Palivo
komentáře u knih
Úprdelný dny na úprdelný planetě
Dimitri Verhulst
Bom žorno.
Zaprděný den je dost syrová wikipedie o tom, jak jsme se vyvinuli z neandrtálců a jeskynních lidí v moderní bytosti, které si umí zapnout pornhub pohybovým gestem, aniž by použili klávesnici. Chvílemi řachanda největší, ale monotónost to bohužel dost zabila a tak musím dát jen 6/10 a tím pádem se Zaprdělený den řadí do průměrné společnosti goudy, mražené pizzy a Fordu Fiesta.
Ganbare! Workshopy smrti
Katarzyna Boni
Ganbare je japonské slovo pro "do toho!", které vzniklo spojením slov gangbang a bukkake. Pokud víte, co znamenají oba termíny, pak byste se měli nad sebou zamyslet, prasata!
V týhle knížce bohužel nejde o sex, což je rovnou pět hvězdiček dolů. Na druhou stranu je v knize cunami a nukleární katastrofa a to je taky cool. Katarzyna sleduje především jak se změnil život po katastrofě, a jde jí to dobře, přeci jenom se jmenuje Katarzyna, tak asi ví něco o katarzi. Za nejlepší bych ovšem označil kapitolu o tom, jak to probíhalo v elektrárně, která je přímo, ehm, elektrizující! MUHEHE. Taky byla dobrá kapitola o japonských duchařských báchorkách a tak dále. Co mě ovšem trošku otravovalo bylo to, jak se Katarzyna občas spustila s nějakou japonskou babkou, která ji povídala o suši, a k tématu tam mnoho nebylo. To bylo trochu sušši. Ale i tak hodnotím hezkými 8/10.
Kumpáni
Jules Romains
Bom dia.
Tahle knížka je o kumpánech, což je cizí termín pro vzácné uskupení francouzských mužů, kteří spolu nemají sex, jen tak jezdí po vesnici na kolech a nekradou bagety. Tahle skupinka je navíc dost šibalská a když se ze začátku nalejou v hospodě, napadne je, že zničí dvě městečka, protože prostě proto. Zcela tomu rozumím. Já bych klidně hned zničil Prostějov a Rusko. A tak se postupně převlečou za sochu, nebo spustí falešné vojenské školení, což mi dost připomínalo slavné filmy s Les Bažantos. Kniha je dost taškařice, takže doporučuji nosit v tašce. Já ji tam nosil a dost jí to svědčilo, takže 7/10 a doufám, že to všem dává smysl.
Ostře sledované vlaky
Bohumil Hrabal
Ostře sledované vlaky byly naprosté zklamání, protože velmi zaostávají za filmovou adaptací.
Proč v knize vůbec není Begbie a Spud Boy? Ani tu nikdo nefetuje. Trainspotting byl skvělá jízda, ale teď koukám, že je to zásluha spíš Dannyho Bojla, než Hrabala. Kniha je oproti filmu opravdu nudná a moc vlaků tam nejezdí. A když, tak je Hrabal vůbec nepopíše. Co je to za typ? Je to modrej vlak nebo červenej? Kolik má dveří? Na to, že jsou to ostře sledované vlaky se toho člověk a vlakách teda moc nedoví!!!!! UBOHOST! Pochybuji, že ty vlaky někdo vůbec ostře sledoval.
Takže já hodnotím 0/10, ale jelikož jsem si zrovna dal pizzu, tak to zvedám na 8/10.
Portnoyův komplex
Philip Roth
Bom dia.
Portnoyův komplex je onemocnění, když chcete strašně moc drandit gójský la-la-land, ale jste Žid. Tento problém tedy řeší hlavní hrdina knihy a já jsem se s ním dokázal velmi ztotožnit a to i přesto, že mám předkožku. Cca do 50 stránky knížka valí na půl plynu, ale jakmile se Portnoy naštve na všechny čmafítas, lastury a židy, knížka valí Rychle a Zběsile až do konce. Žid Diesel v ní skáče z nadávky do nadávky a rozebírá všechna palčivá témata, která ocení především muži, nebo kdokoliv, kdo má penis a snažil se jej v mládí strkat do vepřových jater, koláčů, babičky a nebo vysavače. Za mě 9/10 a jedna z nejvtipnějších knih o penisech všech dob.
Polinka Saksová
Alexandr Vasiljevič Družinin
Bom dia mladíci.
Polinka Saksofonová je o mladé čmafítě, kterou si vezme postarší ruský gurmán Saks a snaží se ji zasvětit do kultury, knih a hudby. Ano, slyšíte dobře. Místo aby jí každej den řezal proutkem přes záda a pil vodku přímo z kádě jako každý Rus v roce 1848 nebo 2019, tak raději čte knihy! Tady se někdo zbláznil. Polinka je ovšem nevděčná ďoura a tak místo aby poslouchala Mahlera a učila se dělat muffiny, podlehne prvnímu mladému princi, který ji přijede foukat na lasturu, protože je toho názoru, že její manžel saks. Její manžel je ovšem, jelikož často dělá kroky do práce a zpět, velmi pokrokový muž, a tak se v tomto případě nedočkáme souboje ve stylu pivo bouchačka rum bum dum, ale něčeho velmi překvapivého. Za tento pořádný twister ruských zvyků a jiný pohled na moderní ruskou ženu dávám 7/10. Ty dvě strhávám samozřejmě za to, že ji nenabančil!
Příběh o Ljotovi a Vigdis
Sigrid Undset
Bom dia,
bylo nebylo, na severu, daleko za Teplicama, žili chlupatí muži co si netrhali obočí a nechodili do barbershopů. To tehdy ještě neexistovalo, jediný kam se dalo jít bylo pole, rybník, les, sousedi nebo náhodná žena. Tak začíná i knížka o Ljotovi a Vigdis, to když do Vigdis Ljot vstoupí bez zaklepání. To Vigdis samozřejmě dost naštve, protože neměla naklizeno, a tak Ljotovi vyhubuje a uteče. Jenže jak už to tak ve středověku chodilo, 1 sex se vždy rovnal 1 nebo více dětí. Jak čtu ty knihy z předchozích časů, mám pocit, že se tehdy dařilo otěhotnět i když někdo jen zakopl vo kamen. Ale zpět ke knize.
Zatímco se Kevin Spacey vypaří ze scény, Vigdis vyprdne malého bludišťáka, ale jelikož další Kevinové Spacey dotírají na její pohlavní orgány, uteče do lesa, kde ji od umrznutí zachrání další hromotluk. Ten se jmenuje Harvey Weinstein, takže o zábavu je postaráno. Naštěstí je tenhle docela rozumnej, takže se domluví, že dostane přístup do jejího la-la-landu když pojede za králem a hodí s ním čet o pozemkách a tak dále pana krále. Mezitím sledujeme, jak se Kevin Spacey nemůže zbavit pocitu, že miluje Vigdis, do které kdysi omylem zaparkoval, a tak je jeho život naprosté utrpení, i přestože má další čmafítu a tři děti. Díkybohu pro něj, všechny děti umřou ještě předtím, než z nich vyrostou lidi, a tak odkopne svoji manželku a vydává se zjistit, co se stalo s jeho láskou. Ta už má velkýho syna, kterej dobře šermuje a umí jezdit na koni popředu, pozadu, po dvou i bez držení. Prostě swag jak piča. Aby byl ještě větší frajer, vyrazí do světa zabíjet lidi, rabovat vesnice a plundrovat panenství, což tehdy bylo něco jako chodit do školy. Při jedné z výprav potká svýho fotra, ale neví, že je to jeho fotr, a tak mu nekrade cigarety a peníze z peněženky. To se totiž vždy dělá jen rodičům. Nakonec se z nich stanou kámoši a dorazí domů, kde matku málem šlahne infarkt. Náleduje vyvrcholení, které je tak epické, že mě málem odvezli do nemocnice.
Hodnotím 9 bludišťáky.
Tišitel
Antonio Di Benedetto
Bom dia.
Tišitel je knížka o chlápkovi, kterej chce mít pořád ticho, tedy opak mýho dědy, kterej si televizní noviny pouští tak nahlas, že piloti ledadel si nad jeho barákem musí zakrývat uši, aby neohluchli.
Kniha je vyprávěna nespolehlivým vypravěčem, takže nic nedává mnoho smyslu a všechno může být naprosto jinak, soused je možná tranzistor, rýsováček, člověk nebo žemlovka, kdo ví, a hlavní hrdina je buď terorista, nebo takovej ten protivnej dědek v tramvaji, kterej vás sere už jen tím, že nastoupí - a pak vás plácne taškou přes ksicht, zatímco vám vysvětlí, že "za nás se staří lidi pouštěli sednout ty neřáde."
Jako i předchozí kniha od Benedetta, i tato se houpala někdě mezi 4/10 až 10/10, přičemž výsledná známka končí někde na 8,53/10.
Cesty k svobodě: Věk rozumu
Jean-Paul Sartre
Bonžur,
Dnes se podíváme na bibli bagetářství. Jak všichni víme, francouzi umí jen péct bagety a kroasánty, papat čokoládu, prohrávat války a filozofovat, odděni pouze do ručníku, zatímco si navzájem vsunují jahody, sýry a penisy do svých úst v jakémkoli podniku, který vaří kafe.
Přesně do tohoto podhoubí lidské neřesti nás ve své novele Věk rozumu zavádí Honza-Pavel Sartre. Jak jinak, kniha se odehrává na Montmártru a hlavní hrdina je profesor filozofie, Matouš (Šimon v knize bohužel nevystupuje). Jelikož je filozof a rodilý bageťák, má samozřejmě nejen jednu milenku, ale rovnou dvě, Marcelu a Ivču. Jak doporučuje Felix Slováček, "jednu na doma, druhou na plesy." Knížka začíná dramatickým okamžikem, kdy Marcela Matoušovi oznámí, že jeho bageta v ní upekla malý dalamánek. Zděšený Matouš se rozhodne postavit se k tomu jako Arnold v Terminátorovi a oznámí Marcele, že "hasta la vista, baby."
Chudák Matouš se tedy začne plahočit Paříží a schánět vatu na nevyhnutelný zákrok. Bude to mission impossible, nebo mission aborted? Na to si počkáme celých 400 stran, jelikož Sartre do knihy namotal všechno, co kroasánty tvoří kroasánty. Matouš se tak musí nejdříve, jako správný francouz, vypořádat se svojí druhou milenkou, svým obdivovatelem Borisem, buzikem Danielem, ze kterého se vyklube zloduch, s barovou tanečnicí Lolou, verbováním do komunistické strany, kritikou buržoustů, měštáctví a ducha, myšlenkovou svobodou, pastisem a v neposlední řadě sám se sebou, protože co je vlastně svoboda? Kadit v bytě nahlas před druhou osobou, nebo hoblovat studentky? Prostě klasické francouzské dilema, které my češi jen těžko pochopíme. Přirovnat bych to mohl snad jedině k situaci, kdy bychom museli volit mezi svíčkovou bez knedlíků, nebo nechat se do konce život třít nahým tělem Michala Davida.
Jak je vidno, je to kniha opravdu náročná a navíc by si čtenář měl dopředu uvědomit, že jelikož jsou hlavní hrdinové francouzi, tak nejenom mluví, ale neustále i přemýšlí, v přímé řeči, takže to může být občas dost konfůcius - tedy matoucí.
Já dávám 8 baget z deseti a jedno kafe se šlehačkou, i když mi ale zrovna moc nedošly pohnutky buzika Daniela. Ale to už je život.
Soukromá linka důvěry
Émile Ajar (p)
Nzdárek kašpárek literární rodino,
Tak se opět potkáváme na stránkách literárních štamgastů. Jak se Vám daři? Už jste si dneska prdli? Máte vysáto? Utřený prach? Už jste dali políček svým dětem? Nezapomínejte, fackování je zadarmo.
Ale abych přešel k tomu, kvůli čemu sem my všichni, milovníci knih chodíme - k recenzi.
V této knize je hlavní hrdina taxikář a fakt, že má auto asi vysvětluje to, že se celou dobu chová jako autista. Místo toho, aby jezdil na červenou a nahlas pouštěl Ortel, začne pracovat pro jednoho dědka, co se jmenuje šalamoun, který má linku důvěry.
Už v tuto chvíli můžeme tušit, že oba dva jsou tak trochu magoři, ale nikdo by neodhadl, co přijde dále. To totiž taxikář aka samaritán dovalí do domu šedesátipětileté čmafíty, které je mu natolik líto, že ji vezme na diskoteku a poté co do ní navalí sex on the beach, s ní má sex on the sofa!!!! Jako já už četl ledascos, ale takovýhle zvěrstva ještě ne! Tohle v křížovkách asi babička nenajde! Nicméně, všechno se to samozřejmě zkomplikuje, jelikož si taxikář najde jinou dívku, která není mumije a tím pádem bude muset babičce vysvětlit, že to takhle dál nejde a že by se měla věnovat tomu, co náleží starým lidem - tedy namáčet si chleba do mléka, pěstovat petržel, luštit osmisměrky a zemřít.
Bohužel pro něj, je tak trochu debil a navíc zjistí, že dědek šalamoun se s onou čmafítas milují už 40 let, ale páč se pohádali, tak spolu nechtějí dělat budliky budliky. To by ale nebyl autista, aby se nepokusil dát je dohromady!
Nevím, co k tomu dodat. Všechny předchozí knížky od Garyho/Ajara byly skvělý a úplně mi přišlo, jako by se před touto knihou pomátl.
3/10
O lásce
Anton Pavlovič Čechov
Čauky mňauky literární rodino.
Láska, po penězích hned druhý nejlepší důvod proč navštívit bordel, je samozřejmě můj oblíbený cit, proto jsem nemohl odolat a zakoupil jsem tuto láskyplnou knihu.
Ukázalo jsem, že jsem skvělý nakupitel. To ostatně vím už dávno. Když jdu nakupovat, tak koupím věci, který chci nakoupit. To se může zdát jako jednoduchý úkol, ale někteří lidi to neumí. Třeba moje. Ta jde koupit salát a nakonec domů táhnu na zádech žehlící prkno, pytel briket a dva papoušky. Navíc, narozdíl od ní umím nakupovat i v pátek a v sobotu večer, to přijdu domů pravidelně s tím, že mám nakoupíno.
Ale teď už ke knize - mnoho si nepamatuji. Snad jen, že některé povídky byly lepší a některé horší. No to byla panečku recenze. Já bych za to měl brát peníze.
Všechny Louisovy děti
Kamil Bałuk
Ahojda lidičky,
Vítejte u literárního guláše s dvěmi sty knedlíky.
I kdž je to k nevíře, jsou mezi námi tací, kteří chtějí mimina a dokonce si kvůli tomu dojdou do pekárny opravit troubu. Já když chci dobrodružství, tak si prostě nazuju naopak boty nebo si dám jogurt na chleba, ale budiž, každý to má prostě trochu jinak. Tahle knížka je o tom, že jeden pekárník v Nizozemí napekl mnoho kroasántů z jednoho těsta a všichni tihle kroasánti na to pak jednoho dne příjdou a setkají se i s těstem, tedy jak se ve staročeštině říká, poznaj fotra. K tomu všemu vede ubíjejících sto stránek, na kterých se stále dokola děje totéž: poznáme nějakýho sourozence, ten blekotá o tom, že mu v životě chyběl otec, pak zjistí, že má sestru nebo bratra, ten blekotá to samé a nakonec blekotají společně, zatímco nám autor napíše, že v 80tých letech to prostě nebylo tak moc kontrolovaný. Wow.
Jestli někdo čekal, že dojde k rozplétání praktik v pekárnách, nebo ke konfrontaci s pekárníkem, pak je na omylu. Místo toho si 200 krát znovu a znovu projdeme Poštu pro tebe, ve který nějaký děcko blekotá o tom, jaký to je nemít otce a pak je konec. Gratuluji Kamilovi ke stvoření nejzbytečnější, nejnudnější a nejhallmarkovatější reportáže na světě.
Dva světy
Jens Peter Jacobsen
Bom dia.
Dočteno před týdnem, ale nepamatuji si ani prd. Tahle knížka je trochu jako moje stará. Ta na mě často mluví, ale o minutu později si nepamatuji ani slovo z toho co řekla. Proto když jdu do obchodu, tak pro jistotu raději vždycky koupím máslo a brambory. To je ostatně rada pro vás pro všechny, kdo chcete mít dobrý vztah a hodně, hodně brambor.
Ragtime
E. L. Doctorow
Bom dia.
Ragbytime je chuchvalec fiktivních a reálných postav, který se párkrát zamotá a rozmotá, příčemž se z toho nakonec vyklube příběh z Černošic o tom, jak jednomu černochovi rozbili bělouši auťák a on, místo aby šel hrát basketbal nebo pro svoje vlastní dobro náhodně zemřel, začal protestovat proti bezpráví tím, že začal valit bomby. Doslova. Škoda, že neuměl rapovat, kdyby si dal nějakou dobrou pžezdívku, třeba Ice Cube, Nanuk nebo Palačinky s marmeládou, mohl z toho vytřískat dobrý album a hodně peněz. SWAG
Co se týče toho, že je v knize dost reálnejch postav a každá z nich má svoji vlastní diskotéku, tak to bylo sice fajn, ale obešel bych se bez toho.
Takže 7/10
Společnost a samota
Ralph Waldo Emerson
Bom dia.
Pali si navařil trochu myšlenkové polévky, když se rozhodl, že si doplní mezery v Amerických filozofech. Po půl roce čtení jsem konečně dojel na konec a připadám si, jako bych jel vlakem dvanáct let do Chorvatska. Mnoho si již nepamatuji, ale bylo to dobrý. Vlastně si pamatuji jen to, že Emerson po několika letech nechal vykopat manželku z hrobu, aby se kouknul, jak se jí daří. A tomu já říkám láska až za hrob. 8/10
Mrtvý otec
Donald Barthelme
Bom dia,
Mrtvý otec byl takový literární kolotoč, že kdyby se mě Poulíček zeptal, jaký písmenko, tak řeknu S jako smrt. Během první poloviny knihy jsem zcela regulérně nevěděl, jestli čtu knihu, nebo očima inhaluju heroin. Někdy tou dobou můj mozek odjel do Teplic do lázní a řekl, že se mnou už nechce nic mít. Nemám mu to za zlé. Zkusit pochopit o co v knize jde bylo nad moje schopnosti a to jsem rozhodně chytřejší člověk než třeba zedník, autoklempíř nebo prezident. Myslím si, že kdyby Američani shodili na Nagasaki tuto knihu, měla by pravděpodobně stejnej účinek jako atomovka.
Nicméně, poslední třetina, ve které Bartoška popisuje různé druhy otců a jak s nimi jednat je překvapivě svěží a vtipná čalamáda z ranku Thomas/Brautigan/Vian, která knihu horko těžko vytáhla z nuly na 6 bodů. Haleluja.
Mášeňka
Vladimir Nabokov
Helou literární rodino,
Nabokov i v tomto díle dostál svému příjmení, tedy NAbíjet BOKOVku a tak se i zde jeden ruský bludišťák snaží přefiknout bábu svýho souseda. Shodou okolností byl do ní kdysi zamilovanej a tím pádem je do ní zamilovanej pořád. Bohužel, Jelikož čmafítas teprve přijíždí šalinó na místo činu, namísto romantické akce, potěžkávání klitorisů a pečení miminek tu musíme přetrpět mnoho dialogů Rusů, kteří spolu sdílí hotel kdesi v Berlíně. To je fajn, ale jen tak za 6/10. Nabokov mohl hodnocení velmi v klidu vytáhnout třeba na 9/10, kdyby do knihy připsal Jirku Krampola nebo tanky, ale očividně mu bylo jedno, jak se nám čtenářům bude kniha líbit. Ať si tedy o něm udělá obrázek každý sám.
Příběh jedné moskevské ulice
Michail Andrejevič Osorgin (p)
Bom dia.
Jak jsem správně dedukoval, i tato knížka z Prostoru je napůl skvělá a napůl otravná jako syfilis. Nebo řepa.
Jelikož je v knize asi třináct biliard postav, má kniha mnoho stránek a tak jich člověk musí hodně přečíst. Tomu se říká přímá úmora a mě to málem umořilo. Za třeskutou švandu jsem ke konci považoval tedy jen rozjímání dvou invalidů, kteří se hádali, jestli je horší bejt po vojně slepej a nebo bez rukou. Tohle je dost zajímavá hádanka. Je horší nenajít jako slepej záchod, nebo se vykadit a nemít si jak vytřít zadek? Je horší nevidět porno, nebo si nemoci zakvedlat hasičem? Je horší nevidět, že je Jagermeister ve slevě, nebo to vidět, ale nemoci si ho podat z poličky? Tohle mě opravdu zajímá a prosím tedy všechny slepce a lidi bez rukou, aby mi do zpráv napsali, co si o tom myslí.
Rudý odznak odvahy
Stephen Crane
Helou.
Jelikož je tu mnoho čtenářů mladší generace, musím Vás opět přivítat v Pálivé hodině dějepisu. Rudý odznak odvahy je o známém konfliktu, který vypukl v Americe před tisíci lety, nebo tak nějak. Tehdy se chlapi v hospodě nepohodli, jestli jsou lepší prsíčka nebo zadečky - klasické dilema horňáků a dolňáku bohužel vyeskalovalo v celonárodní konflikt, dnes známý jako Sever proti Jihu, a to kvůli jediné ženě, Scarlett Ó Háravé.
Kniha pak popisuje vyřazovací část turnaje, kdy se v hlavní roli představí mladý jinoch jménem Henry. Ten je po prvních výstřelech vyděšený víc než já, když mi přijde doplatek za plyn, a uteče do lesa. Tam se mu mozek navrátí z gatí opět do palice a změní se v kapitána Ameriku, kterej pak po zbytek knihy běhá skrz kulky a mrtvoly jako Robocop.
Války obecně jsou skvělá věc, protože bez nich bysme neměli dobrý knížky a filmy. Třeba takovýho Zachraňte vojína Ryana by nikdy nikdo nenatočil. Díky bohu za ně! Rudej odznak je taky dobrej, přestože se tam chvilkama děje pořád to samý dokola. Škoda, že tam nebyly nějaký tanky. Já vím, že tehdy ještě neexistovaly, ale i přesto je tam mohl Crane dopsat.
8/10
Pod skleněným zvonem
Sylvia Plath
Bomžorno.
Bell Jar, alias Zvonek Hrnek, je o holce, která neměla Instagram - a tudíž má hodně času přemýšlet o sobě, životě a budoucnosti. Což je něco dost nebezpečnýho. Co má člověk dělat, když si nemůže vyfotit vlastní brownies a nebo brunch? Horor se tedy rozjíždí napůppůůůpppppppppppppplllllp=ů================p=p======ůpůpůůůůůůůůůůůůůůůůů=ú==lpů=pl==úúúúúúúépppppppppppúpoppúpoppopúopppúppp (toto je autentický přepis jak jsem na laptopu opravoval tlačítko p, nechám to tu pro případné budoucí analýzy mých textů studenty filozofické fakulty). No a teď nevím co jsem chtěl napsat. Právě jsem zavařoval okurky a vůbec nevím, jestli jsem tam dal dost octa. Kolik dáváte na jeden hrnek vody?
Zvonek hrnek jsem četl už někdy v osmnácti, ale to ještě neexistoval internet a já nebyl cereblita a nikam jsem si to nezapsal. Docela mě překvapilo, že Sylvie Plátková byla daleko vtipnější než jsem si pamatoval. Čekal jsem, že konec bude o něco lepší, ale tak pořád lepší než jíst brokolici.
7/10