Ramondia1
komentáře u knih
Dětské zoubky
Zoje Stage
Ze začátku čtení nebylo nic moc, ale, jak se naschvály toho malého psychopatického zmetka Hanny postupně začaly měnit na skutečně promyšleně agresívní útoky s cílem zlikvidovat nenáviděnou matku, nemohla jsem se od knihy odtrhnout. Konec mi takhle stačil, nepotřebuju pokračování, je jasné, jak by se příběh vyvíjel dál.
Každopádně ani jeden z členů rodiny mi nebyl sympatický. Perfekcionistická, ale přitom psychicky labilní matka je naprosto závislá na svém slabošském manželovi (mimochodem popis jejich erotických hrátek mi vyvolával žaludeční nevolnost), o tom malém zákeřném zmetkovi raději ani nemluvím.
I když celý příběh není úplně uvěřitelný, četl se dobře a mrazí mě při představě, že bych tyto lidi měla třeba jenom za sousedy.
Běsa
Dita Táborská
Ze začátku mi trvalo, než jsem se do knihy začetla. Úvod knihy, popisující zájem/nezájem otce o své dcery nebo bizarní citový vztah matky Majky se svým kolegou, byl trochu nudný ..... zvrat nastal v momentě, kdy jedna z dcer odjela za otcem na Slovensko. Věrohodně byl popsány prapodivné podnikatelské aktivity některých lidí v devadesátých letech i těžký život na Ukrajině. Propletenec osudů jednotlivých postav, už byl, pravda, trochu překombinovaný. Ale závěrečná zpověď drogově závislé ženy neměla chybu, naprosto výstižně popsala myšlenkové pochody závislých lidí.
Líbilo, dávám plný počet.
Rekonstrukce
Viktorie Hanišová
Přestože jsem si tu přečetla dost kritických recenzí, obsah knihy mě zaujal a rozhodla jsem si ji přečíst. Není to žádný literární skvost, ale příběh je rozhodně uvěřitelný a pochopitelný. Jediné, co mě trochu zaráželo, bylo to, že se Eliška popisuje jako zakřiknuté dítě, vychovávané, nebo spíš ignorované podívínskou a samotářskou tetou, přesto po překročení dospělosti a náhlé smrti tety vykročila najednou do života jako suverénní slečna a užívala si bezstarostného mládí.
Každopádně pozdější nástup psychických obtíží, způsobených dílem genů a dílem její urputné snahy dopátrat se pravdy, byl celkem předvídatelný. A že jsme se nedověděli motiv počinu její matky? Tak to v životě chodí, činy psychicky nemocných lidí prostě logické vysvětlení nemají. A že má příběh otevřený konec? To je naprosto reálné, psychická onemocnění jsou během na dlouhou trať s nejistým cílem. Nebo tu někdo čekal, že příběh skončí tím, že se vzali, milovali, měli kupu dětí a žili šťastně až do smrti?
Tiché roky
Alena Mornštajnová
Kdysi dávno, to už je asi 20 let, jsem se náhodou potkala s jedním starým pánem,kterému do devadesátých narozenin mnoho nechybělo. Měl povídavou náladu, vyprávěl zážitky ze svých mladých let a utkvěla mi v paměti jedna věta: Pamatujte si, že slušnost mezi lidmi v tomto státě zničila nacistická okupace a následný komunistický režim. Tenkrát jsem uznala že na jeho tvrzení něco je.
Když jsem začala číst tuto knihu, tak kromě Bohdany a Martina mi nikdo nebyl sympatický. Všichni ostatní se jevili jako prospěcháři, bezpáteřníci, kariéristé, Blanka jako rozmazlený smrad. Ale v průběhu čtení knihy jsem si vzpomněla na slova onoho starého moudrého pána a jeho slova v mé mysli nabyla konkrétního významu. Ano. Relativně slušné lidi, plné ideálů a očekávání, semlela špatná doba. Ale pan Svatopluk svině bohužel byl, když autorka popisovala, jak manipuloval s lidmi prostřednictvím svého vysokého postavení, svrběly mě ruce. Knihu jsem přečetla během dnešního odpoledne a přímo volá po druhém dílu.
Shledání v Barsaloi
Corinne Hofmann
Nakonec celý příběh Bílé Masajky dopadl, jak nejlépe mohl, Corinne s dcerou žijí v Evropě v civilizaci a Lketinga se svojí rodinou v Africe, každý v prostředí, které je jim blízké a vztahy nejsou poznamenány žádnou záští, všichni spolu vycházejí ke spokojenosti všech, až to vypadá všechno moc idealistické. Ale asi to tak je a je to jedině dobře.
Zpátky z Afriky
Corinne Hofmann
Fajn čtení, byla jsem zvědavá, jak hrdinka s dcerou zvládly návrat do Evropy. Asi to nebylo jednoduché, ale Corinne díky své životaschopnosti, energii a společenské extrovertní povaze, všechno zvládla, hlavně taky díky podpoře své maminky a jejího přítele.
Je fakt, že kdyby Corinne byla ušlápnutá hodná holka, šedá myška, tak by podobný příběh neprožila a neměla by se ani z čeho zotavovat. Je to žena, která má ráda výzvy, viz. výstup na Kilimandžáro, já takový dobrodruh nejsem, ale každému, co jeho jest, nebýt lidí, jako je Corinne, nevznikaly by knihy s tak zajímavými příběhy.
Hana
Alena Mornštajnová
Kniha věrohodně popisuje smutnou dobu nacistické okupace tehdejšího Československa, poválečné období a stejně neslavná následná padesátá léta. Ani jedno toto období příliš nepřálo lásce k bližnímu a hezkým vztahům k rodině a přátelům. Ale přesto, přes všechny hrůzy, které hlavní hrdinky během svého poměrně krátkého života musely prožít a přes rozdílnost věku i povahy, si nakonec k sobě našly cestu a ze závěru knihy cítím smíření a naději. Skvělá kniha.
Z lásky k dítěti
Betty Mahmoody
Kniha už mě tolik nechytla jako "Bez dcerky neodejdu", ale každopádně zajímavé příběhy o tom, že každé manželství a rodičovství s cizím státním příslušníkem, byť vypadá zpočátku idylicky, se může změnit v peklo v podobě skutečnosti, že jeden z rodičů už možná svoje děti nikdy neuvidí.
Sonáta pro Zrzku
Vojtěch Vacke
Oblíbená kniha mého dětství, někdy se k ní s nostalgií vracím.
Abych přežila
Yeonmi Park
Zajímavé čtení. Až mi přišlo neuvěřitelné, jak si hrdinka dokázala poradit ve složitých situacích, přes svůj útlý věk a formování režimem, v němž nebyl prostor pro vlastní názor. Ale vlastně už samotný název knihy a pak dovětek v závěru vše vysvětluje: abych přežila. Vlastně neměly s matkou a sestrou jinou možnost, ony vlastně neutíkaly za něčím lepším, ale utíkaly před hrůzami.
Buďme rádi, že žijeme v tom našem Kocourkově.
Fotografování
neznámý - neuveden
Výborná příručka, hlavně pro začínající fotografy. Vše popsáno názorně, pochopitelné i pro fotografy méně technicky zdatné, názorné ukázky.
To prší moře
Radka Třeštíková
Některé situace mi přišly dost vyhrocené a neuvěřitelné, nicméně - jakmile prožije člověk rozhárané a neuspořádané dětství, je magnetem na další prů.ery v dospělosti, vidím to dnes a denně. Kniha se mi četla dobře.
Pláč v poušti
Warda Saillo
Velmi čtivá, ale bohužel také velmi smutná kniha. Autorka má můj obdiv za její odvahu a sílu, díky které dokázala svému osudu aspoň částečně vzdorovat, bohužel, ale takových žen je v islámských zemích málo, protože jsou vychovávány k naprosté poslušnosti.
Potok stínů
Joy Fielding
Čtivé, zajímavý příběh, ale vyprávění poněkud překombinované, jak už tady někdo psal, moc postav, z nichž některé neměly na příběh žádný vliv a i moc obětí. Ale celkem se mi kniha líbila, nemůže být vždy všechno stoprocentní.
Duše v labyrintu
Lenka Teremová
Kniha na jeden večer, četla se dobře, i když žádná bomba to zase nebyla. Ale myslím, že tak nějak to u schizofreniků chodí, nejdříve takové ty náznaky rozpolcenosti osobnosti: v jednom okamžiku se citlivá žena mávnutím proutku mění v mrchu, která touží ublížit a naopak. Spouštěčem pro plné propuknutí nemoci se stal pravděpodobně původně pracovní pobyt v psychiatrické léčebně.
Spolubydlící
John Lutz
Příběh není špatný, ale některé momenty byly chtěly trochu více rozvinout, například bych očekávala, že motiv řádění pomatené Hedry tam bude trochu více rozebrán.
Třicátníci na odstřel
Luděk Stínil
Knížka na jeden večer, napsaná dobrým stylem, jazykem normálních lidí, proto se dobře četla, ale jak píší čtenáři přede mnou, moc překombinované.
Manželky na odpis
Simona Monyová (p)
Příběh o třech ženách s naprosto rozdílným životním osudem, ale jedno mají společné: ani jedna není šťastná. Kniha se četla jedním dechem, líbila se mi, ale bohužel, tak jako všechny knihy Simony Monyové, je plná sarkasmu a negativismu. Chápu proč, když znám její osud. :-(