Palivo komentáře u knih

Je to tak vážení, Palivo je takovej intelektuál, že čte i eseje. Již zřejmě nezbývá mnoho času a proměním se v superinteligentní počítač, který bude kouřit dýmku a za pětipenci diktovat slavné citáty v dialektu, který si člověk navolí vztlačnou silou potlesku.

Henry Miller je můj oblíbený spisovatel a kdybych měl volit mezi jedním večerem s ním a nebo týdnem bukkake s Britney Spears, měl bych vážně dilema. Hned z fleku se Miller rozjíždí esejem na téma Hamlet, což byl zatím nejlepší esej o Hamletovi jakej jsem kdy četl - ne že bych četl víc než jen jeden, ale takhle napsaný to vypadá opravdu úderně. Jen si to představte:

Žena: Dobrý večer.

Já: Dobrý večer. Musím podotknout, že vaše líce mi připomínají nejlepší esej o Hamletovi jaký jsem kdy četl.

Žena: Och, ach, ichichich, já se červenám, vy jste tak chytrý!

Já: Nechme těch řečí, můžu si dát čaj o páté s vaší vulvou?

Žena: Jak je libo!

Eseje se rozjedou svižně, pak se ale trochu zašmodrchají a sem tam jsem koukal, jak byl Miller za dobře s esoterikou a podobnejma věcma (viz eseje o Witmenovi, Thoreajoujouvi atd). Občas to bylo těžký, občas lehký, ale hlavně osvětový. V podstatě každej esej nese poplatnou nadčasovou myšlenku, kterou si můžete vytetovat na ruku nebo koleno, a je už jedno jestli Miller komentuje filmy nebo oplzlosti. Vítězem se každopádně ale stává až "skoro povídka" o tom, jak chtěl jet na dovolenou do Londýna. Kdo má Millera rád (nebo Lawrence), tomu knihu doporučuji.


Fun fact: Henry Miller měl kolo z České Kamenice o kterém prohlašoval, že je to jeho nejlepší kamarád.

Fun fact 2: Dospělé samice klokana mají tři vagíny.

15.02.2018

Dobrý den.

Tato knížka je o verlybářích v 19. století - všichni rádi lejou, kaděj do kalhot, smrdí močůvkou a sem tam uloví verlybu. Tudíž mi kniha dost připomínala chlapy od nás z vesnice, ti taky smrdí močůvkou a sem tam na diskotéce v Blížkovicích uloví nějakou verlybu.
Jelikož se kniha odehrávala v 19. století, tak místo diskotéky chlapi vyráží do severních vod. Zde bych vytkl knize její název, protože jsem si během čtení asi tisíckrát začal prozpěvovat Severní vody jsou krutý, počítej lásko má s tím. Ale zpět ke knize. Na moři samozřejmě o verlyby až tak moc nejde, protože jeden z posádky je tak trochu Michael Jackson a dřív než bys řekl švec, tak tu máme mrtvolu. A pak už to jde z kopce tak rychle, že jednoho ani nenapadne, že na moři nejsou kopce.

Brutální, syrová, extrémně grafická a naturalistická svině je tahle knížka, to vám teda řeknu. Za mě velká spokojenost, až jsem byl sám překvapen. 9/10

11 11.02.2018

Vinšuju.

Birk je další ze severských sociálních dramat typu Bohdan Sláma - "všichni jsou mentálové, ale jsou na ostrově." V této knize na začátku umře hlava rodiny, takže se rozjíždí nebezpečná ruleta, která na ostrově může vždy skončit jen dvěma způsoby. Buď nastane Slunce, seno, incest, nebo tam je King Kong. Abych to shrnul básničkou:

Tak jako tak,
někdo "will be fucked."

Jaap Robben si tohle drama valí dobře, ale trochu mě štvalo, že jsem už od desátý stránky tušil jak se to vyvrbí a ono se to přesně tak vyvrbilo. To znamená, že jsem buď telepat, a nebo Robben skočil po té nejfádnější rovině, která se naskýtala. Doma jsem na starou zkoušel telepaticky anální sex, ale místo toho usnula, takže telepat nejsem. Z čehož vyplívá, že to Robben usmolil na jistotu a to mě trochu mrzí. Stejně tak to, že kniha až moc těžila z cestičky, kterou mu už vyšlapal Jacobsen a další podobné knihy.

Za mě tedy 7/10, ale jelikož jsem dnes nevařil, tak z toho nejsem odvařenej.

2 06.02.2018

Další přírustek do mého nejoblíbenějšího literárního subžánru "žebrák v Paříži co má konstantně hlad a chtěl by prcat."

V tomto díle si to mladej Maďar valí v říši croissantů jako mnoho podobných před válkou - pije kakao a myslí na to, jak jednoho dne bude natolik bohatej, že si do pusy strčí místo švábů třeba chleba. No a pak v parku potká mladou Pařížanku a dojde mu, že by raději strkal něco jiného a někam jinam než do pusy, ale tak v nejhorším alespoň tam. A tak spolu začnou chodit, nejčastěji do jeho bytu, kde ovšem k žádné sexuální výměně informací nedochází - kdo tedy očekává, že v knize bude Vojta Koitek, ten bude zklamán.

Zklamán je i hlavní hrdina, který to cuchtě začne dávat náležitě najevo. Ostatně je otázkou, jestli tato kniha není spíše sci-fi, protože jsem ještě neslyšel o Pařížance, která by na sex čekala dýl než řekneš Jean Claude Vám Dám a Vám taky. Proto taky má francouzské podvojné účetnictví pouze položky Má ti dát a dala ti. V bordelech pak ještě i 261, Peníze na cestě. Ale to už zase odbočuji. Jak to dopadne Vám samozřejmě psát nebudu, protože nemám auto - tím pádem nemám ani spojler.

Knížka to byla třeskutě vtipná, páč autor má skvělej smysl pro humor, takže i bez těch sexů jsem byl docela nadšenej. Knížku tedy hodnotím vysoko 8,5/10, což je o půl bodu méně, než jak hodnotím sám sebe nebo nebo vymačkaný pomeranče.

8 02.02.2018

Jelikož jsem nikdy nejel na východ od Kladna, byl pro mě Ekvádor od Henriho Mišóa dost velký překvapení. Asi jako když jdete čůrat, a najednou se místo toho pokadíte. Jako například slavný jihoameričan Kaká.

Že je Mišó dobrej malíř a básník jsem už jaksi tušil (bylo to na internetu napsaný), ale že umí valit takový lonely planety, to jsem neměl nejmenší zdání. Ekvádor se tváří jako cestopis a vlastně to cestopis i je, ale není! No a teď se v tom bábo vyznej. Já bohužel žádnou bábu v bytě nemám. Nicméně, tenhle šílený kolotoč útržkovitých, poetických, surrealistických textů a básniček byl naprosto skvělej a já ho sám sobě ještě někdy do budoucna doporučuji. Do jihoamerických končin se každopádně nevydám, páč když mi někdo popíše, že musí v pokojíčku vybít mačetou 300 tarantulí než jde spát, to teda nezní zrovna jako dobrý airb'n'b.

NASCHLEDANOU

3 30.01.2018

Svý buchtě jsem už dal několik knih, ale žádnou nikdy nedočetla. Naposled jsem ji narval do kabelky Kafku, že mě to nenapadlo dřív - ten taky nic nedopsal, tak to si budou rozumět. Že ovšem bude kontrovat a navalí na mě chlupatýho portugalce co vyhrál nějaký ceny, to jsem nečekal.

Proti své vůli jsem tedy začal chodit častěji na záchod a číst. Galveias je vesnice v Portugalsku a má mnoho podobností s místem, kde jsem vyrůstal na jižní Moravě. I zde je polovina lidí dementní, druhá polovina jsou zemědělci a jako kultura slouží kostel a hospoda. Akorát tu nikdo nevolí Zemana. Na začátku knížky za vesnicí dopadne nějakej meteorit či co a my pak sledujeme, jak to narušilo životy místní křupanské honorace. Což by bylo fajn, kdyby Peixoto nepsal o každé rodině tři generace dozadu, páč mě opravdu nezajímá, jak nějaká babička Marie Amálie, která se jmenovala Lucinda Maria Amálie don Kokot, chodila na trh. Občas je to fakt k neučtení a Peixoto dává až moc na odiv, že absolvoval asi čtrnáct tisíc kurzů literárního psaní a teď je z něj poetický robot typu Marquéz a Hrabal dohromady. To nechceš, literární rodino. Naštěstí se v tom labyrintu literární masturbace skrývají docela příjemné osudy a zajímavé pasáže, jako když třeba hrdinka týden kadí do igelitových sáčků, aby je pak šla všechny napatlat na hlavu své sokyni. Nemůžu ani opomenout nadávku, kterou jsem dodnes neznal, a to "aby tě zjebalo třicet tisíc čuráků ty hromado hoven."

Ve výsledku tedy 7/10.

2 25.01.2018

Bom dia!

Jako básník samozřejmě pohrdám všema ostatníma básníkama, igelitkama a nealkoholickým pitím. V rámci pohrdání jsem si tedy zakoupil knížku Ondry Hanuse, muže, který již v útlém věku vypadá jako skinheadská verze Tomáše Halíka, že ji přečtu a pak jí budu jaksepatří pohrdat alespoň tři hodiny.

Ale ono nene!

Ještě že jsem v kavárně seděl, jinak bych spadl. Hanus valil ze začátku kariéry sonety, ale těm já rozumím asi jako ženská ofsajdům, takže jsem to ocenil tak, že jsem dělal takové to "hmmm," které nic neznamená.

S volnejma veršama mi ale zatloukl palici do hlavy, až mi mozek vytekl do kafe. Sbírka je rozdělená na čtyři valby, přičemž první je lehce spirituální či co, no prostě takový to děkuju vám andělové od Ivety Bartošový, ale i tak je to skvělý. To je ovšem pořád prd proti tomu co si Hanus nachystal do dalších třech částí, který to už valí pěkně z kopce a do vět se zamotávají témata a slova jako potraty, važíny, dělohy, prdele, zkurvený životy a podobné. Co jiného si může mladý člověk přát že? To je samozřejmě řečnická otázka, mladý člověk si může přát mnoho, třeba cédéčko Slayer, pizzu, láhev dobrého vína - nebo vysavač, ano, i tací jsou mezi námi.

Každopádně teď držím v ruce sbírku Elsy Aidsa, co jsem tu před týdnem vychválil a říkám si, jak ji Hanus strčil do kapsy a ještě na ni nasral.

Nejlepší sbírka jakou jsem kdy četl.

10/10

8 12.01.2018

Tak nějak plus mínus trolejbus.

1 11.01.2018

Jako bys jedla kámen je kniha o Bosně, domovině bosých lidí a Jardy Bosáka. V devadesátých letech tam byla válka a hodně lidí přišlo o Playstationy a televize. Ani si to nechci představovat.

Tochman knížku pojal jako deník do kterýho valí jen ty nejpodstatnější útržky, což způsobilo, že mi kniha několikrát spadla na zem - měla totiž velkej spád. HAHA! DEJTE MI UŽ NĚKDO NĚJAKOU MEDAILU ZA HUMORY. Celkově se kniha ani na moment nezastaví, šine si to zpustošenou Bosnou napříč a vykopává mrtvý ve vzpomínkách přeživších žen. Byl to hnus, to vám teda můžu povědět. Já se jako vždycky kroutím, když mám sníst nějakou zeleninu, třeba brokolici nevezmu do huby vůbec, ale tohle bylo daleko horší. Že někdo hraje fotbal s něčí hlavou mě už samozřejmě moc nepřekvapuje, že jo, tak viděl jsem Terminátora všechny díly, horory, taky ten film jak tam sou ti Kanibali, ale co mi i přes mé zkušenosti hlava vůbec nebere je fakt, jak se re-socializovali bývalí nepřátelé zase zpátky na sousedy a spolupracovníky. Představte si to, jako by ve vile Vyvolených byl dvanáctkrát Vladko a jen jeden z nich měl hřeben na vlasy. To prostě musí bejt peklo.

Tochmanovi uděluji devět bludišťáků z deseti za to, že to správně vybalancoval a zůstal nestranným pozorovatelem, kdy bez soudů a nadržování podal nehezkou zprávu za pomocí těch nejobyčejnějších, avšak nejbolestivějších vět.

5 11.01.2018

Bom žorno.

Dal jsem to za jedno kafe od začátku do konce, takže kdo je víc, literární rodino. Všechno vím, všude sem byl. Kniha omezení je o výrobě prvního Favorita v Českuslovesko, když inženýři jezdili moc rychle po dálnici. Pak se vybourali. Kdo to chce v haiku, tomu to pičo klidně do haiku navalím, sleduj literární rodino:

Jeli ve Favoritu do Benešova,
ty vole svodidla cože,
no tak jakože já teda asi du.

Vidíte? A kde je problém? Básničky to jsou moc pěkný, ale nerýmují se. Což mi nevadí, páč jsem neměl rýmu, když jsem to četl. HAHAHAHAHAHA. Taky se smějete? Bože já se tu směju až jsem se málem počůral. HIHI. Hele ale vážně literární rodino, jestli si máte letos, loni nebo zejtra přečíst nějakou básnickou sbírku, tak by to měl bejt Lvice Elsa Michael Johnson, páč to je od Trojjediného prstu skok nahoru jako sotomayor.

Nashledanou.

2 05.01.2018

Dobrý večer.

Tak jsem zase narvanej jak motyka plná brambor. Celej večer jsem pil Becherovku no a co? Jak by řekl Jarda Jágr - no a co literární rodino, vadí vám to? Nashledanou nahoře, tedy Goodbye upstairs, vypráví o tom, jak moc se vám zhovní život, když skočíte do škarpy pomoc dalšímu nebožákovi. To se psal rok 1918 a v Evropě byla válka, páč Němci byli v Chorvatsku na dovolený a nezaplatili šnitzl a ujeli. Že to mohlo být jinak? No a ptá se vás na to někdo literární rodino? NIKDO SE VÁS NA NIC NEPTAL. JSTE NA INTERNETU JEN PROTO, ŽE SI HO UMÍTE ZAPLATIT A TO JE VŠE. No dobře, sem si šel pro panáka, ale jako už mám asi dost a v tý knížce de teda vo to, že tihle dva kroasánti si to po válce valej do byznysu s hrobkama, aby měli dost peněz na Ibizu a šlapky.

Knížka je to čitelná cuby nedup, páč jsem si ani nedup a měl jsem ji přečtenou. Škoda, že hlavní motiv mezi Pradellem, čti Prdelem, a hlavním hrdinou není více rozvinut - to mě dosti zajímalo, ale naštěstí jsem se v polovině zhovnil jako prase a přestalo mi to vadit. Jo a včera jsem byl na fotbale, Boavista prohrála 1:3. Trochu mi to připomínalo Stančíka, ale spíše satirickým a ironickým šklebem, než čímkoliv jiným. Nicméně kdo má rád Viana, historické romány a Stančíka, může si tuto knížku v klidu přečíst a bude se mu líbit a možná i velmi - i přestože má 4062UO214U5 stran, což mě tedy osobně ze začátku dost odrazovalo. Du si pro panáka.

Dsdgyxx44

1 05.01.2018

Dobrý den.

Tak jsem byl zase v letadle a četl knihu. A snad poprvý jsem si přál, aby letadlo spadlo a mé, o skály rozdrcené tělo, snědl medvěd, vykálel mě a pak mě sežrali brouci. Tak špatná je knížka Podhoubí.

Hororová, jak láká anotace, kniha rozhodně není. Tedy příběhem, stylem hororová je. Nic tak otravného jsem v životě nečetl a to už jsem pár knih viděl. KRISTE PANE JEŽÍŠI NA NEBI! Luján si podle mě udělal velkou statistiku nejhorších postupů v literatuře a pak je slepil dohromady, aby tím na dálku zabíjel náhodné čtenáře - já sám jsem třeba nebyl daleko od toho, abych si nepodřezal žíly.

Příběh je o tom, že se děcka vymelou v autě, a pak nějaký děcko vydírá jiný děcko, že řekne pravdu o bouračce, no a do toho matka těch děcek vzpomíná na to, jak ji zašpuntoval nudlárnu milenec před třiceti lety. Což o to, z toho se dá něco vykotlit, ale! ALE TEN STYL!!! Po sedmdesáti stranách jsem byl na hranici vyčerpání a knihu hodil do koše. Valím na nety, že to jdu zničit a vidím ty hodnocení a ceny, říkám si, Pali, neděláš chybu?, tak jsem tu svini vytáhl a dočetl. Připadám si, jako bych se vrátil z Vietnamský války s nejhorším průjmem všech dob.

Zatímco normální kniha funguje takto:

Eva a Fabian sedí v kuchyni a pijí limonádu. Eva potom odchází do pokoje.

Lujánova kniha funguje takto:

Eva a Fabian nesedí v kuchyni. Ne, počkat! Sedí v kuchyni. I Fabian, i Eva. Pokud by někdo vešel do kuchyně, viděl by je, jak pijí limonádu. Do kuchyně ovšem nikdo nevejde. Eva a Fabian sedí v kuchyni a dívají se na limonádu. Kdyby se podívali doleva, viděli by matku, jak seká trávník. Ale do leva se nepodívají. Eva pije limonádu a napadne ji odejít do pokoje. Fabian to ještě netuší. Netuší, že se za chvíli Eva zvedne a odejde do pokoje a Fabian zůstane sám.

ZABIJTE MĚ!!!!
A aby toho nebylo dost, do těchto mouder Luján zasazuje dialogy jiných osob, které se odehrávají na jiném místě, aniž by za závorkami jmenoval postavy. No tak to už jsem pak měl v hlavě guláš s pěti knedlíkama. Já jsem tak naštvanej, že ani nemůžu bejt vtipnej.

Tak jsem zase dočetl dalšího Dostojevskýho, aneb jak já říkám, dali jsme si dostoveníčko. Věčný manžel je o někom, kdo rozhodně není já, protože při mé zálibě v házení ponožek a triček po všech předmětech a místnostech, asi už dlouho věčnej manžel nebudu. Snad někdo někdy založí Mistrovství světa v pouštění oblečení na zem.

No ale o čem kniha je: Rus je v Rusku a přijde další Rus, že jeho Ruska umřela. V normálním světě by tahle příhoda skončila, ovšem v Rusku se ukáže, že Ruska spala se všema Rusama, tak se všichni Rusové hádají a nakládají vodkou, dokud z toho minimálně jeden Rus nemá paranoiu. Když tak nad tím přemýšlím, jsou u nás na vesnici všichni Rusové.

Tahle psychologická veselohra na téma ruská trojka je čtivá asi jako všechny Dostovárny, rychle uteče a to ani nemá nohy! Nic převratnýho to taky ale není, takže za mě někde mezi 78,5% - 79,4%.

4 13.12.2017

Tato kniha by se mohla jmenovat Zápisky z Paliho dovolené v Chorvatsku.

1 29.11.2017

Otřesný Paliho čtenářský listopad 2017 pokračuje a Manaraga, nebo jak se to píše, je moje první a poslední setkání se Sorokinem.

Dlouho jsem na tohodle maníka pomýšlel, páč většina mých anarchisticko-levičáckých, nevyholený podpaží Noah Chomsky a Slavoj Žižek for president známých ho měla ráda a četla. Co naplat, dopadlo to špatně.

Manaraga je knížka, která stojí a padá na ústředním džouku, tedy že knížky se už nečtou, ale pálej a na nich se grilujou pokrmy pro bohatý tlustoprdy. No tak to tedy muhehe. Imbecilita tohoto nápadu mě již od začátku trochu iritovala, ale řekl jsem si Pali, buď otevřenej. Před lety jsi taky neměl rád špenát a teď jste kámoši. No dobře. Hlavní hrdina nám tedy vysvětlí všechny ty brutální vtípky, co nejlíp hoří na čem a jak se vepřový dělá na švejkovi a kuřecí na Steinbeckovi, no hahaha. Nápad očividně na stránku a půl nějaký funky povídky ovšem Sorokin natahuje na celou knihu a to tím, že to všechno opakuje až do zblbnutí. Hrdina někam jede, někomu upeče nějaký žrádlo, mezitím nám řekne padesát příkladů co na čem nejlíp hoří a pak jede zase někam jinam dělat to samý. Někdy dvacet stran před koncem si Sorokin uvědomil, že by to takhle vlastně mohl psát 300 let, tak se rozhodl tam narvat konec, kterej byl asi tak mentální jako celá kniha. Takhle vyčerpanej jsem se necítil od pondělí, kdy jsme s ženou dělali sex asi šest minut. Díky a naschledanou.

6 29.11.2017

Palivo se nechal nachytat a to se nestává často!

Jako zkušenej čtenář dávno vím, že ceny nic neznamenají. Například jagermeister stojí jen 40Kč a je to daleko lepší věc než třeba Lambordžíny za 13 000 066Kč. A přesto, vidím Gonkurtova cena, tak jsem to přihodil do nákupu.

Lejla Slimáková napsala o tom, jak chůva zavraždí dvě děti. To není spojler, páč to Slimák napíše v první větě. Nu dobře, říkám si, holka to vykecala takhle dopředu, tak teď uvidíme, že to asi bylo jinak, možná ji to našeptali mimozemšťani nebo to udělal někdo jinej, třeba otec, nebo soused, nebo Jon Bon Jovi. Nezapomínejte, v literatuře je možné cokoliv!

Jenže ouha - místo nějakejch twisterů jak z KFC, Lejla Slimáková se drží svého příjmení a jako slimák popisuje, jak si rodina chůvu najala a jak se mezi nimi postupem času vytratilo přátelství. NUDA jak Brno plus ještě Prostějov a Domažlice. Nezajímavou, banální a ohranou psychologickou vějičku tak musíme protrpět, přičemž se nám Slimáková vlastně nesnaží říct ani nic hlubšího - že v tom někdo hledá rozdíl mezi střední třídou a podobný hlemzy, lidi už jsou vážně na palici.

Stejně tak kniha není ani šokující nebo děsivá - já mám už pocit, že snad knížky čtou a komentují jen babičky, páč si nedovedu představit, koho jinýho by to mělo šokovat. Za celou knihu chůva v podstatě nic neudělá a když ji ve finále začně šplouchat na karbit, tak to prostě skončí.

Já nevím, ale tohle je sranec. Vlastně ani nevím, proč dávám hvězdu. Možná proto, že jsem v euforii, že jsem tu nudu přežil.

15 22.11.2017

Tonda Williams, děda Robbieho Williamse, který napsal třeba Kočka do stanice Tramvaj, se v Římském jaru paní Kamenové věnuje stárnutí a je to hezký, vtipný i smutný zároveň. Tak už to bývá, když stará slavná herečka dopádluje do Říma a začne randit s mladým italským hřebcem, kterému jde ovšem jen o peníze. To já schvaluji - kéž se jednoho dne dožijeme toho, kdy budou mít všechny peníze na světě jen ženy a my jim za peníze budeme dělat sex! Co mi to jen připomíná!

Jednohubka, která rychle utekla a sem tam se zablejskla opravdu nádherným jazykem. Všechno je navíc krásně aristokraticky přepálený a bonusem je bestiálně drtivý a smutný konec, umně schovaný v posledním odstavci.

Povšimněte si, že anglický název knihy (The Roman Spring of Mrs. Stone) je pravděpodobně jediný název knihy v historii lidstva, který ukrývá Romana Zkamene!!

5 22.11.2017

Kriste pane.

Přesně takhle si představuji jak ženy trpí u porodu - jako já při čtení této knihy na záchodě.

S Jáchymem Topolem jsem si rozdal první knock out už někdy před deseti lety, kdy jsem zkusil číst Sestru. To jsem tehdá zabalil a už nikdy nerozbalil. Nutno podotknout, že tehdy byl problém asi ve mě - moc jsem nepil a střílivýho mě to moc nebavilo - a i když jsem před deseti lety taky chodil číst na záchod, nasráno jsem měl spíš v palici než pode mnou. Tudíž, nijak jsem na Topola nezanevřel. Its not you, its me.

Teď už ale jo. Druhý knockout přišel skoro deset let poté a byla to smrt v prvním kole. Dialogy byly natolik výstižné, že jsem hned po dvaceti stránkách věděl, s kým mám tu čest - s úplnýma debilama. Tedy především otec byl zralej na kobku. Nebudu předstírat, že jsem se dostal daleko - po "gejzírech vášně" a "dlaních naplněných touhou" jsem už byl napůl vomdlelej, natožpak když jsem se dozvěděl, že "most je kovová konstrukce nad vodou."

Tímto ukládám Jáchyma do svého mentálního trezoru plného zapovězených věcí, hned vedle Haruki Murakamiho, Herthy Miller, kapusty a sexu s tlusťoši.

2/10

15 20.11.2017

Jelikož mám sebevraždy rád, páč po každý sebevraždě zůstane na světě o to víc Jagermeistera pro mě, šáhl jsem i po této knížce. Teď jen doufám, že knížka na mě nepodá žalobu, že jsem ji ošahával, hešteg #metoo.

V tomhle majstrštyku sledujeme maníka, zpruzenýho novináře, kterej má udělat seriál o sebevraždách. Jeho táta se taky připravil o jégra, tím pádem mu to začne vrtat hlavou, přestože nemá vrtačku, což zůstalo v knize nevysvětleno! No a když k tomu připočteme břitké glosování svého mileneckého a citového života, máme v podstatě všechno, co se v knize děje. Někdy je to zábavný, někdy únavný, většinou docela svižný a aby to bylo art, tak to samozřejmě jistí WTF závěr, kterej si s charaktery postav vytřel zadek. Já si taky akorát vytřel zadek a opouštím záchod. Náhoda? Napište mi to lidičky prosím do komentářů a nezapomeňte lajk a subscrajb a všem vám moc děkuji a mám vás rádi.

14.11.2017

Tahle kniha je o černoši a běloši, ještě předtím, než vznikl basketbal. A není to příjemný čtení, protože před basketbalem mohli černoši v americe běhat leda tak po poli.

Jak mě, tak očividně i Katarzynu Surmiak vždy zajímalo, jak je to s tou white pride v Americe. No a zatímco já si to v klidu přečetl na záchodě, Katarzyna tam musela jet to napsat. Pali vs. autorka 1:0.

Reportáž je to příjemná a svižná, především proto, že Katarzyna hledí na amíky očima správně nadutýho evropana, kterej pohrdá všema těma wallmartama a obezitou, což někdy v knize zmiňovala kupodivu až moc. Nicméně, šokující informace, že všichni jí hranolky a nikdo nechodí pěšky jsem už jaksi věděl, takže hodnoceno čistě investigativně, knížka docela klouže po povrchu, srovnává různý zdroje a základní historický informace a tak zhruba rozkresluje podstatu toho, co se dělo. Což je fajn. Ukázalo se totiž, že Morgan Freeman nebyl první černoch všech dob.

Víc kniha nabízí pouze dialogy a osobní příběhy několika členů KKK, které v mnohých případech nejsou vlastně až tolik zajímavé, respektive to co blekotají je taková klasická ukázka toho, co má většina white trash nasráno v mozku. Co je tedy na knížce nejlepší je asi to, že dokáže evropanovi, kombinací výše zmíněnýho, trochu objasnit, proč vlastně white trash existuje a jak je možný, že si myslí to co si myslí a co to vlastně znamená pro černoši, když teď nějakýho zastřelí policajti. No prostě klasický americký problémy. Mě nějakej širší kontext chyběl a teď už se nedivím, že před pár desetiletími pochodovalo 40 000 KKKáček Washingtonem.

PS: Na mnoha místech knihy se vyskytuje David lynč.

4 12.11.2017