Riccia komentáře u knih

Poslední krůček ke splnění letošní Čtenářské výzvy. Ze svých školních let ve mně zůstaly stopy velice působivých básní, takže moje volba knihy z Ostravska byla jasná. Jen jsem si ji nechala na špatnou dobu. K vánočním svátkům se její melancholická, dramatická a místy silně depresivní nálada moc nehodila. Přesto se mi básně zdály ještě působivější, než jsem si je pamatovala. Nejspíš tomu napomohly roky navíc, mateřství, nasbírané životní zkušenosti. Ne všechny symboly mi byly jasné, občas jsem musela zapátrat po souvislostech v jiných zdrojích, ale o to to bylo zajímavější - hotové detektivní pátrání. Nebyla to tedy rozhodně kniha "na posezení" - musela jsem ji "užívat pěkně po kapkách", ale vůbec své volby nelituji.

7 27.12.2019

Takové čisté a lidsky opravdové vyprávění z časů, kdy si ještě rodina poseděla spolu a vyprávěla si, kdy se cenila poctivost, čest, láska k vlasti a zodpovědnost k národu.

3 08.12.2019

Číst tento román bylo jako stát se trosečníkem na zcela neznámém tropickém ostrově zalévaném monzunem kdesi na opačném konci světa. Sedět na pláži bez možnosti odejít, bez možnosti pohybu, jen sedět a dívat se, jak přichází ke břehu vlna za vlnou a vylévá se přes okraj mořské vany. A v té spoustě cizích jmen, složitých příbuzenských vztahů a slov neznámého jazyka - tak jako ve spoustě pěny, řas, větviček a všeho dalšího, co voda nosí - pozorovatel ani nepostřehl, že s každou stránkou, jako s každou vlnou, před ním vyvstává další dílek příběhu. Když už byl úplně zmaten, najednou zjistil, že to celé začíná dávat smysl. Jako by se v písku před ním vždy na chvilku objevil jeden kousek složité mozaiky, aby byl zase pohlcen mořem a na okamžik se poodkryl jiný z úplně jiného konce. To, co původně vypadalo jako střepy z různých rozbitých nádob, se postupně skládalo jen do jedné obrovské nádherné a přitom děsivé fresky. To co se původně zdálo nespojitelné a nesouvisející, se nakonec poskládalo do perfektně promyšleného celku. A jak příliv sílil a příběh mířil do tragického finále, zbyly trosečníkovi už jen oči pro pláč. Poslední mohutná vlna vyrvala fresku z písku, odnesla ji pryč a trosečník zůstal sedět na pláži - těžko říct jestli chudší o iluze, nebo bohatší o poznání a jen nastavoval svou tvář jemnému pobřežnímu vánku, který osouší, konejší a uklidňuje. Jestli bych knihu doporučila? Určitě všem, kdo se nebojí velkých výzev, a lepo zor - ni kdyneví te,co vámtavý zvavesku tečno stipři nese...

8 05.12.2019

K této knize mne přivedla letošní Čtenářská výzva. Domnívala jsem se, že byla oceněna Man Bookerovou cenou - chyba! Byla jen nominovaná, ale to rozhodně nevadí - najdu jinou :-) Bylo to velice zajímavé čtení, které se zvolna rozjíždělo a mrazivě gradovalo. Příběh skvělý, perfektně promyšlený, finále - podle mého - excelentní. Děsivé pro mne je, že kniha, která byla napsána v polovině osmdesátých let a leckdo ji řadil do sci-fi, dnes v lecčems popisuje realitu. Já jen doufám, že dál už to nedojde.

9 16.11.2019

Moje stá přečtená knížka zapsaná na Databázi knih a celkově šestá od tohoto autora, kterého jsem před časem objevila právě díky Databázi a její Čtenářské výzvě. Myslím, že i kdybych se snažila vybrat si pro jubilejní pozici co nejhezčí čtení, nemohla bych si vybrat lépe. Díky panu Vondrušovi a jeho královskému prokurátorovi Oldřichovi z Chlumu jsem si opět užila několik milých, příjemných a napínavých večerů.

7 18.10.2019

Nemám přečtené všechny knihy z řady Hříšných lidí Království českého, ale zatím mne žádná nezklamala. I tentokrát - perfektní čtení, velice příjemný zážitek. Prostě Oldřich z Chlumu a jeho panoš Ota jsou pro mne velmi milými a sympatickými společníky. Těším se, co si z této řady najdu příště.

5 26.08.2019

Tuhle knížku jsem si přinesla z knihovny díky Čtenářské výzvě a přečíst ji byla pro mne opravdu výzva. Nemohla jsem se do příběhů začíst, když jsem ji četla vleže, okamžitě jsem usnula, předchozí děj si nepamatovala - prostě to byla spíš Murakamiho pomsta. Nakonec jsem to s vypětím všech sil přeci jen dala - vzala jsem to jako určitou sondu do životního stylu a myšlení Japonců. Musím ale dodat, že kdyby to byla sonda do života mimozemské civilizace, rozuměla bych tomu asi stejně. Poctivě ale přiznávám, že i přes potíže jsem si mezi povídkami vybrala dvě, které se mi i líbily: Thailand a závěrečné Medovníky. Pro pochopení autorových náznaků a rébusů byl pro mne nakonec záchranou závěrečný doslov Tomáše Jurkoviče, který buď dostal od Murakamiho vysvětlivky, má bujnou fantazii, nebo Murakamiho dílo dlouho a pečlivě studoval a promýšlel. Ať tak či tak, díky jeho vysvětlení jsem přeci jen pochopila alespoň základ a pro hodnocení knihy jsem vzkřísila alespoň tři hvězdičky. Za mne bych možná doporučila číst tuto knihu tak, že nejdřív je třeba dát si doslov a potom se teprve pustit do povídek. Toto byla moje druhá (a nejspíš poslední) kniha tohoto autora. Obávám se, že na jeho způsob myšlení a psaní nemám ty správné "malé šedé buňky".

2 20.08.2019

I já jsem po této knížce sáhla díky Čtenářské výzvě a nelituji. Bylo to velice příjemně napínavé čtení, které mne obohatilo po mnoha stránkách. Vzrostl můj rozhled hudební, zeměpisný i biologicko-genetický. Jediným drobným mínusem pro mne byla možná až příliš násilná snaha o humorné dialogy, kdy autor "tlačil na pilu" na můj vkus až malinko moc. Některé dialogy byly ale opravdu skvělé a navíc autor těch pár ztrátových desetin bohatě vyvážil velice neotřelou zápletkou a pěkně vyváženým dějem. Všech pět hvězdiček si tedy podle mého názoru určitě zaslouží . Máte-li někdo chuť porozhlédnout se po starém dobrém Londýně a především ještě lepším Edinburghu v časech Jacka Rozparovače, pak po knize směle sáhněte.

2 30.07.2019

Velice zvláštní kniha. Slova, která člověk zná a běžně používá, jsou poskládána tak, že působí nějak jinak - poeticky, zajímavě, nečekaně, zvláštně. Některé části jsem si musela přečíst několikrát, abych mohla dostatečně vstřebat jejich sdělení - není to na běžné čtení, kdy se příběh odvíjí a člověka nepustí. Tady se musí po kouskách, nechat text doznít v duši, počkat až se vstřebá, pochopí a osvojí. Zvláštním způsobem vypovídá, o lidském životě. Nevím, jestli mám knihu doporučit - přečíst ji, aćkoliv je útlá, není úplně jednoduché, ale já jsem ráda, že mne Čtenářská výzva 2019 vyzvala, abych si ji přečetla (kniha s černobílou obálkou). Už asi tuším, co znamenají ty různě dlouhé černé čárky na bílém poli na obálce - Čekání v zástupu.

1 25.07.2019

Po pozvolném začátku nečekaně působivé vyprávění o době, kdy sudetští Němci řešili svou národnostní otázku a naši zahraniční spojenci nevěděli co s námi, aby měli klid.

02.07.2019

První setkání s tímto autorem a jsem moc ráda, že mi jeho knížka zkřížila cestu. Konečně jsem potkala chytrou detektivku, která nesází na stříkající litry krve, ale nabízí napětí, poučení i vtip. Co pro mne byla hodně silná káva, to byly metody StB. Ty kapitoly se mi četly hodně těžce a s mrazením v zádech. Jinak ale za mne rozhodně plný počet hvězdiček a jdu se porozhlédnout po katalogu naší místní knihovny, které další "dánovky" by mi mohli nabídnout. :-)

7 16.06.2019

Velice zajímavá a čtivá kniha na pomezí mnoha žánrů, do které jsem se nejprve nemohla začíst a nakonec jsem ji těžko odkládala. Po těžkém začátku, kdy jsem si řekla, že vydržím do stránky 50 a pak se uvidí, jsem se do ní začetla tak, že už jsem se od ní nemohla odtrhnout. Hlavní hrdinku potkalo na její cestě tolik komplikací a dobrodružství, že víc už jich snad ani nebylo možných. Jen posledních sto stránek už na mne bylo trochu příliš - to už autorka v sympatické spoustě zastoupených žánrů přešaltovala až do pohádky. Když už se Claire bez potíží postavila hladovému vlku a dokázala mu svými prsty roztáhnout čelisti, to už jsem rozdýchávala s obtížemi a (pozor spoiler) když ji potom před celou vlčí smečkou zachránil nečekaný příjezd sluhy dávného obdivovatele její tchýně, to už jsem opravdu kroutila hlavou a zachraňovala se rčením "inu svět je malý". Proto dávám o hvězdičku méně. Přesto si ale myslím, že čas strávený nad tímto románem rozhodně nebyl ztracený a můžu ho dalším zájemcům jen doporučit, stejně jako televizní seriál, který v nedávné době podle tohoto románu vznikl. Další díly už si nejspíš nepřečtu, jsem zcela spokojená s finále tohoto prvního dílu - Jamie a Claire všechno ve zdraví zvládli a jsou spolu. Nač riskovat další katastrofy?

9 10.06.2019

Potterománie mne vždycky nechávala zcela chladnou. Děti knížky o Harry Potterovi měly zlousknuté, filmy zhlédnuté a já byla v klidu mimo. Nedávno jsem se však ocitla v knihkupectví a tam na mne koukla tahle úžasná obálka s obrázkem Jima Kaye. Neodolala jsem a začala knihou listovat. Výsledek na sebe nenechal dlouho čekat - knížka odešla se mnou a přichystala mi několik kouzelných večerů a jarně-letních podvečerů na lehátku na terase. Smekám před bezbřehou fantazií J. K. Rowlingové i nádherným zpracováním již jmenovaného ilustrátora. Probírání se touto knihou byl skutečně kulinářský zážitek pro téměř všechny smysly. Kdo ještě nečetl, můžu ji jen vřele doporučit. Netroufám si odhadnout, jak to dopadne, jestli někdy příště potkám jeho druhý díl. :-)

3 26.04.2019

Moje první zkušenost s románem této autorky a stála rozhodně za to. Těžko říct o knížce, že je perfektní, když se týká takového tématu, ale těžko jí to nepřiznat, když byla napínavá, čtivá, místy dobrodružná, jindy dojemná - nutno však přiznat že i děsivá a občas beznadějná. Po přečtení hodnocení mých předchůdkyň jsem se pečlivě vyhnula čtení informací na přebalu a dobře jsme udělala. Když to shrnu - knížku si určitě přečtěte, ale odstavec na přebalu knihy vynechte, nebo si ho nechejte až nakonec.

2 23.03.2019

Brala jsem to jako docela sympatickou pohádku pro dospělé a docela odpočinkové počtení, na kterém mne bohužel čas od času iritovala jedna zvláštnost - tatáž osoba byla v jedné větě podle používaných tvarů minulého času sloves ve třetí osobě jednotného čísla zároveň mužem i ženou, stejně tak i zájmena byla v některých větách používána dost záhadně. To by se snad mohlo při překladu ohlídat.

1 19.03.2019

Nedávno jsem hledala v knihovně povinnou četbu pro potomka a náhodou jsem nahmátla tenhle poklad. Knížku jsem četla poprvé ve svých -nácti letech, kdy mi ji mamka podstrčila během letních deštivých prázdnin, když už jsem neměla do čeho "ruce vložit". Knížka si mne získala kouzelnými kulisami děje, partou osmi speleologických správňáků a sympatického kapitána Bedřicha, příjemným humorem a napínavým dějem. Teď po letech mne dostala úplně stejně, těžko se mi od ní zvedalo a každou volnou chvilku jsem k ní zase utíkala i navzdory netrpělivým pohledům rodiny, kdy že už bude ta večeře. Po letech jsem se vrátila do stejné chajdy pod stěnou Havraní skály a lezla stejnými jeskyněmi vymalovanými po celá ta léta v mé fantazii. Nevím, jestli by mne takhle ta kniha chytla i kdybych jí nyní potkala poprvé, ale takhle to byl milý návrat do světa mládí, ke starým známým - prostě jako návštěva u babičky na prázdninách.

1 22.02.2019

Poměrně útlá záležitost, přesto nabízí spoustu někdy úsměvných, jindy podnětných postřehů nejen z cestování.

4 12.02.2019

Příjemné oddychové čtení, u kterého se nemusí moc přemýšlet, pokud si hned zkraje zapamatujete mnoho jmen a vzájemných vztahů jednotlivých aktérů. Mně to dalo trošku práce. Brala jsem to jako takovou příjemnou sondu do života v americkém maloměstě. Nevím, nakolik popisované tradice a akce odpovídají skutečnosti, ale pohled to byl občas docela zajímavý. Kdyby však mělo pravdě odpovídat všechno, pak by průměrný věk dožití občana USA byl asi tak 45 let, podle toho kolik všech možných členů jednotlivých rodin brzy zemřelo z toho či jiného důvodu a úplná a funkční rodina tam asi prakticky neexistuje. Jsem docela ráda, že žiji tady, kde žiji, že si nevybírám místo svého bydliště podle míry kriminality a že tu není běžné, že děti v 15 letech řídí auta a mohou být přitom pod "mírným vlivem".

1 19.01.2019

Kniha se četla dobře - tak jako i mé předchozí knihy od pana Vašíčka. První čtyři pětiny měly spád, byly zajímavé i napínavé a přes pro mne trošku silné tlačení na pilu při snaze o zábavnost některých dialogů, se mi kniha líbila. Závěr knihy mne ale moc nenadchl.

08.01.2019

Perfektní příběh - úžasně spletitý a přitom logický děj, v polovině knihy spád malinko zbrzdil, jakoby se autor potřeboval nadechnout, ale pak už jsem knížku nemohla položit. Tohle je moje čtvrtá kniha od pana Vondrušky a třetí s postavou sympatického, moudrého a velice zdatného vyšetřovatele - královského prokurátora Oldřicha z Chlumu. Podle mého názoru je zatím z těch čtyř nejlepší. Jen mi přijde, že ten popis knihy v záhlaví stránky ke knize Adventní kletba ani nepatří.

2 03.01.2019