petrpospa komentáře u knih

May psát umí, o tom nemůže být pochyb. Tři hvězdy chápejte spíše jako hodnocení v rámci tvorby tohoto autora, ne jako měřítko všech, co kdy nějakou knihu napsali. Úplně nejvíš pro mě stále zůstává Skála a Lewis, dále pak čínská řada a teprve potom Enzo. Možná to bude příběhem ala D. Brown, možná tím, že mi to připomíná Indiana Jonese, který mě kdysi hooodně dávno moc bavil, či dobrodružství se stále dojatým Nicolasem Cagem, na která jsem se naopak nikdo dívat nepřinutil..
A taky mě možná iritují francouzské názvy, které neumím přečíst a připadám si blbě, záběry hořících pneumatik v ulicích nonstop stávkující Paříže, či nastoupený tým francouzské fotbalové reprezentace, kde typicky galského frantíka najdete jen zřídkakdy...
Jsem tedy zaujatý, ale i tak to nebylo úplně marné...

3 14.01.2020

Je to jen komentář, můj osobní názor, žádná recenze a hodnocení... Bourneův příběh me kdysi bavil, dokonce ani filmové zpracování jsem nezavrhl. Jenže to už je dávno, dnes to už to nejsou příběhy pro mne...
Tentokrát říkám kategoricky NE, Ne, NE! Všechno šlo mimo mě, doba, děj, hrdinové, studená válka, FBI, CIA, KGB...
Nebavilo, nebavilo, nebavilo...

01.01.2020

Těžké čtení. A ještě těžší představa, že to byla, a možná ještě je, povinná četba. Nebo aspoň doporučená četba, ať ti naši mladí vidí, proti čemu jsme bojovali. Já to nečetl nijak zvlášť pozorně, ale ani to nebylo nutné, aby mi neuniklo meziřádkové vnímání reálné doby, z které dílo i autor pochází. A úplně stejně, jako jsem neuměl jásat nad pokrokovými autory povinné četby své doby, nejásám ani teď. Jediný rozdíl je v tom, že tenkrát jsme to číst musel a pokud mě to nebavilo, zvolil jsem jiný, rychlejší, snadnější a zábavnější způsob, kterým jsem zjistil, o co jsem to vlastně přišel, respektive nepřišel. Vždycky jsem se bránil a vzpíral autoritářskému přístupu, servilnosti a odevzdanosti, nedělal věci, které se musí, protože si to doba žádá, protože je dělají všichni, protože se to nosí. A snad i díky tomu nesedám na zadek při čtení knih jen proto, že jejich autorem, diktátor, představitel vládnoucí (klidně i jediné) strany, disident či všemimilovanýdemokrat.
...já nejsem nikde organizován a můžu si číst, co chci...Katyni určitě ne

3 26.12.2019

Humoristická detektivka? Netuším, kdo tak debilní označení vymyslel, ale sem se určitě nehodí. Takový Dominik Dán má ve svých knihách humoru mnohem více. Takže bych zůstal jen u toho detektivka. A to celkem slušná. Plusem je, že to jde i bez hromad mrtvol, bestiálně zohavených a detailně popsaných. Mínusem naopak složitější orientace ve jménech. Za to však neviním autorku, ale spíš sebe. Stejný pocit jsem měl nedávno i u knihy z italského prostředí. Přece jen se s českým Jeníkem nebo anglickým Johnem setkávám častěji.
Pokud před úspěšnými jedinci, okázale dávajícími na obdiv svůj majetek, kariéru, úspěchy a podobně, dáváte přednost hrdinům, kterým vše až tak úplně nevychází a přesto to ještě nezabalili, bude vás tato kniha bavit stejně jako mě.

4 25.12.2019

S ohledem na to, že se jedná o prvotinu, přidávám hvězdu navíc. Jinak by to byly jen tři. Neomdlévám, neusínám nudou, ani nejásám nadšením. Prostě jen další, naštěstí celkem slušně napsaný příběh o sexuálních úchylácích...
Nakonec přece jen tu hvězdu beru zpět. :-(

22.12.2019

"Grant je brácha Childa? Tak to bude určitě hodně dobré!" To jsem si řekl po přečtení pěti řádků na přebalu knihy. Bohužel jsem se zmýlil. Krutě zmýlil...
Grant začíná na úrovni, kde Child po letech končí. Doby, kdy Reacher byl skvělý osamělý lovec, jsou ty tam a teď už se jen plácá v překombinovaných sračkách, které stojí maximálně za tři hvězdy. A teď tu máme dalšího hrdinu, překombinovaného, geniálního, nesmrtelného a především neuvěřitelného. Začal slušně, jako osamělý hrdina v nočním městě, ale to bylo maximum, čím mě oslovil. Nic nefunguje, vše je vycucané z prstu, nic neříkající dlouhé dialogy, minimální šance o popisy a vysvětlení, náhody si podávají ruce s neuvěřitelnými fantasmagoriemi, když přeskočíte dvacet stran, nic se nestane. A nebo naopak se toho stane tolik, že to hlava stejně nepobere... Už dlouho jsem nečetl nic tak ubohého...

První kniha Svědomí mi přišla moc jednoduchá, Mrtvá je zase zbytečně překombinovaná. Nápad s prodejem pojistky vlastní smrti vypadal hodně slibně, ale asi bych raději uvítal divoký hon mafiánů za Jessi, která ne a ne umřít, než Jackovo honění se za vlastním ocasem.
Jediné, co se autorovi podařilo, je nasrání čtenářů postavou Cindy. A to je trochu málo...

01.12.2019

Že to "tak nějak" dopadne, jsem tipoval už po přečtení prvních pár desítek stran. Těch kombinací tam nakonec bylo až zbytečně moc a s každou další se příběh zase o kousek více vzdálil možné realitě. Ještě pár stran, a už by to bylo na hranici sci-fi. Obecně tyto těžce uvěřitelné příběhy nemusím, jenže Grisham je Grisham. Skvěle píše a stejně tak se i čte. A Čecha při tom potěší, že bordel mají i v Americe...
P. S. Dnes obvinili Jakeše a Štrougala! Po třiceti letech! Amíci jsou přece jen o fous akčnější... :-)

26.11.2019

Hodně silný příběh, kterému dokážu odpustit i baseball, který mě nebaví, vůbec mě nezajímá a rozumím mu jen velmi málo. Ale klidně to mohl být příběh třeba i o dvou rybářích, kteří si vzájemně kradli ryby. Nebo o dvou kosmonautech, kteří si vzájemně dělali díry do skafandrů... Tady jde totiž o něco úplně jiného. O odpuštění, o schopnost udělat něco, čemu se celý život člověk brání a před čím utíká, ale ono ho to nakonec stejně dožene. A jak důstojný konec to bude, to už záleží na každém zvlášť...

2 17.11.2019

Vraha nemusí vždycky honit jen policie. V tomto případě to na sebe vzali novináři. Starý ostřílený kus těsně před důchodem a mladé tele krátce po stáži, které nemá ani mobil, jistou práci, neumí vařit a ani se oblékat. Naštěstí jí to pálí a novinařina ji baví a to je to podstatné pro skvělou spolupráci se zkušeným kolegou. Děj vcelku odsypává, ale zdá se mi, že těch vražd je na tak malém kousku severní Itálie až neuvěřitelné mnoho. Taky jsem měl trochu problém s orientací mezi postavami, není jich vůbec málo a ani italská jména mi v orientaci příliš nepomohly. A nemůžu si pomoci, pro mě je norma pro dobrou detektivku +-300 stran, tedy o sto méně..

2 17.11.2019

Další náhodná volba a bohužel nijak zvlášť povedená. Pro mě průměrná kniha, na thriller minimum děje a spádu, takže spíše psycho. O čem to bude, napovídá z jedné třetiny sám název, z druhé třetiny info na přebalu a poslední třetinu najdete na 300 stránkách. Napětí se nekonalo, nebyl důvod. Možná bylo lepší vypustit poslední dvě strany a nechat otevřený konec, s otazníkem nebo bez něj. Ale to by zase někteří čtenáři nepochopili..

2 10.11.2019

Hodnocení přes 90%??? Tak to tedy ani omylem! Skoro bych řekl, že to ani není kniha, ale deník čtyřicátníka, který něco podělal, ale přitom není úplný hňup. Žije průměrný život se starostmi, které jsou blízké čtyřem z pěti čtenářů, vlastně čtenářek. Pracuje, chlastá, řeší své rodiče, dvě děti, své spolupracovníky, vydělává slušné peníze a splácí dluhy, doma mu to neklape, s milenkou je to super...
Kniha nemá žádný vrchol, hned na začátku najede na určitou úroveň, řekněme průměr, a té se drží až do konce. Čtenář stále čeká na něco, co ho obrazně řečeno zvedne že židle, ale žádné něco se nekoná..
Knížka má 300 stran, ale klidně by jich mohla mít 500. Nebo tisíc. Nebo deset tisíc. Proč ne? Ordinace v růžové zahradě v knižní podobě. A promiňte mi, na to já se nedívám... :-(

10 07.11.2019

Detektivka bez detektiva!? No proč ne. Byl jsem moc zvědavý, jestli je to bez dalšího Bosche, Hola, Krauze, Fosterové a jím podobných vůbec možné. A nejenže to možné bylo, ono to bylo i velmi dobré.
Napínavý příběh ze současnosti o obchodu mezi západní a východní Evropou, pochopitelně se jedná o obchod nelegální a hodně lukrativní. A tak se nelze divit, že když to někde zaskřípe, obchodníci značnou být hooodně nervózní. Potom už jen stačí být se svou nevyhraněnou povahou v nesprávný čas na nesprávném místě a příběh je na světě.
Dobře napsáno a stejně dobře čteno. Oblíbenost autorky v její vlasti má zcela jistě své opodstatnění a určitě se k ní ještě vrátím.

1 04.11.2019

Po přečtení Strachu jsem byl zvědavý. Hodně zvědavý. Tak trochu jsem tušil, že autorka se v pedofilním prostředí vyžívá a Ztracený to potvrdil. Sice to rozuzlení nebylo nikterak napínavé a vzrušující a pedouši tentokrát zcela ostrouhali, přesto se pedofilní odér táhl celou knihou. Výraz táhl je příznačný, protože tak bych celou knihu charakterizoval. I po přečtení 200 stran jsem snažil sám sebe přesvědčit, že je nutné detailně popsat členy rodiny, jejich stavy, mindráky, průsery a depky. Takoví prostě hrdinové této autorky jsou. Nenajdete nikoho, kdo by aspoň trochu zářil a vyčníval nad hladinou všeobecné deprese. Fakt psycho! Podobně jsem se cítil u Raskolnikova, ale to už jinde jsme, to je jiná vesnice...
Zkrátka a dobře, i když to není napsáno vyloženě špatně, číst více takovýchto knih za sebou není dobrý nápad. V nevlídném podzimním počasí obzvlášť!
Jdu se mrknout po nějaké normální hezké perverzní brutálně bestiální vraždě... :-)

1 03.11.2019

Každý thriller, jehož autorkou je žena, otevírám s lehkou nedůvěrou. A silně zasažen MeToo tyto knihy beru do ruky hlavně proto, aby mě nikdo nemohl obvinit z genderově nevyvážené četby. Po tom, kdy Always už nemají na obalu holčičího bubáka, už totiž přestávám věřit všemu a nevěřím ničemu....:-))
O to větším překvapením pro mě pak tyto knihy jsou a nestydím se za své vysoké hodnocení jako v tomto případě. Zprvu se zdá, že v tomto příběhu není jediného šťastného človíčka, všichni s sebou vláčí nějaké břemeno. Naštěstí temné pedofilní mraky se v závěru roztrhnou a objeví se i kousek slunce. Neodvážím se kritizovat, je-li chování aktérů nereálné, dějové zvraty pochybné a koncepce zmatená. To už tady zvládli jiní, abych byl přesný, jiné. Mužských komentářů je tady opět minimum, zřejmě všichni chlapi slintají u dětských hřišť a pískovišť. Já se naštěstí v pedofilním prostředí nepohybuji a tak věřím všemu tak, jak mi autorka předkládá. Velmi silný příběh se stále aktuální tématikou se čte jedním dechem a na hledání slabých míst moc času není. Nezbývá než jen doporučit k přečtení...

2 27.10.2019

Je třeba zrýt záhony...
My, starší lidé se probouzíme brzy ráno a tak než mi začne pracovní sobota na zahradě, něco si přečtu. A Bryndza vůbec není špatný...
Příběh ze zamlženého Londýna má spád hned od začátku a nese sebou i jasné československé stopy - babu od Tatier a kufry z Kazeta.
...ještě pár stránek, než se zvedne podzimní mlha i u nás a pak jdu rýt ty záhony...
Musím uznat, že Bryndza píše fakt dobře. A podle hodnocení to netvrdím jen já. Má to logiku a takový spád, ani jsem si nevšiml, že už je poledne. Oběd. Halušky s brynzou a slaninou....
Takhle prežraný nemůžu rýt, to bych to hodil do brázdy. Takže jen pár stránek, než mi slehne...
Fosterová je skoro normální ženská a navíc má čich policajta a správně prořízlou hubu, pardon, pusu. Jediné co mě na ni štve je to, že je workoholička. Stejně jako ta známá paní s hráběmi, co jí vidim oknem na zahradu...
Vůbec jsem si neuvědomil, jak brzy se v této roční době stmívá. Naštěstí se dá rýt i při světle žárovky na garáži. Fosterová mezitím dostane lekci a samozřejmě dotáhne případ do vítězného konce. Ten je sice trošku efektně filmový, ale to je snad jediné drobné minus této knihy.
A přitom ještě není ani půlnoc!
Je třeba zrýt záhony...

8 24.10.2019

Už dlouho jsem neměl pocit, že těch hvězdiček pro hodnocení je na tomto webu proklatě málo...
A taky si nevzpomínám, kdy jsem se u detektivky nahlas smál...
A stoprocentně jsem nikdy nedočítal poslední stránky příběhu, ve kterém se manipuluje, znásilňuje, pedofilně a brutálně vraždí, s takovým dojetím, jako u tohoto Dominika Dána....
Fakt jsem měl radost z toho, jak to všechno dopadlo...
Dán je sázka na jistotu. Tentokrát trochu netradičně, na třech linkách vystavěný příběh, kterému není co vytknout, dospěje k rozuzlení, jaké bych při pohledu na posledních pár desítek popsaných stránek určitě nečekal. Kniha chytí a nepustí, čte se jedním dechem. Chlapský humor možná ne každý pochopí, u mně je to naopak trefa do černého. A protože mám rád skandinávské detektivky od nejednoho Švéda či Nora, musím mít rád i ty od Dána... :-)

12 24.10.2019

O fous horší než první kniha. Ale možná jen díky většímu počtu náhodných řešení, které děj posouvají o kousek dál. Až z toho mám občas pocit, že Evropa je jen takový malý dvorek, kde se nedá zabloudit. Nicméně, pokud máte rádi příběhy s výrazným soliterem, kterým mossaďák bezesporu je, přijdete si na své. Jen čtěte a čtěte a na přemýšlení si dejte třeba nějakého Freuda

1 20.10.2019

Advokátní thriller? Proč ne. Sice trochu jednoduché a s hodně sladkým koncem, ale amíci to tak prostě občas mají. Četlo se to dobře a svižně, příjemné bylo vrátit se do doby, kdy lidé necourali městem s mobilem v ruce... Naštěstí jsme v byli ušetřeni vlhkých pohledů na vlající americkou vlajku a i to je důvod, proč nějakého Grippanda ještě zkusím... Tři a půl hvězdy

20.10.2019

Štvanici napsal Emilek Zolů. Ale to už hoooodně dávno a taky o něčem jiném. I tak jsem byl zvědavý, koho bude štvát Goffa a jestli bude stejně dobrý. A byl.
Český detektivní rybník není moc velký a malá se tentokrát autorovi zdála i česká kotlina. Proč ne? Dominik Dán taky v jednom ze svých příběhů zavítal za hranice Slovenska, ale Goffa si to na rozdíl od něj nezamířil na rakouský břeh Dunaje, ale do Jižní Ameriky. Dána nezmiňuji náhodou, oba dva autoři se mi hodně líbí, těžko říci, který více.
A proto nehledejte senzace za oceánem nebo kousek od polárního kruhu! Skvělé autory detektivek máme i doma - v Československu.

14 09.10.2019