Rebellion komentáře u knih

Vím, že tato kniha vychází z dizertační práce autora. Na můj vkus však byla psána až příliš nepřístupným, složitým a akademickým jazykem. Chybělo nějaké oživení, nadhled. Jsem zvyklá číst odborné texty a učebnice, ale čtení této knihy pro mě bylo tak náročné, že jsem si říkala, že není ani psána lidsky, ale nějakým robotem. Myšlenky v ní však byly velmi podnětné a umožnily mi podívat se na některé fenomény z jiné perspektivy. Jistě to bude skvělá kniha pro toho, komu nevadí velmi odborný způsob psaní.

2 08.04.2024

Při čtení ne mě padala tísnivá atmosféra, asi jako když se ocitnete ve sklepě divného domu, kde něco smrdí a je v něm hodně betonu. Vytvořit nesympatické postavy byl asi záměr, každopádně zábavná jednohubka na jedno odpoledne, ale víc od toho nečekejte.

3 05.06.2023

(SPOILER) Už dlouho mi nikdo tak poutavě nevyprávěl jako Douglas Stuart. Jako bychom si spolu každý večer sedli v klidném prostředí a poslouchala jsem jeho intimní příběh o Shuggiem a Agnes. A když se blížil konec knihy, přála jsem si, aby nikdy neskončila, abych mohla ještě chvíli pobýt s postavami v jejich smutném světě. Ze začátku jsem očekávala, že bude kniha zaměřena na Shuggieho a jeho nelehké dospívání, dostala jsem však spíše příběh o Anges a její alkoholové kariéře. Občas jsem si dokonce říkala, proč se kniha nejmenuje Agnes Bainová, a kdy už Shuggie konečně dostane více prostoru. Nakonec mi to ale nevadilo, obě hlavní postavy jsem měla ráda a obou mi bylo líto. V jednu chvíli jsem knihu musela odložit, vyvolala ve mně totiž silné pocity zhnusení a nechtěla jsem prožívat, jak se mé oblíbené postavy dostávají znovu na dno (SPOILER: to když se muži života Agnes k ní chovali jako k nějaké nižší formě bytosti a kvůli nim znovu, po pohádkovém roce abstinence, spadla do své závislosti).
Tahle kniha teď bude patřit do mých Top 5 přečtených za rok 2023.

7 23.05.2023

Někdy mám problém se do nové knihy začíst a trvá mi pár stran, než si zvyknu na její styl a tempo. Ovšem do Malého života jsem vplula velmi lehce a přirozeně. Autorka hned od začátku staví atraktivní fiktivní svět, v němž budeme sledovat osudy čtyř hlavních postav, a musím přiznat, že mi tento svět přišel tak odlišný od toho mého a tak pohlcující, že jsem se v průběhu dne v práci těšila, až se do něj zase ponořím a uteču tak od reality.
Postupem knihy však opustíme idylu mladých mužů začínajících život po škole, pro něž je otevřen celý svět a ponoříme se do jejich vnitřních soubojů, traumat a strašáků ve skříni. Nyní, 14 dnů po dočtení knihy, mohu říct, že ačkoliv to bylo mnohdy těžké, jsem ráda, že jsem u knihy s Judem vydržela při postupném odhalování jeho bolestivého příběhu. Musím napsat, že jsem zvyklá číst podobně těžkou literaturu a jsem už značně otupená setkáváním s těmito tématy, přesto na mě kniha zapůsobila, ale v jiném smyslu. Nejvíce dojemné mi totiž přišlo, že cokoliv Jude udělal, jeho přátelé při něm stále stáli, strachovali se o něj, byli tam pro něj. Zapůsobilo na mě, jak se člověk vyrůstající v odmítajícím a hrůzném prostředí, nakonec v dospělosti dočkal milující rodiny, i když pro něj bylo obtížné ji přijmout.

Už asi nikdy nebudu schopná se podívat na velkého psa a nevzpomenout si přitom na hrůzného Cuja. Kniha to byla hnusná, plná krve, bahna, vedra, vztekliny. Přesto dokázala vzbudit takové napětí, že jsem ji nedokázala odložit a přestat číst. Uff, ale jsem ráda, že je to už za mnou.

7 10.05.2023

Kniha ve mě zanechala dojem i pár dnů po dočtení, kdy píšu tento komentář. Tak ráda jsem po dobu těch 14 dnů, co jsem knihu četla, unikala do doby národního obrození, v němž mě provázel sám Karel Jaromír Erben a do časů komunismu, v němž jsme se setkávala se sympatickými postavami kolem malého Filipa a jeho rodiny. Pasáže z každodenní života v těchto obdobích, které jsou mimochodem velmi kvalitně popsány a neobsahují dobové nepřesnosti, sám autor se v některém rozhovoru nechal slyšet, že dobové reálie pečlivě studoval a nebo spoléhal na vlastní paměť, jsou prostřídány pasážemi s nadpřirozenou a tajemnou tématikou (motivy jako Svatojánská noc, hřbitov, peklo), jež si bere inspiraci v Erbenově Kytici. A toto zpracování knihy mě velmi bavilo, byla jsem z něj opravdu nadšená a četla se zatajeným dechem. Tyto "fantasy" pasáže pro mě dost urychlovaly děj knihy, který jinak plynul spíše pomaleji, proto nečekejte, že by čtení odsýpalo jako u nějaké detektivky. Ale beru to spíše jako plus, aspoň jsem měla více času se sžít s postavami a na konci mi bylo líto, že je už budu muset opustit.

Škoda jen, že jsem na knihu narazila úplnou náhodou a není tolik protěžovaná a zobrazovaná v médiích, jako jiná díla současných českých autorů nebo spíše autorek, neboť mi přijde, že Stará škola rozhodně dosahuje jejich kvalit a v mnohém je dokonce i převyšuje.

5 30.01.2023

Pokud hledáte oddechové čtení s nekomplikovaným příběhem, tato kniha vaše očekávání určitě splní. Čte se lehce, za pár dnů ji dokončíte, uklidní vás a zavede do světa, kde se k sobě lidé chovají po většinu času hezky, vzájemně se respektují a pomáhají si. Pokud vám toto stačí, je to kniha pro vás. Kdybyste však chtěli něco navíc, promyšlenější dialogy, hlubší propracovanost postav, logičtější a dramatičtější děj, raději sáhněte po jiné knize (například Staré odrůdy od Ewalda Arenze, kde se autor také věnuje přátelství a samotě, ale dokázal to o dvě hvězdičky lépe).

Na knize jsem si cenila vyprávění z pohledu starých osob, moc takových lidí neznám, a díky knize jsem získala vhled do jejich prožívání života a do útrap stáří, což ve mě vyvolalo pocit vděčnosti za to, že se v mém věku s takovými problémy ještě nemusím potýkat, a také větší empatii.

2 18.11.2022

Kniha mi svým námětem trochu připomínala To od Stephena Kinga. Stejně jako v předchozích autorčiných románech, i zde jsem byla nadšená vytříbeným jazykem a skvěle poskládanými větami. Děj rychle ubíhal, ale nedokázala jsem přečíst větší množství stránek za den, protože kniha je psaná velmi sugestivně, dost se mě dotýkala, a kdybych přečetla větší porci, cítila bych se zahlcena emočními stavy jednotlivých postav. Někdo zde píše, že nepochopil autorčiny metafory. O to jsem se asi ani nepokoušela, brala jsem knihu jako skvělou sondu do duševního života a dynamiky vztahů postav (na což je autorka opravdu mistr), okořeněnou fantasy prvky.
Jediné, co se mi příliš nelíbilo, tak byl příběh nebo spíše jeho závěr, z něhož jsem měla pocit, jakoby autorce už došel dech.
Kniha je krásná i vizuálně, velmi se mi líbily ilustrace na pevném obalu knihy.

5 03.11.2022

Velmi kvalitně a čtivě napsaná kniha, které však chybělo něco navíc, co by ji odlišilo od jiných podobných knih a dodalo jí něco nezapomenutelného. Takto je to jen povídání o osudech několika generací lidí, z nichž mi žádná postava k srdci nepřirostla, a proto nemám ani chuť číst pokračování. Pozitivum je, že jsem se dozvěděla i něco nového z historie. Ke konci mě kniha už spíše nudila a, nemyslím to nijak zle, je to takový mainstream české literatury.

12 03.11.2022

Nebýt čtenářské výzvy, k této skvělé knize bych se nikdy nedostala, nikdy bych neokusila svět a mentalitu lidí pocházejících z Afriky. Kniha mi opravdu přišla odlišná, čtení si vyžadovalo pozornost, neboť obsahovala příběhy a popis přírody, které v sobě symbolicky ukrývaly indicie nutné k pochopení celého děje. Většina příběhů vyprávěných postavami však byla zábavná a obsahovala i prvky mytologie.

Hlavní příběh knihy byl krásný a tragický zároveň. Líbilo se mi, že autorka nevypravovala z pohledu jedné postavy, ale přeskakovala na vícero z nich, a také forma se měnila a oživovala zařazením zápisků z deníku. Musím vyzdvihnout také skvěle napsané dialogy, neboť vůbec nepůsobily strojeně, ale opravdu živě.

Líbil se mi také doslov, protože obsahoval spoustu tipů na další knihy afrických autorů, z nichž některé si určitě v budoucnu přečtu.

4 11.10.2022

Všechny povídky v tomto souboru mi přišly zábavné, čtivé a kvalitně napsané. Přesto každé chybělo něco "víc", nějaký přesah, který by jim dal nezapomenutelnost a chuť si je přečíst ještě jednou, jako například povídky z knihy Jednadvacet polibků od Roalda Dahla. Takto mě kniha pouze na jeden den zabavila a nic dalšího jsem si z ní neodnesla. Jediná povídka, u které jsem se trochu zamyslela nad naší společností, byla Mezi vodníky, kde jsem také ocenila originální popis života vodníků.

25.07.2022

Přestože mě lehce zklamal konec a přišel mi trochu useknutý, dávám 5 hvězdiček. Knihu jsem jako dítě na prvním stupni ZŠ četla každé prázdniny a čtenářská výzva mi nyní zprostředkovala nejen návrat ke knize, ale také ke vzpomínkám na tehdejší prázdninové zážitky a atmosféru. Příběh je napínavý, vtipný, oddechový, líbí se mi autorova fantazie a postupné odkrývání tajemství jednotlivých svojanovských strašidel.

4 21.07.2022

Kniha plynula velmi pomalu, a přesto zůstávala čtivá po celou dobu. Neobsahovala žádné výrazné zvraty ani dramatický děj, spíše popis událostí točících se kolem jedné Japonské rodiny, jejíž členy jsem si za tu krátkou dobu mého čtení oblíbila. Proto pokud má někdo chuť odpočinout si od thrillerů a detektivek, tak mu knihu velmi doporučuji. Autor krásným poetickým jazykem zaznamenává střídání ročních dob a detaily provázející toto střídání, kterých si ve svém životě už nedokážu všímat, přestože bych chtěla.

18.07.2022

Kniha mě poučila a provedla historií obce, v níž jsem od dětství žila 25 let. Dříve jsem při procházkách Pašovicemi viděla pouze jejich současný stav: stojící budovy, silnice pokryté asfaltem, zdravila jsem žijící občany. Po přečtení knihy však dokážu vnímat i dřívější obraz naší vesnice, představovat si první obyvatele osídlující toto území, první zemědělce, dokonce mamuty, jejichž úlomky klů se v obci našly. Myslím na dávné obyvatele nemající k obydlí nic než dům o jedné místnosti a dnes již nepředstavitelný počet dětí. Při pohledu na prohlubeň vzniklou dopadem munice z tanku, si vybavím popisy z této knihy o osvobozování naší vesnice sovětskými vojsky a ústupu Němců. Také dřívější průběh svatby byl v knize velmi barvitě popsán. Zážitek mi přineslo i pročítání seznamu majitelů jednotlivých usedlostí podle čísla popisného až do 17. století, neboť se mi vynořoval pocit, jak je lidský život krátký, pomíjivý a křehký.

Děkuji autorovi - panu Jaroslavovi Gajdůškovi, za jeho práci při sbírání historických pramenů, a vůbec za vznik takto ucelené a čtivé publikace.

27.06.2022

Pěkná kniha o oblacích a počasí s velkými a kvalitními fotkami. Jako laikovi mi přišla srozumitelná a myslím, že se hodí i pro čtenáře k prvnímu seznámení s touto problematikou. Četla jsem nejnovější vydání z roku 2021 a trochu mi vadilo rozdělení textu obrázky, kdy odstavec pokračoval třeba až po obrácení dalších dvou stran vyplněných fotkami. Tímto se trochu snižovala plynulost textu. Proto mi přišla přehlednější kniha Atlas oblaků od Hanse Häckela, kde byly jednotlivé druhy, tvary, odrůdy a zvláštnosti oblaků popsány srozumitelněji a každý měl také svou zvláštní stranu a fotografii.

1 19.06.2022

Po přečtení úžasné Do tmy jsem si jen přála znovu se ztratit ve vnitřním světě autorky, a aby ke mně zase promlouvala svými sugestivními slovy v další knize. Takové hloubky jsem se sice v Kde dnu nedočkala, ale přesto mě nadchl ponor až na dno duší rozličných obyvatel Řečovic, z nich autorka mnohdy tahala opravdu bahno až zespod a skvěle popsala pohnutky jednotlivých postav. Leč v knize Před povodí si k mé smůle zvolila zrovna dvě postavy z předešlé knihy, které mi opravdu k srdci nepřirostly, spíše naopak. Proto mi jejich další osud byl vcelku lhostejný. Přestože knize nemůžu upřít čtivost a samozřejmě vytříbený jazyk, někde v polovině jsem si říkala: Proboha, ať už to skončí. Před povodní je pěkným uzavřením trilogie, ale postrádá onu naléhavost sběratelky bylin i perfektní rozbor postav Ke dnu. Často mi přišlo, že hrdinové Před povodní jednají naprosto iracionálně. Tedy, ne že by postavy předchozích dvou knih jednaly zrovna logicky, ale jejich jednání bylo vždy vysvětleno jejich vnitřním hnutím a dávalo tak smysl.

Přestože se jedná o fikci, dovolím si faktickou poznámku k jedné skutečnosti, která mě velmi iritovala: Pokud je psychiatrička Borská taková kapacita v oboru, jak může porušovat lékařské tajemství a rozmlouvat o problémech své klientky s jinou osobou? Jak je vůbec možné, že porušuje etický kodex a navazuje se svou klientkou přátelský vztah, poslechne cizího člověka a bez přání své bývalé klientky aktivně vstupuje do jejího života. Je možné, že toto chování doktorky Borské jen odpovídá jejímu pozdějšímu vývoji v knize, ale nemohla jsem si při čtení pomoct, abych z něho nebyla zklamaná.

19.06.2022