Palivo komentáře u knih

Dávám tři až možná čtyři hvězdy a chtěl bych i dát víc, ale nemůžu. Nápad je to sice strašně hezkej, psát o životě jedné dvojice jen tím způsobem, že autor vyjmenovává věci, které mají, chtějí mít, po kterých touží a které nemají v průběhu svého života, ovšem po třiceti stránkách to trochu ztrácí koule. To je jako by natočili Beverly Hills 90210 bez Dylana a Brandona a Kelly a vostatních.

Jakmile se ovšem kniha přesune do Tunisu, kam se párek odstěhuje, začne konečně dobrá emotivní valba, která stojí na univerzálním a klasickém "nikdy vlastně nebudeme šťastní ať jsme kde jsme protože chceme to co nemáme a navíc tu nikde neprodávají le kroasánty, takže se nám stýská po tom životě, který jsme nenáviděli, ale aspoň tam byly le kroasánty."

Tam se asi na chvilku najde každej z nás a byl by to i dobrej závěr, ale pak tam Perec narve pro mě nešťastnej epilog, který to nevyšponoval, ale spíš trochu zazdil. V nejlepším se má přestat, což například já vím a proto sex neprotahuju nad dvě minuty. Škoda, že to Perec v prvotině nedodržel.

4 01.07.2017

Nevím co mě to napadlo, ale už si asi nikdy nebudu brát do letadla jako jedinou knihu Dubliňané od Jamese Joyce. Jak už je z názvu zřejmé, sbírka povídek je o lidech, kteří měli štěstí a nenarodili se třeba v Prostějově nebo Ostravě, ale v Dublinu.

V Dublinu jsem nějakou dobu žil, takže jsem si jasně vybavoval opilé iráčany, kteří se vrávorali po Temple Baru, nebo přímořském Skerries, kam jezdili na dovču. I přes tuto 3D virtualitu ovšem nemůžu jít přes tři hvězdy, páč mi povídky nic moc nedaly. Ono je to sice hezky napsaný, ale když to jsou povídky typu, že si někdo dal brambory a pak byl rád, že si dal brambory, tak to zase žádná sláva není. To s těma bramborama je samozřejmě jen přirovnání, protože je snad všem jasný, že v devatenáctým století brambory ještě neexistovaly. Celkově je zasazení do 19. století docela nešťastné a nevím, proč se to nemohlo odehrávat třeba loni, kdy by se do povídek daly zakomponovat třeba počítače nebo mražená pizza. Inu, na to už klasici nemysleli.

4 30.06.2017

Tuhle knížku jsem četl ve vlaku do Českých Budějic, což zřejmě nemá na nic vliv.

Daniil Charms byl takovej ruskej Vian, stejně jako jsou české hranolky německý pommes frites. V této sbírce jsou divadelní hry, pohádky, mikropovídky, tedy naprosto všechno. Někdy je to slabší, někdy silnější, stejně jako jégr. Ten je taky jednou s red bullem a někdy zase bez. Po obojím se vám zatočí hlava, ovšem po přečtení této knihy vás nebudou budit policajti na ulici před bufetem v Českých Budějovicích, což se mi za celej život minulej týden rozhodně nikdy nestalo.

2 30.06.2017

Opět jedna z knih, při jejíž četbě jsem se bál, že mi mozek vyskočí z hlavy, doplazí se na silnicu a nechá se přejet kamijonem. Tak už to chodí, když kluk od prasat, co jezdil každou neděli trhat kopřivy, začne číst francouzký filozofy. Mám takový tušení, že kdybych tuhle knihu dovezl do rodný vesnice, pravděpodobně by moje víska vybouchla.

Ale abychom se dostali k ději. Temný Tomáš si jde zaplavat, pak na večeři mrkne na nějakou broskvičku, ta se do něj hned zamiluje, ale zamiluje se tak moc, že o tom musí osmdesát stran přemýšlet, až ji z toho nakonec rupne v palici a umře. Jak jsem již předeslal, knihu napsal filozof, takže to co jsem teď popsal se možná stalo, možná ne a všichni jsou kachna. Styl, který autor zvolil mi velmi silně připomínal moji starou, když má v sobě dvanáct litrů vína - moc tomu nerozumím, každá věta si odporuje a když mi něco začne dávat smysl, zjistím, že to neříkala ona, ale zrovna jel okolo trakař, kterej zněl podobně.

Přesto všechno musím tento těžký elaborát hodnotit čtyřmi hvězdičkami, protože sem tam přišel se zajímavou myšlenkou a navíc mi trochu nahlodal životní moudra, která jsem převzal od Šopenhauera a měl je za platné. Do budoucna bych ovšem preferoval, aby mi to někdo napsal formou eseje, než formou novely, jejímž vypravěčem je situace samotná. Předem děkuji a dobré čtecí pokadění do nového týdne přeje Palivo.

2 13.06.2017

Smutek z toho, že jsem již viděl všechny televizné relácie s Bůčkovci aj Mama ožeň ma, mě donutil konečně šáhnout po Slobodově Rozumu a teď se kopu do hlavy, že jsem to neudělal dřív.

Drsný slovenský duševní techno-thriller v Devínské Nové Vsi se rozjíždí slušně. Maník jde domů, v břiše vřed, na dvorku nepořádek, těhotná kočka s blechama, manželka na pár facek a dcera začíná pubertovat. Není divu, že to poloamatérského farmára začne škrábat na mozku a dřív nebo později se tento slovenský, krizí procházející intelektuál v kurníku a s blechama brzy rozpadne na prvočinitele. A sledovat jej při tom je slast. Občas mě napadá, jak by vypadaly Houellebecqovy knihy, kdyby jeho Sorbonnou a kroasánty znuděný postavičky měly prasata a musely chodit na kopřivy - předpokládám, že asi nějak takhle.

V polovině se kniha přepne do metaknihy, kdy hrdina začne psát scénář, pak se na scéně objeví i Kant a Hegel a o tom, že tady se půjde přes kuřince je jasno. Zakomponování Uršuly z Rubata mě dost překvapilo, páč jsem o tom neměl ani tucha. Zase mi bylo té farmárky lúto. Jako by si na ni Sloboda vybíjel veškerou bolest světa. No a jelikož mě poslední stránka rozbila, dávám plnej počet.

PS: Autobiografičnost, která vcelku brutálně a upřímně vykresluje Slobodovu duši do tohoto díla je pak třešničkou na dortu, takový Karl Ove Sloboda - Můj hnůj.

7 09.06.2017

Vzhledem k tomu, že nejsem Afghanistánec a nikdy jsem nebyl v 80 letech v Kábulu, ani mě nehledalo Gestapo, natož aby mi Stalin poslal rodinu na Sibiř, nějak nemůžu pochopit vnitřní pocity hrdiny a nejsem s to se s ním ztotožnit. Někdy mi to jde, ale někdy ne. Třeba v tomto případě mi to vůbec nešlo, páč ani sám hrdina prvních sto stran neví, jestli spí nebo je vzhůru, jestli kadí nebo je v příkopu, jestli je cizí syn jeho otec nebo babička. Tak vyčerpávajících sto stran jsem naposled četl, když nám přišel vysavač a manuál byl jen v litevštině. Vysavač nakonec fungoval. Tahle knížka ne. Ještě mě napadlo, že může být chyba ve mě, tak jsem se zeptal starý, jestli je chyba ve mě a ta mi potvrdila, že prej ne.

40%

2 20.05.2017

Dobrej večír. Nevím co jsem komu udělal, ale dašlí takovej porod v rychlým sledu už asi nepřežiju. Adéla Knapová a její Nemožnost nuly mi dala zabrat a já můžu celkem spolehlivě říct, že tady to moc neknapalo.

Celá kniha je o učitelovi a jeho pošahaný rodině, která zřejmě utekla z nějaký blbý český tragikomedie, kde je už nějak principiálně daný, že se všichni chovají jako dementi, jinak není možno posunout děj. Kdybych měl vlasy, tak bych si je vytrhal, #foreverplešatej. Každopádně, začátek ještě docela slibnej, říkám si, co z toho bude, valím si chleba s paštikou, čiluju jak pán, nohy si vopaluju na balkóně, ale čím víc se do toho člověk zakousává, tím víc mu dochází, jak ohromně, ale ukrutně otravnej Knapový styl je. Něco takhle na efekt jsem snad ještě nečetl. Každá věta křičí "čumte blbečci, mohla jsem napsat otevřel ledničku, ale místo toho jsem napsala ruka se zlomila v půl a trhem vytrhla vnitřnosti studené plochy bzučící komody ledu. woooa to by vás nenapadlo co?"

Pokoj si s tím Knapajda nedá ani jeden boží odstavec, takže naschledanou nikdy.

14 03.05.2017

Hitler nevyhrál volby, utekl do Anglie a dělá tam soukromý očko. Vzniknou v této alternativní budoucnosti špagety? Bude Elton John gay? A dostane Jirka Pomeje roli v Rychle a zběsile 9? To se bohužel nedozvíme.

Místo těchto slibných nápadů totiž autor sleduje Hitlera, kterej se snaží objasnit vraždy, vyřešit únos a odvrátit smrt anglickýho nácka Mosleyho. Čekal jsem brak a dostal jsem ho čistokrevnej, plnej semene, krve, kurev a blbejch hlášek. Přesně jak se patří. Ale nějak to nefungovalo. Že hlavní hrdina nejí maso a pořád mu nutí alkohol a pak mu nějací gangsteři uříznou předkožku, no hahaha, hihihi. Zaplevelení knihy všemi těmi reálnými postavičkami mi přišlo laciné a dětinské, a to i při vědomí toho, že čtu co čtu. Autor se vyřádil, američani si přečtou vysvětlivky na konci knihy, ale jinak v tom nevidím nic víc. Osvětimský oblouk tento pocit nedodává, naopak přináší pocit, že je tam umístěn jen proto, aby si čtenář myslel, že čte něco lepšího než dobrou srajdu.


V knize navíc nebyl žádný tank, takže dávám 5/10, což je pětkrát víc než kolik dávám leču.

1 26.04.2017

To mi ho vyndej. Když už si myslím, že jsem dost starej na to číst nějaký knížky a že už umím dost cizích slov, třeba tripartita, debrecínka, kvartál, lego, a tak, najednou se objeví literární guláš, kterej mi v hlavě udělá pořádnej lionel messi.

Nevím co to mělo bejt, o čem to mělo bejt a proč to mělo bejt. 50% času jsem žasnul nad větama, který dokázal Durrell vyprodukovat a jak to hezky kroužilo dokola, 50% jsem času jsem se chtěl zabít, jak mě to prudilo. Ve finále tedy dávám 3 hvězdy, což je remíza.

Doslov mi ledacos vysvětlil, ale pořád nevím co si o tom myslet.

1 25.04.2017

Poté, co mi druhý Karel Ove opět otevřel čtenářská stavidla, jsem šáhl po této drobné knížce a sjel ji za den. Rychle a zběsile 9: Palivo na záchodě.

Džehenem se rozjíždí rychle a není divu, dramata a lá Bohdan Sláma "všichni žijem se slepicema a sme v píči a nebo žijem ve městě a jsme stejně v píči" mají prostě dobrej antickej podklad, protože dřív nebo později se objeví pálenka a někdo šlápne do slepičince. Tak je tomu i tady, z bláta do louže a z louže do hospody.

Jak by řekli fotbalisti, Dušan Čater psát umí a je to hezký, sem tam nějaká dobrá trefa nebo lobík, ale po celou dobu jsem se nemohl zbavit dojmu, že to prostě hrál odzadu na jistotu, se čtyřma stoperama a jen jedním centrem, který si vyjímečně zaběhl po křídle na dobrej pas. Připomínalo mi to chvílemi Arsenal. Línej Mezut koulí vočima, Sanchéz nabíhá do obránců a Wenger přemejlší nad obědem. Víc bych toho ještě před nedávnem nepotřeboval, ale co jsem četl Slobodovo Rubato tak prostě od Farmár hledá ženu čekám i nějakou tu větší hloubku.

Bez ní to není ono a že je někdo v prdeli, o tom nemusím číst knížku. Stačí se vykadit a zjistit, že jsem zase zapomněl koupit toaleťák. True story.

2 19.04.2017

Druhej Karl Ove a opět trefa do černého. A tím nemyslím zastřeleného černocha. Jak vás tohle vůbec mohlo napadnout? Styďte se.

Karl Ove v tomto díle opouští Norsko jako tlustoprd (110 kilo) a stěhuje se do Stockholmu. Tam zjistí, že Švéďáci jsou chladní jak zmrzlina, ale to mu nezabrání se do jedný algidy zamilovat. Ta se jmenuje Linda a brzy z ní začnou padat mimina jak z automatu na Cornetto. Pokud se ptáte, odkud se berou všechny ty skvělé přirovnání, které používám ve svých recenzích, pak vězte, že zrovna lížu malinový Magnum.

Ještě teď si pamatuju jak jsem četl první díl a cítil, jak mě má Karl Ove omotanýho kolem prstu. Připadal jsem si jako malá školačka, která si v pokojíčku vylepuje plakáty koní s hlavou Karla Oveho. Druhý díl jsem tedy bral ve stylu "tak poď frájo, to sem zvědavej, s čím mě teď chceš překvapit." Prvních dvě stě stran jsem docela úspěšně vzodoroval a pak z ničeho nic říkám starý "vole běž si někam koupit nějakou čokoládu a nevotravuj mě, kliď se mi hned teď z cesty, jsem s Karlem Ovem."

Je asi zbytečný rozepisovat, jak to Karl Ove dokázal, protože princip je stejný jako u prvního dílu a tam už jsem to popsal. Tentokrát je to o lásce, dětech, ženských a hádkách a to z části znám taky, takže jsem si zase připadal, jako bych se díval na sebe do zrcadla. Na sebe o trošku úspěšnějšího a hezčího, protože Karl Ove to přeci jen dotáhl dál než k prohře s Pečivem na motokárách.

Je suis Karl Ove.
9/10

PS: Norové mají nejlepší jména na světě.
PS2: už se mi nechce do Stockholmu
PS3: herní konzole

10 17.04.2017

Když se řekne Tenesí Viliams, hned si vybavím nějakej chlast a řeku. Pak mi vždycky dojde, že je to spisovatel a že vlastně napsal Šalina do stanice touha a Kočka na rozpálené střeše. Ani jedno jsem nikdy neviděl, ale jelikož jsou to černobílý filmy a maj blbý názvy, tak jsem předpokládal, že je to zamilovaný, drama a nuda. Takhle dobře já dedukuju. A na základě těchto dedukací jsem byl tedy řádně v šoku, když jsem otevřel tuto knížečku a místo nudných povídek jsem dostal nálož perverzních, slohově vytříbených magořin, který obsahují věci jako úmrtí čápa ve vagíně při sexu, páč nemohl dejchat, nebo dialogy typu:

"Obávám se, že obchod je stále otevřený a někdo může přijít."
"Tak mi pusťte vocasa a já skočím zamknout dveře."

Za tento šok, způsobený mou neznalostí Williamse si uděleju 8/10 a knížce jakbysmet.

8 15.03.2017

Tlustý knihy jsou zlo. To je jako jet bezdůvodně delší cestou, hrát fotbal 300 minut, dělat sex hodinu nebo kadit dvakrát za sebou. Jakej k tomu má někdo důvod? Že je to zbytečnost a ztráta času se mi tentokrát opět potvrdilo.

Štěpán Tvrďoch se s tím moc nemaže a jede knížku hlava nehlava - střídá časy, vypravěče, přítomnost a flešbeky jako by se nechumelilo. Asi tu knížku psal v létě, to totiž nechumelí. Zábavný je to asi prvních pět stran, potom je to otravný asi jako skelná vata v ponožkách.

Hlavní hrdina je bastard, což je dobře, jenže tenhle je akorát tak bastard a k tomu nezajímavej. Ze začátku se trochu naflákne morfiem takže jsem očekával My židi ze stanice ZOO, ale prdlačky - pak už bylo drog pomálu. I na dovolený v Chorvatsku jsem se víc zdrogoval než tenhle vořežprut v Polsku. Místo drog příchází na řadu nekonečný monology, nekonečný resumé, nekonečný flešbeky do minulosti a nekonečný rozebírání polských armádních jednotek. Jelikož jsem nestudoval maturitní obor Polské milice, odbojové svazy a dějiny všeho v Polsku ve třicátých letech, kniha mi vůbec nic nedala, přičemž si myslím, že ty stovky (zbytečných) reálií a pomrkávání pochopí tak maximálně stodvacetiletí polští historici.

No a mezitím vším se odehrává děj, kterej je tak na 40 stránek a končí tak lacině, že jsem měl chuť knížku okamžitě zapálit.

3 14.03.2017

Maník žije v kopcích v chalupě a každej večer vidí světýlko. A tak ho zajímá, co to má bejt. Podobně funguji i já, když jdu okolo hospody. Začátek mi přivodil husí kůži, protože hlavní hrdina si povídá s kytkama, stromama a vlaštovkama, takže jsem měl strach, že to bude celý o přírodě. Na světě není moc horších věcí než příroda. Horší je už snad jen lečo a zácpa. Naštěstí se frajer začne zajímat důkladněji o to světýlko, což ho vede k lokalizování pokémona, který má podobu malého kluka. A zde nastal twist, kterej knížku napumpoval jiným směrem a mě naopak vypumpoval.

Konec solidní a já říkám, jednohubka jak má bejt.

5 26.02.2017

Italský týden, kdy jsem snědl tři pizzy a tři knihy Alessandra Baricca je tímto hodnocením ukončen a to pravděpodobně navždy, páč číst Pana Gwyna bylo utrpení.

Na začátku se Gwyn, velkej to spisovatel a mizantrop rozhodne, že už nebude psát. Místo toho, aby si jako správný angličan koupil vilu ve Španělsku a při štelování nymfiček psal potají Obratník burrita, tenhle Gwyn dostane nápad zařídit si ateliér a tam psát portréty lidí. Tahle fáze je ještě docela dobrá a trochu mě zajímalo, co z toho vyleze, i když se z Gwyna každou stránkou stával čím dál větší pablb a nesnesitelný charakter. No a pak to šlo do kopru úplně, protože Baricco z toho udělal sentimentální a otravný bibliofilní kýč, přihodil k tomu platonickou lásku k boubelce a vše to popsal, jako by se jednalo o nějakej super thriller. Ke konci jsem se na to už chtěl vysrat, ale nemohl jsem - měl jsem pořád zácpu!

V pizzovém hodnocení uděluji za tento nabubřelý dojímavý příběh jednu spálenou Diavolu.

2 19.02.2017

Týden Alessandra Baricca pokračuje a to i přes přetrvávající zácpu, která mě drží daleko od záchodu a značně zamávala s mou denní literární dávkou! Trochu jsem nad tím vším hloubal a došlo mi, že se jedná o dlouhodobý a celosvětový komplot židovských výrobců potravin, záchodů a knih, kteří nás již po staletí drží v tomto nekonečném literárně-kadícím perpetuu mobile. Nicméně, můžete si oddychnout, již jsem zakoupil projímavé kiwi, jogurty a švestkový kompot, takže v blízké době očekávám návrat do komory natolik fenomenální, že bych se snad odvážil pustit i do Vojny a míru. Ano, tyto intimní informace jsem nemusel psát, ale museli jste to číst? Nemuseli. Tak kdo je tady zvrhlej?

Hedvábí je příjemná italská jednohubka, která pojednává o frantíkovi, kterej jezdí do Japonska pro hedvábí a tam vočumuje buchtičku, zatímco jeho oficiální buchtička čeká doma. Jelikož je to frantík, nemůže to dopadnout jinak než tím, že se do ní zamiluje a bude s ní chtít dělat francouzáky. hihihi. To ovšem není jen tak, jak každopádně dojde každému, kdo sem tam omylem místo na Seznam klikne na asian category na Porn Hubu. Love story jak blázen se rozjíždí a my můžeme jen napjaťě očekávat, na jakém kontinentu se nakonec povede upéct pořádnej croissant.

Bariccův příběh není kdoví jak přelomovej, strhující nebo antický, ale jelikož to sype bez cukrlátek okolo, tak to utíká tak rychle, že v tom ženský hledají moudra a chlapům se to nestačí zprotivit. Naopak je to příjemný, protože v tý knize není fakt ani jedna věta navíc. Klobouk a gatě dolů.

2 14.02.2017

Jelikož jsem velký znalec Itálie (Quattro Formači, Diavola, Salami, Margarita, Prošuto) jsem čapl po Mladé nevěstě hned jak vyšla a opět se ukázalo, že kromě velkého, ba přímo obřího penisu mám i šestý smysl poznat dobrou knihu.

Mladá nevěsta je o mladé nevěstě, která přijede do domu svého nastávajícího, který tam bohužel není, a tak musí čekat s jeho rodinou a strýcem, který již několik let spí, až se synáček rozhodne vrátit a klátit. Během toho se učí masturbovat, česat si vlasy a tajemnou hrdelní řeč majordoma, přičemž všichni okolo se chovají divně jako střízlivý Mel Gibson. Baricco to popisuje jako Boris Vian, který si šlehl pizzu a rozhodl se napsat giallo brak prodchnutý filozofickými moudry - a funguje to na výbornou. Takže se připravte na přirovnání typu "mladá nevěsta se na obálku podívala tak, jako by se dívala na talíř chřestu, potom co zrovna zvracela," ale i na životní bomby typu:

Co nejvíc postrádáte?
Sny, ty, které máme ve dne.
Měl jste jich hodně?
Ano.
Splnil jste si je?
Ano.
A jaké to je?
Zbytečné.


9/10

PS: Větu "Když nemáš budoucnost, nenávist je instinktivní," si píšu do deníčku.

8 12.02.2017

A hotovo, raději budu jíst lečo, mít sex s bezdomovcama a poslouchat Kryštof, než abych znovu četl korejskou knížku.

3 09.02.2017

Jestli se nepletu, je to moje první setkání s Nabokovem a došlo k němu poté co jsem zjistil, že Čaroděj je Lolita na 100 stránkách. Tak by to mělo být vždycky, napsat krátkou verzi pro lenochy, prodavače O2 a autoklempíře, a dlouhou pro nudný lidi.

Děj tedy jako Lolita, s tím rozdílem, že tahle nymfička byla ještě mladší, což mi v gatích a hlavě nadělalo docela paseku. Naštěstí jsem při čtení neměl erekci, takže jsem normální člověk. Především proto, že jsem si hlavního hrdinu představoval jako Billa Cosbyho. Co se týče slohu tak se to chvílemi četlo dost nesnesitelně, ale naštěstí to rychle doběhlo do finále.

8/10

3 08.02.2017

Knížka o tom, že díky válkám máme lepší burgery a porno. Já tedy nemůžu jinak, než poděkovat všem padlým ve II. světové válce, kteří svou obětí pomohli vytvořit HD verzi PornHubu a Bageterii Boulevard.

3 08.02.2017