

1 14.07.2023

Myslím, že můj počet hvězdiček sám o sobě dobře prozrazuje, co si o knize myslím, a můj názor potvrzuje také velká spousta negativních recenzí níže. Proto jsem se rozhodla jít na to jinak. Všichni už asi tušíme, co je „na knize špatně“, co se tolik nepovedlo a co se spoustě lidem nelíbilo. Ale já i přes poměrně nízké hodnocení našla také spoustu věcí, které byly skvělé a o ty bych se s Vámi ráda podělila. Co se mi tedy na Navždycky líbilo?

1. Autorčin styl psaní – Přesto, že se jedná o prvotinu, je dle mého napsaná dobře. Snad bych si troufla říct až skvěle. Po technické stránce je text zvládnutý na jedničku. Krásně to odsýpá, občas jsem se i zasmála a to ani nejsem pro tyhle vtípky cílovka.
2. Postavy – Osobně zrovna Mei není mým šálkem kávy, ale dokážu pochopit, jak by se v ní holky okolo 12-14 let našly. A protože čtenáře Navždycky tipuju do podobného věkového rozmezí, je to naprosto v pořádku. Navíc Travis je fakt roztomilý, o Liamovi nemluvě. Možná by nebylo na škodu dočíst se o tomhle „golden triu“ více informací do hloubky, ale na Feel-Good romantiku? Dostačující.
3. Pop-kulturní hlášky – Za mě moc milá věc. Asi nejlepší na celé knize. A docela originální, moc často se totiž nestává, že by postavy z knih přímo narážely na média kolem nás. Za mě skvělý způsob jak se odlišit od ostatních autorů. Hodně to k Ole sedí.
4. Nenáročné čtení – Pokud hledáte jednoduchý romantický příběh, u kterého budete moct jak se říká vypnout, pak je tato kniha skvělou volbou. Jak už jste se mohli dočíst z bodu 1., text je psaný opravdu čtivě, takže vám zabere asi okolo jednoho odpoledne s horkým šálkem kafe nebo čaje. Jednohubka jak se patří.

Tak a je to. Nerada to říkám, ale na podobný knihy už jsem asi stará . A právě fakt, že nejsem cílovka, hraje podle mě dost velkou roli v mém finálním hodnocení. Jsem ale přesvědčená o tom, že moje 13leté já by tuhle knížku zbožňovalo. Od Oly zatím nic dalšího momentálně číst neplánuju. Ale v budoucnu? Určitě. Ráda bych se totiž podívala, kam se za těch pár let psaní posunula.

1 04.01.2023

Upřímně se přiznám, že se s naučnou literaturou setkávám primárně při psaní různých seminárních prací a přípravě prezentací na vysoké. Občas se však přistihnu, že při vší té záplavě fantasy, romantiky, detektivek a hororů mé srdce zatouží po něčem, co mě přinutí hluboce se zamyslet. A přesně tohle kniha dokázala.

Dílo Trauma a disociace mě zaujalo nejen zajímavou obálkou, ale především anotací, která slibuje dostupnost a relevantnost informací pro každého: odborníka i laika. Obecně jsou oba pojmy v České republice ne příliš známé a spousta lidí vlastně ani neví, co si pod nimi představit. Jelikož je kniha poměrně netradiční, rozhodla jsem se ve stejném duchu pojmout i tuto recenzi. Níže se tedy dozvíte největší klady a zápory, které dílo dle mého názoru vystihují.

Nejprve ke kladům. Tato kniha:
+ nabízí základní terminologii a definice traumatu a disociace v poměrně srozumitelném jazyce,
+ obecně vymezuje poruchy vznikající z traumatu jako například posttraumatickou disociaci, PTSP, chronickou depersonalizaci, derealizaci či u nás poměrně neznámou DID,
+ je skvělým průvodcem nejen pro lidi trpící některou z disociačních poruch, vyplývajících z traumatu, ale také obsahuje citlivé rady pro jejich blízkou rodinu či přátele,
+ obsahuje spoustu zajímavých studií, odkazů na výzkumy, modely či webové stránky, zabývající se traumatem a disociací,
+ vysvětluje vznik, průběh a vyrovnávání se s traumatickou situací,
+ dbá na důležitost terapeutické práce u lidí s disociačními poruchami,
+ poukazuje na situaci nejen v zahraničí, ale i v České republice.

A na závěr několik malých záporů. Tato kniha:
- je občas náročně napsaná, i přesto, že se snaží o srozumitelné vysvětlení terminologie,
- obsahuje málo osobních příběhů a celkově situací z praxe,
- není pro každého; jelikož se jedná o naučnou literaturu, kterou spousta lidí nevyhledává a nemá rádo.

Podtrženo a sečteno, autorka i přes obtížnost tématu píše čtivě a srozumitelně. Občas se sice stane, že si člověk musí některou pasáž přečíst dvakrát, protože ať chceme nebo ne, definice někdy dokážou pořádně potrápit. Jak jsem zmínila v negativech, trochu mě mrzelo, že se v knize nevyskytovalo více osobních příběhů dotýkajících se traumatu a celkově disociačních poruch. Pár zmínek se našlo a právě kvůli nim bych ocenila, kdyby jich bylo v knize podstatně víc. Tyhle pasáže byly nesmírně zajímavé a velice lidským způsobem přibližovaly jinak náročnou tematiku.

Narovinu upozorňuji, že je to místy těžké a bolavé čtení, při kterém mě upřímně mrazilo víc, než při kdejakém hororu. Protože jsem věděla, že to není fikce. Tohle je bohužel realita.

21.04.2024

Za největší plus celé knihy považuju kresbu, která je bez jakýchkoli debat úchvatná a dechberoucí. Sytá a komplexní barevná pleta, skládající se především ze spojení růžové, fialové, žluté a oranžové je jednoduše okouzlující. Každý panel je svým způsobem umělecké dílo, které bych si klidně zarámovala a pověsila na zeď.

I přesto, že jsou ilustrace nádherné, dalším důležitým aspektem grafického románu je samozřejmě příběh, který se pro mě bohužel stal kamenem úrazu. Kniha se zabývá bolestivou tematikou, pramenící v temných hlubinách lidského života, která je však dle mého uchopena povrchově. Ústřední zvrat mě zasáhl, ale mé emoce v podstatě k ničemu nevedly. Čekala jsem nějaké povzbudivé nebo nadějné zakončení, ale dostalo se mi otevřeného, nic neříkajícího konce. Všechno bylo až příliš zahaleno tajemstvím, a já měla pocit, že kdybych se autorky zeptala „Co znamená tohle? A co znamená tamto?“ odpověděla by mi: „To záleží na čtenáři, co si pod tím představí.“ a tohle já u knih nemusím. Ne všechno musí mít logické vysvětlení. V tomhle případě bych ocenila i nelogické. Kdyby v příběhu alespoň nějaké vysvětlení bylo. Takhle to prostě jen vyšumělo.

Dílo v sobě ukrývá spoustu metafor a symbolismu. Skrze jednotlivé ilustrace dokáže vyprávět i bez použití slov, což je úctyhodná schopnost, za kterou autorce tleskám. Je to atmosférické, svým způsobem zvláštně nostalgické a nenucené. Není to žádná marvelovka plná akce, ale i přesto dílo poukazuje na fakt, jaké příšery se mohou skrývat ve stínech. Ale já od knihy prostě čekala něco víc.

Nejvíce oceňuju snahu propojit normálnost běžného života s kapkou magie, krásnou originální kresbu a pokus o uchopení témat, o kterých se nám nemluví příliš lehce. Škoda jen, že i děj autorka nedotáhla ke stejné dokonalosti a nedokázala mu vdechnout potřebné poselství či ponaučení. V příběhu je řečeno mnoho a zároveň nic. I přesto jsem se ráda alespoň pokochala kouzelnými ilustracemi, které si v budoucnu opět s chutí prolistuju.

08.04.2024

Celá kniha se nese ve velmi nadpřirozeném až mystickém dojmu. Pro autorku jsou typické detailní a květnaté popisy přírody a především myšlenek hlavní hrdinky Xingyin, které tenhle pohádkový podtón krásně podtrhávají. Přestože Sue Lynn Tan používá poetický jazyk, ve větné skladbě se ztrácet nebudete a slova vám naopak pomůžou skvěle dokreslit atmosféru a prostředí, které doslova hraje všemi barvami duhy. Příběh byl originální a jedinečný, při každé zmínce o tamějším světě jsem toužila vědět víc a užívala si každou minutu, kterou jsem v něm skrze čtení strávila.

Také se mi moc líbilo netradiční prostředí, se kterým se ve fantasy světech příliš často nesetkávám. Děj se odehrává v oblacích, daleko nad nic netušícími hlavami obyčejných lidí a společně s Xingyin máme prostor prozkoumat všechny možné zákoutí nebeského kontinentu plného příšer, bohů a jiných nesmrtelných bytostí.

Xingyin se mi jako protagonistka moc líbila především proto, že nikdy nic nedostala zadarmo. V tomto ohledu nebyla jako klasická YA hrdinka, ale měla své mouchy, nedokonalosti a v průběhu na sobě musela dost tvrdě pracovat.
Co se zápletky týče, přestože mě hlavní dějový zvrat příliš nepřekvapil, byla jsem za něj takovým zvláštním způsobem ráda, jelikož nabídl osvěžující změnu od klišé předvídatelnosti, která v tomto žánru často holduje.

Autorka také nabízí „klasiku“ ve formě elementární magie (oheň, voda, země, vzduch), avšak pomocí zajímavých a originálních prvků jí dokázala vdechnout zcela nový rozměr. V knize kromě romantiky nechybí samozřejmě ani politikaření, bojové a akční scény, zajímavé zpracování mytologie a pořádná dávka napětí.

Dceru měsíční bohyně tedy všemi deseti doporučuji nejen fanouškům propracovaných fantasy skvostů jako Železná vdova, Magie zalitá jedem či Šest rudých jestřábů, ale také všem ostatním, kteří s asijskou mytologií teprve začínají. Tenhle příběh stojí za to!

Knihu jsem obdržela v rámci spolupráce pro Magazín Dobré knihy.

17.03.2024

„...Je slunce, měsíc a ona. A mé slunce je ona. Jste vy, já a ona, ale vy nejste ona.“

Tato knížka mě bohužel unavila, zklamala a vyždímala. Proto jsem se rozhodla "krátce" vypsat alespoň klady, ale především zápory, které bohužel převažovaly.

Nejdříve ZÁPORY:
- Dílo je psané zastaralou, někdy snad až archaickou češtinou, která často brání čtenáři báseň vůbec pochopit.
- Opakující se tematika a také slova (např. víla, elfka, květy/květenství, chvění, vzdech, atd).
- Anotace slibuje znělost, ale ve většině textů mi osobně chyběl právě rytmus a měla jsem problém s délkou.
- Ať jsem se snažila jak jsem se snažila, drtivá většina metafor, přirovnání, obrazů a celkově básnických prostředků mi nedávala smysl (o to víc mě to mrzelo, když jsem objevila nějaké krásné).
- A musím to prostě zmínit znova: ten zatracený jazyk! Samozřejmě, že poezie nemusí být jen moderní. Ale tady z těch textů jsem měla vibe jak z konce 16. století. To i Shakespearovy sonety jsou víc dobové, pardon.

Pár KLADŮ nakonec:
+ Naprosto nádherné ilustrace!
+ Většina opravdu kraťoučkých básní, které nepoužívaly přehnaně zastaralý jazyk, byly fenomenální (bohužel je jich z celkových 93 asi tak 6).
+ Oceňuju především občasné experimenty s textem, i když ubíraly na ucelenosti.

Tak a je to. Pokaždé, když mám zhodnotit sbírku básní, mě polije studený pot. Zvlášť pokud se jedná o začínajícího autora. Protože sama vím, jak těžké je někdy vyrovnat se s negativní recenzí. Na závěr bych jen ráda dodala, že četba poezie je ryze osobní zážitek. Ano, pravdou je, že tahle kniha mě neoslovila, ale vás třeba může. Nenechte se negativními recenzemi odradit. Ba naopak, berte je jako výzvu k tomu, abyste si na dané dílo udělali jak se říká obrázek sami. A třeba nakonec můj názor vyvrátili.

22.09.2023