Pavlina50 komentáře u knih

Tak tohle je survivor, jak má být.
Žádné jídlo z KFC, hamburgery a drinky za výhry v soutěžích typu opičí dráha tady jde opravdu o přežití. A to zdaleka nejen díky nedostatku jídla.
Když se v malém a uzavřeném kolektivu někdo nějakým způsobem odlišuje, preferuje spíš samotářství a k tomu má "nedejbože" i vlastní názor, tolik jiný od zbylého stáda, na problémy je slušně zaděláno a vlivem frustrace okolí z nedostatku všeho, mu může jít opravdu až o holý život.
To je Maddy.
Ani vlastně pořádně nevím, jestli mi byla sympatická nebo ne - byla hlavně neuvěřitelně pracovitá, s obrovským obecným přehledem, který ji opravdu zachraňoval v situacích, kdy by to mnoho jiných radši dávno vzdalo.
Nebudu šťourat do toho, na kolik její postava a schopnosti mohly být reálné - kniha mě totiž neuvěřitelným způsobem chytila. Chytila a nepustila, měla takový spád, že se mi jen velice těžko odkládala, a to jen, když už to bylo opravdu potřeba.
Zvědavost, co se vlastně stalo, byla obrovská, že hnala čtení velice rychlým tempem. Dost jsem se bála, aby z toho nakonec nevylezla nějaká nebetyčná blbost a celé čtení mi neznehodnotila. Naštěstí - šlo to. Sice mi ten konec přišel přece jenom trochu uspěchaný, ráda bych se v tom babrala ještě trochu víc, ale to je asi tak jediná drobná výtka k tomuto oddechovému a zároveň napínavému thrilleru. Pro čtenáře preferující hlubší myšlenky a vysokou literární úroveň to zrovna asi není, ale tomu, kdo čte hlavně pro zábavu, určitě doporučuji.

4 23.03.2023

Tak po mém druhém pokusu čtení knihy Dominika Dána jsem se asi ubezpečila, že ty další už asi nechám ležet. Ne proto, že by byly špatné - to si rozhodně netroufám tvrdit, ale zjistila jsem, že mě prostě styl jeho psaní nesedí. Nápad a námět detektivky byl prima, ale přišlo mi, že minimálně 80% knihy tvoří přímá řeč, z toho možná až polovina běžných chlapských dialogů o věcech vůbec nesouvisejících s případem. Zřejmě má tento styl napomáhat autenticitě a uvěřitelnosti běžného chování a mluvy pracovního kolektivu či rodiny, ale mě to spíš celý příběh rušilo a tentokrát mi kupodivu výjimečně opravdu chybělo více beletrie..... a hlavně.....ty hovorové chlapské řeči mě vůbec nebavily. Ale chápu, že je to jen otázka osobního vkusu nikoli kvality díla.

3 21.03.2023

Obvykle píšu docela dlouhé komentáře, a tu potřebu mám zejména u knih, které mě nadchnou.
Tady nemusím ..... stačí mi totiž jedno slovo - nádherné!
Příběh každé z postav by si zasloužil daleko víc stránek, ale to by pak vznikl asi nejdelší román na světě.
Toto se mi dostalo hodně pod kůži.

3 12.03.2023

Na začátku jsem byla trochu rozpačitá, nemohla jsem se do knihy pořádně začíst - bylo to spíš takové to mechanické čtení, po kterém nezůstává žádný výrazný dojem. Ale...
Pak to nějak přišlo a kniha mě začala moc bavit. Najednou jsem se do hlavní postavy dokázala docela dobře vžít, vybavily se mi moje vlastní a vcelku podobné pracovní začátky ve velké účtárně a bylo to tam. Naladila jsem se na tu retro vlnu a dojela až do konce.
Kniha je psaná z jednoho jediného pohledu - ryze z pohledu hlavní hrdinky Evy, což působí možná až jako takový deník. Všichni lidé kolem ní a také všechny události jsou líčeny tak, jak je vidí pouze ona - zda je tento pohled reálný a pravdivý, to může čtenář jen odhadovat.
Každopádně Eva není typická kladná hlavní postava, mnohé její činy, rozhodnutí nebo chování (často až výsměch a zbytečná kritika lidí kolem ní) se mi nelíbily, ale byla cílevědomá, šla si tvrdě za svým a holt uměla využívat svých ženských předností, a právě to se jí v životě hodně vyplatilo.
No, jednohubka to zrovna díky počtu stránek určitě nebyla, ale nakonec to čtení docela rychle uteklo. Občas tam byly i zábavné chvilky, některé zážitky ze všeobecné byly opravdu vtipné. Atmosféra té doby byla vystižena perfektně.
Navíc.....vzhledem k tomu, že mě celý život živí hlavně čísla......jak já jsem chápala ty přesmyčky....

4 09.03.2023

Už u mě skoro začíná platit když mám chuť na thriller, ne moc drsný, spíš takový klidnější, víc odpočinkovější, sáhnu po Lindě Castillo. Je to jistota. A taky mám pocit, že zraje, protože tuto sérii jsem začala nevědomky číst úplně pozpátku od těch nejnovějších, a teď se teprve vracím do začátků Kate a jejího policejní týmu a ty novější knihy se mi líbily možná o chloupek víc. Jedinou vadu na kráse této série vidím snad jen v tom, že časem mi všechny jednotlivé případy splývají a moc si už nevzpomínám na děj. Ale Kate se svým životním příběhem - s amišskou minulostí a přítomností s Tomasettim - mi naštěstí v hlavě docela dobře uložena zůstává.

7 09.03.2023

Myslím, že anotace k této knize je dost zavádějící, přesto se z toho vyklubalo docela zajímavé čtení.
Molly mě strašně bavila. Svou odlišností, naivitou, určitou prostoduchostí a poctivě se řídící radami a poučeními do života své babičky mi trochu připomínala Forresta Gumpa - ale v ženských šatech. Akorát oproti němu měla (aspoň v začátku knihy) trochu pech na lidi kolem sebe.
Četlo se to strašně dobře a lehce, troufám si říct až pohádkově. Pokud se v tom čtenář nechce zbytečně šťourat a nechá se pohltit příběhem mladé dívky, které byl do vínku dán určitý handicap "divnosti", a smysl svého života našla v elegantní uniformě, lásce k čistotě a vozíku plnému voňavých mýdel a lahviček, je to to pravé čtení.

2 09.03.2023

V dětství jsem hltala Tarzana, který mě přímo uchvátil, ale nikdy by mě nenapadlo, že život dítěte jako součást opičí tlupy může být skutečně realitou. A proto jsem hltala stejně i tuto knihu. Je to opravdu šokující příběh - tak malé dítě a schopnost přežít v džungli? Slovo zázrak - myslím, že není od věci. Neuvěřitelný pud sebezáchovy. Vyprávění mě vtáhlo do děje hned od začátku knihy - bála jsem se společně s hlavní hrdinkou, společně s ní jsem cítila i bezmoc, beznaději, zklamání, snad i ty rány a bolest, které ji provázely. Příběh je vyprávěný velice nekomplikovanou formou, možná až formou odpovídající literatuře pro mládež, ale v tomto případě jsem to při čtení vůbec nevnímala - tak strhující pro mě byl samotný příběh Mariny.
Druhá část knihy není o nic méně napínavá a pro hlavní hrdinku o nic jednodušší, snad i naopak - život v civilizaci. Otřesné životní podmínky v Kolumbii v padesátých a šedesátých letech, kdy životy lidí nemají téměř vůbec žádnou cenu - chudoba, gangy, únosy, vraždy - realita běžného dne. A do toho všeho dítě bez jakýchkoliv lidských návyků, které vystřídaly návyky zvířecí? Jakou šanci má na normální život?
Jediné, co mě na knize mrzelo, je, že skončila. Strašně moc jsem se chtěla dozvědět, jakým způsobem a kdy se jí konečně podařilo sžít s další novou situací a zařadit se do běžného života, jaký snad známe i my.
Kde je tedy vlastně větší divočina? V džungli přírodní nebo v džungli civilizace?

2 06.03.2023

Nacismus a vyšetřování vražd bohatých manželek gestapáků?
Pochopitelně mi ten paradox přišel na mysl – nacisti beztrestně vyhlazují celé národy a tady se bude vyšetřovat smrt několika žen?
Ale co – není člověk jako člověk – minimálně aspoň podle zvrhlé filozofie Němců za druhé světové války.
Vyšetřováním případů je pověřen člen gestapa Beewen s nulovou zkušeností standardní kriminalistické práce (gestapo holt mělo na práci úplně něco jiného), což je na způsobu hledání vraha docela znát. Ani angažování dalších dvou osob – psychoanalytika Simona (takového Napoleona, kompenzujícího si svůj malý vzrůst úspěšným sváděním svých klientek) a dále svérázné velmi bohaté šéfky psychiatrické léčebny a současně alkoholičky Miny - zrovna velkou profesionalitu do vyšetřování moc nepřinese. Celé pátrání působí vcelku jako takové „vaření z vody“. Potencionálních pachatelů má toto zajímavé trio sice hned několik, ale většinou spíš jen díky bujné fantazii a teoriím, co se to děje, než na základě nějakých jasných důkazů. Než dojde na pravé důkazy, musí se čtenář prokousat víc jak 600-ti stranami.
Zní to sice trochu sarkasticky, ale opak je pravdou. Na tomto netradičním thrilleru vůbec nic k smíchu není – svému žánru se vůbec nezpronevěřuje, naopak – má v sobě bonus, a tím je zasazení do válečného období. Četla jsem již docela dost knih z této doby, ale ve všech případech se jednalo o silné válečné příběhy s vykreslováním veškerých hrůz, které se v té době děly, ale klasický thriller…detektivka? To jsem četla opravdu poprvé.
Zajímavé mi připadalo také nakouknutí do hlavy aspoň jednoho člena gestapa, který nebyl tou typickou strojovou sadistickou stvůrou, jak si je z historického hlediska představuju a hážu do jenoho pytle. Nějaké lidské city a dokonce i drobný „soucit“ s nepřáteli tam přece jenom byly - pro něj to byla prostě jen práce, plnění úkolů, navíc s rizikem, že pokud selže, trest bude okamžitý a fatální - čímž ale jednání gestapáků rozhodně nechci nijak omlouvat. Jedna vlaštovka (navíc ještě fiktivní) léto nedělá.
Líbilo se mi, jak se kniha dotkla mnoha oblastí tehdejšího života v Německu, kde bez ohledu na zahájení války probíhal u zámožných lidí dál běžný a bezstarostný život – filmování, večírky, kluby, manželská nevěra….prostě běžná zábava.
Dál bylo zajímavé také nabízející se propojení s reálnými prvky té doby, například s myšlenkami tvorby dokonalé árijské rasy Lebensborn nebo se zvrhlým programem vyhlazování nežádoucích osob a národností.
Obsažnost knihy mi nevadila. Vcelku pořád se v ní něco dělo, žádný velký prostor na nudu tam nebyl.
Pachatel byl pro mě velmi překvapivý….i když ke konci už se dá vytušit, přece jenom mi jeho identita moc nesedla s tím, jak byl v průběhu knihy popisován.
Celkově tedy fajn – čtivé, zajímavé, nápadité. Za přelouskání takového objemu stránek určitě stojí.
„V řadách gestapa pracovaly nejrůznější typy lidí, debilové (těch bylo hodně), sadisti (méně, než by si člověk myslel), lenoši (těch byla většina) a taky spousta poctivých byrokratů. Všichni tu našli svého pastýře a s bečením ho následovali jako černé, stupidní a nebezpečné stádo. Všichni přesto měli jedno společné: vychutnávali si moc.“

8 28.02.2023

Dopředu se omlouvám autorce.
Ale na mě to bohužel vůbec nefungovalo. Stylistika na úrovni školních slohových prací, jednotlivé kapitoly až na výjimky téměř bez pointy. Ne…nebudu dál nakládat.
Věřím, že kdybych většině situací byla přímo přítomna, určitě bych se také velice bavila, ale takto zprostředkovaně mi to vůbec vtipné ani zábavné nepřipadalo.
Nebavilo mě to a ke kávě si radši příště vyberu něco jiného.
Ta jedna hvězda jen autorce, protože prostě upřímně obdivuju každého, kdo dokáže napsat knihu a dát tak svou kůži na trh.

1 23.02.2023

Ivanka Devátá tak, jak ji znám. Vtipná, zábavná, oddechová - její knížky ve mně vždycky vyvolávají pohodu a dobrou náladu. Do spousty situací se lze docela dobře vžít…prostě klasika ze života. I když předchozí přečtené její knížky se mi líbily o chloupek víc, proto ubírám jednu hvězdičku.

2 23.02.2023

Velmi útlá knížka o jednom nerovném přátelství odehrávající se v poválečných letech, kdy platily zákony msty a pomsty - oko za oko, zub za zub.
Bohužel…v tomto případě nezpochybnitelná síla příběhu suverénně vítězí nad formou.
Je to příběh z pohledu malé holčičky, čemuž je cíleně uzpůsoben také použitý jazyk knihy, ale i když mě většinou tento soulad baví, v tomto případě mě to moc nenadchlo.
Celkově - jednoduchost, přímost, strohost – to je sice v dnešní době čím dál častěji používaný literární styl, ale tady mám pocit, že něco pokluhávalo, že to prostě úplně nebylo ono.
Spíš než minimalisticky to na mě působilo značně jednoduše a ploše, jakoby cílené pro velmi mladou věkovou kategorii. Pokud bych knihu našla v sekci literatury pro mládež, ocenila bych ji určitě daleko víc, protože by byla ideální knihou pro doporučenou četbu ve školách. Ale sáhla jsem po ní v knihovně pro dospělé, tak zas až tak bezvýhradně nadšená nejsem. Je v ní také spousta situací, kterým lze uvěřit možná jen se zavřenýma očima… ale OK, tak jsem ty oči teda zavřela. Po dočtení knihy se završením celého příběhu ale zůstal paradoxně dojem možná o malinko lepší než při samotném čtení, tak tu čtvrtou hvězdičku přece jenom přidávám.

7 23.02.2023

Kniha opět velmi depresivní, skličující, tísnivá, bez větší naděje či pozitivity – ostatně, jak je u této autorky už zvykem.
Přesto taková, že dokáže chytit a držet.
Paní Hanišová umí jít do hloubky lidských charakterů a povah.
Všechny hlavní postavy na začátku působí velice nesympaticky a záporně, zejména postava matky mě svým chováním dost iritovala. Ovšem postupem času lze všechny postavy díky rozkrývání minulosti začít docela chápat. A to i přes jejich na první pohled nepochopitelné jednání.
Hnacím motorem čtení je hlavně zvědavost, kam tedy ten otec chodí každou neděli odpoledne. A byla jsem ráda, že i tato otázka nezůstala nezodpovězená.
Zvláštní – nespisovný, ale zajímavý byl i vyprávěcí jazyk – plně totiž odpovídal věku a povaze hlavního hrdiny Tea, což dokázalo daleko silněji vtáhnout do děje.
Bylo zajímavé pozorovat jeho postupné dospívání - nejdříve v dětství - klasicky naivní a bezelstný pohled na svět kolem sebe, pak automatický pubertální vzdor vůči autoritám kolem sebe a nakonec absolutní osamostatnění a životní kotrmelce, vzlety a pády způsobené zejména pokřivenými a narušenými vztahy z dětství. Ale jak jsem napsala na začátku – deprese a beznaděj na mě tedy útočila opravdu ze všech stran.

Nicméně - komentář píšu s větším odstupem od přečtení knihy, ale to, že si dokážu vybavit nejen příběh, ale i pocity, které jsem při čtení měla, je pro mě velkým důkazem, že to rozhodně není žádná tuctová kniha.

11 23.02.2023

Na začátku na mě kniha působila trochu zmateněji, ale vlastně to nebylo zas až tak od věci, svým způsobem to odpovídalo stejně zmateným myšlenkám, které se honily hlavou hlavní hrdinky Holly.
Autorka po celou dobu hezky fabulovala - promyšleně střídavě a kradmo podsouvala ty nejméně nápadné postavy, že jsem si mnohokrát pachatelem byla až jistá. Ale jak to tak bývá, ten pravý mi docvakl až skoro v závěru.
Byl to standardní, dobře se čtoucí, ale na druhé straně zase ničím výjimečný thriller. Přesně na čtyři hvězdy.

9 23.02.2023

Nejdřív jeden hodně nedomyšlený čin, pak zrada a velkolepá odplata po mnoha letech – trochu motiv „Hrabě Monte Christo“ – ale slib je slib. A zejména, když je stvrzený podpisy a někde pěkně ukrytý.
Sharon J. Bolton umí. Originální námět, neotřelá zápletka, napětí, různorodé charaktery postav, vcelku solidní logika, pachatele sice lze před koncem již dobře odhadnout, ale jinak to vlastně celé funguje perfektně. Pozor na neuvážené sliby….

8 22.02.2023

Druhá světová válka holt pořád táhne - zejména proto, že je určitou zárukou silných příběhů a silných lidských osudů.
Toto je další z knih řešící princip kolektivní viny na téma odplaty, které se Česi dopouštěli po skončení 2. světové války.
Kniha rozvíjí složitou situaci, kdy po skončení války před odsunem Němců, s nimi museli někteří Češi žít po nějaký čas bez možnosti volby společně pod jednou střechou. A že je to bezpochyby zajímavé téma, autor dokazuje.
Na příběhu hlavních hrdinů – dvou rodin rozdílných národností - autor ukazuje tu variantu, kdy přes počáteční zášť a zlobu způsobenou právě kolektivní nenávistí ze stran obou národů, přijde prozření, že nelze nenávidět všechny lidi plošně a že je nesmysl je odsuzovat jen díky činům druhých.
I když si myslím, že realita byla trochu jiná - válečná zla se asi tak rychle a jednoduše zapomenout nedala – ráda jsem se nechala unést příběhem obyčejných lidí, z nichž jedni po novém životě na novém místě toužili a ti druzí byli naopak k novému životu na novém místě donuceni. Autor k celému tomuto příběhu přidal třešničku na dortu v podobě motivu novodobého Romea a Julie, kdy ale proti sobě nestály rody, ale přímo celé národy.
Styl psaní Štěpána Javůrka se mi líbí. Přímý, jednoduchý bez zbytečných příkras a popisů, přesto takový, který dokáže emočně zasáhnout. Druhý díl se přímo nabízí, tak mě potěšilo, že i autor nenechal tento pěkný příběh jen tak zmizet ze světa a zanedlouho se snad dozvím, jaké další osudy a rány života na všechny postavy této knihy ještě čekají. Těším se.

14 22.02.2023

Po Rituálu, který mě zas tak moc nenadchl, tentokrát Mo Hayder opět ve své vrcholné formě.
Podle úvodu knihy jsem očekávala až skoro horor, ale velice brzy se to změnilo ve standardní, ale hodně dobře promyšlený thriller.
Určité nadpřirozeno se sice celým příběhem náznakově prolíná pořád, ale vzhledem k tomu, do jakého místa je příběh zasazen, působí vlastně docela přirozeně a vcelku i očekávaně - v psychiatrické léčebně by se člověk asi neměl divit vůbec ničemu…
Tip na pachatele mi tentokrát vyšel, tím pádem mě pointa zas až tak nepřekvapila, nicméně vůbec mi to nezabránilo si čtení dostatečně užít, což se taky opravdu stalo. Paráda.

5 20.02.2023

Když jsem knihu začala číst, přišlo nadšení…to bude ono! Super téma a jasných pět hvězd! Ale to nadšení začalo velice brzo vyprchávat…
Kniha se sice čte velice dobře, spád to má, je psána jednoduše, žádné zbytečné protahování a literární kudrlinky, prostě plně ve stylu čtení pro ženy, tzn. hlavně důraz na silné „mateřské“ cítění. Čtivost nechyběla, ale ta nereálnost? Příběh Morgan – od situace v metru po rozuzlení se vlastně odehrával jen ve zlomku času … a to už si stihla vytvořit tak silné a osudové pouto, nota bene vztah???
Kdo za tím stojí, jsem tak nějak odhadla, což by mi ani tak nevadilo, protože by to u knihy nebyl zdaleka první případ. I tak dokáže hodně knih ještě velmi překvapit. Ale rozuzlení a zdůvodnění u tohoto příběhu bohužel žádnou další přidanou hodnotu nemělo, spíš to celé poslalo ještě víc „k šípku“.
Omlouvám se, ale celé mi to nakonec přišlo strašně nevěrohodné a plytké, občas přímo hloupé. Tři hvězdy jen za čtivost a ten slibně rozjetý začátek.

6 13.02.2023

Bezesporu zůstává rozum stát nad tím, kolik humoru a vtipu se skrývá i v tak obávaném prostředí, jako jsou soudy. Neuvěřitelné jsou jak jazykové hrátky, tak kolikrát i situace, které člověka dokážou před soud dohnat.
Nicméně…přece jenom na mě toto všechno ještě daleko vtipněji působilo ve své audio podobě, tedy přímo z úst pana Jahelky s jeho skvělou intonací a melodičností projevu. Stejně tak pro mě byly daleko zábavnější písně přímo při poslechu, než jen jejich psané texty.
Jsou to opravdu zábavné, pravé „perly“ ze života, ale příště dám raději opět přednost poslechové formě, u které jsem se bavila přece jenom daleko víc.

1 13.02.2023

Vztahový román, který mě sice nenudil, ale na druhé straně ani nijak výrazně neoslovil.
Vnímala jsem to jako takové to mechanické čtení, kdy sice stránky rychle ubíhají, ale nenutí k nějakému velkému přemýšlení či souznění s postavami.
Docela příjemná odpočinková četba, ale za pár dnů si asi nevzpomenu, o čem byla.

3 08.02.2023

Hodně lákavá anotace, ovšem ve výsledku pro mě mírné zklamání.

Je to takové rodinné drama - kniha výhradně o ženách a o jejich rozhodnutích, o tajemství, které si někdo vezme do hrobu, o pár posledních slovech, které vytvoří napětí a vyvolají zvědavost jak v hlavní hrdince, tak i ve čtenáři a do toho všeho jeden starý dům, ze kterého až nepříjemně mrazí.

Celé to vypadá jako mix z těch nejlepších surovin, ovšem v konečném výsledku to na mě působilo celé spíš dost nevěrohodně, takže jsem se do postav nedokázala plně vžít a díky sem tam i přehnané melodramatičnosti mě to bohužel nijak nezasáhlo ani emočně. A to je pro mě osobně jeden z nejdůležitějších parametrů pro vlastní hodnocení knih.

Co se mi naopak líbilo, byly střídající se kapitoly - jedno vyprávění formou dopisů plných lásky a opravdových citů z pohledu zamilovaného muže. Protipólem je druhé vyprávění naopak z pohledu dívky a jejího spíš drsného líčení podobných situací a reakcí muže, ovšem výrazně se lišící od toho, co čteme v dopisech. Identita osob v dopisech je jasná, ale kdo je ona dívka, která vypráví o svých zážitcích plných surovosti, zla, vydírání a zneužití citů, to je čtenářům zpočátku zahaleno tajemstvím.
Těmito protichůdnými kapitolami je proložený základní příběh ze současnosti, kde hlavní hrdinka pátrá po starém rodinném tajemství na základě podivných posledních slov své umírající babičky, které vyvolají spoustu otazníků.

Takže jo….nápad fajn, ale zpracování mě zas až tak nesedlo. Za mě asi takový standardní průměr – baví, přečtu, zapomenu.

2 08.02.2023