Richard Skolek komentáře u knih
Velmi originální příběh o zakřiknutém venkovském učiteli, který postupně šplhá dalšími a dalšími patry obrovité a tajemné Věže a snaží se najít svou manželku. Zezačátku jde děj dopředu dost pomalu a dlouho to vypadá, že sestává z víceméně náhodných částí, postupně se ale ukazuje, že za vším tím šílenstvím je přece jen nějaká logika a že všechno tvoří jeden velký promyšlený celek. Za pochvalu rozhodně stojí introvertní a zpočátku poměrně nesympatický hrdina, který se neochotně, ale o to uvěřitelněji přizpůsobuje chaotickému prostředí Věže. Skvělá je i gradace příběhu a práce s reáliemi – téměř realistický text se postupně posouvá někam ke steampunku, ovšem chytře a po malých krůčcích.
New York je džungle, Američani jsou divní a image je v Americe víc než realita, to je ale na knihu zatraceně málo. Bohužel zůstalo u blogových impresí psaných ultracool Czenglishem, text víc než co jiného připomíná startovací bod, hrubý materiál, který by jiný autor teprve přetvářel ve výsledné dílo.
Spánek rozumu plodí příšery od Aleše Palána. Naprosto úchvatný rozhovor s Janem Konvalinkou. Pokud se na podobné knihy stejně jako já díváte s nedůvěrou a raději si vybíráte beletrii, věřte, že tahle za váš čas stojí.
"Jenom bych byl opatrnej před tím radostným hlásáním konce starého, podlého světa. Objevuje se totiž stále více textů aktivistů různých politických směrů, kteří ze současné krize obviňují náš západní, přesněji globální liberální systém a horují pro to, aby se tato krize stala začátkem nějakého nového, nepříliš jasně definovaného ekonomického a společenského pořádku. (...)
Považuju to za velmi nebezpečné a velmi hloupé. Naši současnou krizi nezpůsobil ani Rotschild, ani vrahové z Wall Streetu, ani globální liberální ekonomický systém. Začala vinou příšerných hygienických standardů na tržišti ve Wuhanu, které by v žádné liberální západní zemi nemohly před zdravotní službou obstát ani pět minut. Nebyla způsobena hltavostí západního světa a jeho touhou po zisku, ale velmi prastarými kulinářskými zvyklostmi v zemi, kde se pojídání exotických tvorů z pověrečných důvodů považuje za součást národního dědictví. A nerozšířila se vinou nevládních organizací nebo liberálních médií, ale vinou totalitního režimu, zvyklého utajovat nepříjemné skutečnosti a umlčovat lidi, kteří o nich mluví. Ve skutečnosti seniory v Lombardii, v New Yorku a jinde nezabíjí globální liberální systém, ale naopak pozůstatky středověké despocie kombinované s přežívající totalitní ideologií 20. století a mizernými hygienickými standardy."
Trochu méně příběhu, než jsme u Pratchetta zvyklí, zároveň ale o to štědřejší porce metafyziky. Konec byl na mě trochu moc uhlazený a jednoduchý, v rámci celku ovšem dával smysl.
Celkově – další skvělá kniha ve skvělé sérii.
"...nepřeháníme jistě, budeme-li tuto básnickou sbírku pokládat za jednu z nejlepších v celé moderní české lyrice, za fascinující zjevení, ne-li za zázrak.", píše se v doslovu.
Tak nevím. Několik básní bylo vynikajících, další byly dobré, celkově to ale působilo spíše jako soukromý deníček, který psal autor hlavně sám pro sebe.
Pět hvězd dávám především za seriál, kniha samotná je dost nevyrovnaná. Autoři to pojali velmi kreativně, čtenář se tak často dozví i věci, které v seriálu vůbec nebyly, což fanoušky jistě potěší; zhruba stejně časté jsou ovšem i pasáže, kde jsou původní dialogy upraveny tak neobratně, že bych dal přednost doslovnému přepisu.
Pět hvězd dávám především za seriál, kniha samotná je dost nevyrovnaná. Autoři to pojali velmi kreativně, čtenář se tak často dozví i věci, které v seriálu vůbec nebyly, což fanoušky jistě potěší; zhruba stejně časté jsou ovšem i pasáže, kde jsou původní dialogy upraveny tak neobratně, že bych dal přednost doslovnému přepisu.
Jako náctiletý jsem zhltnul spoustu zeměplošských příběhů v češtině, teď si je chci postupně všechny přečíst v originále. První dva díly mě bavily daleko víc, než jsem čekal, teprve u tohoto jsem ale měl pocit, že do sebe všechno zapadlo a že už se Pratchett ve svém fiktivním světě opravdu zabydlel. Škoda toho uspěchaného konce, jinak je to ovšem skvělá kniha.
Skvělá kniha o tom, v čem všem je současný svět ještě stále zásadně ovlivněn druhou světovou válkou. Přiznávám, že mě mnohé překvapilo. Pokud máte rádi knihy, co vás nutí přemýšlet, můžu Strach a svobodu jedině doporučit.
Ačkoliv se děj odehrává v kultuře, která je nám dost vzdálená, téma páru, který nemůže mít děti, ačkoliv by si to moc přál, je univerzální. Příběh je ale vyprávěn jaksi podivně, strnule, ke skutečnému posunu dochází až v samém závěru. Autor navíc knihu ukončuje v místě, kde by většina vypravěčů začala, a část, kde by příběh logicky mohl nabídnout nejvíc, zcela chybí. Murugan sice později napsal dvě pokračování, příběh ale není prezentován jako první díl většího celku a jako samostatné dílo je to slabé.
Skvělá a velmi dobře napsaná kniha, která zasazuje do kontextu několik větších Trumpových afér. Ačkoliv čtu každý den Washington Post a americkou politiku sleduji velmi pozorně, dozvěděl jsem se řadu nových věcí. Jednoznačně doporučuji.
Rowlingová psát umí, o tom žádná. A začátek Ikaboga je skvělý - kouzelný, vtipný, zábavný. Kniha vás chytí. Velmi povedený je i závěr.
Celek ovšem kazí nepochopitelně špatný prostředek, kde autorka zřejmě zapomněla, co vlastně píše. Vyprávění se neúnosně zpomaluje, a co je horší, z pohádkového příběhu se najednou stává studie totalitních režimů a zneužívání moci. Zaskočila mě i přemíra násilí, kterého je daleko víc, než by bylo nutné, náhle je to samá vražda a poprava.
Jakkoliv jsem fanouškem a zastáncem složitějších dětských příběhů, Ikaboga považuji za odvážný, ale nepovedený experiment. Nedovedu si představit, že by se tento příběh mohl nějakému dítěti líbit.
Krásná milostná poezie, víc říkat netřeba.
Líbal jsi mne na čelo či ústa,
nevím
– zaslechla jsem jenom sladký hlas
a tma hustá
obklopila úžas polekaných řas.
S mnohými myšlenkami a postoji souzním a považuju je za rozumné, autor ale píše takovým stylem, že by mu člověk jednu vrazil.
Slovní hříčky, nonsens, nevýchovné pointy - jestli je tohle váš šálek kávy, určitě se po knížce poohlédněte. Většina textů je velmi povedená, a když jste v té správné náladě, rozhodně vás pobaví. Dvě ukázky:
Pražákovo vyvedené rande (Petrám)
Sáhl jsem si na Petřiny,
šťastný jedu na Petřiny!
První den učitelky ZUŠ
Ponořená do depky
zas jdu večer z hudebky
Nevím, kde se stala chyba, ale nějak jsme si s Hrabalem nesedli. Nejspíš to bylo tím propojením laškovného milostného příběhu s neustálými přehnanými krutostmi. To první bylo skvělé, ale to přeskakování od orazítkovaného zadečku k uskříplým nohám a vypíchlým očím, to bylo... zvláštní.
Tomáš Tajchner dokáže věci nádherně, a přitom přesně pojmenovat. Jeho verše jsou jako pohlazení. Nezbývá než doufat, že se o něm časem dozví víc lidí, rozhodně by si to zasloužil.
Jazzová improvizace, divoký a jiskřivý příběh. Na první pohled o lásce, mezi řádky i o spoustě dalších věcí.