Percabethka
komentáře u knih
Pár stránek navíc
Lin Rina
Příběhové části byly o ničem, ale autorčiny rešerše o době, módě a technických vynálezech a její popisy toho, jakým způsobem/proč vymýšlela jednotlivé postavy a jak vytvářela celý příběh, byly parádní!
Supernova
Marissa Meyer
Tenhle díl mi přišel nejslabší z celé trilogie.
Postavy se často chovaly naprosto nelogicky, hlavně pak v závěru, který byl navíc hrozně useknutý. I přesto mě ale kniha celkem bavila a líbí se mi slovní hříčka v názvu.
Proč spíme
Matthew Walker
Tahle kniha mi změnila život.
Mnoho lidí říká, že je zbytečné ji číst, že jsou v ní jen obecně známé informace. A z části je to možná pravda. Křesťani ale také čtou bibli, přestože dobře vědí, jak se mají chovat. Když člověk tyhle knihy čte, lépe si vše uvědomí a spíš si domyslí důsledky svých činů.
Co všechno se děje, když spím každou noc jen 5 hodin. V čem nám to škodí okamžitě a v čem do budoucna.
Určitě jsme schopní naplánovat si zdravý spánek sami.
Já k tomu ale potřebovala tuhle knihu.
Kupec benátský
William Shakespeare
"Hrát se slovy si umí každý hlupák!", říká Lorenzo v pátém obraze třetího jednání.
Jen málokdo si přitom umí hrát se slovy tak jako Shakespeare. A jen málokterou jeho hru mám tak ráda jako právě Kupce benátského. Kromě všeho, co chválí v poznámce překladatele Martin Hilský, se mi na hře líbí její feministická rovina. Protože nakonec je to Porcie, kdo všechny přechytračí, porazí Shylocka a zachrání Antonia.
Co za světla není vidět
Kerstin Gier
*čteno v originále*
Jestli je Kerstin Gier na něco expert - kromě vymýšlení a vyprávění příběhů, které vás vtáhnou do děje a už nepustí, roztomilý humor, popis prostředí a skvělé vykreslování postav -, pak jsou to trapné situace, při kterých jen nervózně sedíte nad zavřenou knihou a sbíráte odvahu ji zase otevřít. A nakonec se odhodláte, protože nutně potřebujete vědět, jak to celé dopadne.
Líbilo se mi, že byla kniha vyprávěná z pohledu Matildy i Quinna. A taky ten malý crossover s Rudou jako rubín byl fajn!
Co se Rudé jako rubín a Stříbrné knihy snů týče, Pomněnka se jim úplně nevyrovná, třeba se to ale změní v dalších dílech - a už tak je ta knížka parádní!
Spát v moři hvězd. Kniha I.
Christopher Paolini
Kdyby radši Paolini napsal další díl Eragona... Tahle kniha mi přišla jako parodie na kultovní sci-fi příběhy. Parodie s místy velice bizarním dějem. Třeba hned čtvrtá kapitola je... taková netradiční. Ačkoli bylo v knize pár zajímavých motivů, přijde mi, že se jim Paolini většinou ani nestihl věnovat a nějak je rozvinout, protože už tam házel další - nebo třeba někomu sekal ruku. Achjo. Tenhle díl jsem zvládla, do dalšího se ale určitě pouštět nebudu.
Podlý král
Holly Black
Knihu jsem dočetla asi před měsícem a musela jsem se teď vážně snažit, abych si vzpoměla, o čem že byla. To o ní podle mě nevypovídá nic dobrého. Vzpomínám si, že jsem vůbec nechápala Judeinu motivaci k tomu, co dělala - podle mě šla ta její situace vyřešit mnohem lépe. Ostatně jsem ale moc nechápala ani chování zvývajících postav a často mi přišlo nelogické. Za mě byl tohle asi nejslabší díl série.
Královna ničeho
Holly Black
Vzhledem k tomu, že jsem knihu četla jen jako oddechovku během zkouškového a nic moc jsem od ní neočekávala, jsem spokojená. Je tu sice pořád řádka věcí, které mi nedávaly smysl. Třeba vzdálenosti jsou v téhle knize jeden velký zmatek a postavám trvá přesun mezi dvěma stejnými body pokaždé úplně jinak dlouho. Nebo se nikdo nepozastavil nad tím, že Jude je smrtelník a Cardan ne - ačkoli pokud si dobře vzpomínám, není složité s tím něco udělat. A pak tam byly různé drobnosti. Ale jak říkám, vlastně jsem si to čtení celkem užívala.
Jak se král Země víl naučil nenávidět příběhy
Holly Black
Kniha je sice krásně graficky zpracovaná, ale co se příběhu týče, je celkem o ničem. Nedozvídáme nic tu nového, samotná zápletka je nezajímavá... Je to spíš jen takové krátké navrácení do Elfhame.
Poutník
Fráňa Šrámek
krásná!
UPROSTŘED CESTY
Ne, nenatrháš s nebe hvězd.
A přece věř, že natrháš.
V boj marný když se nevrháš,
tu za dnů vázneš v jílu cest
a večer, tiskna bradu v pěst,
svůj oheň čadit zříš a civíš v noc,
hluchého srdce němá stráž.
Ať cesty nikam nevedou,
tys po nich šel a šel jsi rád,
těch cest se nesmíš, nesmíš ptát,
snad není cest, jen lidé jdou
a jedna z hvězd je vždycky tvou
a z té ti zazní odpověď,
až přestaneš se ptát...
Zlodějský tanec
Mary E. Pearson
(SPOILER) Po přečtení autorčiny první série jsem celkem překvapená, jak předvídatelný je tenhle příběh. Navíc v něm zase spousta věcí nedává smysl, třeba jen to, že elitní královské bojovnice, nejlepší z celého království, jsou sedmnáctileté holky z ulice, které se chovají spíš jako dvorní dámy a při první příležitosti se nechají zajmout nebo smrtelně pokousat psem. Nechápu. Na poměry YA se mi ale líbila stylistika a jako letní oddechovka ta kniha vlatně není tak špatná.
Krutý princ
Holly Black
Příběh není ničím originální, není nijak extra propracovaný a od začátku je jasné, jak všechno dopadne. Je to ale příjemně napsaná oddechovka, u které člověk nemusí moc přemýšlet a má ji za chvíli přečtenou.
Holubice a had
Shelby Mahurin
(SPOILER) Nepropracovaný svět, vulgární hlavní hrdinka, nelogické zvraty a směšná a neuvěřitelná romantická linka. Aby toho nebylo málo, postavy používají slovník 21. století, jedí popcorn a ačkoli se jedná o středověký fantasy svět, mají ve věži pokoje s vlastní koupelnou, kde jim z kohoutků ve vaně i v umyvadle teče horká voda. Podobných nesmyslů jsem tam zaregistrovala nespočet, ale naštěstí jsem je zapomněla. Jako další naprosto nelogická věc mi přijdou samotné čarodějnice - jednu chvíli jsou neskutečně mocné, skoro nesmrtelné a umí vyčarovat úplně cokoli, přitom ale i ve velké početní převaze nejsou schopné porazit skupinu v podstatě nekouzlících lidí, kteří s nimi jdou bojovat bez jakéhokoli plánu. A ačkoli později v knize používají lokační kouzlo, asi je nenapadlo ho použít ty dva roky, kdy hledali Lou. Jednu hvězdu dávám za to, že ačkoli je ta kniha neskutečně špatná, dobře a rychle se čte - i přes kupu gramatických chyb a překlepů.
Tetovaná růže
Tennessee Williams (p)
"Otče De Leo, vy milujete své ovečky, ale vůbec jim nerozumíte. Vidí boha jeden v druhém. Když ztrácejí jeden druhého, ztrácejí i boha a sami jsou jako ztraceni. Je těžko jim pomoci..."
"Když shoří muž, zůstane po něm jen hrst popela. Žena ho neudrží. Vítr ho odvane."
Tramvaj do stanice Touha
Tennessee Williams (p)
Pokaždé, když čtu nějaké Williamsovo drama, jsem zase o trochu víc vděčná za život, jaký mám. Za společnost, dobu, prostředí a hlavně klid. Po umělecké stránce je Tramvaj do stanice touha výborná, líbí se mi i její letní a trochu snová atmosféra, kterou však často narušují lži, hrubost a problémy. Je to zvláštní. Po dočtení Williamsových děl mám vždycky až úzkostnou náladu - a stejně se těším, že se k nim zas někdy v budoucnu vrátím.
Atmosféry
Peter Zumthor
Pokaždé, když čtu nějakou knihu od Zumthora, strávím nad ní spoustu času, protože se stále zastavuji a přemýšlím nad tím, co popisuje. A snažím se vžít do všech míst i pocitů. A pak, když dočtu poslední stránku a knihu zavřu, přijde mi najednou, že vůbec nevím, o čem jsem četla. Že kdyby se mě někdo zeptal na obsah, nebudu mu ho schopna popsat. A přitom cítím, že ve mě ta kniha zanechala nějaký prožitek a že až budu příště něco navrhovat, bude to rozhodně ovlivněné Zumthorovou filosofií.
Zimní pohádka
William Shakespeare
(SPOILER) Pěkná hra, jako vždy skvělý překlad Martina Hilského, oceňuji také lokaci "u nás". Co mě ale zaráží je to, jak se Hermiona ráda vrátila ke králi, i když jim zabil syna a málem i dceru, kterou navíc kvůli němu tak dlouho neviděla. Jinak se mi děj líbil.
Divoké kameny
Fernand Pouillon
Divoké kameny jsem začala číst hlavně proto, že je to román o architektuře. Bohužel, jak jsem záhy zjistila, napsat dobrý román s touto tématikou je asi celkem oříšek, autor navíc nebyl zkušený spisovatel, ale architekt. Přišlo mi velmi zajímavé sledovat, jak na mýtině z ničeho začne růst klášter, kde a jak se v té době sháněly suroviny, jaké byly pracovní podmínky mnichů apod. Celá kniha byla ale hrozně unylá, moc se tam toho nedělo, nebylo tam nic, co by mě nutilo číst dál a tak jsem se do čtení musela nutit sama. Myslím si, že s takovýmu znalostmi na poli architektury a církve, jakými autor disponuje, se dal napsat mnohem lepší a záživnější román.
Kočka na rozpálené plechové střeše
Tennessee Williams (p)
"Jedna z věcí, která se dá pěstovat na takový veliký plantáži a která je důležitější než bavlna! - je snášenlivost - a tu já pěstoval!"
V porovnání s ostatními dramaty, která jsem od Williamse četla, mě tohle moc nebavilo. Je rozhodně skvěle napsané, chápu, proč se postavy chovají tak, jak se chovají - a čeho tím vším chce Williams docílit. A rozhodně se mu to daří. Mně osobně se ale tohle téma nijak nedotýká a lehce mě nervovalo číst hru, ve které si všichni stále jen nadávají, ignorují se, nebo kují různé intriky. Rozhodně to ale bylo zajímavé čtení a jako vždy jsem si odnesla zajímavé myšlenky.
"... z eště větší dálky, zrovna jsem se vrátil z druhý strany měsíce, ze země smrti, synu, a tak mě tak hnedkon něco neporazí!"
Sestup Orfeův
Tennessee Williams (p)
Tennessee Williams nezklame!
Krásná, melancholická, naivní, skoro až snová hra plná skvělých myšlenek - třeba o ptáčcích, kteří nemohou přistát. Bavilo mě celou dobu hledat ve hře paralely s původním příběhem o Orfeovi, hádat, která postava je kdo, jak autor znázorní útěk z podsvětí, či jak nakonec Val dopadne. A vždycky jsem byla příjemně překvapena tím, co autor vymyslel.