Reat komentáře u knih

Když ráno začnete a odpoledne zaklapnete knížku o třista stránkách, zřejmě to její kvalitě něco vypovídá. Popravdě, připravoval jsem si chvalozpěvy až se budou hory zelenat, ale bylo by to zbytečné, protože uživatel "callahanh" tak perfektně a výstižně tenhle skvost popsal, že ostatní by bylo jen nošením dříví do lesa. Snad jen tedy....knížka je v chronologii "Dánovek" úplně první, byť je napsaná teprve poměrně nedávno. Sleduje nástup mladého Krauze na kriminálku ještě před revolucí a řeknu Vám, tohle je nejtvrdší obžaloba socialismu, jakou jsem kdy četl. Nenucená a přesto palčivá a mrazivá. Z mordparty se zde vyskytuje jen trojice Krauz, Burger a Hanzel, zbytek jsou linie, které dokazují, že DD je génius, který by mohl napsat cokoli a je to diamant. Klobouček....

23 05.10.2018

Přiznávám se bez mučení, jakého se dostalo oboum Kloknerům, že se mi do zprofanovaného Rudého Kapitána moc nechtělo. Jednak jsem znal zápletku z filmu, který byl vysloveně debilní a navíc herci s výjimkou pana Geišberga coby Edy Burgera mi k mým představám o mordpartě ani trochu nepasovali, a taky tím, že jsem tak trošku tušil, že tohle bude těžší oříšek, když se tady DD pustil na jiný led a obával jsem se zklamání. Tak to se rozhodně nekonalo, prostě kdo umí, ten umí, ale...nemůžu si pomoct, prostě je to jiné (horší?) než ostatní Dánovky. Až moc zbytečně rozplizlé do všech stran....nacisté, Göring, templáři, estébáci a na konci bezdomovkyně se samopalem a ostrými....no nazdar. Bavilo mě to, bylo to napínavé, jako obřího fandu DD mě vysloveně potěšilo být přítomen Chosého nástupu na plac, ale lehoulinké výhrady prostě jsou. Pořád to ovšem v pohodě stačí na pět hvězd, to bezpochyby.

25 02.10.2018

Zvláštní. Ať se to čtenáři líbí nebo ne, Carter ho nikdy nenechá chladným. Když pominu to, že knížka se opět "četla sama", což je ale fakt, který už tak trošku drze u mistra čekáte, tak je tu další věc: Carter se prostě hluboce podívá čtenáři do nitra....sem tam duše, často i žaludku, ale hlavně do nitra srdce....a zeptá se ho. Na různé otázky....."Je Ti to líto?"..."Věříš?" ..."Jak by ses zachoval?".... "Dovedeš to pochopit?" Někdy fakt nevím, jak odpovědět. Celou dobu jsem se modlil, aby jedna linie v knize dopadla dobře (kdo četl, ví), proto je rozuzlení dost slušným kopancem. Každopádně opět, jako vždy a s jistotou: skvělé počtení.

21 20.09.2018

Výživná a chutná jednohubka! Knížku jsem si jakožto fanatický milovník příběhů Steina a Barbariče schovával na "horší časy" ,ačkoliv jindy bych ji slupnul okamžitě po jejím zakoupení. Měl jsem obavy z vyprávění z pohledu Barbariče, to se nepotvrdilo vůbec, vyprávění bylo velmi svěží a šmrcovní, ale ani druhá obava..totiž neúčast hlavně Steina, ale i (zčásti) Jaroše tolik nevadila. Kniha totiž opravdu působí omnoho komorněji než klasická série "Kapitán Stein a notář Barbarič", příběh se odehrává téměř celý na hradě, popř. ve vesnici poblíž, ovšem jen formou krátkých výjezdů, takže ji lze brát jen jakousi vsuvku, zpestření. Ovšem pochopitelně jen té nejvyšší možné kvality, jako je to u Juraje Červenáka zvykem. Opravdu krásné čtení...

28 17.09.2018

Knihy Tima Weavera mi tak trošku připomínají filmy Davida Lynche. Sice jim ani za mák nerozumíte a nechápete je, ale přesto se při jejich čtení/sledování královsky bavíte. NĚMÉ OBĚTI jsou můj druhý zářez od TW a i tady platí téměř stoprocentně to samé co u Zlomeného srdce...kolikrát se člověk zarazí a téměř nevěřícně zírá na stránky, ale pak pokrčí rameny a se stejnou chutí čte dál, protože je to prostě dobré. Vznáší se tu mlžný opar tajemna, napětí a strachu, ale podané je to s takovou bravurou, že je Vám při čtení prostě příjemně. Jedinou drobnou vadou na kráse je možná to, že Weaver až moc někdy příběhy nebo pointy natahuje, ale i tak je to autor, od kterého stoprocentně přečtu vše, co od něj vyšlo a vyjde. A takových u mě moc není.

20 14.09.2018

Volné pokračování Cely číslo 17, ale opravdu jen velmi, velmi volné, neboť o Puskaliera a jeho příběh tady nejde ani náhodou. Jde o obchod s lidskými orgány, kterýžto byznys tady (údajně) po revoluci kvetl jak na louce. Psát, že se to četlo skvěle, je už opravdu nošením dříví do lesa. Ale tentokrát se musím přiznat, že trošičku, skutečně jen maličko, bych rád panu Dánovi vyčinil za ty otevřené konce. Ale on určitě ví, co dělá, vsadím se, že se někde ještě s některými "hrdiny" potkáme. Jelikož nečtu knížky chronologicky, šokovala mě minipasáž o Ivanu Canisovi, nevěděl jsem, že.....Snad se při dočítání bibliografie Dominika Dána dočtu o tom někde více. Mimochodem.....linie Kukyho je drsná a smutná. Hodně smutná. Za pět a jdu to spláchnout.....

19 12.09.2018

Přečteno nečekaně za jedno nedělní odpoledne. Mám rád fotbal, mám rád Bosáka a jeho vyjadřovací způsob, takže jsem knížku dal v podstatě na jeden zátah a s permanentním úsměvem na tváři. Moc příjemné čtení....

12 10.09.2018

Dvě knížky, dva dny, dva obrovské čtenářské orgasmy = jeden Dominik Dán. Jednoduchá rovnice. Už se nad tím ani nepozastavuju, že zatímco u ostatních autorů se do jejich děl kolikrát přemlouvám a nutím, a přestože je sebou všude tahám jako koťata, v tramvaji raději vytáhnu sluchátka a vymlouvám se na kdovíco.....tady ne, tady to nejde. Nic neřeším, v podstatě nejím, na záchod jdu až když to je akutní a nenechte se vysmát....ovšemže si tam beru Dána sebou. Je to úžasná četba. Kdo ví, ten se mnou souhlasí, kdo neví, ať je rád, že neví o co přichází.....rozrazil by hlavou zeď. Už teď řeším, jakou "Dánovku" začnu číst v pondělí. Mimochodem.....Dán se neopakuje, i když má svůj jasně definovatelný styl...ale každá knížka je svým způsobem jiná...a přesto jsou tak stejně dobré. Je to radost vracet se do jeho světa. Dávám tisíciprocentních pět, jako vždy. Jako vždy.....

26 07.09.2018

Když můžou být návykové třeba drogy, alkohol, dobré jídlo nebo sex....proč by to nemohl být třeba i Dominik Dán? Já na něm rozhodně závislost mám a i tenhle kousek můj absťák spolehlivě utlumil, jako každá jeho dávka. Budu se opakovat...další špičkově vystavěný a propletený krimithriller s tolika bolestnými pravdami, že se čtenář kolikrát nad knihou přikyvujíc až útrpně usmívá. Do toho dokonale fungující parta sympaťáků, kdy se každý, kdo se rád převtěluje do role hrdinů, vidí částečně v každém...já bohužel nejvíce ve Váňovi. Není co dál napsat...prostě klasicky za plných pět. A už to na mě zase jde......

Ach jo. Když vidím nadšení a hodnocení zdejších uživatelů, je mi jasné, že budu za osla, ale v duchu Jiráskovského: "Proti všem" prostě nemůžu jinak než to, že tohle mě nechytlo a nebavilo. Podotýkám, že si to tak trošku dávám za vinu i sám, neboť je to má první kniha od madam Marsonsové a přitom jsem byl upozorněn, že je tento díl provázaný s dřívějším autorčiným románem a nebral to v potaz, takže možná částečně i proto. Přímo se nabízí porovnání s R. Bryndzou....téměř totožný typ inspektorky, prostředí, situací i spisovatelského stylu, ale jak moc to oproti Bryndzovi kulhá!!! Je to studené, bez emocí, bez sympatií k jednotlivým postavám a vlastně i bez chuti se začíst, zakousnout, obracet stránky. Možná jsem zmlsaný peckami čtenými předtím, od Dána, Cobena a pod, ale prostě nyní u mě za podprůměr. Ovšem vyjadřuji jen svůj pohled a názor....

18 16.08.2018

Čtení jsem se nemohl dočkat a Cigaretka... nezklamala ani v nejmenším, spíše naopak. Dán Vás opět šmahem přenese do porevolučních časů a Vy máte najednou pocit, že jste na důvěrně známých místech s lidmi, které máte rádi....Krauzem, Burgerem a tady hlavně s Chosém.....skoro se s nimi pozdravíte, protože jste na ně už natěšení!!! Perfektně vylíčená atmosféra, vztahy, práce a zábava...tak jak je to u DD prostě už standard. Každá postava je tak lidská! Dovedu si živě představit, že kdyby z každé knížky udělal šikovný scénárista pamflet pro takového Jiřího Stracha, jednalo by se o televizní bombu. Prostě perfektně propojený příběh zasahující až do vyšších sfér policie bavící Vás až do logického konce. Jsem upřímně rád, že jsem zatím přečetl jen zlomek páně Dánovy tvorby a valná část jeho skvostů mě teprve ještě čeká. Člověk se má alespoň na co těšit.

22 07.08.2018

Rutinér sekající minimálně jednu knížku ročně a to prakticky ve stejném duchu, to je Steve Berry, který se podobně jako Rollins nebo Khoury veze na vlně zájmu o mysteriózně laděný historický thriller, tedy žánr, jenž před lety proslavil "šifrou" jistý Dan Brown. Tady je ta návaznost také markatní, prakticky už přebalem. Nic proti, špatné to není, stejně tak i propracované...je prostě vidět, že Berry si před psaním prostudoval materiály a historii, takže ze sebe nedělá pitomce. Jen ta čtivost.....ach jo. Nemá to podmanivost, tedy spíše "tah na bránu". Co kapitola, to jiná postava a jiný příběh v jiném místě a jiném čase, a ačkoliv to autor ve výsledku vcelku ukočíruje, stejně Vás tak nepřiková jako jiní autoři. Přiznám se, že hodnocení je teď těžké....je to lehký nadprůměr, ale tři je málo a čtyři možná zase moc. Prostě 3,5. A s panem Berrym sice někdy na shledanou, ale myslím, že za hodně hodně dlouho.....

11 01.08.2018

Naprosto demonstrativní ukázka spisovatelského umu!!! Knížku jsem ani nestačil uložit do sekce" Právě čtené" a už ji mám sfouknutou. Nešlo od toho odejít, ani na pivo... Coben rozehrál další napínavou a dechberoucí story a dle mého názoru opět překonal sám sebe. Nápad předložit příběh v přítomném čase mi nejdřív příliš nevoněl, až teprve po pár stránkách mi došlo, jak geniální plán to je, protože sugestivně vnucuje pocit napětí a akčnosti. Zkrátka: Coben je borec a alespoň pro mě je teď nekorunovaným králem thrillerů, na jehož další pecky se strašně těším.

18 30.07.2018

Centryfuga hadr. Tam po třech minutách slezete a v nejhorším se poblejete, ovšem tohle je úplně jiná jízda...tady se Vám slézt nechce, vlastně ani nemůžete...je to doslova návykové a přitom se Vám chce blít celou dobu (myšleno v nadsázce). Takhle báječné čtení bych snad nařizoval povinně, protože to je opravdu kumšt. Stará (dobrá) parta pohromadě, stejnej styl....cigára, žrádlo, tuny chlastu a úchylnej vrah. A Vy... Může se to týkat kohokoli z nás. A co když je to pravda? Brrr... Neskutečná paráda!!!!!!!

25 25.07.2018

Jedno z pravidel pátera Knoxe zní: "K rozuzlení nesmí detektivovi pomoci náhoda, ani nesmí být vedený nevysvětlitelnou intuicí..." Není asi potřeba dále podotknout, že tady to Bryndza (dle mého trošku ke škodě) porušil, neboť zatímco Vás celou dobu vodí a nabízí k podezírání různé osoby, na konci jednoduše prstem ukáže na někoho, o kom by jste to nejspíš neřekli, aby jste byli "šokováni"...navíc i bez toho, aby to nějak smysluplně pospojoval a vysvětlil vrahovy pohnutky...prostě z něj jen udělá sadistu. A Erika na to zkrátka "jen tak" přijde.... Navíc mi fakt vadí ta autorova podprahová sdělení, ona kázání, podsouvání..... Byť se knížka četla skvěle, jednu hvězdu za trest uberu. Ale myslím si, že autor to na rozdíl od mnoha jiných v knize přežije.....

22 17.07.2018

Tahle knížka si to se mnou fakt vyžrala, pořád jsem jí odkládal a začítal se do jiných, na které jsem měl větší chuť. Tudíž když jsem jí dneska popadl do rukou a zapřísahal se u Croma, že už jí musím dočíst, že je to ostuda a že mě to brzdí a podobně, už jsem naprosto zapomněl, kdo je s kým, kdo proti komu, kdo s kým obcuje, kdo koho popraví a obětuje, takže jsem těch posledních padesát stránek četl, aniž bych absolutně věděl,která bije. Je to moje chyba, moje ostuda, kaju se, sypu si popel na hlavu...ale to je tak jediné, co s tím můžu teď dělat. Hodnocení bude naprosto nefér, dám průměrné tři, dát cokoli jiného by bylo pokrytectví..... přestože vím, že si to knížka naprosto nezaslouží. Juraji, moc se omlouvám a už se to nestane.

10 13.06.2018

Moje druhé dobrodružství Eriky Fosterové, a sdíleno se stejným nadšením jako to první (Temné hlubiny). Bryndza psát umí, to bezesporu. Vtáhne Vás velmi lehce do děje, jako by jste sami byli tam, kde se příběh odehrává, jako kdyby jste pátrání prožívali spolu s týmem Eriky, někde bokem, nebo nad nimi, neviditelní jako duch, ale byli prostě při tom.. Zde se i dost výrazně dotýká ožehavých témat dnešní doby....migrace, sociálních sítí, lidské sexuality a jiných. Navíc typologicky je čtení dost osvěžující, protože celou dobu víte, kdo je vrah, a jen sledujete, jak se vše vyvine. Knížka perfektní, čtená na jeden zátah, baví. Co víc si přát?

20 30.04.2018

Moje první "rande" s Mistrem. Neskončilo chladným podáním ruky a rozloučením, ale ani divokou muchlovačkou, při které si hned napoprvé slibujete lásku na celý život. A přitom to byla až téměř do konce tak suverénní jízda, že jsem si přál, ať nikdy neskončí. Skončila....s vyčítavými pohledy před sebe, byť pořád převládaly pocity uspokojení. Problémem podobných knih (subjektivní pocit) je to, že když je něco podobná paráda po celou dobu čtení, modlíte se, aby se to nepokazilo, aby to vydrželo až do konce......Pak ovšem, aby byla kniha "šokující", dojde k nějakému zvratu či zvratům, které mnohdy dovedou vyvolat spíš rozpaky a zklamání. Neříkám, že to Nesbo podělal, ovšem rozuzlení mohlo být fakt prostě lepší. Jasně, dám pět, ale.......

23 11.04.2018

Nevím, jestli jsem kdy četl mnoho lepších knížek, pokud tedy vůbec nějakou. Doslova se mnou tento briliant srostl, dokonce tak, že jsem zapoměl i na jídlo, což je tedy v mém případě skutečně co říct!!! Pětset stránek za den, to se mi snad nikdy nestalo. Naprosto omračujícím způsobem uchvacující čtení, díky kterému máte pocit, že život je krásný, protože Vám přináší možnost číst takové skvosty. Samozřejmě, vše je nutno brát lehce s nadhledem......některé pasáže možná vyvolají shovívavý úsměv, u některých přimhouříte nevěřícně oko a možná nalistujete pár stránek zpět, aby jste se ujistili, že jste se nepřehlédli....ale pokud jde o to se knihou bavit, být příjemně napjatý, nedýchat vzrušením, cítit mrazení v zádech a podobně, tato kniha Vám to splní beze zbytku. Kolik dáme hvězd? No pět, samozřejmě....a i to je málo!!!!

25 01.03.2018

"Kdyby psal počítač knihy, psal by je jako Dan Brown!" Tento výrok jednoho uznávaného českého knižního kritika nutno tesat do kamene, na Browna sedí jako pověstný zadek na hrnec. Největší devizu knihy, její čtivost, sráží až neúnosné množství informací.....kolikrát se dá skoro zapomenout, o čem kniha vlastně je, neboť téměř na každém kroku hlavních postav se něco vysvětluje, něco ozřejmuje, případně nad něčím alespoň dlouze rozplývá. Navíc je čtenář nucen k pocitu, že ony vsuvky (kterých je ovšem po sečtení víc jak půlka děje) jsou zde hlavně proto, že se to od Browna očekává. Kniha je tak spíše z půlky encyklopedie, a když ještě čtenář není přesvědčen o pravdivosti fakt, která čte, nutně se potom u těchto pasáží tak trošku nudí. A ještě jedna věc v mých očích sráží knihu do průměru.....hrdinové jiných autorů jako Robert Hunter, Erika Fosterová, Harry Hole a jiní pracují povětšinou jako policisté, vyšetřovatelé nebo vykonávají činnost přímo předurčující k tomu, že "prožijí" nějaký příběh.......chytání vraha, pátrání po zločincích a podobně. Ovšem Langdon je "obyčejný" harvardský profesor, který pokud si o sobě nemyslí, že je prokletý, musí být nutně obrněn hroší kůží, neboť s trochou nadsázky se dá říct, že kam šlápne, tam sedm let tráva neroste. Vždyť už pátou knihu po sobě se nachomýtne k něčemu, při čem nejenže mu jde o život, ale hrozí i "odhalení nevídaného spiknutí s dalekosáhlými následky pro lidstvo." Nevím, nevím, možná by to chtělo příště už změnu, pane Browne.

21 27.02.2018