Rilian
přečtené 559
Izrael a Gaza: Pokus o vysvětlení nejsložitějšího konfliktu současného světa
2023,
Petr Koubský
Stručné a přehledné shrnutí nejdůležitějších momentů palestinsko-izraelského konfliktu. Četbu textu je samozřejmě nutné prokládat doplňujícím studiem z jiných pramenů a rozhodně po přečtení textu nebude čtenář vědět vše. Tento konflikt je již natolik komplikovaný a vyhrocený, že brzy nebude v silách jednotlivce pochopit všechny jeho odstíny. Pří četbě jsem si v souladu s předchozím studiem této problematiky uvědomil několik hlavních problémů, které brání mírovému soužití mezi Židy a Palestinci: 1) Konflikt je v podstatě přerušovanou válkou bez hrdinů = všichni aktéři mají kontroverzní minulost a každý z nich je spíše produktem situace než jejím tvůrcem. Jak může dojít ke kompromisu, když na jedné straně stojí bývalí váleční veteráni a na druhé bývalí či současní teroristé? 2) Z etnicko-politického konfliktu se postupem času stal konflikt náboženský, čímž zcela vymizel prostor pro kompromis. 3) Většina vrcholných politiků a předsedů vlád vzešla z armádního prostředí a osobně se účastnili buďto jedné z arabsko-židovských válek či velikých protiteroristických akcí = tento fakt udává tón i jejich politice. 4) Absence vizionářů a pragmatických politiků, neboli lidí, kteří by se dokázali povznést nad zaběhnutá pravidla hry a svoji odvahou se je pokusit změnit. Souhlasím s autorem Danem Ephronem, že nejblíže míru byli Židé a Palestinci za éry Rabina a Arafata. 5) Ani jedna strana si těch málo vizionářů ze svých řad neváží. Naproti tomu vyzdvihují spíše dogmatické fanatiky - Ahmed Jásin či Izz ad-Dín al-Kassám u Palestinců nebo Baruch Goldstein u Židů. 6) Ani jedna strana nepřipouští právo druhého na samostatný stát = nelze jednat, pokud se obě strany nesmíří, že ta druhá nikam zázračně nezmizí. Konflikt dle mého názoru za současné situace nemá žádné řešení a nebude ho mít až do doby, kdy se na obou stranách ve vedoucích funkcí sejdou dva pragmatici, dostatečně odvážní a odhodlaní vrátit se zpět k jednacímu stolu. Tyto dva politiky/političky čeká samozřejmě nenávist vlastních lidí a možná i násilná smrt. Do té doby lze příběh, jak píše pan Koubský jenom na čas opustit.... celý text
Na západ od ráje
1995,
Harry Harrison
V poslední době jsem se dostal k několika knihám s tématikou alternativní historie. Při četbě jsem si uvědomil, že základ dobrého příběhu spočívá především v autorově schopnosti vytvořit uvěřitelné prostředí. Jinými slovy, navzdory všem nepravděpodobnostem v alternativních dějinách, musí čtenář uvěřit, že takový svět by mohl vzniknout. Z tohoto důvodu me kupříkladu vize Jana Kotouče o české koloniální říši nebo Leoše Kyši o česko-německo-romském pohraničí po roce 1989 neoslovily. Čtenář si zkrátka musí při čtení myslet, ano, pokud by se něco v historii mělo odehrát jinak, mohl by náš svět takto vypadat. V případě knihy Na západ od ráje jsem tomuto světu rychle propadl. Autor při své snaze o vytvoření realistického portrétu pravěkého světa strávil dva roky pečlivým studiem a konzultacemi s odborníky. Souhlasím s uživatelem gaidzin, že postavy nejsou příliš propracované. Na druhou stranu si čtenář musí za prvné uvědomit, že předchozí knihy Harryho Harrisona nikdy nebyly postaveny na propracovaných charakterech, nýbrž zajímavém prostředí a čtivém příběhu, a za druhé, hlavním hrdinou je pravěký člověk, který o světě uvažoval jinak a poněkud jednodušeji. Navíc autor vše vynahradil promyšleným světem a popisy dinosauří civilizace. Autor ve válce lidí a dinosaurů proti sobě postavil technologicky vyspělou, ale do značné míry rigidní civilizaci a primitivní, ale velice adaptabilní kmenovou společnost. Tím v podstatě potvrdil známý fakt přírodních věd o přežívání těch druhů, kteří se dokáží nejlépe přizpůsobit svému okolí. Knihu vřele doporučuji všem fanouškům klasiky světové sci-fi, ale také všem milovníkům dobrých a napínavých příběhů. Kniha se čte velice rychle a ačkoliv je děj poněkud přímočarý, nudit se určitě nebudete. Čtenář si zkrátka musí uvědomit, co přesně čte a kdy a kým byla kniha napsána. Rozhodně v příběhu nehledejte filozofické dialogy nebo přirodo-technologické chyby. Tím si zářitek jenom zkazíte.... celý text
Hra bez vítězů
2020,
David Alan Mack
Románu špionážního charakteru se nedá upřít čtivost. Děj je velice přímočarý a ani jedna dějová linka čtenáře nenudí. Souhlasím s uživatelem hanakem, že příběh více brakovější než by bylo na ST univerzum zdrávo. Navíc stále si nemohu zvyknout na charakterové proměnu postav, které známe ze seriálu. Zkrátka se mi Ezri přijímá velice těžko jako sebevědomá kapitánka a Sarinu jako chladnokrevně pragmatickou agentku. Líbí se mi politikaření a samotný koncept Typhonského paktu je mi velice sympatický. Trochu mi to připomíná různá protizápadní uskupení (např. BRIC), v nichž se sice všichni shodnou, kdo je hlavní nepřítel číslo jedna, ale navzájem se jeden druhého snaží využít. Čtenář si při četbě může uvědomit, jak unikátní je společenství kolektivního Západu. Největším přínosem románu je vhled do vnitřní struktury breenské společnosti, který je velice nápaditý a zapadl by i do samotného ST kánonu. Jsem zvědavý na další díl této série, ačkoliv se bojím, aby nesdílela osud série Titan, jejíž poslední knihy jsem dočítal pouze s obtížemi.... celý text
Pronásledování křesťanů v antice
2022,
Wolfram Kinzig
Kniha je sice útlá, ale doslova nabitá informacemi. Autor svojí analýzou období perzekuce křesťanů ve starověkém Římě vyvrací několik zažitých mýtů. Jako příklad uveďme představu o celoříšském pronásledování, které se až do doby Valeriána a později Diokleciána nikdy neuskutečnilo. Vlastně i v době Diokleciána postupovali východní císaři mnohem tvrději než jejich západní kolegové. Zároveň kniha nabízí chronologii jednotlivých etap pronásledování křesťanů, přičemž z textu zřetelně vyplývá konflikt mezi tradiční římskou pragmatičností v kulturních i náboženských otázkách a touhou sjednotit náboženské systémy v římské říši v souladu s císařským kultem obdodí dominátu. Je rovněž zajímavé sledovat, že císaři, jejichž vládu považujeme všeobecně za říši prospěšnou (Markus Aurelius, Caracalla, Septimus Severus, Dioklecián), prosazovali tvrdý postup vůči křesťanům. Ale v každém období nelze brát římskou říši za homogenní celek, v nemž by se protikřesťanská politka uskutečňovala zcela dle stejných pravidel. Autor se kráce dotkl i otázky pronásledování křesťanů u Gótů, Peršanů a Arménů, což jsem v české odborné literatuře zaregistroval jenom okrajově. Knihu mohu všem zájemcům o antické křesťanství jenom doporučit. Z mé strany bych uvedl jenom jedinou výtku. V tématu jsem se celkem orientoval již před četbou a z tohoto důvodu mi chybělo vysvětlení, proč se autor v některých příkladech přiklonil k té či oné dataci. Stejně tak jsem postrádal alespoň drobný odhad, kolik vlastně mohlo existovat v římské říši před nástupem Diokleciána křesťanských kostelů. Z tohoto důvodu rovněž doporučuji přečíst i doslov Vlastimila Drbala.... celý text
Zemanovo finále
2023,
Zdislava Pokorná
Musím říci, že jsem od nejnovějšího počinu nakladatelství Deníku N očekával trochu více. Jednotlivé kapitoly v podstatě dokazují to, co každý, kdo posledních deset let alespoň jednou přečetl noviny dobře ví. Upřímně, kdo by nevěděl, že Zeman je pomstychtivý, věčně opilý omezenec, Mynář a Nejedlý všehoschopní veksláci a Ovčáček nevzdělaný sebestředný tupec? Větší část knihy představují rozhovory otištěné v Deníku N. Bohužel kniha nepřináší příliš mnoho nových informací. Např. rozhovory s panem Janem Novákem jsou zcela zbytečné, protože ten člověk neřekne nic, co by za něco stálo. Výjimku představuje kapitola o životě Martina Nejedlého, ačkoliv většinu z toho jsem už četl v knihách Jaroslava Kmenty (Rudý Zeman). Na druhou stranu bych četbu knihy doporučil, protože je neustále potřeba si připomínat dno žumpy, do níž nás katastrofální prezidentství Miloše Zemana přivedlo. Tragickou ironii dokresluje v knize kapitola o Zemanově hospitalizaci krátce po vyhlášení volebních výsledků v roce 2021. Jak moc bizarní musely být následné události, když se ze všech protagonistů vedle Ovčáčka, Mynáře, Nejedlého a Vondráčka jeví Andrej Babiš v otázce nutnosti Zemanova přesunu do nemocnice jako ten nejrozumnější?... celý text
Boží příběhy aneb Biblické bizáry od Pastoral Brothers
2023,
Karel Müller
Kniha vychází ze známého youtube kanálu a pro mě osobně byla určitě přínosem, protože při učení preferuji psaný text. Osobně jsem se s autory knih setkal osobně. Jsou to velice sympatičtí mladí faráři a jejich styl i výklad Písma může k víře přivést hodně mladých lidí, a to je dobře. Já jsem se k víře dostal skrze akademický zájem během vysokoškolského studia, a proto kniha není primárně určena pro mě, ale své čtenáře si určitě najde. Celkově tedy knihu doporučuji pro všechny čtenáře, které zajímá víra a studium Bible. Kniha se mi líbila, ačkoliv se ne vždy plně ztotožňuji s dle mého názoru přílišným liberalismem autorů. Kupříkladu nemám rád, když kdokoliv užívá ve své argumentaci obrat "kdyby Ježíš žil, určitě by...". Nevíme, jestli by Ježíš podporoval práva homosexuálů. Víme jenom, že se zastával trpících, chudých a opovrhovaných, nicméně užívání takových vět by si každá strana mohla Ježíše velice rychle zprivatizovat.... celý text
Hlava XXII
2005,
Joseph Heller
Absurdní historky z absurdního života armádních důstojníků bojující v absurdní válce. Asi takto by se dal shrnout nejznámější Hellerův román v jedné větě. Musím přiznat, že mě autor překvapil gradací celého děje. Očekával jsem řetězec absurdních příhod s nejasným koncem, ale ve skutečnosti celý příběh postupně zvážní a jednotlivé příběhové linky často končí tragicky. Takto ostatně často vyznívá i samotný život.... celý text
Tanec s vlky
1991,
Michael Blake
Velice pěkný román s jednoduchým dějem. Nejsem zastáncem nějakého sebemrskačského přenášení historických křivd do současné společnosti, ale pokud si k tomuto románu přečtete ještě Mé srdce pohřběte u Wounded Knee, popř. Krvavé prachy, člověk se nemůže ubránit studu nad tím, jak běloši s indiánskými domorodci nakládali. Děj v podstatě popisuje jak americký voják na hranici tehdejší civilizace postupně objevuje krásy mizející divočiny a života místních domorodců. Poručík Dunbar se stává člověkem bez identity, protože je příliš civilizovaný, aby mohl být indiánem, ale dlouhý pobyt v divočině ho učinil příliš divokým, aby se mohl stát zase bělochem. Kniha mě ve skutečnosti bavila více než film, kde provedli několik podle mě zbytečných změn (např. záměna Siouxů za Komanče).... celý text
Konec civilisace
1933,
Aldous Huxley
Konečně jsem se dostal k třetímu z nejznámějších antiutopistických románů (vedle Orwella a Zamjatina). Pokud porovnám čistě jenom povahu nesvobodné společnosti v těchto třech dílech, pak Huxleyho vize z toho vychází jako ta nejméně děsivá, a to ze dvou důvodů. Předně zde alespoň existuje možnost úniku pro všechny, kdo s režimem nesouhlasí (tj. vyhnanství mezi divochy) a dále nedochází k likvidaci historie (ta je spíše vysmívaná než cenzurovaná). Huxley tímto dílem nekritizoval pouze komunismus nebo jenom kapitalismus, jak se často tvrdí, nýbrž jakoukoliv snahu o ideální společnost. Velice se mi líbilo přenesení fordovských metod do porodnictví a výchovy jednotlivých kast. Stejně úsměvně působí i střet mezi barbarem, hovoříci jazykem Shakespeara a civilizovaným člověkem, který se vyjadřuje jenom ve slaboduchých říkankách. Rozhodně doporučuji přečíst všechny tři romány (Konec civilizace, My a 1984), nicméně bych je neporovnával měřítkem Orwellova románu, protože potom budete všechny ostatní považovat za méně povedené. Aldous Huxley tímto románem ovlivnil pozdější autory podobně jako G. Orwell, ačkoliv mu chybí ono brilantní zpracování technokratické stránky totalitního režimu. Tíha, která dolehne na čtenáře v tomto díle je jiné povahy, protože autor nastínil dobrovolný zánik lidstva preferující komfort a zábavu před svobodou, tudíž i svobodou být nešťastným.... celý text
Nad českými zeměmi slunce nezapadá
2016,
Jan Kotouč
2,5* Úvodem bych asi měl napsat, že autor umí napsat čtivý příběh a zcela rozumím, že se kniha mnohým čtenářům líbí. Jedná se o dobrodružný příběh, který svým stylem připomíná literaturu našeho dětství. Tomu všemu rozumím a kniha mě skutečně ani v jedné své části nenudila. Pokud hledáte odpočinkový akcí nabitý román a jste fanoušci vojenské techniky, bude tato kniha ideální volbou. Rovněž doporučuji audioknihu s pěkným hudebním doprovodem vycházející ze Smetanovy Vltavy. Nicméně nepatřím mezi fanoušky české sci-fi tvorby a při četbě jsem zjistil, že nijak zvlášť netoužím po "space opeře" na moři s českou tématikou. Celá představa o Česko-slovenském království mi totiž přišla zcela absurdní a neuvěřitelná. I kdyby k podobné živelné katastrofě v polovině 19. století skutečně došlo, Češi a Slováci by určitě nevybudovali koloniální námořní mocnost se schopností projektovat svoji moc po celém světě. Důvod je prostý, nedostatek lidí. Stačí si porovnat potenciál holandské říše a Velké Británie či Francie. Autor neustále hovoří o Češích a Slovácích, ale v příběhu žádní Slováci (stejně jako Němci či Maďaři) nevystupují. Těžko si zkrátka představuji, že desetimilionový národ bude disponovat flotilou bitevních a letadlových lodí, koloniemi po celém světě a schopností nabídnout efektivní spojenectví Indii, Kanadě či africkým domorodým kmenům. Stejně tak je absurdní představa, že by se česká šlechta zcela bohemizovala a k vládě by nastoupila fiktivní větev mělnických Přemyslovců (už tehdy existovala kritická historiografie). Příběh je velice přímočarý a snadno předvidatelný, což bych vzhledem k žánru románu klidně pominul. Nicméně mi vadila jednostranné vykreslení všech postav i válčících stran. Na české straně stojí odvážní a čestní námořníci kdežto na ruské spíše arogantní hlupáci neschopní spolupracovat. Čeští důstojníci jsou vzorem ctností a k mužstvu mají kamarádský přístup, kdežto carští důstojníci naplno využívají svá privilegia. Český král je odvážný a schopný vládce, který neohroženě rozhoduje o vojenských záležitostech i armádních projektech, kdežto ruský car je ambiciózní despota. Češi jsou hodní kolonizátoři, kteří území zabírají až po dohodě s africkými domorodci, kdežto Rusové nechávají okupované Turky hladovět. Ano, carské Rusko se takto skutečně chovalo ke vzdáleným mimoruským územím, ale nechápu, proč by to nedělali i Češi. Nicméně nápad sám o sobě není špatný. Já osobně bych si rád přečetl nějaký román z postapokalyptického 19. století, kdy pozůstatky koloniálních mocností svádí nelítostný boj o suroviny. Klidně by to mohla být i veliká potopa, kterou ostatně navrhl již Michele Verne ve své povídce Věčný Adam. A dokonce bych si dokázal odpustit i ty České země.... celý text
Horův vzestup
2011,
Dan Abnett
Do světa Warhammeru se momentálně snažím proniknout, a tudíž jsem ke knize přistupoval se základními znalostmi světa i historie. Nicméně zjišťuji, že military science fiction asi nebude pro mě to pravé. Dlouhé popisy bitev, strategie a soubojů mě vždy spíše nudily. Holt jsem zjistil, že mám radši spíše romány science fiction, kde se více hovoří o politice či diplomacii. Popravdě jsem se dokázal pořádně začíst jenom do pasáží, v nichž se rozebíralo, jak funguje Impérium nebo Lockenovy pochybnosti o nekončné expanzi lidstva. Ty jsou však v románu spíše okrajové. Samozřejmě chápu Abnettův úmysl představit Hora jako dokonalého vojevůdce, jehož pozdější zrada způsobí šok a úpadek Impéria, ale opravdu mě nebavilo číst o neustálých bojích a řežbách. K sérii se ještě určitě vrátím, protože mě zajímá, jak proběhne podlehnutí Hora silám Chaosu a samozřejmě i závěrečné obléhání Terry. Nicméně, pokud máte rádi military science fiction a krvavé boje s emzáky, budete z knihy určitě nadšeni, stejně jako více zasvěcenější fanouškové Warhammeru.... celý text
Nemova říše
1939,
J. M. Troska (p)
Přiznám, že v tomto případě si trochu doplňuji vzdělání, protože knihy pana Trosky mě v mládí narozdíl od knih J. Verna minuly. Tři hvězdičky dávám spíše pro knihu samotnou a její význam v historii české sci-fi literatury. Jelikož 20000 mil pod mořem patřila k mým oblíbeným románům, byl jsem zvědavý, jak se postavy kapitána Nema chopí tento průkopník české sci-fi literatury. Struktura románu nápadně připomíná styl J. Verna. Hlavní postavy jsou vysoce vzdělaní muži technického zaměření s neutuchající touhou posouvat hranice lidského poznání. Jejich dobrodružná cesta umožní čtenáři prostřednictvím kapitána Nema poznat spoustu technických zázraků a prozkoumat Nemovu podzemní říši. Pokud vám vyhovoval tento typ románů, které na úkor děje provází čtenáře světem technických zázraků (podobně román Setkání s Rámou), pak určitě oceníte tento český příspěvek. Já osobně preferuji spíše vyváženější příběh. V románu 20 000 mil pod mořem se akce střídá s filosofickými diskusemi nebo technickými popisy. Tuto vyváženost zde postrádám a lituji, že jsem román nečetl v mládí. Nicméně se mi nelíbí způsob, jakým Troska zpracoval život kapitána Nema. Chybí tu ona tajemná mlha halící Nemovu minulost, kterou Verne představil až v románu Tajuplný ostrov. Verneův Nemo má hluboký příběh, když po porážce indického povstání ztratil všechno včetně své rodiny. Plný hněvu se vydal do boje proti koloniálním impériím na moři a čtenář tak nějak rozumí, o co Nemovi vlastně jde. Troskův Nemo je Francouz a jeho činy se nesou ve znamení pohrdání lidstvem, které dle jeho názoru potřebuje, aby ho chránil.... celý text
Mnichovský přízrak
2008,
Georges-Marc Benamou
V této tragické události českých dějin máme tendenci Édouarda Daladiera spíše přehlížet. Pokud je mi známo, nevyšla u nás o něm ani žádná ucelená biografie. Jeho kariéra před osudovým rokem 1938 je však velice zajímavá a názorně se v ní zrcadlí problémy francouzské republiky v meziválečném období. Kniha je psána čtivým stylem a ačkoliv čtenář ví, jak celé jednání v Mnichově dopadne, dokázal autor udržet atmosféru napětí až do úplného konce. Nicméně se domnívám, že Benamou nevytěžil z tohoto tématu maximum a mohl podat mnohem dramatičtější popis Daladierových myšlenek. Příliš nechápu, proč věnoval v kapitole o samotné konferenci v Mnichově tak dlouhou pasáž jednání Hitlera a Mussoliniho, u něhož Daladier nebyl přítomen, a v němž Hitler podrobně vysvětluje své plány (byť údaj o začátku války k roku 1942 se skutečně zakládá na tehdejších úvahách). Celkově bych tedy konstatoval, že čtenář nebude zklamán, ale pokud trochu zná pozadí událostí roku 1938, bude mu příběh připadat poněkud neúplný.... celý text
Všechny cesty vedou k válce: Příběh Ruska a Ukrajiny očima českého reportéra, 2011–2022
2022,
Vojtěch Boháč
Kniha nabízí strhující popis událostí na Ukrajině od roku 2013 až do první fáze ruské invaze v roce 2022. Zpočátku Vojtěch Boháč podával již dobře známé informace, o nichž podrobněji psalo už mnoho jiných autorů. Nicméně od druhé třetiny knihy se autor již plně soustředí na své vlastní zážitky. Přínos knihy spočívá nejen ve svědectvích jednotlivých Ukrajinců odhodlaných bránit svoji zemi, ale také v tom, že pokrývá delší období než ostatní publikace. Povídání končí zhruba v době bitvy o Severodoněck a Lysyčansk. Není zapotřebí více popisovat, knihu si určitě přečtěte a nezapomeňte, že se i po únoru 2022 našlo dostatek hlupáků, kteří tvrdili, že se na Ukrajině nic neděje. Autor ostatně sám podotkl, že před bombami se můžete skrýt, ale před smrští lží bohužel nikoliv.... celý text
Warhammer 40,000: Marneus Calgar
2022,
Kieron Gillen
Do světa Warhammeru teprve pronikám, nicméně tento comics mě bavil. Jako obvykle je nenajdete nic jiného než válku. Určitě jej docení začátečníci i mírně pokročilí. Ačkoliv je příběh přerušován informačními okénky o fungování Impéria, před četbou bych přece jenom doporučoval shlédnout na youtubu pár videí o loru světa Warhammeru. Každopádně Warhammer v comicsovém formátu funguje a těším se, pokud vyjde další díl. Škoda jenom vysoké ceny, což je u nás problém všech comicsových publikací.... celý text
Krvavé prachy: Osedžské masové vraždy a zrod FBI
2019,
David Grann
Tato kniha svým zaměřením osloví nejednoho čtenáře. Nicméně si musíte zvyknout, že se jedná spíše o populárně naučnou/odbornou knihu než o tradiční krimi příběh. Autorův styl psaní mě nijak nevadil. Snad pouze v počátku čtení si musíte udělat pořádek v jednotlivých postavách. Knihu doporučuji a zase jednou po dlouhé době se těším na nějaký film. Čtenáře, který dospěje na konec knihy může hřát vědomí, že i v tom nejzkorumpovanějším prostředí se vždy najdou lidé prosazující právo a spravedlnost.... celý text
Paní jezera
2022,
Andrzej Sapkowski
Při četbě tohoto dílu jsem se opravdu snažil najít co nejvíce pozitiv, ale nakonec jsem udělil jenom tři hvězdičky. Nemohu si pomoci, ale zdá se mi, že autor rozehrál veliké množství dějových linek aniž by je stačil všechny dostatečně uzavřít (Dijkstra, Faoiltiarna nebo Lóže čarodějek). Jiné zase nakousl, ale rychle opustil (Aen Elle) nebo dostatečně nevysvětlil (např., proč chtěl Geralt skončit se svým povoláním). Za velice nevyužitou a nedostatečně pochopenou postavu považuji např. Triss. Veliký problém jsem měl i se závěrečným soubojem s Vilgefortzem. Sapkowski tuto postavu budoval sedm knih jako jednu z nejmocnějších bytostí, čímž si ovšem zkomplikoval způsob jejího usmrcení. Vilgefortz dokázal přemisťovat celé lodě, ale v souboji s Geraltem se svoji moc využít zdráhal. Na druhou stranu musím ocenit, jak si Sapkowski opět v celé knize pohrával s pohádkovým motivem, kdy hrdinové žijí spolu šťastně až do smrti. Padouch byl poražen, princezna zachráněna, ale příběh stále pokračuje a čtenář si není jistý, jestli opravdu vše šťastně dopadne. Závěrečný výsledek je jako obvykle rozporuplný. Celkově se mi série líbila a dodatečně rovněž oceňuji, jakým způsobem na celou sérii navázaly hry, kdy tvůrci vzali drobný detail z knihy (Divoký hon, král Radovid V.) a vystavěli na tom komplexní příběh. Stejně tak dokázali rozpracovat charakter jednotlivých postav z celé ságy (Ciri nebo jednotlivé čarodějky).... celý text