Percabethka komentáře u knih

Tahle série byla prostě výborná! Příběh, vzducholodě, stylistika, historie, vzducholodě, steampunk, ... a vzducholodě!

02.06.2021

Druhý díl se mi líbil stejně jako předchozí, přibyla tu nová zajímavá historická fakta a navíc se autor hodně rozepsal o feminismu a emancipaci. A samotná dějová linka mi přišla zajímavější než u prvního dílu...

02.06.2021

Skvělá kniha! Nejen příběhem, stylistikou, originalitou a ilustracemi, ale i svou edukativní funkcí. Líbí se mi, že na konci navíc autor vypsal všechny reálné a smyšlené/upravené události.

19.05.2021

Spíš než YA fantasy je tahle knížka červená knihovna plná plochých postav a plytkých dialogů. Nic jsem od ní nečekala a přesto mě dokázala zklamat. Přijde mi, že autorka vymyslela poměrně originální zápletku, to musím ocenit, ale měla ji poradit někomu, kdo umí psát. Celý děj byl zdlouhavý a poměrně chaotický, bylo tu mnoho nevysvětlených věcí (minimálně v první polovině knihy, pak jsem jí odložila a dál číst nehodlám), zároveň tu bylo nepřeberné množství postav, kterým se ale autorka neměla čas věnovat a nějak rozkreslit jejich charakter, hlavní hrdinky byly hrozně hloupoučké a co se dialogů a stylistiky týče, tak jsem během čtení div nepociťovala fyzickou bolest. Za mě brak a ztráta času...

1 03.05.2021

Už když se mi tahle kniha dostala poprvé do rukou, byla jsem překvapená, že tuhle ezo věc napsal zrovna Jack London - a navíc dřív jak před sto lety. Zaujalo mě to a teď jsem za to ráda, protože se mi celá kniha líbila, ačkoli je tu pár věcí, které mi vadily. Hlavní z nich je samotná postava Darella Standinga, která mi byla silně nesympatická, nejvíc mě však rušilo to, že byl Darell v každém životě někdo super-důležitý a nikdy to nebyl třeba obyčejný sedlák nebo já nevím kdo. Zároveň mi přišlo zvláštní, že i když kniha začíná příhodou o dívce, která se vracela do minulých životů a byla střídavě muž/žena, Darrel byl v každém životě muž. London si měl podle mě vybrat jeden způsob a pak ho použít u obou postav. No a nakonec mi dost vadil Londonův pohled na ženy, ale vzhledem k tomu, že Tulák po hvězdách vyšel poprvé v roce 1915, dá se to tolerovat.

9 27.04.2021

Ať už v Procesu člověk vidí kritiku byrokracie, metaforu lidského života, nebo cokoli jiného, je to kniha, která se nedá číst bez toho, abyste se co chvíli zastavovali a přemýšleli, co tím chtěl asi autor říci - a nebo se vztekali kvůli naprosté absurditě celého příběhu a přemýšleli, co by se asi stalo, kdyby Josef K. jednal čistě logicky a racionálně a celý soud i s procesem prostě ignoroval...
“Těžké čísti mezi řádky, když nelze čísti ani tyto řádky."

9 05.04.2021

Wolkerova poezie je asi mou vůbec nejmilejší a k mnoha jeho básním se vracím stále dokola. Z prózy a dramat jsem ale trochu zklamaná. Ačkoli se mi po stylistické stránce líbí, jejich obsah mi moc blízký nebyl a často jsem se musela nutit, abych dannou povídku, pohádku nebo hru dočetla. Za poezii proto dávám 5*, za prózu 3.

2 05.04.2021

Skvělá kniha, na které kromě Krierovy filosofie, se kterou se ztotožňuji, oceňuji především doplňující ilustrace, skicy a karikatury, díky kterým čtenář vždy snadněji pochopí popisovaný problém a zároveň si ho i lépe zapamatuje.

05.04.2021

Výborná kniha! Ačkoli je poměrně tenká, autor v ní komplexně rozebírá téma suburbií a sídelní kaše a poukazuje na všechny problémy s tím spojené.

13.03.2021

Reynkova poezie je takové pohlazení po duši, je něžná a jemná a většinou jde o přírodní nebo křesťanskou lyriku, takže vás její čtení zklidní a nejednou dostanete chuť si jí vzít s sebou na procházku a číst ji někde v lese. Co mi ale trochu vadilo byl Reynkův styl, často mi ve verši chyběla jedna slabika, aby byl zachovaný rytmus a plynulost básně. A občas jsem vůbec netušila, co chtěl určitou básní říci - i když to bylo možná způsobené i mou neznalostí mnoha biblických postav. Obecně mohu říci, že jsem si knížku užila, ale asi bych ji nezařadila mezi mou sbírku poezie, kterou mohu číst stále dokola.

02.03.2021

Aha, tak ona to není trilogie. I když. Pro mě možná je. Jsem ráda, že další díl zatím nevyšel, protože bych asi chtěla vědět, jak to teda celé dopadne, a pustila se do něj. Vzhledem k tomu, jak špatný tenhle díl byl, jsem ale nakonec ráda, že se čtvrtým nemusím ztrácet čas. Je to ale škoda, protože měl tenhle příběh ohromný potenciál, který bohužel autorka v téhle knize definitivně zazdila.

07.02.2021

Sabaa Tahir mi svým vypravěčským stylem trochu připomíná Maasovou - i když vás začne hlavní hrdinka rozčilovat a vy nechcete číst dál, jste tak vtažení do děje, že nejde přestat. Což u 500 stránkové bichle znamená, že se moc nevyspíte.
Musím ale říct, že jsem z téhle knihy zklamaná, protože mi celý děj přišel hrozně překombinovaný, místy celkem cringe a navíc tu byl milostný trojúhelník - zase. A já už myslela, že se tohle klišé konečně přestalo v YA používat. Škoda. I přes to všechno ale zajímavý svět a autorčina stylistika všechno nějak zachraňují.

2 25.01.2021

Jakmile jsem tuhle knížku začala číst, nemohla jsem se od ní odtrhnout a přečetla ji za jednu noc. A jsem vážně ráda, že jsem si počkala, až vyjde celá série, protože čekat na další díl by nebyla moc stranda.
I když je Laia zpočátku charakterně dost plochá a hloupoučká, v průběhu se to trochu zlepší a nakonec sice pořád není žádný superhrdina, ale i tak jsem si jí celkem oblíbila. A všechno ostatní bylo skvělé! Stylistika, prokreslenost světa a jeho historie, popisy, postavy, příběh... Líbilo se mi, že i když tam byly náznaky nějaké magie a romantické linky, autorka obojím hodně šetřila a soustředila se na příběh samotný. A otevřela spoustu otázek (o tom cliffhangeru na konci nemluvě), kvůli kterým člověk po dočtení poslední stránky musí rovnou sáhnout po druhém dílu. Tak snad bude stejně dobrý jako tenhle...

3 22.01.2021

PŘEDJAŘÍ

Tvrdost mizí. Semtam jen jak jizvu
spatříš v lukách nezhojenou šeď.
Malé vody pilně mění přízvuk.
Něžnost, popleta ta, hleď,

sahá po všem, co chce jít a plout.
Cesty, jdoucí do dálek, se mračí.
Tu zříš, jak se v prázdném stromě zračí
vůle růst a vyniknout.

Některé básně se mi vyloženě nelíbily, ale většina z nich byla výborná❤️

1 19.01.2021

Krásná❤️

Když pyšný lidský syn se pod zem vrací,
V němž svět, krom jména, sotva něco ztrácí,
Tu sochař k pompě smutku objednaný,
Říkáním hrobku zdobí bez příhany,
Když dílo skončí, nápis je tam vryt,
Ne čím byl mrtvý, ale čím měl být.

2 12.01.2021

Tahle knížka byla hodně zvláštní, taková nezvyklá a tím pádem vlastně i dost originální. Třeba už jen tím, že jsou skoro všichni hlavní hrdinové nějakým způsobem postižení.
Ani originalita ale nemůže vyvážit táhlost a předvídatelnost děje a naprostou plochost hlavních hrdinů. Pressia třeba vždycky v jednu chvíli někoho nenáviděla a přála mu jeho osud a v druhém okamžiku ho zachraňovala. A ostatní postavy asi necítili nic. Nebyl tu žádný vývoj ani důvod, proč si postavy oblíbit.
I z toho důvodu se do dalších dílů pouštět nehodlám. Navíc si troufám říci, že je tahle kniha cílena tak na 13leté čtenáře a starší asi moc bavit nebude.

10.01.2021

(SPOILER) Úplně nechápu, jak se to stalo, protože předchozí dva díly byly výborné. Tady ale jako by zmizela jakákoli zápletka a zbyla jen Kestrel s Arinem.
Kestrel, kterou jsem si hned na začátku prvního dílu oblíbila pro její důvtip a laskavost se tu po ztrátě paměti chovala jako vyměněná a její činy byly většinou hrozně nelogické. A v podstatě nemyslela na nic jiného než na to, jestli je zrovna zamilovaná do Arina, nebo ne. Jo, bylo to fakt záživný... A jeho postava to nijak nezachraňovala.
Arin vedl svůj národ do války a měl se starat o nějakou politiku, jednat s generály, řešit strategie a podobně, ale on myslel jen na Kestrel a v celé knize nebyla jediná scéna, kde by se ujal vedení, měl nějaký proslov k lidem nebo řešil důležité věci týkající se budoucnosti své země. Ne. Protože priorita je přeci Kestrel. Uff.
Celý příběh kvůli tomu působil hrozně nereálně a upřímně to byla místy fakt nuda. Protože jsem si ale předchozí díly a všechny postavy i svět oblíbila, četla jsem dál a brala to spíš jako nějaký bonus k dvěma předchozím knihám, než jako plnohodnotné pokračování.
Co tenhle díl trochu zachraňovalo byl Rošar s těmi svými hláškami, kterými nadlehčoval atmosféru, a pak pár zajímavých bojových strategií. A samozřejmě šťasný konec, který byl ale asi stejně uvěřitelný jako celý zbytek knihy. Královna se asi z dobrostrdečnosti rozhodla, že zemi nechce obsadit. Lidé si snědli všechny zásoby jídla na obří hostině, takže v zimě asi umřou, ale hlavně, že jsou šťastní. Valorie je bez krále, princ utekl a nemá ji kdo vést, ale proč bychom řešili takové malichernosti. A co se vlastně stalo s Kestreliným otcem? Působilo to na mě, jako by si autorka všimla, že těmi nekonečnými myšlenkovými pochody hlavních postav zahltila už 450 stran a přeci nechce, aby z toho byla bichle jak od Maasový. Tak na pár stránkách uzavřela všechno, na co si zrovna vzpoměla, ať už to dávalo smysl nebo ne. A bylo to.
Abych tu jen nekritizovala, i přes to všechno se mi líbil autorčin styl psaní, ke konci ze zase Kestrel začala chovat jako dřív a upřímně, bez tohohle dílu by ty předchozí dva číst nešly, pokud si nelibujete ve špatných koncích.

13.12.2020

Nevím, jestli mám dřív chválit stylistiku, popis prostředí, promyšlenost děje, hlavní hrdiny, romantickou linku, atmosféru, ... Takže to pochválím najednou, v téhle knížce je prostě všechno, navíc oceňuji autorčina poděkování v první i druhé knize, kde se vždycky rozepíše o něčem zajímavém a je vidět, že je velký rozdíl mezi tím, když si někdo nevzdělaný smolí nějakou basic knížku bez čehokoli hlubšího, a tím, když si autor předem něco nastuduje a snaží se čtenáři kromě zajímavého příběhu zprostředkovat i nějaké vědění.

1 12.12.2020

Sbírky Co zbylo z anděla a Hodina mezi psem a vlkem se mi od Skácela líbily víc. Smuténka na mě byla místy příliš melancholická a složitá na rozklíčování, některé básně mi jednoduše nedávaly smysl. A jindy bych řekla, že i když mi uniká pointa, je krásné číst nahlas a vnímat ten rytmus, atmosféru a libozvuk - jenže Skácel, jak je jeho zvykem, rozbíjí často atmosféru a verše nějakým naprosto nebásnickým slovem.
I tak jsem tu ale našla básně či úryvky, které se mi moc líbily.

“Nebo snad věděli, že do lásky se chodí
tak jako na vojnu a nic nám nezaručí,
jestli se vrátíme. A když, tak jestli celí.”

2 10.12.2020

Znáte ten pocit, kdy je v knize nějaká záhada, a vy si se stejnými informacemi, které má hlavní hrdinka, dáte dvě a dvě dohromady - jenže o sto stránek později si rvete vlasy zoufalstvím, protože jí pořád ještě nic nedošlo?
Tak v téhle knížce je to přesně naopak. A proto se mi tak líbila. Kestrel byla navíc od začátku do konce sympatická, stejně jako Arin, všechny postavy se chovaly logicky, příběh odsýpal a poměr dialogů a popisů byl výborně vyvážený. Snad kromě toho, že jsem si celou dobu nedokázala představit, jak velké je město nebo impérium, ve kterém se příběh odehrával, nemám knize co vytkout a určitě ji můžu jen doporučit.

09.12.2020