Volné verše

02.01.2023

„od daru k zásluze a zpátky stejnou cestou, po níž
se dochází až k zasvěcení ledu, tažné
úvratě přesýpají smysly v uchopení
tím pohybem jsi zlákán, chceš se účastnit
jako bys ani nebyl pozorovatelem
tím odsouzencem k času, a tak zvedáš pohled
přehlížíš plynutí a překračuješ prostor
a to je zásluha, pak záchvěv z orných polí
a kdosi klečí, v nich, a sám — to vidíš sebe
a v sobě každého — když povstáváte
jsou ledy zasvěceny, vše je modlitbou
a to je dar — od daru k zásluze
a zpátky stejnou cestou, a čas už není“

Setkání s touhle sbírkou mi přineslo překvapivě mocný a překvapivě mnohovrstvý zážitek. Zaujala mě už svoji grafickou podobou, ale nezůstalo jen u toho.
Příjemně překvapen jsem byl tím, kolik různých poloh na tak krátkém prostoru dokáže Ondřej Hanus vystřídat. Každá ze čtyř sekcí jeho sbírky je něčím specifická, ale zároveň se mi zdá, že všechny fungují dobře dohromady, že k sobě patří. Úvodní sedmidílné nelegie působí nejvíc duchovně (nejvíc připomínají „opravdovou poezii“, pokud bych to měl vyjádřit takhle ironicky). Následující branická je konkrétní a fyzická, jako bychom společně s básněmi stoupali od Vltavy k Branickým skalám – i rozdělení vět do veršů zde evokuje řeč zadýchaného člověka stoupajícího do kopce. (na to bych nepřišel sám, byl jsem poučen literárním vědcem :-)
Nádraží Holešovice je část, která mě zaujala asi nejvíc. Na první pohled je v ní všechno to, co nemám na veršování rád: sebestřednost básníka píšícího o svém básnění, přemíra vulgarit i cizích slov. Ale na rozdíl od nedávno čteného Borkovce mě tady Hanus svojí sebeironií fakt dostal a já jsem se jeho nespoutanou fantazií bavil jako u poezie už dlouho ne. Za radost z veršů typu „lyrika je prdel přistižená při činu“, „nechť mi ctihodné metafory vylížou sítnici“ nebo „děloha je nejlepší přítel člověka“ jsem se sice trochu styděl, ale co už. Guilty pleasure, taky pleasure.
V závěrečném svítáníčku pak znovu dobře ukazuje, jak dokáže dobře řemeslně pracovat s jazykem (v dobrém slova smyslu) a i když se proti vlastní tvorbě a snad i proti mikrokosmu básnického provozu vymezuje („odkažte mi svůj pokoj / svůj pokoj mi dejte / dejte mi pokoj s poezií“ nebo „a proto veškerá láska je metanarativ / a proto není tětivy kde není terče / a proto je nedůstojné psát básně po třicítce), nedokáže zároveň zapřít svůj talent, svůj literární přehled (těch aluzí a parafrází, co tady je!) a nejspíš ani svoji touhu se básnicky vyjadřovat.

„koťata, to jsou andělé, věčně živí
v podstatě určení, vždyť skrze něhu
všechno je stvořeno, a není anděla
který by neměl klín, a není člověka
který by neměl klín, a není boha
který by do nich nebyl vklíněn“

10.07.2021

"... děloha je nejlepší přítel člověka
avšak není strašnějšího údělu než stát se synem
doživotní hra na třetího
agresivní morfologie nechápavých palců
budiž posvěcena rituální nečistota dětství..."

todle mě nadchlo, nevim jestli je to tím že k volnýmu verši mám o hodně blíž, tím že Ondřeje "znám" z twitteru nebo tou výše napsanou částí a větou "Paní Bože otevřená zlomenino" ale budu tu sbírku rozdejchávat ještě nejmíň týden, a mam z toho chuť si projít Braník a někomu tam ty věci předčítat

13.02.2019

Pokud máte pocit, že když člověk používá slova jako synchronicita, deverbativum, nasciturus, syntéza, subjekt nebo morfologie, nevyhnutelně machruje, případně jste přesvědčení, že sprostá slova do poezie rozhodně nepatří (a navíc se to má rýmovat, jak to, že se to jako nerýmuje? Ve škole říkali, že když to má být poezie, MUSÍ se to rýmovat!), pak asi Hanuse radši vůbec neberte do ruky, akorát by vás sral. Pardon, štval.
Pokud ne, připravte se na hodně šílenou, po čertech naspeedovanou jízdu. Něco takový jsem už hodně dlouho nečetla. --- Něco takovýho jsem možná ještě nečetla. --- // --- Představa: tahle sbírka v rukách fanynek Rupi Kaur. -- AU/r.

"syn Klevetník končí svou řeč
člověk toto já ve stavu pokusu
člověk tato bezprstá překlenovací náruč
člověk tato chybná interpunkce dějin

nejméně se mi podobá vždy v čase jehňat
dosmrtně zavalený křížovým zpětvzetím
až po kolena v církvi autoreference
neudolatelný jako oheň v díře

Matko vyřízni tento maligní národ
mečem úst svých
neboť člověk je jeskyně nesmíření

pryč z této zahrady mramorových hoven
páchnoucích rekurzí a žabomyšinou
odevzdej jazyk člověče" (s. 52)

Tato sbírka mne bavila...ne že bych se vším zrovna souzněla, ale byl to fascinující gejzír nečekaných asociací a zákrut mysli, místy komplikovaný na uchopení...pro mne nápaditý, výrazný a zajímavý.

16.02.2018

Volnými verši jsem, po Výjevech, které mi svou pevností, svázaností a formou sedly, byla trochu zklamaná. Našla jsem verše, které "to" v sobě měly, až mrazilo. Ale bylo jich málo. Z Výjevů jako by se staly výlevy. Zřejmě mi zážitek zkazilo velké očekávání. Za přečtení však sbírka určitě stojí.

17.01.2018

Moderní poezie je fajn. Pseudointelektuální exhibice už méně. A tahle sbírka se nejdřív tváří jako fajn moderní poezie, a pak se zvrtne v tu exhibici. Takže za mě dvě hvězdy a ta třetí je za to, že inspirovala Paliva k napsání komentáře, který je lepší než celá kniha. ;-)

12.01.2018

Bom dia!

Jako básník samozřejmě pohrdám všema ostatníma básníkama, igelitkama a nealkoholickým pitím. V rámci pohrdání jsem si tedy zakoupil knížku Ondry Hanuse, muže, který již v útlém věku vypadá jako skinheadská verze Tomáše Halíka, že ji přečtu a pak jí budu jaksepatří pohrdat alespoň tři hodiny.

Ale ono nene!

Ještě že jsem v kavárně seděl, jinak bych spadl. Hanus valil ze začátku kariéry sonety, ale těm já rozumím asi jako ženská ofsajdům, takže jsem to ocenil tak, že jsem dělal takové to "hmmm," které nic neznamená.

S volnejma veršama mi ale zatloukl palici do hlavy, až mi mozek vytekl do kafe. Sbírka je rozdělená na čtyři valby, přičemž první je lehce spirituální či co, no prostě takový to děkuju vám andělové od Ivety Bartošový, ale i tak je to skvělý. To je ovšem pořád prd proti tomu co si Hanus nachystal do dalších třech částí, který to už valí pěkně z kopce a do vět se zamotávají témata a slova jako potraty, važíny, dělohy, prdele, zkurvený životy a podobné. Co jiného si může mladý člověk přát že? To je samozřejmě řečnická otázka, mladý člověk si může přát mnoho, třeba cédéčko Slayer, pizzu, láhev dobrého vína - nebo vysavač, ano, i tací jsou mezi námi.

Každopádně teď držím v ruce sbírku Elsy Aidsa, co jsem tu před týdnem vychválil a říkám si, jak ji Hanus strčil do kapsy a ještě na ni nasral.

Nejlepší sbírka jakou jsem kdy četl.

10/10

11.01.2018

Srajda...ale vzhledem k tomu, že doposud nejlepší z pera Hanusova, zbylé dvě knížky jsou oproti tomu srajda dvojnásobná...