puczmeloun komentáře u knih

Ještě lepší než první díl. Petr Stančík o trochu víc popustil uzdu svého spisovatelství, hraje si s pražským místopisem (skvělé názvy, i když neznalý historie a detailů místa jsem si musel vyhledat, proč zrovna Mumiový plácek), mystifikační historií a jeho oblíbenými "náhodnými" bizarními postavičkami, a přitom je to stále "přístupné" dětské dobrodrůžo :) Píšu si do seznamu a jsme zvědav, jak na to za pár let bude reagovat už snad dorostlý potomek :)

2 23.10.2021

Třetí kniha ze série "Průvodce městem" a znovu tne do živého. V tomto případě ještě hlouběji, než u mnohokrát opakovaného tématu nacistické okupace a u méně "kontroverzní" (ano, vím, že to zní divně) doby stalinismu. A že je doba poválečná v Brně stále živá, ukazuje i letošní ročník festivalu Meeting Brno (v době četby knihy, tedy v roce 2019), kde se "krysí cihelna" ztvárněná na Moravském náměstí hojně probírala, nebo každoroční připomínka pochodu smrti v opačném směru od Pohořelic do Brna, která stále vyvolává různorodé reakce.

O to důležitější je, že kniha nemluví jen o těch velkých věcech spojených s brněnskými/moravskými Čechy a Němci, ale má v sobě i jinak nenápadné části, které se věnují z koncentračních táborů/exilu vracejícím se židovským podnikatelům a tomu, jak se k nim vznikající poválečný režim zachoval. Příkladem za všechny je Karel Stiassni (voják americké armády) a Hans Tugendhat (účastník pražského povstání), kteří radši Brno opustili. O holokaustu se moc nemluvilo a židé byli často označováni za národně nespolehlivé živly a i když prošli třeba koncentračními tábory, bylo s nimi zacházeno jako s občany druhé kategorie. Nebo třeba jinak neznámé osudy Bondyho rodiny, které bylo věnováno i divadelní představení... Samozřejmě jsou v knize i důležité zmínky o rabování (nejen nuceně) opuštěných domů, jejich zabavování, o tom, jak lidé navrátivší se do Brna nacházeli své domy plné ("pardon, já jsem legionář a já tady už bydlím..."), nebo zmínky o Němcích, kteří byli oficiálně uznaní za dobré občany a přesto je do jejich vlastních bytů nechtěli rozhořčení sousedé pustit. To vše pak doplňují už zmíněné známější věci, jako osud Německého domu (který z historických obrázků známe skoro všichni), pochod smrti, o popravách v dnes nenápadné novogotické tělocvičně v centru města a informace o táborech v Maloměřicích, na Malé Klajdovce nebo Bohunicích.

Knize však trochu ubírá řazení jednotlivých kapitol. Graficky je skvělá stejně jako předchozí díly, bohužel samotný obsah nemá skoro žádný řád (nebo jsem ho nepochopil) a například informace o německých poválečných táborech jsou rozeseté bez ladu a skladu po několika kapitolách ať už přímo nebo nepřímo jim věnovaným.

PS: Je smutné a zároveň zajímavé, jak mají některé brněnské budovy, například velký dům na Orlí, nebo Káznice na Cejlu, svoji kapitolu ve všech třech knihách série. Smutné osudy...

2 27.08.2021

Původní Vzpoura mozků je pro mě klasika a k ní, Galaxii, nebo Malým bohům (viz první Velká kniha komiksů) se rád vracím. Po audioknize jsem tak sáhl s očekáváním. Jistých změn a rozšíření děje jsem si všiml a do nosu mě cvrnkla hlavně zmínka o novodobém letounu Gripen... No a vida, ona je to aktualizovaná rozšířená verze z roku 2013. Což o to, není to špatné a bavil mě hlas Aleše Procházky, ale i přes zajímavé jádro celého příběhu jsem čekal, že ony doplněné části budou v příběhu hrát nějakou zásadnější roli. A ony jsou to opravdu jen "přílepky".

Dvě poznámky místo závěru:
1) Jsou roboti opravdu jen roboti? Cloumají jimi emoce, bojí se, nelogicky mění rozhodnutí, mají jasnou iniciativu i proti svému naprogramování... Ale pak podle lidí nejsou dostatečně "lidští" a tedy inovativní?
2) V celé knížce je nějak moc náhod (nejen ve smyslu deus ex machina), které to trochu kazí. Zrovna "když", tak "něco"... V komiksu to šlo brát jako zjednodušení rozkouskovaného děje do jednotlivých panelů, tady na sebe ale děj přímo navazuje a ony "náhody" jsou nepřehlédnutelné...

2 27.08.2021

První vydání jsem si z lásky k městu a zdejším "kauzám" pořídil, včetně tehdy zalepované "kontroverzní" části (i s onou nálepkou ;-). Druhé už jsem dostal. A dnes se konečně naskytl čas, podívat se průvodci pořádně na zoubek. Je super, že něco takového v Brně vzniklo, jen bohužel často forma převažuje nad obsahem. Už to, že jde o dvojjazyčné (nikoli jen české a samostatné anglické) vydání, zmenšuje možnost obsahu na půlku. A například fotografie pak u některých kapitol vyloženě chybí (architektura...).

Co je pak výsledkem? V zajímavé části o brněnské periferii se ve výsledku dozvíme jen o pár místech, další nejsou ani zmíněná (např. Kamenka a Písečník vs. Šanghaj a Černovičky). Průmyslová minulost je smutná kapitola, která i přes jméno autorky (Tučková) už moc na nic neukazuje (zbourané budovy...), přitom pořád nějaké i předělané pozůstatky jsou... (A ty se objevují třeba u části street art). Podivuhodná je i kapitola o hřbitovech, kde se opakují informace a hlavně první stránka této části mnoho neodpovídá mapě (Kounicova někde za Jakubem atd., stejně jako fotka kostnice u Tomáška...). Naopak super je část věnovaná přírodě (zmíněny Lamy, Stránská skála - vápenec, ne jíl! -, Holedná atd., o Zoo ale průvodce mlčí). Zábavná (i když divnou češtinou napsaná) je ona "kontroverzní" kapitola věnovaná brněnskému okolí, která je nově doplněna o vcelku "nudnou" část napsanou místními (a která bohužel graficky i stylem psaní neodpovídá zbytku). Znovu je to ale strašně malý výčet, na to, co v okolí Brna opravdu je... No a k tomu všemu si můžete přidat části věnované nočnímu životu nebo trhům a antikvariátům. Vcelku zajímavě pojaté.

Takže: Je to originální, ukazuje to turistům jiný pohled na Brno, spousty míst, která znají jen místní. Ale, je to zároveň kniha, kde je obsah omezen formou a někdy je až nepřehledné zjistit, co vlastně chce průvodce na tom kterém místě ukázat. Chybí fotografie, popisek je obecný a na mapě je odkaz ukazován divně. Jde pak o historii zmizelého? Nebo je na místě něco existujícího? Místní ví, turista tápe...

2 18.06.2021

Oblíbená kniha mých rodičů a dle doslovu Michaela Žantovského vlastně celé jedné generace. Současnému čtenáři už ale musí připadat notně zestárlá a styl humoru řádně fousatý. Když jsem dumal nad tím, co mi to připomíná, tak snad jen dvoustránková rozvinutí situací, které dnes zpodobňují různé internetové obrázkové memy. Ne však ty cíleně vtipné, ale spíše popisující životní momenty oním znejisťujícím absurdním trapnějším stylem. Ať už jde o banky, sběratelství, vztahy, rodinné potíže, různé typy literatury (detektivky, dobrodružství...) či otravnosti lidí. A zároveň s tím, že je na knize vidět víc než 100 let od vydání (a desítky let od překladu). Ženy až na druhém místě, sluhové a komorníci, celuloidové límečky, sv. Mikuláš místo Santy či Spojené státy severoamerické. Nezměnilo se naopak jediné, že "dnes existují jenom dvě témata schopná zaujmout široké obecenstvo, totiž vražda a sex".

2 29.05.2021

Bylo by to opravdu stylové zakončení celé série - takový povedený bonus k úvodní trojici, který nejen že přidává jedno úplně nové téma, ale taky odkazuje na knihy o robotech stejného autora a tím propojuje svůj vyprávěcí vesmír. Nebýt tedy toho cliffhangeru na konci, který bohužel (a skoro až zbytečně) odkazuje na nejméně povedenou knihu celé série.

2 30.04.2021

Oproti předchozím dílům vlastně jen myšlenkové, dokončující, plné dlouhých monologů, dialogů a dalších (delších) rozhovorů. Pokud se něco stane, tak velmi rychle a často jen v pozadí. Opravdu zajímavé je tak pouze zakončení první a druhé poloviny knihy. Dává to smysl pouze jako doplnění celé série Nadace, samostatně stojící by kniha byla velmi slabá.

2 30.04.2021

První polovina knihy je silnější, víc mě bavily tamní zvraty a psychohistorické nápady. Ta druhá - mezkovská - už byla strašlivě upovídaná, a protože jsem před mnoha lety knihu četl, už jsem věděl onu hlavní pointu. Přesto mě Nadace a Říše bavila a vrhám se na další pokračování.

2 30.04.2021

První Sherlock, a tak ho taky musím brát. Je škoda, že jsou obě tematické části - Londýn vs. Utah - striktně oddělené a detektivní část příběhu čtenáři prakticky nedává možnost spekulovat nad vrahem i jeho motivy. Vše je odhaleno ve vloženém příběhu z Divokého západu a závěr knihy navracející čtenáře do Anglie jen shrnuje specifický detektivní přístup. Části atmosféry a principů vyprávění, které velmi dobře fungovaly v Psu baskervillském, se tady bohužel nedostává. Spíše než detektivkou je tak Studie v šarlatové představením Sherlocka Holmese, jeho metod i postav ho obklopujících a zároveň zajímavým nahlédnutím do tehdejší představy o mormonech, jejich utažské historii a "nepěkných" praktikách.

2 23.04.2021

Kingovo "To" pro začátečníky. Včetně smrtí, podivných událostí, trochou nadpřirozena, společenských problémů, dětské klučičí party (s jednou zrzavou dívkou, Eddiem i Mikem) bojující se staršími kluky i základního rozdělení knihy do dvou časových linií. Jenže bez nějaké větší hloubky (ostatně +- 1000 vs. 300 stránek) zabředávání do společenských problémů (ve kterém se King vyžíval až patologicky), horroru, hnusu a nadpřirozena. Kniha je tak na detektivní thriller docela pohodovým odpočinkovým čtivem (resp. pro mě poslechem audioknihy velmi dobře načtené Vasilem Fridrichem), které jen občas naruší pasáže mysteriózna, hnusu či "Old Man Yells At Cloud", jak je ta současnost špatná a jakou záchranou je alkohol.

Pokud jde o (pro mě) základní princip detektivek, tedy pokusit se odhadnout, kdo za co může, ještě než to odhalí autor/ka, u Kříďáka to bohužel moc nefunguje. Kniha do nějakých svých 3/4 cíleně vynechává prakticky všechny náznaky, pak se najednou protrhne hráz a dramatické zvraty na konci kapitol (cliffhangery) se střídají jeden za druhým. Potěšila mě každopádně úplně poslední kapitola, já si říkal, že na to dojít musí :)

2 19.03.2021

Cestopis, který vlastně cestopisem úplně není. Jasně, za víc než měsíc prosvištíme s autorkou a "Mistrem GPS" nějakých 7000 kilometrů Čínou (Tibetem a na konci i Hongkongem), spíše než o atrakcích je to ale o "kombinaci bezemočního dezorientovaného jedince s užvaněnou hysterkou", která "zkrátka nefunguje" (slova autorky). Pokud vás tak baví Ladislav Zibura a jeho sebekritický pro škodolibého čtenáře zábavný styl, tady si zase užijete nekonečné pasáže dvou v Číně ztracených lidí, kteří se nedokáží domluvit nejen s neanglicky mluvícími Číňany, ale ani společným jazykem mezi sebou. Natož, aby pak např. v Pekingu dokázali najít Zakázané město (největší palácový komplex na světě!).

...a ano, dočkáte se i povídání o tibetských klášterech, čínských skalních atrakcích plných schodů a výhledů, přeplněném Hongkongu, známé Terakotové armádě či tradiční architektuře, i těmito částmi se ale prolínají příběhy místních lidí, jejich životě, přátelství, vztazích apod. Je to spíš takový člověkopis v kulisách komunistické Číny. Zábavný a čtivě napsaný.

Poznámka 1: Opravdu by mě zajímalo, jak celý měsíc vnímal onen tajemný "Mistr GPS" a zda se k němu kniha (někdy možná až zlá, ale chápu) dostane. Jestli ale mohu věřit autorce, pak asi úplně bez emocí.
Poznámka 2: Hlavní zápletka založená na podivuhodně nefungující GPS je fascinující už jen v tom, že ten, kdo má s tímto typem navigace nějaké zkušenosti, ví (nebo se při přípravě dozví), že - a teď pozor na spoiler - Čína cíleně proti přesným mapám bojuje (viz článek "Restrictions on geographic data in China" na Wiki) a např. v Mapách Google dodnes nesedí mapa se satelitem. Ale že by byl ten rozdíl celý kilometr? Nu, to už o uživateli něco opravdu vypovídá.

2 26.02.2021

Čekal jsem nějaké brněnské storky v hantecu, ale ony jsou to ze začátku hlavně "přeložené" klasické pohádky a pověsti... Samozřejmě řádně okořeněné támhle vtípky (a že jsou tedy některé řádně fousaté a "fotrovské"), tadyhle sprosťačinkami, sem tam brněnskými specifiky, aktuálními i historickými narážkami (např. PŠM bych v hantecu hledal marně, že) a někdy jiným či uříznutým koncem. Jo, a na ty storky nakonec taky došlo, včetně vtípků směřovaných na horoskop, či "Šipály, co fofrovaly betálným švunkem". Někdy to byl ale fakt betelné lochec :D Na to, že jde vždycky o hodně krátké kousky, dvě tři stránky a je konec...

A čtení? Záleželo příběh od příběhu. A taky na tom, jak se autor nechal unést vodami hantecu. Někdy se to četlo v pohodě, někde zas každá druhá věta nabízela nějaké neznámé slovo*. Na jednu stranu mě překvapilo, kolik slov z hantecu vlastně pořád každodenně používám a ani se nad nimi nepozastavím. Na tu druhou je pak fascinující, že pro spoustu věcí očividně hantec slova nemá, ale pro některá jich má jak Eskymáci pro sníh. Když už jsme u toho, a abychom v češtině nemluvili sprostě, pro příklad zvolím hlavu: bedna, budka, dózna, dyňa, gebeňa, glocna, kedlábka, kefa, lebeňa, makovica, ringla, řepa, škopek, štricla... No a pak chceš říct sníh nebo sněhulák a "seš v gebišu".

* S tím, že někdy ani internet nepomohl. Kurňa, to neexistuje pořádný slovník hantecu? Co toto je! Dvojjazyčné vydání by tak ani pro rodilého Brňáka nebylo sem tam od věci...

2 25.02.2021

Adams tedy nabízí opravdu šílené jízdy... Při čtení nejde nemyslet na Pratchetta, jeho styl psaní a nedostižné dílo Dobrá znamení, DTČSD je ale přímočařejší, s menším množstvím odboček i postav, zato ale přidává sci-fi detektivní zápletku. Taktéž oproti předchozí Holistické detektivní kanceláři tady nedostaneme na konci všespojující moment, nekončící proud všelikerých scének je ale více než dostačující - mezi nimi je nutné zmínit boj o ledničku, trampoty s orlem, speciální kliniku, získání kafe i knihy (a jinde zase novin), přechytračení opraváře aut atd. atp. Do toho severští bohové, britské kulisy a hlavně holistický způsob vyšetřování. Po dočtení pravda několik nejasností zůstává, jindy tak pomocný internet mlčí (resp. nabízí jen další otázky) a spokojím se tak s několika zajímavými teoriemi ("Hoši od soudu se na ně mrkli, zauvažovali o hlavních bodech a řešení se jim zalíbilo. Bylo jednoduché, nepravděpodobné a přesně takové, jaké kápne do noty koronerovi, který rád jezdí na dovolenou do Marbelly stejně jako oni."), ale že je mezi postavami Loki mi už nikdo nevezme - vždyť přeci umí měnit svou podobu, že...

2 02.02.2021

Holistická detektivní kancelář pro ty, kterým Adams přijde moc prdlý? Nebo naopak? Je fiktivní náboženství bokononismus, spojené s atomovou bombou, vymyšleným karibským ostrovem a fiktivním vynálezem nebezpečného typu ledu nějak rozdílné od detektivky s mimozemšťanem, robotem a neviditelným duchem? Nebo od Anglie, kde "řádí" severští bohové? Snad mi i přijde, že je Adams dokonce systematičtější a pochopitelnější...

Pro mě je Kolíbka každopádně druhou Vonnegutovou knihou, kterou zkouším a znova jsem překvapen, že to celé nějak moc nedává smysl. Asi rozumím jiným čtenářem, proč jim to přijde zajímavé, já ale tento styl psaní opravdu nemusím. A stejně jako u Jatek č. 5 je použito klišé, které opravdu nemám rád - píšu knihu, tak napíšu o tom, že píšu knihu. Ach jo...

Na druhou stranu jsem rád, že jsem se u Kolíbky prokousal až do konce, který je pro mě odměnou. Takováto zakončení já rád. Nádherně absurdně, krásně dystopicky...

2 02.02.2021

Pratchettův humor, originální příběhy a hlas Kantůrka. Co víc si milovník Zeměplochy může přát... A i když už po minimálně dvou přečteních a jednom poslechu před několika lety znám už pointy mnoha z narážek a vtípků, stejně mě to pořád baví. Krása :)

2 22.01.2021

Bizarní, to je první slovo, které mě po přečtení této knihy napadá. Na jednu stranu velice naivní fantasy složka, která se ani nesnaží o nějakou hloubku (prostě to tak je) a očividně tak směřuje na mladší čtenáře, na tu druhou podivuhodné (často několikastránkové) pasáže věnované např. prvotnímu hříchu i elementárním částicím, výhodám absence představivosti, nebo platu nájemného pilota. A do toho hlavní postava, dvanáctiletá dívka, zkouší alkohol a ukazuje výhody lhaní. Vše se navíc odehrává ve světě, kde očividně převážilo protestanství, zrušilo se papežství a světu dominuje teokracie Magisteria. Vůbec si nejsem jistý, co si z toho má čtenář odnést a na jakou věkovou kategorii je vůbec Zlatý kompas směřován...

Uznávám, že jako první jsem viděl stejnojmenný seriál, kde mě zaujaly některé nedořešené věci – především právě ona "alternativní realita" Magisteria. Kniha ale mnoho podrobností nedodává, jen se sem tam zmíní o Tatarech a přidává vysvětlující odstavec o zrušení papežství. Naopak seriál uhlazuje ony nejbizarnější části a hlavní hrdinku dělá docela snesitelnou. Mnoho se to nestává, ale tady mě více zajímá, jak dopadne seriál, než abych pokračoval dalšími knihami této série. A to jsou některé nápady docela zajímavé.

2 18.01.2021

Po světě se šíří virus, má za sebou desetitisíce obětí, zpočátku se tutlá i bagatelizuje a pak se až pět minut po dvanácté hledá vakcína. Ano, tohle už pěkných pár měsíců slýcháme i v realitě a pro čtení knihy je tak začátek roku 2021 ideální dobou. Rozdíl je však ještě v tom, že nemoc kosí jen muže v produktivním věku a jediná záchrana (do vakcíny) spočívá v ukončení spermatogeneze, ať už chirurgicky nebo chemicky. Spojené státy, očividně nejvíce postižené, tak začínají ovládat ženy, muži jsou pod kontrolou, kastráti (tzv. "Áčka") nebo za odpadlíky a začíná převládat ideologie radikálního feminismu ("muž je utlačovatel a jako takového ho nepotřebujeme") a náboženského boje proti heterosexuálnímu pohlavnímu styku (nemoc spojená s "varlaty" je nábožensky vykládána jako boží trest).

"Mé laborantky se usadí v kruhu a já si sednu mezi ně. Překvapilo je to. Následuje chvilka ostýchavosti a rozpaků. Už nás od sebe neodděluje můj stůl. Navázal jsem s nimi kontakt. A pro ně to je nějaký kontakt! S pohlavním nepřítelem číslo jedna! Se sexistou! S falokratem! S ďábelskou bytostí nižšího řádu! Ale taky si říkám, že možná i trochu přitažlivou, když se musí stýkat pouze s Áčky…"

Základní premisa tak zní opravdu zajímavě, ovšem na knize je vidět stáří (publikováno 1974). Velmi tepe radikální feminismus (ten, co "nenávidí muže") a zároveň chválí silné rozhodné ženy. Jenže ve stejné chvíli je stránku za stránkou celá kniha protkána tím nejpovrchnějším hodnocením žen. Například hned ta první - sekretářka - je třikrát po sobě opakovaně hodnocena jako nepřitažlivá*. Všechny "hrdinky" se kterými musí hlavní představitel "trpět" jsou naopak hodnoceny jako přitažlivé a celé to končí jakýmsi faktickým mnohoženstvím (i když tak trochu jinak...).

"Osamělé ženy – a říkám to s trpkostí, protože nejsou všechny ošklivé. (...) Ona byla, stejně jako ten, s nímž si dopisovala, osobnost zcela mimořádná. Už jenom vzhledem."

Po přečtení knihy Malevil si nemyslím, že je to schválně - ve smyslu koncepčně zajímavě takto na "mužský pohled" poukázat - jen autor už je zkrátka takový. Na druhou stranu se to ale dobře čte a umím si představit, že ve věku okolo 15 let by to byla má oblíbená knížka. Spojení pubertálních představ a sociální dystopie v době, kdy člověka nějaké teze o rovnosti mnoho nezajímají...

Zároveň je proměna společnosti (nejen fyzická, ale hlavně politicko-sociální) až příliš rychlá a radikální, podobně málo uvěřitelná jako v Podvolení nebo podobně (i když o 180 stupňů naopak) zaměřeném Příběhu služebnice. Po malé chvíli už jsou znásilnění odsuzováni ve stylu "oběti se to muselo líbit", nemluvě o trestnosti sexuálních pomůcek apod. Naopak ale oceňuji náhled do mezinárodních vztahů v sobě vymírání můžu, které zněly velmi dobře. Kuba, Gibraltar, Taiwan, to, co tolik chybělo ve Věku supernovy.

Poslední poznámka směřuje k překladu - v knize se objevují velmi pravidelně cizí slova a různá latinská přirovnání a neřekl bych, že se u nás používají nějak pravidelně - dixit, kurtoazie, zkratky jako LIB a HEW (což je mimochodem od roku 1979 již neexistující součást americké vlády a v knize je vysvětlena až někde daleko za půlkou) - která by si zasloužila český ekvivalent, nebo vysvětlení. A je mimochodem fascinující, že ženská jména jsou ve feministické "dystopii" hezky česky přechylována :) Takový jazykový vtípek...

* Pro zajímavost posuďte sami: "Další osoba v místnosti moc místa opravdu nezabere. Žena. Jeden z nich ji, zrovna když jsem vcházel, oslovil jako slečnu Whitovou. Jméno jaksepatří ironické: slečna Whitová není bílá, ale šedivá od hlavy až k patě. Šaty, pleť, vlasy, všechno jako myška. Bez věku a bez přitažlivosti, se sluchátky na uších se otáčí kolem magnetofonu. Budí ve mně dojem, že se sama dobrovolně vyškrtla ze života, jako ostatně lidé v pozadí vždycky.
(...)
Oči mých tří spolubesedníků se současně obrátily k slečně Whitové. Nebyla mladá ani hezká, a tak k sobě zatím jejich pozornost nepřivábila. Pro ně to byla ženská ani mladá, ani stará, vykonávala podřadnou funkci a neznamenala o moc víc než třeba stůl.
(...)
Nežasnu nad tím tichem, ale nad slečnou Whitovou, lépe řečeno nad tím, jak na ni pohlížíme. Diví se, jak se k ní najednou sbíhají všechny ty mužské pohledy. Ne že by si dělala iluze. Padesátnice, šedivá od hlavy k patě, navíc ani náznak toho, že by bývala hezká."

2 09.01.2021

Není to žádná extra čtivá literatura, to mi můžete věřit, celý Standard jsem četl několikrát. Je to užitečná pomůcka a odborný podklad pro praxi i studium v jednom. Kolik užitečného by z něj však mohlo vzejít, to je ještě před námi. Hlavně proto, že oproti Principům tvorby veřejných prostranství je závazný. Ať slouží a nám všem se (nejen) v centru lépe chodí!

1 26.04.2024

Hravější, ruštější, vtipnější, méně nechutné, pěkně rozvrstvené, příjemně různorodé... Původní Den opričníka je nepochybně zajímavá kniha, ale jak se říká: "Dobrého pomálu." Cukrový Kreml je oproti němu méně intenzivní, do paměti méně invazivní, ale o to více šťouravý. Je to sice povídková kniha plná střípků každodenního života této budoucí verze Ruska, ale vše směřuje jedním směrem, jednotlivé postavy jsou v mnoha různých kontextech a společenských vrstvách, ale jednotící linka je jasně viditelná. A teď nemyslím jen onen motiv cukrového Kremlu, který se prolíná celou knihou*. Bavilo mě to, délka je tak akorát...

*Jen škoda, že povídky nebyly propojeny ještě nějak víc. Jako domino, stačily by jen malé drobnůstky...

1 27.03.2024

Krásně ilustrováno, hezky vybraná témata a vše zajímavě v obrazu i textu popropojováno mezi sebou. Bylo to hezké večerní čtení s pidižvíkem, který si to užíval. Jen škoda, že v překladu jsou ony básně trochu prkenné a nějak mi to při čtení úplně nešlo přes pusu. Zároveň mě překvapilo, že text cílený primárně na menší čtenáře doprovází až vědecké shrnutí – ten přechod bych očekával trochu vyváženější.
(+ Škoda oné chybějící kapitoly hned v obsahu.)

1 27.03.2024