Rilian komentáře u knih

Velice zajímavé dílo, které bylo do češtiny přeloženo více než jedno století od prvního vydání v roce 1884. Autor v první části knihy popisuje dvojrozměrnou Plochozemi a ve druhé zase putování Čtverce do třírozměrného prostoru. Zatímco v první části Abbott kritizoval viktoriánskou hierarchickou společnost, ve druhé zase poukazoval na neschopnost lidí vymanit se z myšlenkového světa své doby. Zatímco viktoriánská doba posuzovala lidi podle jejich vzdělání a urozenosti, Plochozemci zase podle počtu úhlů a souměrnosti. Kromě žen, které zůstávají stále stejně ploché (přímky) se může několik šťastných jedinců povznést nad svůj původ. Tím je zajištěna poslušnost nižších tříd, protože jim není zcela odebrána naděje na postup ve společném žebříčku. Naproti tomu Čtverec (vzdělanci a gentlemani), který po většinu knihy vystupuje jako osoba zasvěcena vědě a poznání, odmítá uznat existenci trojrozměrného prostoru a svému vnukovi dokonce vynadá za kacířské myšlenky. Tato scéna působí absurdně, zvláště poté, co se Čtverec vrátil z jednorozměrné Přímkozemě, kde místní král odmítal uvěřit v existenci dvojrozměrné Plochozemě. Význam této scény posléze završuje Koule, návštěvník z trojrozměrné Prostorozemě, která odmítá zase uznat myšlenku existence čtyřprostorového prostoru. Ačkoliv jednotlivci jsou schopni ve své době dosáhnout určitého poznání, většinová společnost potřebuje čas, aby nové myšlenky vstřebala. Četbu doporučuji i těm čtenářům, kteří si chtějí zlepšit prostorové vnímání.
PS: Nesouhlasím s Bakana, že autor byl misogyn. Kniha byla napsána v roce 1884 ve viktoriánské Anglii, která byla ohledně práv a postavení žen velice konzervativní. Fakt, že autor tuto skutečnost ve své satiře popsal z něj nedělá misogyna. Ostatně užívání těchto označení jenom převádí naše současné postoje na více než sto padesát let starou literaturu.

6 08.05.2022

Kniha může odradit počtem stránek, ale jednotlivé krátké kapitoly se čtou opravdu rychle. Samotný případ je samozřejmě velice zajímavý, ale mě osobně na knize zaujalo něco zcela jiného. Autor na případu totiž líčí jednu důležitou etapu novodobých dějin katolické církve a její boj proti modernitě v počáteční éře čtyř Piů. Katolická církev se tehdy obávala nástupu tzv. modernity a zahájila rozsáhlý ústup do bezpečí za pevné zdi klášterů a kostelů, přičemž jako odpověď na ohrožení ze strany sekulárních států (Francie) či většinově protestantských církví (Německo) nabídla odpověď v centralizaci papežské moci (tzv. ultramontalismus). Pro podporu papežského postavení zvolili obhájci papežské moci prvky typické pro barokní zbožnost a teologické argumenty inspirované sv. Tomášem Akvinským. S tím se pojil i nástup nové mystiky, která na rozdíl od středověké kladla důraz na materiální doklady (např. dopisy Panny Marie z nebes nebo manželské prsteny mystiček). Tím docházelo k ironickém spojení mystiky a vědeckého racionalismu 19. století.
Toto období dějin katolické církve je zajímavé, protože v současné době se církev snaží o zcela opačný způsob, jak se vyrovnat s moderním světem. Místo úniku za hradby je třeba se světem komunikovat a být mu pro jeho nestabilitu pevnou oporou. To neznamená se přizpůsobovat každému trendu, ale nelze utéct někam do hor a čekat až přejde potopa. Ultramontalismus sice ztratil svoje postavení po druhém vatikánském koncilu, ale touha se před světem uzavřít přetrvává koneckonců v každém z nás dodnes.

3 02.05.2022

V českém prostředí zcela ojedinělá příležitost nahlédnout do počátků moderní turecké literatury. Samotná deosmanizace představuje velice komplexní proces, který vždy narážel na odpor konzervativní části obyvatelstva. Autorovi se skvěle povedlo vylíčit střet dvou odlišných mentalit a zároveň přivykání hlavního hrdiny k životu na venkove, ačkoliv se neustále cítí jako cizinec. To je patrné zejména v první části knihy, kde hlavní postava řeší především politiku a nezájem vesnického obyvatelstva o věci veřejné, kdežto v druhé části se soustředí na spory uvnitř samotné vesnice. Bohužel druhá polovina knihy mi už tak zajímavá nepřišla a spíše nudila. Ke knize se určitě ještě někdy vrátím

20.04.2022

Prozatím asi nejlepší ST román z post-nemesis sérií. Konečně se opustila dlouhá linie s Borgy, která sice nebyla špatná, ale po čase již nudila. Román se tedy vrací ke staré dobré politice a diplomacii, což mě vždy na světě ST nejvíce přitahovalo. Kniha je povedeným uvedením do série Typhonský pakt, na který se velice těším.

20.04.2022

Hodnocení všech starších ST románů se mi výrazně posunulo. Jelikož současná produkce (Discovery a Picard) je mírně řečeno úděsná, připadá mi každý příběh z klasického ST jako literární klenot.
Tato kniha má velice rychlý spád a čte se opravdu rychle. Každopádně jako řada ostatních uživatelů vnímám dva základní nedostatky. Předně se jedná o dějovou linku W. Crushera, která jenom umocnila moji averzi vůči této postavě. Upřímně nikdo nemá rád geniální děti, které vždy vyřeší celou dějovou zápletku. Je sice pravdou, že tento případ v knize nenastane, ale jeho závěrečné vystoupení mě nezapadalo do běžného zakončení ST příběhů.
Druhým nedostatkem je zcela určitě zakončení celého příběhu. Vyspělé civilizace testující méně vyspělé je opravdu již stokrát ohranou písničkou.
Za sebe bych přidal ještě třetí nedostatek, a sice postavu Picarda. Autor ji dle mého názoru udělal až příliš sarkastickou a klející. Možná jsem zbytečně pedantský, ale Picard mi zkrátka připadal trochu jiný než ten, kterého znám ze seriálu.
V každém případě příjemná rychlovka, kterou mohu doporučit.

1 19.03.2022

Rychlá a nenáročná četba z Heinleinova militaristického období. Svérázný odboj proti Panasiatskému impériu se dnes může zdát spíše naivní, ačkoliv autor nastínil některé rysy západního a asijského uvažování. Samozřejmě, že japonská a čínská kultura by se nikdy nemohla takto propojit, ale popsaný souboj pevné ruky s pedantskou přesností a volné improvizace dávající přednost úskoku nemusí být vzhledem k naší budoucnosti kompletně z říše snů. Ačkoliv jsem si četbu užil, domnívám se, že autor napsal mnohem lepší a promyšlenější knihy. Tudíž dávám lepší dvě hvězdičky.

1 18.03.2022

Původně jsem byl ke knize skeptický, protože většina textů byla napsána před rokem 2009. Teprve nyní jsem si uvědomil, že toto období, mezi masakrem na náměstí Tchien-an-men a nástupem Si Ťin-pchinga, je vlastně velice vypovídající o současné Číně a čínské společnosti. Zároveň je zde patrná spojitost s nejdivočejším období kulturní revoluce. Sám autor poznamenává, že revoluce po roce 1978 vlastně neskončila, jen převlékla kabát. Pojítkem jsou druhy násilí, které mohou uplatňovat všemocné provinční vlády. Stačí jeden výnos a hned může být vykonána i ta nejdrastičtější změna. Čína skočila jediným skokem z éry materiálního strádání do éry výstřední a marnotratné, z éry posedlé politikou do éry posedlé mamonem, z časů potlačených instinktů do času impulzivního požitkářství. Tím se však stala zároveň nemocnou. Čína je zemí protikladů, špinavou a zároveň čistou ulicí, kde se na jedné straně slaví a na druhé hladoví. Totéž platí i o její společnosti. Ženou se za majetkem a bohatstvím stejně slepě jako dříve za socialistickou revolucí. Výsledkem je dekadence a morální marast. Ať chceme nebo ne, se současným čínským režimem nemáme nic společného. Současná Čína není ani partnerem, ani spojencem, ani přítelem, je to nebezpečný a bezohledný stát, který se na rozdíl od Ruska ještě neprojevil v celé své pravé podobě.

5 18.03.2022

O indickém boji za nezávislost jsem sice měl určité znalosti, ale o tomto třetím muži Indického národního kongresu jsem doposud neslyšel. Kniha poskytuje přehledný souhrn Suhaščova života a myšlenek. Souhlasím s komentářem xiaobiana, že autoři prezentují spíše indický (tj. kladný) pohled na tohoto politika. V knize tak schází srovnání s Gándhím či Nehrúem. Souhlasím s autory, že Subhaščova kolaborace s Němci nebyla patrně motivována fascinací nacismem, ačkoliv pro poválečnou Indii sám navrhoval poněkud autoritativnější režim. Subhašča nikdy nepřijal nacistickou rasistickou ideologii ani se nepodílel na Hitlerově protikomunistickém tažení do SSSR. Naproti tomu kolaborace s Japonci je už složitější. Je možné, že v tehdejší době neměl nikoho jiného, kdo by ho byl ochotný podpořit, nicméně dle mého názoru podcenil jednu důležitou věc. S Brity by se nakonec dokázal domluvit, jak tomu dokázali Gándhí a Nehrú, ale s Německem či Japonskem neexistovaly žádné trvalé dohody. Knihu určitě doporučuji čtenářům, kteří mají alespoň rámcové znalosti o boji za indickou nezávislost a chtějí se dozvědět něco o jakémsi alternativním přístupu.

05.02.2022

Mé druhé setkání s knihou od Davida Weisse. Stejně jako v případě knihy Nahý jsem přišel na svět se text čte velice lehce a rychle. Tizian byl v mnoha směrech výjimečným umělcem. Mimo jiné nemusel na rozdíl od mnohých svých kolegů bojovat o holé živobytí nebo se potýkat s nedostatkem uznání. Tizian byl uznáván již za svého života a až na krátká období v podstatě netrpěl nedostatkem peněz. Jeho úmysl stát se malířem navíc podporovala i jeho rodina. K tomu všemu navíc ještě nikdy neopustil Benátky. Z tohoto důvodu chybí v příběhu silné a zlomové momenty. Knihu proto doporučuji jako možnost seznámit se s Tizianovým dílem a jeho smyslem pro barvy. Po přečtení knihy budete určitě chtít navštívit Benátky a všechno vidět na vlastní oči. Rovněž jako v knize o sochaři Rodinovi provází příběh dvě důležitá díla - jedno nedokončené a druhé životní. Tizian celý příběh pracuje na bitevní scéně pro benátský palác, kterou nakonec po jeho smrti zničí požár (vanitas vanitatum). Před svou smrtí nedokončí ani svůj poslední obraz (Pieta), která v příběhu znázorňuje jeho únavu a částečnou ztrátu zraku.

3 04.02.2022

Pro mě určitě pěkné literární zakončení roku 2021. Kniha se četla jedním dechem a pro všechny fanoušky Starcraftu bude určitě příjemným obohacením skvělého herního příběhu. U všech podobných knih je vždy problém, že se může autor dostat do situace, kdy v podstatě přepisuje příběh hry (viz kniha Warcraft Arthas). Zde se to naštěstí nestalo a děje hry jsou zmíněny v podstatě jenom na dvou stránkách. Na druhou stranu jsem se při čtení neubránil dojmu, že by látka vystačila na dvě knihy. Velice mě mrzelo, že se autor rozhodl přeskočit Gildovní války nebo průběh povstání na Korhalu. Stejně tak není příliš vysvětleno, jak mohla Angelina Emillianová vědět, že se blíží UED. Knize bych dal za přílišné zkratky (vztah Arctula a Anguse) nebo přeskakování zajímavých událostí (budování Dominionu, Gildovní války) spíše tři hvězdičky, ale nakonec nechám čtyři, protože jsem si knihu užil a nabídla mi politické sci-fi, jaká mám rád (viz Star Wars Darth Plagueis).

26.12.2021

Pokud jste pravidelným čtenářem Deníku N, pak vám tento sborník neposkytne žádný nový text. Nicméně se jedná o pěkné shrnutí zásadního vývoje česko-čínských vztahů, jak o něm referovala česká média. Zpětně si pak čtenář uvědomí, že Zeman se svým podlézáním Číně byl jenom pokračováním trendu, který nastolil Jiří Paroubek. Ostatně, do jaké míry můžete brát vážně člověka, který s ekonomickým vzděláním prohlásí, že vlastně nezáleží, jestli stát vlastní svoji infrastrukturu jako například přístav. Stejně tak lze vypozorovat i neustále opakované argumenty zastánců českého dobrodružství v Číně (= je jedno, odkud technologie je, hlavně, že nám pomůže; všechny země s Čínou obchodují; každá asijská země má problémy s menšinami). Všechny tyto pseudoargumenty mají jedno společné, nijak neomlouvají totalitní Čínu. Myslím, že po eskapádě Zemana a nikdy nenaplněných čínských slibů o masivních investicích jsme se všichni poučili, že čínští komunisté nejsou našimi spojenci, partneři ani přátelé, jsou to nepřátelé, pod jejichž diktaturou spěje Čína a s ní i celý svět do veliké propasti.

26.12.2021

Této knize nebudu dávat hodnocení, protože jsem ji nebyl schopen dočíst do konce. Jsem rád, že je dostupná na netu a nemusel jsem za ní vydávat zbytečně peníze. Kniha je v podstatě nepovedenou napodobeninou Malazské knihy padlých, přičemž další části jsou převzaté z jiných knih (GoT, PP). Trochu jsem si zjišťoval, jak je kniha autorem prezentována a napadá mě několik reakci:
1) Tvrzení, že se jedná o propracovaný hluboký příběh by asi neměl šířit autor nýbrž čtenáři a recenzenti.
2) To, že na něčem pracujete 20 let není zárukou kvality.
3) High a Dark Fantasy žánry se mohou těžko kombinovat, protože se navzájem popírají.
Příběh, který je popsán v anotaci se odehraje v podstatě na prvních 100 stránkách. Ve zbytku se pak skáče z jednoho místa na druhé, přičemž všude narážíme na nepodstatné postavy. Šíleně mě při čtení iritovaly názvy a jména postav. Bramboračka názvů působí mnohdy až směšně. V jedné vesnici se jeden člověk jmenuje jako elfský král a druhý Šamza Lothar. V další se zase objevuje postava se jménem franského krále a druhý se jmenuje Mortýša z Jivna. Stejně je tomu i v případě názvů jednotlivých míst. Vedle sebe tak jsou názvy jak vystřižené z PP či GoT a uprostřed nich leží Teutoburský les.
Kniha by mohla být dvakrát kratší, kdyby autor neustále nerozepisoval každou nepodstatnou věc za pomocí záplavy podstatných jmen. Upřímně jsem čekal, že po sérii Pragocalypsa se autor alespoň trochu vypíše, ale tato kniha trpí stejnými nedostatky. Věty jsou kostrbaté a často plné cizích výrazů. Upřímně tuto větu jsem do této chvíle nerozdýchal: "Percepci, která představovala pohled, jakým chod dějin a řád života vnímal předtím, vyplnila hořká malichernost." Bohužel po rádoby chytrých větách si autor splete slámku a slánku (už v Pragocalypse si autor pletl indicii a ingredienci). Mnohé popisy událostí nedávají smysl. Když havran do někoho zapodne upřený pohled, nemůže u toho těkat hlavou ze strany an stranu. Následuje mnoho dalších příkladů, jako "vyvýšený placatý kopec" nebo "ohlazený menhir".
Celkově mi vadí nekonzistentnost celého světa a především fakt, že všechny postavy jsou napsány podle jedné šablony. Další nejasnosti jako například vztah a vůbec smysl existence bohů a magie nebudu komentovat, protože je třeba autor vysvětlí v dalším díle.
Nejsem fanoušek generických Young adult fantasy, které kombinují to, co už bylo dávno a mnohem lépe napsáno. Člověk sice může obdivovat, odkud všude vzal autor inspiraci při tvorbě jmen a názvů, ale míchání jmen z franských kronik, mytologie polabských Slovanů a typických fantasy názvů nikdy nevytvoří konzistentní svět.

Po přečtení druhé autorčiny knihy začínám dospívat k závěru, že vítězství ve druhé světové válce bylo požehnáním pro ty, kteří v ní bojovali, ale utrpením pro budoucí generace. Všichni se od malička učili milovat vlast a v případě nutnosti pro ní i zemřít. Jenomže válečná generace čelila jiným výzvám než generace 70. a 80. let. Když povolávali vojáky na pomoc v Černobylu, krmili je stejnýma pohádkama o slávě a službě vlasti. Stejně tak dopadla řada idealistických mladíků v sovětské armádě v Afghanistánu. Je děsivé, jak se jednotlivé výpovědi víceméně opakují. To sice může při čtení být unavující, ale to patrně to bylo záměrem celé knihy. V knize se zrcadlí typické nešvary sovětské armády jako diletantismus, elitářství důstojníků, korupce a neskutečný tlak na řadové rekruty. I přes všechen morální úpadek, mantra o velikosti vlasti vždycky v kolektivní mysli převládne. Proto autorku mnozí svědkové po publikování jejich výpovědí zažalovalo, ale tehdy ještě v Bělorusku se mohl člověk s velikou námahou dovolat svých práv.

9 26.11.2021

Příjemná četba klasického Star Treku, který dnes bohužel můžeme najít pouze na stránkách knih. Příběh se věnuje velice aktuálnímu tématu, tj. rovnováze mezi člověkem a životním prostředím. Bohužel se nemohu zbavit dojmu, že kdyby se tohoto příběhu ujali dnešní tvůrci ST, vypadalo by to docela jinak a mnohem jednodušeji. Patrně by zde byl jasný záporák a Osadníky by autoři vykreslili jako kladné a dobrosrdečné ochránce přírody. Nic takového ovšem příběh románu nenabízí. Právě naopak. Planeta Thiopa prochází pravidelným sušším cyklem, ale jeho následky urychlil skokový nástup industriálního věku. Posádka Enterprise se setkává s autoritativní vládou, která vkládá budoucnost celé planety do vědy a vidiny přístroje na ovládání počasí, kdežto druhá frakce Osadníků zase věří, že planetu zachrání jedině návrat k životu jejich předků. Bohužel obě frakce spojuje jediná věc, neochota spolu mluvit. Kniha tedy ostatně jako celý starý Star Trek (nikoliv však již ten nový) poskytuje varování, abychom se vyvarovávali extrémní víře ve vědecká řešení nebo idealizace života našich předků a nepřestávali spolu mluvit.

1 18.11.2021

Moje hodnocení je trochu ovlivněno faktem, že jsem už dříve četl Já Claudius a Quo Vadis. Román Jarmily Loukotkové patří samozřejmě ke kvalitně napsaným historickým románům. Upřímně si myslím, že by se její jméno společně se jménem Václava Kaplického mělo každému vybavit, když se řekne český historický román. Zároveň se však nemohu ubránit dojmu, že se autorka nedokázala dostatečně soustředit na dvě hlavní postavy, tj. Nerona a Petronia. Oproti knize Henryka Sienkiewicze je zde Petronius více morální a méně cynický. Naproti tomu Nero je zde méně šílený a více při smyslech. Proto závěrečné šílenství a podpálení Říma nepůsobí příliš důvěrně. V románu Henryka Sienkiewicze je příběh postupně veden k velkému požáru Říma, přičemž je pro něj čtenáři poskytnuto rozumné vysvětlení. Na druhou stranu, na rozdíl od Quo Vadis či Já Claudius zde máme možnost nahlédnout do myslí postav Nerovy matky i nevlastního bratra. Všeobecně se mi kniha sice četla dobře, ale nemohu se zbavit dojmu, že příběh celého románu postrádá nějakou spojovací linku. Quo Vadis je příběhem o lásce a střetu křesťanského a římského světonázoru, Já Claudius zase o touze po moci a šílenství, které zákonitě přináší. V Není římského lidu podobnou myšlenku postrádám - šílenství, korupce mocí, nebezpečný život na dvoře, to vše je v románu pouze naznačeno.

3 18.11.2021

Pro letošní rok již druhá absyntovka, od níž jsem čekal něco úplně jiného. Původně jsem se domníval, že celá kniha bude o fotbalové válce, o níž jsem příliš mnoho nevěděl. Ve skutečnosti se jedná o výběr reportáží z přelomu šedesátých a sedmdesátých let, kdy autor neuvěřitelným způsobem cestoval vždy tam, kde se hýbaly dějiny. Ačkoliv Kapuścińského mám velice rád a jeho africké zprávy jsem si vždy užíval, v této knize nemá čtenář příliš času se vžít do prostředí, které autor popisoval. Kniha mě nicméně uhranula zhruba od poloviny, kdy Kapuściński popsal genezi afrikánského rasistického nacionalismu a následná kapitola o kolonialismu v Alžírsku. Samotná kapitola o fotbalové válce je jenom okrajovou reportáží v celé knize. Kapuściński se rovněž ve výplňových kapitolách vyrovnává se svým životem a neustálými cestami, kde setkával bohužel i s "odpadem lidstva", nicméně v závěru knihy "Kam vede obeplouvání světa? Přes nesčetná nebezpečí jen k místu, odkud jsme vyrazili, kde všichni, které jsme zanechali v bezpečí, byli po celý ten čas před námi."

3 02.11.2021

Po delší době jsem sáhl po novém Absyntu. Téma mě velice zaujalo, ačkoliv jsem čekal detailnější popis celého průmyslu. První část knihy popisuje příběhy lidí, kteří byli zapojeni do incidentu Rana Plaza a druhá zase mechanismy oděvního průmyslu. Autor má jednoznačně pravdu, když tvrdí, že Bangladéš je zemí ušitá přesně na míru očekáváním a potřebám globálního módního průmyslu. Pomalu dospívám k závěru, že většinu negativ kapitalismu způsobuje naše pohodlnost a honba za nejnižší cenou. Jinými slovy, nevytvářejí je nutně výrobci, nýbrž zákazníci v Evropě, USA a Číně. Dokud bude životní úroveň v této zemi taková, jaká je, bude dětská práce jediným možným východiskem pro nespočet dětí kromě zapojení do drogových gangů či teroristických skupin. Bohužel nejde nahradit špatný systém, který existuje systémem dobrým, který ovšem neexistuje. Ostatně sám autor přiznává, že chodit do školy si nemůže většina obyvatel dovolit. Po přečtení je dobré se zamyslet, jestli opravdu potřebujeme dvacet levných triček nebo stát dlouhou frontu do Primarku.

6 21.10.2021

Krátký příběh katolického autora, který byl zároveň členem jezuitského řádu. V podstatě se jedná o jakýsi romantický protiobraz Posledního Mohykána. Příběh vypráví o přátelství syna huronského náčelníka a syna francouzského guvernéra, nicméně hlavní důraz je kladen na roli jezuitských misionářů a tzv. kanadských mučedníků. Knížku je nutné číst v kontextu doby svého vzniku a původu autora. Příjemná rychlá četba pěkného příběhu.

1 13.10.2021

Vynikající román, který se mi četl velice lehce a vůbec mi nevadily rozsáhlé popisy. Je pravda, že o středověkém Španělsku před ukončení reconquisty něco málo vím a tudíž pro mě nebyly informace a reálie z knihy něčím úplně novým. Jako obvykle se Feuchtwanger prostřednictvím historického vyprávění dotýkal své vlastní současnosti, protože sám zažil, jak netolerance a nenávist zničila staleté relativně mírové soužití mezi lidmi různého etnika i vyznání. Hlavní zápletka se sice pravděpodobně nezakládá na pravdě, protože o údajné lásce krále Alfonse k židovské dívce svědčí pouze jedna pozdější kronika, ale i tak lze pozorovat fascinující vývoj krále Alfonse od omezeného krále-rytíře v krále-státníka. Bude to právě Alfons, který dovede křesťany k rozhodujícímu vítězství u Las Navas de Tolosa v roce 1212. Druhá dějová linie sleduje marné úsilí židovského obchodníka Jehudy Ben Ezry o zachování míru a prosazení rozumu v době kolektivního náboženského běsnění. Pro svoji práci obětuje svého syna, dceru i rodinné dědictví, ale nakonec jeden člověk nemůže zastavit chod dějin, byť se ubírají špatným směrem. Knihu rozhodně doporučuji, ale není na škodu si o středověkém Španělsku něco přečíst.

8 13.10.2021

Na rozdíl od knihy N. Tolokonnikovové je tato kniha více uspořádána a zaměřuje se na samotný proces a následný život v trestanecká kolonii. Opět se jedná o popis, který by seděl na dobu minulého režimu a čtenář si o autorkách upraví trochu tendenční obraz, který šířila naše média i náš současný prezident. Nejedná se o nějaké hloupé aktivistky nerespektující žádné tradice. Autorka se považuje za křesťanku a její protest směřoval nikoliv proti Bohu, ale proti špičkám pravoslavné církve, které otevřeně podporují nedemokratický režim. bohužel totalitáři útok na sebe často vykládají jako útok na Boha.

13.10.2021