Rilian komentáře u knih

Navzdory recenzím se mi kniha nezdála slabší než první díl. Je pravda, že člověk musí číst dvakrát technické vysvětlení přírodního jevu (Černý král), ale o to více si pak čtenář užije ostatní dějové linky knihy. Zvláště nosnou považuji mini-linku ohledně postavení jednotlivých druhů ve Federaci. Knize by možná trochu více prospělo větší popis Nýelů a jejich Hegemonie, každopádně pro milovníky Star-Trek X a následujících událostí je kniha hodna doporučení.

30.10.2016

Příjemné překvapení, které mohu jedině doporučit. Alickovy povídky jsou sice krátké a souhlasím, že místy jsem postrádal jakési zakončení, ale tak tomu v životě chodí. Byl jsem kupříkladu zvědavý, jestli někdo dá konečně učiteli Sabafovi co proto, ale ve skutečnosti holt mnoho lidí do našich životů vstoupí, negativně či pozitivně ho ovlivní, a potom zase rychle zmizí, aniž bychom se dozvěděli, jak to s ním dopadlo.
Velice oceňuji zejména povídky z učitelského prostředí (především Kamenné slogany) - zde se totiž ukazuje na vyprázdněnost jazyka v komunistickém režimu a jeho omezení na prázdná hesla, která už nikdo buďto nechápe, nebo je nikdo nebere vážně.
Kniha představuje zajímavý náhled do albánské historie, o které v našem prostředí víme jenom velice málo.

1 30.09.2016

Kniha přináší velice napínavý popis honu na U-864 a její beznadějnou plavbu. Kniha by si možná zasloužila nižší hodnocení, ale jako milovník námořnictva prostě nemohu :-)

24.09.2016

Román jsem si přečetl až poté, co jsem navštívil Albánii a vesnici Theth, kde se nacházejí poslední dvě zachované kully. Severní Albánie je opravdu krásný neprostupný kraj, který neovládli Římané, Osmané ani Italové. Teprve tam člověk pochopí, proč tu byl kanun tak dlouho zachováván v úctě. Stejně jako v případě celé Albánie, tak ani v případě krevní msty k tomu nesmí člověk přistupovat s předsudky "civilizovaného" člověka, protože to jinak prostě nepochopí. Exaktně to autor vystihl, když Ďorg přemítá, jestli lidé z jižních oblastí Albánie, kde se kanun už nedodržuje, vůbec znají cenu života.
Ačkoliv bývá děj mnohokrát omezen na dvě linie (Ďorgova a Diany), neméně zajímavá je třetí mini-linie Marka Ukačjerry. Nepříliš vzdělaný správce krve na pevnosti Oroš, se marně snaží pochopit, proč lidé přestávají ctít kanun.
Kniha je zkrátka velice živým popisem mladého člověka, který byl zbaven vlastní vůle a vržen do krvavého kolotoče krevní msty, která navíc začala zcela marginální událostí. Co vnímám jako veliký klad, že autor neřeší důvod, proč se kanun dodržuje. Tradice si to žádá, a tak to taky má být. Navíc jsem rád, že nedošlo k nějaké revoltě ze strany Ďorga, což jen dokazuje význam prostředí a vlivu rodiny na každého člověka. V opačném případě by kniha nedávala smysl.

8 24.09.2016

Kniha se mi velice líbila po jejím přečtení jsem začal mít více rád jinak zavrhovanou epizodu I., kterou jsem najednou začal vnímat jako výsledek promyšlené konstrukce Velkého plánu. Navíc kniha umožní nahlédnout do sithské filosofie, a po přečtení je určitě nebudete považovat jenom za "ty zlé". Sithové pouze využívají jinak sílu než jediové, což je nečiní nutně zlými.

1 24.09.2016

Tendenční dílo poplatné své době. Nicméně klady celé knihy spatřuji především v její výpovědní hodnotě o tehdejších náladách. Kniha je psaná samozřejmě protiněmecky (vyšla v r. 1945) a měla za úkol podpořit snahy některých lužickosrbských kruhů o připojení obojí Lužice k Československu. V závěru knihy autor podal jakousi reportáž o manifestaci na Staroměstském náměstí, kde vystoupil kromě Zdeňka Nejedlého a Joži Davida i předseda lužickosrbského národního výboru Jan Cyź. Po stránce faktografické a především argumentační je dílo M. Novotňáka už dávno překonané. Nicméně jako svědectví své doby určitě stojí za prolistování.

03.08.2016

Zajímavý nápad, nádherná kresba a především krásná pohádka. Milé překvapení, vřele doporučuji.

2 21.07.2016

Kniha mého dětství. Jediná kniha, kterou jsem na chatě četl v parném vedru :-D

1 25.06.2016

Zpočátku jsem byl ke knize a k filmu velice skeptický, protože jsem fanda světa Warcraftu se vším všudy. Knihu Zrod Hordy jsem četl a velice se mi líbila. Po přečtení Durotana jsem si ji pro srovnání přečetl znovu.
Než jsem viděl film, měl jsem podobný názor jako Hymnus. Zrod Hordy mi přišel více promyšlený a více spjatý s celým universem. To samozřejmě neznamená, že by kniha Durotan nebyla čtivě napsána. Film mě velice mile překvapil, protože poprvé zde bylo bráno ohled na fanoušky. Zároveň však film musí být srozumitelný i pro lidi, kteří o Warcraftu neví nic. To vyžaduje samozřejmě určité změny či zjednodušení děje (tj. například vynechání postav nebo přidání jedné postavě na důležitosti). Myslím, že oproti jiným počinům zde zůstalo z původního příběhu poměrně dost. Samotný film popisuje s určitými změnami děj knihy Poslední Strážce. Nedošlo zde jako například u Star-Treku nebo Star Wars k odříznutí všeho, co se dělo předtím tlustou čarou. Příběh Durotana byl pro potřeby filmu upraven, tzn. vynechání některých vedlejších dějových linek nebo zjednodušení vztahů mezi jednotlivými postavami. Oproti Zrodu Hordy zde hrají větší roli orkští Předkové, je zde vysvětleno, proč opouští Draenor, naproti tomu v knize není zmínka o Legii nebo Kil´jadenovi.
Souhlasím, že kupříkladu scéna s Drakou a jejím vyhoštění mi připadala zbytečná. Stejně tak musím souhlasit s konva ohledně korektury. Těch překlepů tam bylo skutečně mnoho.

1 19.06.2016

Člověk je velice ovlivněn seriálem. Kniha se blíží spíše filmu. Doporučuji číst bez zaujetí ze seriálu, protože jinak budete knihu proklínat, jelikož tam není kupříkladu příliš Margaret, Klingger, Frank či jiná vaše oblíbená postava. Je zábavné hledat událost, kterou autor popisuje v jednom odstavci, z čehož vznikla v seriálu celá epizoda (viz Frankovy lékařské nezdary, Hodžonovo studium atd.)

2 01.06.2016

Ačkoliv musím uznat kvalitu autorova psaní a své dobré dojmy z jeho dřívějších knih, tato kniha ve mně vzbudila menší nadšení. Příběhem se prolíná několik linek, které všechny směřují k jednomu místu. Tato část knihy se mi zdála poněkud zdlouhavá. Bohužel tempo knihy nezrychlilo ani po 300 stranách. Velice kladně ovšem hodnotím postavy Ruky odplaty a vyřešení setkání Mary Jade a Luke Skywalkera. Závěr knihy je velice dramatický, ale to bohužel nemění fakt, že se k němu musí čtenář zdlouhavě pročíst. Proto dávám jenom tři hvězdičky, ale v každém případě lze knihu doporučit.

24.05.2016

Román Věž se mi rozhodně četl lépe než Goldingův předchozí román Dědicové. Autor zde má klasické postavy a hlavním hrdinou zde není nebystrá osoba, nýbrž vzdělaná leč zaslepená persona děkana Jocelina. Myslím, že myšlenku románu vystihuje Jocelinova věta: "Bůh své vyvolené nikdy nežádá, aby se jednali rozumně". Přesvědčení o vlastní vyvolenosti a předurčení může vést k velkým dílům, ale naproti tomu i k naprostému zničení člověka a jeho duše.

Jako druhotný klad knihy vnímám autorův vhled do gotické architektury. Gotika vděčí za svůj úspěch především zvládnutí tlaku. Je to krátce řečeno hra s tlakem. Gotická katedrála není v podstatě nic jiného než skluzavka, po níž se tlak od klenby lomené střechy svádí po pevných sloupech až k pilířům. Velice kladně proto hodnotím scénu, kdy stavitel Roger Mason vysvětluje Jocelinovi, proč je stavba tak vysoké věže bez hlubokých základů šíleností.

3 24.04.2016

Bulgakov je zkrátka vynikající vypravěč. Jeho popisy operací a myšlenek nadaného, ale nezkušeného doktora odvede čtenáře od skutečnosti, že na pozadí toho všeho probíhá světová válka, která měla pro ruské obyvatelstvo nedozírné následky. V zapadákově, kde ústřední postava působí, jde život dále. Obyvatelé stále oddaní pověrám a nedůvěřují moderní medicíně. Nejedná se ovšem o statický model, kdy doktor má vždy pravdu, i on se mýlí, což mohlo způsobit oslepení dítěte na jedno oko. Sám to připouští, když tvrdí: "Člověk se může v tomhle zapadákově ledacos naučit, musí jenom číst a číst...". Velice oceňuji povídku Morfium, pro barvitý popis závislosti morfinisty a Ručník s kohoutem pro realistický popis amputace.

6 24.03.2016

Na této knize je nutno především ocenit vyprávěcí styl, na který si čtenář musí během prvních stránek chvíli zvykat. Poté už nasedne do rychle jedoucího vlaku, a knihu přečte jedním dechem. Volba Smrti jako vypravěčky je nejen neobvyklá, ale také velice zajímavá. Od knihy jsem čekal, že Liesel bude něčím opravdu výjimečná, nebo bude členkou odboje zachraňující zakázané knihy před nacisty, zkrátka cokoliv, aby to Smrti stálo za vyprávění. Opak je pravdou. Liesel je normální třináctiletá dívka, která dvakrát unikne Smrti z náruče. Navíc do nového prostředí nezapadá a neumí pořádně číst, což považuje za svůj osobní zápas s osudem. Na poslední stránce Smrt říká, že podobné příběhy vidává denně a nemůže se jimi bohužel zabývat. Přitažlivost příběhu se v podstatě nedá popsat a proto knihu lze bez váhání doporučit.
Zejména bych vyzdvihl i několik trefných komentářů k době vlády nacionálního socialismu, jako např. "V Nacistickém Německu nebyl sice trest na přídělových lístcích, ale každý si povinně musel přijít.", nebo "Když vás někdo praští každé ráno do obličeje a vy se na něj musíte usmát, to je stejné jako když ukrýváte Žida.". Velice trefná je vsuvka "česačka slov", kterou si každý musí vyložit po svém.

7 19.03.2016

Kniha je napsaná čtivým stylem a pojednává o velice zajímavé postavě celého SW universa. Velké plus náleží autorovi rozhodně za postavu Wilhuffa Tarkina, se kterým se čtenář ztotožní ačkoliv jeho praktiky jsou bezohledné a kruté. Zajímavé shledávám především kapitoly o jeho mládí, budování vztahu s Vaderem a počátku kariéry. Naproti tomu prostřední část o pátrání po mrchožroutovi považuji za velkou slabinu knihy. V podstatě nudný průběh nezachránily ani scény odehrávající se z pohledu povstalců. Osobně pro mě zůstaly postavy rebelů spíše tuctové. Kniha ovšem znovu získává na dynamičnosti ve svém závěru.

14.02.2016

Jedním slovem... brilantní. Úžasně napsaná sbírka povídek o budování kikujské utopie na vzdálené planetě. Čtenáře jednotlivé příběhy donutí k zamyšlení nad mnoha aspekty našeho světa. Především postava mundumugua Koriby působí dosti kontroverzně. Na jedné straně je to člověk, který bezmezně věří v utopii a všechny příběhy jsou psané z jeho pohledu. Na straně druhé se jedná o člověka, který okolo svých následovníků postavil obrovskou hráz tradic, jež se mu postupně protrhává. Zde se objevuje zajímavý motiv tradice, ochrana nebo překážka společnosti? Hlavní myšlenkový motiv knihy spatřuji v otázce, zdali utopie nepřestává být utopií, když se v ní objeví byť jen jeden nespokojený člověk. Nestává se pak pouze despoticky udržovaným snem svého zakladatele? Ostatně i sám Koriba se ptá, jak může dopadnou společnost v utopii, v níž ti nejbystřejší se stávají vyhnanci, a zůstávají jen ti, kteří se spokojí s pojídáním lotosového plodu.

Při četbě knihy by jste měli na okamžik zapomenout svůj žebříček hodnot a své kulturní ukotvení, protože jedině tak může člověk alespoň částečně proniknout do vzdálených kultur a pochopit je, byť se s žádnou z nich neztotožní. V opačném případě dochází pouze k povrchnímu pozorování a následnému odsouzení všeho odlišného. V mém případě mě donutila takto přemýšlet jedna z úvodních scén, kdy Koriba zadusí dítě, protože se narodilo nohama napřed (= démon), přičemž se tento svůj čin snaží vysvětlit evropské ženě z Údržby - (nezadusil jsem dítě, zadusil jsem démona, v tom je rozdíl).

1 18.01.2016

Musím konstatovat, že kniha nenaplnila mé očekávání, které navyšoval popis a název. Příběh by se měl jmenovat spíše "Na úsvitu rytířů Jedi", protože vznikem a dějinami řádu se autor prakticky nezabývá. Děj je spíše přímočarý a sleduje dvě bohužel snadno předvidatelné dějové linie. Jednotlivé části příběhu jsou však často autorem buďto nevysvětlené nebo přímo přeskočené, např. Dalův odpor k Síle nebo jeho motivace. Ani s hlavní hrdinkou se nemá čtenář šanci blíže ztotožnit, a bohužel naprázdno vyšla také postava Trea, který měl potenciál být charakterem s dobrým backstory. Ačkoliv mě kniha nenadchla, doufám, že brzy vyjde další příběh z dávnověku světa SW.

14.01.2016

Na knize mě zaujalo především téma a čtivý styl psaní. Nejedná se o složitou detektivní zápletku, protože od začátku znáte jednoho z vrahů. Zajímavou se kniha po stránce dějové stává ve svém závěru. Mnohem významnější předností knihy je vylíčení atmosféry nacistického Berlína a pocitů jeho obyvatel na konci války - tj. ztráta jakýchkoliv iluzí a důvěry ve vůdce vs slepá poslušnost až do konce. V podstatě se dá říci, že se jedná o román bez hrdinů, protože Ruprecht Haas je sice bývalý vězeň z koncentračního tábora, ale jeho cesta msty je lemována vraždami a mučením. Druhá ústřední postava SS Sturmbannführer Kalterer je původně kriminalista vedený svým smyslem pro spravedlnost. Kalterer je ovšem součást zločinné mašinerie a osobně se tak podílel na týrání a zabíjení nevinných civilistů. Kniha tak předesílá otázku, jestli uprostřed zločinného režimu existuje menší či větší míra viny jednotlivce. Veliký dojem na mě učinil závěr celého příběhu a osudu hlavních postav.

Knihu jsem si užil možná více, protože se trochu vyznám v berlínských ulicích a místopisu. Autoři neudávají vždy přesný čas, kdy se děj odehrává, ale se základní znalostí vývoje válečných událostí let 1944/45 se čtenář nemůže v ději ztratit. Hodí se vědět, co to byla ardenská ofenziva, operace Frühlingserwachen, "znovudobytí" Löbau, obrana seelowské vrchoviny, pád Budapešti atd.

5 01.01.2016

Velice zajímavá kniha. Liškovy paměti jsou zpracovány jako jeden příběh, přičemž autorka bokem vysvětluje historické pozadí a osudy vedlejších aktérů. Při četbě knihy se člověku honí hlavou kromě slova "svině" rovněž pasáž z Kennedyho proslovu: "... demokracie není dokonalá. Ale nikdy jsme nemuseli postavit zeď, abychom udrželi lidi uvnitř - abychom jim zabránili odejít."

1 29.12.2015

Zajímavá kniha, který je svým způsobem čtivá. V několika kapitolách je děj spíše nudný, ale pokud člověk přistupuje ke knize s vědomím, že se autor snažil napodobit styl psaní středověkých cestovatelů a vystihnout to, co je většinou nejvíce zajímalo, pak si místo děje užije především styl vyprávění.

2 26.12.2015