Benátčan

Obrazová příloha není moc co k čemu, protože zobrazuje sotva zlomek maleb, o nichž se píše. Takže člověk buď musí Tizianovo dílo a život dobře znát, nebo neustále hledat na internetu. Jenže čtenář často může názvy děl pouze hádat z kontextu.

Postavy, včetně Tiziana, jsou dosti ploché, některé iritující, ale těm moc prostoru není dáno. Zdaleka to není úplný biografický román a o zhruba 50 letech Tizianova života se nedozvíme nic. Na mnoha místech se epizody opakují – ale ono asi nebylo tolik o čem psát. V poslední třetině knihy navíc přestává být zřejmé, o jakém období Tizianova života je řeč, místy se začíná jednat jen o seznam jmen.

K tomu je celkem bolestivé číst, jak si Weiss představoval, že malíři o svém řemesle uvažují (což je opět popis plochý a repetitivní), ale aspoň zde autor ještě vynechal určité technické nesmysly, kterých se pak dopustil v knize o Rembrandtovi. Vlastně jsou si Weissovy knihy velice podobné.

Mé druhé setkání s knihou od Davida Weisse. Stejně jako v případě knihy Nahý jsem přišel na svět se text čte velice lehce a rychle. Tizian byl v mnoha směrech výjimečným umělcem. Mimo jiné nemusel na rozdíl od mnohých svých kolegů bojovat o holé živobytí nebo se potýkat s nedostatkem uznání. Tizian byl uznáván již za svého života a až na krátká období v podstatě netrpěl nedostatkem peněz. Jeho úmysl stát se malířem navíc podporovala i jeho rodina. K tomu všemu navíc ještě nikdy neopustil Benátky. Z tohoto důvodu chybí v příběhu silné a zlomové momenty. Knihu proto doporučuji jako možnost seznámit se s Tizianovým dílem a jeho smyslem pro barvy. Po přečtení knihy budete určitě chtít navštívit Benátky a všechno vidět na vlastní oči. Rovněž jako v knize o sochaři Rodinovi provází příběh dvě důležitá díla - jedno nedokončené a druhé životní. Tizian celý příběh pracuje na bitevní scéně pro benátský palác, kterou nakonec po jeho smrti zničí požár (vanitas vanitatum). Před svou smrtí nedokončí ani svůj poslední obraz (Pieta), která v příběhu znázorňuje jeho únavu a částečnou ztrátu zraku.

Uceleně zpracovaný životopis psaný ich formou, tedy z pohledu samotného Tiziana.
V příběhu se prolínají dvě roviny, totiž malířovo vzpomínání na minulost (tvoří většinovou část) a současnost, kdy se již jako stařec zaobírá nejen celým svým životem, ale umožňuje nám nahlédnout i do posledních dnů svého života.
Snad je ke čtení tohoto příběhu lepší si konkrétní obrazy, o kterých píše, vyhledat (pro ty, kteří z paměti jeho díla neznají) - prohloubí se tak požitek ze čtení.
Ke konci knihy se pak také vyjadřuje historik umění Jiří Kropáček, který příběh zasazuje do kontextu doby a život Tiziana ještě shrnuje.
Určitě doporučuji, a to nejen pro nás pro milovníky umění.

Kniha byla zajímavá, to ano.
Ale jako i jiní jsem si ji musela dávkovat po částech nebo si dát den či dva pauzu, jinak tam už na mne bylo moc jmen a hlavně názvu obrazu.
I tak jsem ráda, že se ke mně dostala a rozšířila jsem si nenásilnou formou obzory.

Když přišla karanténa a zavřely se knihovny, probírala jsem se svými knihami a zvolila si Benátčana, který už mnoho let čekal na svou příležitost být přečten. A že to bylo výživné! Dal mi docela zabrat. Několikrát jsem ho odložila, pak se k němu vracela, ale nakonec si mě získal. Pravda, musela jsem mít tu správnou náladu a často jsem vyhledávala na Googlu benátská zákoutí, kostely, Tizianovy obrazy, pátrala jsem po souvislostech, abych byla schopná ponořit se do atmosféry doby. A vlastně mě tahle historická rešerše dost bavila, i když skutečnost se od románoveho zpracování v mnohém liší.

80. Strana a koncim. Nezaujalo. Prilis malirstvi. Nezazivne malirstvi. Prilis zbytecnych a nevykreslenych osob. Par svetlych a lehkych prijemnych momentu, ale to je malo..

Kniha není přesnou Tizianivou biografií, nicméně se jedná o poutavé vyprávění o malířově životě a o jeho posedlosti malováním - doslova až do posledního dechu.

Skvěle napsaný životopis. Barvité vyprávění plně vtáhne čtenáře do děje.

Četl jsem tento román ukrutně dlouho, skoro tři měsíce. Weissův styl mě prostě nechytl, vyprávění mi přišlo nezáživné, nedokázal jsem se do děje ponořit a číst souvisle a déle. S hlavním hrdinou ani s jinými postavami jsem se nedokázal sžít, dějová linka pro mě byla příliš často měněná, historické kulisy byly nevýrazné, slabě vysvětlované. Přitom nemohu tvrdit, že by příběh Tiziana byl špatně napsaný - relativně dobře mě seznámil s životem slavného malíře i s prostředím, kde žil - ale celkově pro mě kniha byla bohužel spíše únavným čtením, nezaujala mě tolik, jak jsem očekával. David Weiss očividně nebude mým oblíbeným spisovatelem. 50%

Románově zpracovaný životopis, který se moc hezky čte. Tizian je malíř tak známý, že o něm vlastně nic moc nevíme. Možná ještě známe tiziánové vlasy... Ale proč se jim tak říká? Kvůli zálibě Tiziana v rusé barvě? Možná. A co jeho soukromý život, lásky, konkurenční boje? To všechno je ve Weissově románu. Až ho přečtete, budete se chtít podívat do Benátek.

Poutavé vyprávění, dýchne na vás atmosféra Benátek a nahlédnete do malířských škol, kostelů i paláců. Vše je vykresleno velmi přesvědčivě, jazykem vzletným, ale ne zas moc. Díky této knize jsem se začala trošku zajímat o malířství a navštívila jsem obrazárnu v Kroměříži, kde je jediný Tizianův originál u nás. Upřímně se mi ale moc nelíbil, takže asi budu muset jet do těch Benátek :)