Rita55 komentáře u knih
Čtvrtý díl mi přišel trošku slabší, než třetí co se týká napínavosti, ale zase kladně hodnotím, že už Kornel není za nezničitelného super hrdinu, ale je to obyčejný člověk s lidskými slabostmi a příběh že je více osobní.
První dva díly byly bezva, ale od tohohle se nemůžu odtrhnout, je zatím nejnapínavější, doufám, že ani ve čtvrtém díle Kornel neztratí dech :-)
Zatím jsem přečetla jen Waterloo a nechávám si všechny ty silné dojmy usadit, než se pustím do povídky. Musím říct, že mne překvapilo, jak moc celé ty čtyři dny od střetů u Quatre Bras až po samotnou bitvu ovlivňovaly náhody a různá chybná rozhodnutí velitelů a taky jak málo chybělo k tomu, abychom teď všichni mluvili francouzsky :-)
Opravdu nepředstavitelný masakr... ale výborně popsaný, takže čtenář jen tak nezapomene. Nakonec mi bylo líto i Johna Rossendala.
Četla jsem tuhle knihu už strašně dávno, ale pořád na ten příběh a jeho postavy myslím. I další knihy od Jenny Nowak byly dobré, ale takhle je prostě nezapomenutelná...
Kniha se četla dobře, bavila mě a navíc si u ní člověk může udělat aspoň základní představu o tom, co se dělo během tureckých válek - tuhle část historie jsem zatím více méně opomíjela... Výborné jsou také vysvětlivky k jednotlivým historickým postavám, zbraním, částem oděvu, různým mýtům apod.
Už mám přečtený (o dost fantastičtější díl) druhý díl a těším se na třetí a čtvrté pokračování.
Špionážní romány moc nečtu a po téhle knížce jsem sáhla náhodou... ale čekala jsem, že to bude víc napínavější nebo nevím, co tomu chybělo, ale zkrátka mě to nijak zvlášť neoslovilo...
Já bych tu knížku úplně neodsuzovala, mně se četla docela dobře... Historickou správnost sice také posoudit nedovedu (navíc ani historikové se často neshodnou a na jednu událost existuje tolik pohledů, kolik lidí požádáte, aby se k ní vyjádřilo...) a občas bylo těch různých Jindřichů, Filipů, Geoffreyů, synovců, strýců, dědečků, zeťů... už trošku moc, na to aby se v tom člověk jasně zorientoval, ale ten hlavní proud událostí společně s hlavními postavami se neztrácel... A asi hlavní cíl spisovatele - ukázat královnu Eleonoru jako výjimečnou osobnost své doby - se povedl. Aspoň já jsem žasla nad tím, co vše musela zvládnout jak fyzicky, tak psychicky...
Hm... Já nějak nevím - jsem se na tohle čtení těšila, ale bohužel jsem byla zklamaná... Skoro 4/5 knížky se nic nedělo, pořád je čtenář jenom seznamován s novými a novými postavami, které se v ději častokrát neohřejí víc než pár stránek nebo i řádků... a ty postavy, které zůstávají zase neustále někam zdlouhavě cestují a přesouvají se. Absurdity se sice konají a jsou třeba i úsměvné, ale dohromady to prostě nějak nefunguje. Očekávám, že knížka ve mě vyvolá aspoň nějaké emoce nebo zamyšlení, ale tady nic... Na konci je sice člověk zvědavý, jak to tedy dopadne, ale spíš proto, aby už byl konec a on mohl sáhnout po jiné knížce.
Čtivé, zajímavé, inspirativní... např. pro turistu, který chce vidět Paříž jinýma očima, než je obvyklé je to ideální čtení. Jsou v tom schované střípky lidských příběhů spojených s budovami. Jenom člověk, který nemá úplně přehled o francouzských umělcích (architekti, malíři, sochaři, spisovatelé...), se v tom sem tam trochu ztrácí, ale třeba to zase někoho nakopne k tomu, si něco víc o zmiňovaných lidech zjistit a trochu si rozšířit obzory... Každopádně je to dobře napsané, čte se to pěkně.
„Není to ani čtvrt hodiny,“ zasténal Noby „co jsem ženskou, a už vás, vy hnusný chlapi, nenávidím!“
Noby je kouzelné stvoření, ale Elánius je prostě třída :-)
„Ví pan Elánius o tom, co tady provádíte?“
„Jistým způsobem o tom ví, ano. Řekl jsem mu, že bych rád založil klub pro děti z ulice, a on mi odpověděl, že se mu ten nápad opravdu moc líbí, hlavně pokud je vezmu tábořit někam na hodně vysoký strmý útes, kde vane silný vítr. Ale takové věci on říká pořád. A jsem si jistý, že bychom ani nechtěli, aby byl jiný, že?“
„Co vám vždycky říkám?“, řekl Elánius.
„Myslíte‚ to, že je někdo členem nějaké etnické menšiny ještě neznamená, že to nemůže být mazaný odporný lump‘?“, zeptal se Karotka.
„No kdy jsem řekl tohle?“
„Minulý týden, pane. Potom, co jsme tady měli návštěvu ze společnosti pro rovná práva.“
Pana Pratchetta jsem objevila díky kolegyni, která mi půjčila ke čtení právě "Stráže! Stráže!" - od té doby miluju celou Hlídku i další svérázné postavičky z Ankh-Morkporku...
Zkoušela jsem se začíst i do dalších sérií, ale Hlídka je pro mne jednoznačně ta nejpovedenější, i když ani Čarodějky nejsou špatné...
Pro dobrodruhy, mushery a chovatele plemene Český horský pes skoro povinná četba :-)
Psáno vtipně a zajímavě.
Pro mne druhá nejoblíbenější Foglarovka hned po Hoších od Bobří řeky...
Pamatuji, že já i můj bratr jsme tuhle knížku oba četli několikrát - podle mého nejlepší od pana Foglara...