Plativa
komentáře u knih
Spát v moři hvězd. Kniha I.
Christopher Paolini
Jako malá jsem horlivě četla od Paoliniho všechny díly Eragona, a proto jsem po této knize sáhla hned s nadšením a plnou zvědavostí. I přesto, že nejsem fanoušek scifi, se mi kniha hrozně líbila, byla velmi čtivá od první stránky, neměla jsem problém se začíst ani u příběhu vydržet, naopak jsem si to musela dávkovat, jinak bych knihu přečetla za pár dnů. Neskutečně detailní popisy nejen technického rázu, nechápu, kde takový rozhled autor bere. No prostě méně než 5 hvězdiček si kniha nezaslouží, dlouho jsem nic takhle skvělého nečetla.
Čeho před smrtí nejvíce litujeme
Bronnie Ware
Líbilo se mi číst životní příběh a zážitky autorky, v mnoha ohledech velice zajímavý náhled do uvažování a psychiky umírajících. Ale konec knihy jsem teda četla s donucením, jen abych knihu dočetla, nervové vyčerpání a deprese autorky chápu, ale bylo to rozepsané do tolika stran, že se to četlo fakt špatně, bylo to jak plácání v bahně. Místy mi některé názory přišly už hodně ezo a měla jsem problém konec knihy vůbec dočíst.
Únosce draků
Ilka Pacovská
Od prvního dílu sága neztrácí na svižnosti a čtivosti, celý příběh Hanky, Sváti a Rafaela mě pohltil, dějová linka ma nečekané zvraty a smyčky. Opravdu poutavé čtení.
Smrt kouzelného džina
Ilka Pacovská
Od prvního dílu se od ságy nemohu odpoutat, nechápu, že to má být kniha pro děti, mně jako dospělé celý příběh hrozně promlouvá do duše.
A lampa ještě hořela
Iva Tajovská
Moje první kniha od této autorky, musela jsem ji v knihkupectví vyhrabat jako jediný tamější výtisk mezi známějšími autory. Ze začátku se na můj vkus příběh zbytečně táhnul, rozjezd nebyl rychlý ale poté mě už jednotlivé postavy strhly do děje. Místy jsem měla chuť hlavní hrdinku kopnout trochu do zadku, aby začala žít svůj život konečně a nebyla jen oběť českých dějin a pohnutek svého okolí. Nakonec smutný příběh končí celkem dobře, i když je celá kniha silně melancholická. Overall hezký příběh.
Panda v nesnázích
Markéta Lukášková
(SPOILER) Tohle je fakt zdařilé dílo! Četla jsem Lososa v kaluži a vůbec mě nenadchnul, autorky prvotina tak se to dá pochopit, ale jsem ráda, že jsem se nenechala odradit, protože do Pandy v nesnázích jsem se začetla a nemohla jsem ji celý den odložit. Ani nevím co se mi líbilo nejvíc, ta vykreslená atmosféra 50. let? Nebo nevšední hlavní postava s vrozenou vadou? Neskutečný psychologický posun Lenky? Nečekané zvraty, že žádná postava neprožívala knižní klišé? Ten Králíček?!?! Prostě boží, Markéto, tohle se ti fakt povedlo, klobouk dolů.
Dalajlamova kočka a umění příst
David Michie
Stejně jako první díl mě i tato další kniha o Rinpoče nebo Svámí (moje nejoblíbenější jména, lepší než Jeska) velmi bavila ale co víc, opět jsem načerpala některé z poznatku budhismu. Moc mě baví, jakým stylem nám autor skrz kočičku a ostatní postavy knihy předává myšlenky a poznatky z duchovního učení budhismu. Velmi nenásilně si tak o tom člověk dokáže udělat představu, i když žije v uspěchaném materialistickém světě. A některé myšlenky může zkusit začít praktikovat ve svém životě a za svou honbou za štěstím.
,,Štěstí je dostavuje jako vedlejší účinek, když se odevzdáme něčemu, co nás přesahuje".
Moc se těším na další příběhy Dalalajmy a jeho kočičky, postav z literární kavárny Sereny, Sida a Sama.
V ovocném sadu
Nikola Scott
(SPOILER) Válka, rodinné tajemství, anglický venkov, to jsou zaručené ingredience pro dobrý román. Bála jsem se, že se bude jednat o velmi červenou knihovnu ale paradoxně romantika je zde opravdu jen okrajově a možná proto mě překvapilo, jak rozsáhle hlavní hrdinka truchlila nad smrtí své sestřenice, ale že zemřel její milenec to si zasloužilo stránku maximálně dvě. Autorka se na konci knihy svěřuje, že jakmile začala psát o ženách z pozemní armády, tak tyto ženy převzali příběh sami a je to cítit, je jím věnována velká část knihy a to mě na tom bavilo nejvíce zároveň by mě neurazilo vědět o životech těchto postav více. Bohužel na konci knihy zbývá dost nezodpovězených otázek, co se tedy stalo s otcem Frankie? A jak dopadl Max? Celkově zajímavý a krásný příběh s napětím a zvraty, mohu doporučit.
Dračí cejch
Ilka Pacovská
Další skvělý příběh v této sérii, musím říct, že mě předchozí díl moc neoslovil, a i když tam zůstalo hodně nezodpovězených otázek, jsem ráda, že tento díl se jim nevěnoval a byl zase o magické škole a dracích a jednorožcích, prostě to, co mají čtenáři rádi. Lídě bylo věnováno hodně prostoru a pochopení, zároveň určitě mluvím za všechny, že to byla krajně nesympatická postava a měl ji někdo za její sobeckost prostě omylem přizabít. Těším se na další díly!
Co vás v dějáku nenaučili
Markéta Lukášková
Knížku jsem začala číst v době, kdy jsem měla naposlouchané související epizody podcastu Příběh, který se opravdu stal a tedy musím přiznat, že spoustu informací jsem už zaslechla z podcastu a nebyly pro mě nové, kniha tyto epizody defacto kopíruje, což není určitě špatně, ale pro posluchače podcastu je kniha lehce nadbytečná. Co musím vyzdvihnout jsou jednotlivé příběhy lidí, kteří tu popisovanou dobu zažili, to bylo velmi přínosné. Celkově je kniha velmi povedená a čtivá a určitě doporučuji přečíst všem pro doplnění si znalostí z hodin dějepisu ze střední (sjednocení horního a dolního Egypta 3000 let před naším letopočtem, ještě teď mi to hraje v hlavě, ale kdo byl Rudolf Slánský jsem fakt nevěděla).
Bubny podzimu
Diana Gabaldon
Dávám 4 hvězdičky z 5 a to protože předchozí díly nasadily laťku vysoko. Byla jsem překvapena že na prvních cca 350 stránkách se vlastně nic neděje kromě všemožných rozhovorů a popisů krajiny a činností. Za to od půlky knihy šlo všechno strmě a velmi rychle z kopce, tahle nesourodost mě na knize asi vadila nejvíce. Obsahově jinak zajímavé a poutavé, jsem taky velký fanoušek Skotska, ale prostředí Severní Karolíny v Americe se mi taky svým způsobem velmi líbilo. Kniha byla vždy mnohonásobně lepší než související série seriálu, ale u tohoto 4. dílu se obávám, že seriál zpracováním lehce knihu předčil. Uvidíme, jak to bude dál, určitě si přečtu i další díly.
Děvčata první republiky
Dita Pepe
Kniha je bohužel už všude vyprodaná, a už další dotisk nebude. Naštěstí se ke mně dostala z druhé ruky z bazaru, moc jsem po ní toužila. A předčila má očekávání! Popisek k hodnocení pěti hvězdičkami je "Přečteno jedním dechem". Ale právě že vůbec, každý příběh jednotlivých žen jsem si vychutnávala a přidělovala postupně, abych jej právě najednou nezhltla. Neskutečné a zároveň obyčejné příběhy žen za minulého století. Fotografie knize dodávají hlubokou atmosféru, celá grafika knihy je parádní. Vypíchnu Hanu Gerzanicovou, kdo tuhle paní nezná, přečtěte si o jejím životě, je to barvitější než hollywoodský scénář!
Jedenáct minut
Paulo Coelho
Coelho opět nezklamal, tenká knížečka a příběh, který se hltavě čte. Pro někoho možná kontroverzní ale to je to, co mě na tom nejvíce baví, autor otevřeně mluví o sexu a některých sexuálních praktikách. Upřímně by mě zajímalo, kde jako muž vzal takový náhled do ženského přemýšlení.Hlavní postava děje se postupně vyvíjí tak jak se vyvíjí příběh a celá pointa, kterou se autor snaží vylíčit se postupně vykresluje. Je to super, víc takových upřímných knih.
Spát v moři hvězd. Kniha II.
Christopher Paolini
Druhý díl byl stejně čtivý jako ten první, i když některé části mi přišly až moc zdlouhavé jako popisy boje atd., ale to je prostě Paolini. Souhlasím, že se zde objevují až moc sentimentální chvíle, ale konec je zase skvělý, dokážu si představit i třetí díl, i když Kira už není ta Kira, jak ji známe z prvního dílu. Opět obdivuju schopnost autorovi rešerše a znalostí technologie, která se pojí s jeho neskutečnou představivostí.
Všechny barvy nebe
Amita Trasi
Tahle kniha mi nedala spát. Neskutečně silný a emotivní příběh, kniha se četla sama i když místy to bylo velmi drsné a surové. Autorka i ta nejtemnější prostředí, kam se nikdy sama určitě nepodívala, popsala bravůrně. Úžasné, doporučuju všem, nedá se nic vytknout.
Vážka v jantaru
Diana Gabaldon
V některých částech knihy jsem měla vážně pocit, že Vážka v jantaru předčí první díl Cizinky. Možná ano, možná ne. Začátek pro mě byl velké rozčarování, až jsem z knihy byla smutná, že příběh musí dopadnou zrovna takto. Ale jak se děj rozvíjel a příběh se vrátil zpět do 18. století, opět jsem celé knize propadla. Potřebuji se nutně podívat do Skotska, už tam plánuji dovolenou. Knize dávám 10/10 a těším se neskutečně na další díl!
Moreplavec
Diana Gabaldon
(SPOILER) Měla jsem strach, jak budu třetí díl pokračovat, ale nebyla jsem zklamaná. Na můj vkus zde bylo hodně bojových akcí a celý konec mi přišel už trochu méně uvěřitelný a docházelo na můj vkus až k moc velkým náhodám, ale na čtivosti knihy to nijak neubralo. Líbila se mi hlavní část knihy, kde je popisován život Claire a Jamieho odděleně po Cullodenu. Opět doporučuji i seriál, dokresluje scény a prostředí z knihy, které jsem si nebyla schopna představit.
Mapa soli a hvězd
Zeyn Joukhadar (p)
(SPOILER) Myslím, že tahle kniha si zaslouží daleko lepší hodnocení, než má. Mně se prolínaní dvou příběhů moc líbilo, ke konci došlo k jejich docela nenápadnému propojení a to mě velmi bavilo. Líbil se se mi styl autorčina psaní, velmi nevšední styl popisu pocitů a nálad, líbilo se mi vykreslení postav příběhu, ke kterým si člověk najde cestu a ke konci knihy má pocit, že je zná a že jsou mu vlastně velmi blízcí. Což bych řekla není pro naší zeměpisnou šířku úplně typické, jedná se o příběh syrské rodiny, a ti nám tu nejsou vykreslováni zrovna pozitivně. Ale příběhem v této knize čtenáři má vlastně dojít, jak jsme všichni lidé stejní, všichni sníme, všichni milujeme, všichni se bojíme a všechny nás umí hnát strach do krajních situací. Mapy, knihy, sůl, písek, cestování, hvězdy, celá kniha má takový magický nádech a mě to velmi oslovilo. Jediné co bych vytkla je takový nijaký rozplácnutý konec knihy hlavně příběhu Ráwijy, ono to vše dopadlo vlastně tak, jak mělo, jen jsem to asi čekala více nabité emocemi...
Dvě hrsti života
Katharina Fuchs
(SPOILER) Příběh dvou žen žijících v Německu na začátku minulého staletí, já vždycky říkám, že si neodkážu představit, co se muselo honit lidem v hlavách, kteří zažili obě dvě světové války, krize a hlad a ještě nástup komunismu. To bych snad nad lidstvem zlomila hůl úpně. Ta touha přežít za každou cenu je cítit i z tohohle románu, osudy dvou žen, které to neměly ani jedná lehké v životě, i když o poznání více si musela vytrpět Anna. Ze začátku jsem vůbec nevěděla co čekat, moc jsem se nemohla ani začíst pořádně, chápu, že kniha měla popisovat bezstarostná dětství obou žen. Ale měla jsem problém si k postavám najít cestu a soucit. Po odjezdu Anny do zbídačeného Berlína, jsem se už hezky začetla a hltala jsem stránky o jejím pracovním životě. Na druhou stranu příběh Charlotty byl kromě zrady od Edith a Lea vlastně nijaký, nedokázala jsem se do ní vcítit, nepochopila jsem, proč si vzala zrovna Ernsta, když tušila, jak to dopadne. Bylo fajn přečíst si příběhy osudu lidí během nacismu, kteří nebyli Židé a jak to celé vnímali. Ella mi byla krajně nesympatická, prostě slizký had, co se sveze na každém režimu, ale nic nevybuduje nic sama nedokáže. Celkově se mi ale kniha líbila, hezky se po pomalém rozjezdu četla a moc jsem byla zvědavá, jak to všechno dopadne. Možná bych na konci knihy některé postavy tak rychle nehodila pod stůl, Carl a Ernst už se nehodili do příběhu tak se s nimi jednou větou autorka rozloučila. Za to dávám hvězdičku dolů a za tu plochost postav na začátku knihy, jinak mohu jen doporučit.
Sama v Tokiu
Marie Machytková
Knihu jsem dostala jako dárek, samotnou by mě nenapadlo si ji koupit, ale musím říct, že mě velmi mile překvapila. Kniha je velmi čtivá a vyprávění rychle plyne, musím říct, že mně se zhmotnění vášně v podobě Plamínka strašně líbilo, a to hlavně proto, že jsem s tím zosobnila a sama chápu, jaké to je, když se do něčeho bezhlavě zblázníte a najednou už pro vás nejsou ty logické a racionální rozhodnutí na prvním místě. "Nejsem doma ani v Japonsku ani v Česku", tak to mi promluvilo do duše. Tento sepsaný životní příběh mě prostě moc bavil až mám trochu pocit, že by to možná vydalo na další díl, kde budu spisovatelce moc přát třeba tu červenou knížečku. :)