Radimka komentáře u knih
Tak tohle mě moc nechytlo. Naopak jsem přemýšlela, jestli neodložit, pletly se mi postavy, nechápala jsem souvislosti. Ke konci už to bylo lepší, ale vlastně už teď ani nevím, jak to dopadlo.
Uff, to to bylo zpomalený, ale na druhou stranu kvalitně napsaný. O čtyřech sestrách, o životě v Japonsku a hlavně o namlouvání. 500 stran se nic nedělo, ale na konci jsem byla v úplným nervu, jestli kuňku provdají nebo ne.
Mám ráda knížky paní Váňový, tady mi ten menší fracek nebyl vůbec sympatický.
Ze začátku zajímavá zápletka, ale pak trochu divný. Dobře se to ale četlo, je jasný, že autor ví, na co čtenáře přitáhnout, ale nějak jsem mu to nevěřila. Škoda, určitě to mohlo být lepší.
Poslouchala jsem na ČR a byla jsem nadšená. Přesně to mám ráda - pomalé, milé, prožité a nakonec smutné. Pak jsem si koupila knížku, stojí za to.
Bavilo mě to. Japonci jsou divný národ a divný byl i příběh. Trochu o tom, že když je někdo v nesprávnou dobu na nesprávným místě, na průšvih je zaděláno. Nejdřív trochu mysterie, ale pak se všechno vysvětlilo.
Zdá se, že se skoro všichni v jednu dobu začali realizovat na událostech let 50tých - viz Žítkovské bohyně. Na jihu Čech měli zase sedláky. No nějak mi to nesedlo.
Taková slohová práce o životě kočky a její paničky. A na křídovém papíře.
Tak to mě bavilo, vůbec jsem se nenudila. Román v několika časových rovinách a vyprávěný několika postavami. Dost erotiky, dost krve, ale fajn.
Tak, jak se mi Selský baroko nelíbilo, z Rybí krve jsem zůstala s otevřenou pusou. Už to, že autor píše v er formě, mě dost překvapilo a vůbec to nevadilo. Příběh o vysídlování vesnic kvůli stavbě Temelína byl neskutečnej. Vyprávění na mě působilo tak sugestivně, že jsem z toho byla v nervu, jako by se mě to osobně týkalo. Až tady mi došlo, jaká to musí být hrůza a jak strašně to ovlivnovalo a likvidovalo životy mladých i starých. Fakt pecka.
Takový krátký, nesouvislý povídání. Nic mi to nedalo a ani mě to moc nebavilo .
Koupila jsem si ji v antikvariátě, po té co jsem byla nadšená ze Svobody. Tady se mi ukázalo, jak je důležitý rozpoložení, v jakým jsme, když něco čteme. Nejdřív jsem ji odložila, nemohla jsem se soustředit a připadalo mi to náročný. Po druhý super.
Knížku si pamatuju hlavně díky Renčovu filmu a skvělý Simoně Stašový, díky který je film daleko lepší než kniha. Je to takový lehký oddechový čtení.
Vlastně si nejsem jistá, jestli je to ta kniha, co jsem kdysi četla. Ta moje byla o jídle, víně, olivovém oleji a o rekonstrukci provencské usedlosti. Četla jsem ji na dovolené v Provence a dost jsem se bavila, protože v té době jsme byli po rekonstrukci bytu a dost mi to ty problémy připomínalo.
Mám ráda knížky v různých časových rovinách. Rozhodně by stála znovu za přečtení.
Omáčka okolo cvičení nic moc, neustále se opakující slova a myšlenky.
Taková pohádka pro dospělé, nechybí láska, dobrodružství, bitvy, ani Ferda Mravenec v podobě všeuměla, otroka Taity. Ale bylo to čtivé a bavilo mě to. Narozdíl od filmu, ten jsem dala 15 minut a nešlo to.
Velmi vtipné putování s dědou komoušem po Kubě. Slečnu jsem velmi obdivovala, já bych se asi vrátila sama.
Připomínka míst, kde jsme byli v roce 2004 také. Bohužel se za těch dvacet let evidentně vůbec nic nezměnilo. Realita kubánského života, který člověk pozná když cestuje po vlastní ose a netráví dovolenou pouze v luxusním kubánském hotelu.
Mooc jsem se na ni těšila. A první polovina pro mne byla docela zklamání. Druhá polovina - vyprávění maminky - to ale napravila, vše do sebe začalo zapadat. Téma velmi silné, vznik krize a PAKTu tak reálný, až mi z toho bylo zle.
Je s podivem, jak americký autor dokazál tak přesně vystihnout styl ruských spisovatelů a i tíživou atmosféru stalinského předválečného Ruska. Místy hodně ale ne nepříjemně květnatý jazyk, zajímavý příběh archiváře z Lubljanky, pro mne překvapivě dobré.