Pan Petr komentáře u knih

Knihu čtu potřetí a fascinuje mě, jak na mě působí. Je to literární skvost. Bravurně napsaný společenský román s duchovní tematikou. Myslím, že spousta lidí v něm vidí něco panbíčkářského (i vzhledem k tomu, jak bylo dílo v jednom nejmenovaném českém filmu zesměšněno), je to ale především nádherný příběh o tom, jak se zachovají obyvatelé malého města, ať boháči či chudáci, když prostoduchá dívka, žijící v bývalém žaláři, začne mluvit o tom, že se jí v jeskyni zjevila jakási Dáma, ve které všichni vidí Pannu Marii. Werfel je bravurní vypravěč, který touto knihou dokázal spojit světy čtivého románu a duchovna, a který příběhem ukázal také to, že pravá víra církev tak úplně nepotřebuje. Jedna z mála knih, kde možnost dát pět hvězdiček nestačí...

9 07.10.2019

Jedna z mých srdcovek. A nejen proto, že to byla moje maturitní otázka a zaválel jsem :-) Ale hlavně proto, že kniha ukazuje, jak je svoboda důležitá, ale jak je zároveň křehká a přestože ji považujeme za samozřejmost, během chvíle o ni můžeme přijít. Ať se jedná o svobodu ducha, o které psal Kesey, nebo o svobodu národa, kterou v meziřádcích do pozdějšího filmu zakomponoval (ve vztahu k tehdy komunistickému Československu) Forman. Jedno z nejdůležitějších děl světové kultury.

5 28.02.2019

Nemůžu si pomoct, ale mám prostě rád příběhy, kde se propojuje normální svět se světem fantazie, nebo kde si hlavní hrdina žije tak nějak ve svém světě, který je dost nereálný. Tedy hrdiny, jako jsou Don Quijot, Baron Prášil...a také Edward Bloom. Velká ryba je nádherný příběh, kde se fantazie navíc spojuje s nelehkým tématem umírání. Navíc mistrně napsané.

1 26.02.2019

O druhé světové válce i holokaustu jsem přečetl mnohé, ale s postojem, jaký k tématu zaujala Alena Mornštajnová, jsem se dosud nesetkal... nebo ne v tak silné rovině. Nepopisuje hrůzy, které se v koncentračních táborech děly, ale hrůzy, které doživotně zůstaly v člověku, který si tím prošel. Asi už tu všechno bylo napsáno, jen vyzdvihnu čtivost románu - málokdy se mi v posledních letech stává, že by mě kniha svým stylem tak chytla... Díky za napsání téhle knihy, k tzv. profláknutým současným českým autorům přistupuji skepticky, ale Alenu Mornštajnovou budu číst dál.

31 26.02.2019

Což o to, povídky se čtou hezky, ovšem už pár hodin po přečtení si nějak nepamatuji, o čem byly. A problémem s pamětí to nejspíš nebude. Příběhy mě ničím nezaujaly, navíc se většinou odehrávají v reáliích, které něco říkají snad jen Američanům. Neříkám, že Tom Hanks neumí psát, ale v hlavě si ho nechám spíš jen jako skvělého herce :-)

1 20.02.2019

Se Zeměplochou teprve začínám a dávám zatím na rady čtenářů. Šalamounsky jsem si zde na Databázi našel ty nejlépe hodnocené a vzhledem k tomu, že jako jedna z top vyběhla Pravda, bez váhání jsem si ji zakoupil. Jenže ouha, asi půjdu proti proudu,ale tahle knížka mě prostě nezaujala. Nejsem žádný znalec Pratchetta, ale co můžu srovnávat, delší a na děj i na postavy obsáhlejší díla v jeho podání nejsou prostě ono. Jistě, přendat naše dějiny do dějin Zeměplochy a nechat knihtisk vymyslet trpaslíky, je nápad parádní. Má to i další světlé momenty, ale celkově jsem se nudil a v množství postav se ztrácel. Je to jen můj názor, své fandy kniha vzhledem k hodnocení evidentně má, ale já k nim patřit nebudu. Od Pratchetta a ze Zeměplochy raději příběhy kratší, ale o to víc údernější a ty, kde se autor soustředit na humor a ne na to, jak natáhnout děj a popsat co nejvíce stran.

1 20.02.2019

Mé první setkání se Zeměplochou nedopadlo moc dobře a říkal jsem si, co na ní u všech všudy všichni vidí. Po letech jsem jí dal znovu šanci a už to vím. Hlavně proto, že jsem se chopil zrovna téhle knihy. Humor v ní mi sedl, děj není nijak rozvláčný a soustředí se hlavně na to, co (podle mě) dělá Pratchetta Pratchettem. Byla to jízda a udělat ze Smrtě milou osůbku mi přišlo jako skvělý nápad. Pravda, zhruba ve třech čtvrtinách se příběh začínal zamotávat, ale autor z toho dobře vybruslil. Z hlavy paradoxně nemůžu dostat scénku, která byla krátká a spíše okrajová, a sice tu s Terpsikem Mimákem a s popisem jeho manželství s "milovanou" Gwladys. Nemám Zeměplochu ani zdaleka načtenou, ale Mort se Soudnými sestrami pro mě zatím top...

6 20.02.2019

V této knize E. M. Remarque (podle mě naprosto dokonale) vystihl život generace, kterou zničila 1. světová válka. Volné pokračování nejslavnějšího Remarquova díla Na západní frontě klid nabízí zamyšlení nad společností, která nedokázala přijmout a pochopit navrátivší se vojáky, většinou dvacetileté chlapce, kteří po hrůzostrašných zážitcích ze zákopů nemohli najít místo ve společnosti... Strhující vyprávění, mistrovsky napsaná zpověď mužů, kteří se stali oběťmi války, ačkoliv ji přežili... Navíc, Remarque psal sám o sobě, což považuji za největší klad této knihy. Osobně na mě zapůsobila scéna, kdy se při návratu z bojiště setkají obě znepřátelené armády a přátelsky se po sobě usmívají a vyměňují si věci, ačkoliv ještě před chvílí proti sobě bojovali... Cesta zpátky mě nadchla, na někoho může působit nudně a zbytečně zdlouhavě, ale pravda v duši válkou zničeného muže je tím nejdůležitějším svědectvím, které člověk musí znát pro pochopení hrůz války a společnosti, která pouze dotváří obraz nešťastné doby, společnosti, která se od dob Remarqua v jím popisovaných reáliích do dnešní doby o moc nezlepšila...

8 30.11.-0001

Perfektně napsaná knížka. Kromě Františka S. a Občanského průkazu nejlepší Šabachova knížka. Je v ní vtip, který pobaví a neurazí. Knížka je o rozdílu mezi mužem a ženou, tedy o tématu, kde je stále co říct.

Jedna z knížek, které považuji za opravdu nejlepší na světě. Je krátká a její tajemství je až neuvěřitelné. Kdo u ní nebude přemýšlet, nepochopí ji. Malý princ je pro snílky a pro čtenáře, kteří si knížku dokáží zamilovat.

18 30.11.-0001

Nádherně napsaná knížka povídek. Každou povídku si čtenář musí zamilovat - jsou jednoduché, krásné a čisté. Opravdu o člověku. . .

1 30.11.-0001