Hlas hory

Kawabatova vrcholná románová próza z první poloviny padesátých let. Čtenáře v první chvíli až zaskočí svou každodenností: jako v televizním seriálu tu sledujeme napohled banální epizody z poválečného života rodiny tokijského obchodníka Šinga Ogaty, trýzněného rozpadem manželství své dcery, nezodpovědným milostným poměrem syna... celý text

Kawabatova vrcholná románová próza z první poloviny padesátých let. Čtenáře v první chvíli až zaskočí svou každodenností: jako v televizním seriálu tu sledujeme napohled banální epizody z poválečného života rodiny tokijského obchodníka Šinga Ogaty, trýzněného rozpadem manželství své dcery, nezodpovědným milostným poměrem syna i vlastním stále silněji se připomínajícím stářím.
Teprve pozornější pohled na zdánlivě nesourodé kapitoly románu odhalí jeho promyšlenou stavbu a organickou strukturu, v níž se obraz rozkladu tradičního japonského systému rodinných vztahů a ničivých důsledků válečného traumatu rozvíjí v širší téma hledání souzvuku člověka s přírodou a smyslu zrození a smrti.
Šingova starostmi a pochybami provázená pouť na "práh smrti" se tak v Kawabatově pojetí postupně proměňuje v cestu za vnitřím klidem a vyrovnáním s koloběhem života, v lyrické drama pozoruhodné svou myšlenkovou vytříbeností a ponorem do hlubšího řádu bytí, jenž se skrývá pod povrchem banalit všedního života. méně textu

https://www.databazeknih.cz/images_books/10_/1020/hlas-hory-1020.jpg 4.366
Originální název:

Jama no oto / 山の音 (1954)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Paseka
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (11)

Přidat komentář
Dudek
18.04.2016

Japonské snad každým znakem. Kawabata ve své nejznámější knize dává čtenáři možnost nahlédnout pod pokličku jedné obyčejné rodiny. Hlas hory je zajímavý zejména tím, že k předání svých myšlenek nepotřebuje vytvářet složitou fabuli, ale vystačí si opravdu jen s jemnou a věrohodnou sondáží.

Helena Lacková
10.02.2016

Poklidné vyprávění o všedním životě rodiny a stáří

Hana_Marie
05.01.2016

Kniha mi velice připomínala Tanizakiho Deník bláznivého starce. Atmosférou, hlavní postavou, střetem tradičního a moderního pojetí japonské rodiny... A obě stojí za přečtení!

Linda007
19.04.2015

Tohle je opravdu nádherná knížka. Opravdu jedna z nejlepších, co jsem kdy četla.

eiramka
14.10.2014

Tohle je moje podzimní kniha. Musí se číst pomalu - nehltat slova a věty jako zmrzlinu v parném létě - ale v pomalém a klidném podzimním tempu vychutnávat, chvilkami knihu odložit a nechat myšlenky toulat ve vlastních vzpomínkách - a pak se zase vrátit do poválečného Japonska, nakouknout do rodiny, kde se v podstatě nic moc neděje a přeci děje se všechno - život a smrt, láska a nenávist, síla a slabost . Je to román o životě, ale číst by ho měl snad člověk až v podzimu života - možná, že číst ho jako mladá by mě ani moc nebavil., odložila bych ho a přišla o malý klenot. Možná ale, že tahle kniha nabídne čtenáři přesně to, co v dané životní fázi potřebuje. Jsou i takové knihy .

KaguyaHime
13.06.2014

Kdykoliv, kdy čtu jakoukoliv knihu od literátů poválečné japonské literatury mívám stejný pocit - existuje zde rozpor mezi starým, tradičním Japonskem a novou generací vyprahlých a citově neschopných. Stejně tak Šingo, zástupce starého, klidného Japonska v rozporu se svým synem Šúičim, který naopak patří až přímo k Hemigwayovské "Ztracené generaci". Karma se pak postará o své. Skvělý autor, skvělá kniha.

Belatris
21.07.2013

Nádherně atmosferické a lidské. Osobně moc nemusím japonské reálie, jsou pro mě stále nějak neuchopitelné. Ovšem Hlas hory jsem "slupla" skoro na jeden nádech. Kniha na mě měla až meditativní účinek. Krásný zážitek.

cessy
29.06.2013

Zaujali ma síce nemnohé, ale zato bez výnimky pozitívne ohlasy na adresu Kawabatových kníh. Po prečítaní Hlasu hory, pre mňa zatiaľ jediného z jeho diel, sa však sotva môžem nazvať Kawabatovým fanúšikom. Nestáva sa mi často, aby som záver knihy očakávala s úľavou. Reálie s výrazným lyrickým podtónom zo života jednoduchej japonskej rodiny z obdobia po druhej svetovej vojne sú pútavým, pre nás Európanov exotickým námetom s možnosťou dozvedieť sa množstvo zaujímavostí, avšak vyslovene mi vadilo ich podanie skrz prírodu. Vychádzajúce slniečko, hrajúce sa zvieratká, spievajúce vtáčiky, kvitnúce vetvičky... A tak stále dookola. Tiež väčšina členov rodiny Šinga Ogatu mi bola krajne nesympatická, vyvolávala vo mne silne negatívne pocity. Nepatrím k tým, pre ktorých je tento fakt dôvodom na zníženie hodnotenia, napriek tomu, že vyvolanie negatívneho pocitu z konania, správania, myslenia postáv je autorovým cieľom. Kawabata to však v úmysle nemal. Mám preto pocit, že v prípade pána Kawabatu a mňa čosi tragicky zlyhalo. V dobe vydania boli jeho diela údajne čítané s veľkou obľubou. Neviem si celkom dobre predstaviť, na základe pozorovania súčasného trendu čítanosti, že by pán Kawabata mohol zaujať dnešných čitateľov, najmä mladšie generácie. A ak áno, tak zrejme len tých naozaj výnimočne vnímavých a citlivých. Absolútne vyhranený názor na tohto autora však zatiaľ nemám a palicu nad ním rozhodne nelámem, som zvedavá ako na mňa zapôsobí jeho ďalšia tvorba. Hlasu hory dávam tri hviezdy z piatich.

Psax
12.06.2013

Po prvním přečtení této nijak výrazně dynamické knihy jsem ji chtěl vrátit kamarádu, ale nějak jsem se začetl podruhé.
Když jsem ji o dva dny později začínal číst potřetí, raděj jsem mu ji nacpal do rukou.
Už mám svou vlastní...
My TOP10.

Neo1tex
30.03.2013

Až překvapivě jednoduchý a civilní příběh jedné japonské rodiny. Přesto, pokud máte rádi Japonsko, jeho kulturu, zvyky a mentalitu, v knize na každé straně najdete důvod, proč číst dál. Hodnota příběhu téhle knihy spočívá právě v jeho jednoduchosti. Příjemná odpočinková kniha.

Addie
28.03.2011

Ano, začátek plyne poněkud pomalu, spíše se člověk může ve fantazijním světě kochat japonskou přírodou (zvláště obdivovatelé země vycházejícího slunce, že ano) a na děj si nějakou chvíli počká...
Pak se pozvolna začne něco rýsovat a zájem čtenáře stoupá (alespoň v mém případě).
Celkem reálný svět knihy, která si na nic nehraje, nejsem naivní, ale přece jenom by to nebylo na škodu, kdyby se věci občas měly jinak (po stránce mezilidských vztahů). Současně ale nesnesu neupřímnost, natož lži, abych měnila charakter knihy.
Rovněž bych chtěla poukázat na závěr, který nutí k všemožným polemikám, což na knížce shledávám velmi originálním prvkem.