Palele komentáře u knih
Kdysi jsem její knihy četla ráda. Bohužel je čím dál víc znát, že Lisa Jakson se věnuje i psaní romantických románů, což není zrovna můj šálek kávy. Zkrátka mám poslední dobou pocit, že autorka zasedne k psacímu stroji a občas zapomene, co že to vlastně píše. Když si koupím thriller, očekávám thriller a tak sbohem milá Liso, strávila jsem s tebou mnohou příjemnou chvilku, ale v nejlepším se má přestat a tvé knihy jsou pro mě už teď spíše utrpením.
Trošku překombinované na můj vkus, ale nečte se to špatně
Je pravda, že málokdy čtu knihu, kde jedné z hlavních postav často máte chuť dát přes hubu :). Tihle autoři rozhodně nenudí, těším se na pokračování
Když jsem zjistila, že knihu přeložil Pavel Medek bylo mi jasné, proč mě od začátku pohltila a už nepustila. Jako bych to celé sledovala, jako vzdálený pozorovatel. Ráda jsem se na chvíli stala Poutníkem, a to je pro mě známkou dobré knihy, když se náhle stanu částí příběhu,aniž bych si to sama uvědomila.
Knižní výzva 2015
Přečteno zhruba za 2 hodiny. Tato kniha mi opět potvrzuje, že moc je většinou v rukách hrubé, absolutně tupé síly. Hrozné je to, že Kony stále svobodný běhá po světě. Chybí tady další Simon Wiesenthal,který život zasvětil hledání a likvidaci podobných monster.
S Marcem se život moc nemazlil. Je členem "rodinného" klanu, který se živí především krádežemi, jenže na rozdíl od ostatních to jemu vadí a chce s tím něco udělat.
Inspektor Carl Mørck nemá poslední dobou moc dobrou náladu. Nějak se nedaří ani v soukromí ani v práci. K případu zmizelého vládního uředníka se přimotá víceméně náhodou a přitom se setkává s Marcem, který je na útěku a je ve smrtelném nebezpečí.
Mě oddělení Q prostě baví. Každá kniha je něčím jiná a i proto už se těším na pokračování.
Nádherná trilogie a jeden z důvodů, proč jsem chtěla navštívit Norsko a vidět to na vlastní oči. Lesy tam stále zpívají svou píseň, vodopády hučí a lidé jsou paličatí a tvrdí jako skála, ale neobyčejně pohostinní. Takže se za ty roky zase tak moc nezměnilo :)
Někde jsem četla citát, že bez náboženství jsou dobří lidé dobří a zlí lidé zlí. Náboženství způsobí, že se dobří lidé chovají jako zlí. To je naprosto přesné, napříč dějinami se největší zvěrstva páchaly ve jménu náboženství a pokračuje to bohužel až dodnes.
Mám ráda podobné fantasy příběhy - kouzla a čáry, příšerné příšery a neohrožení bojovníci to je moje. A když se navíc jedná o démonického černokněžníka doprovázeného obrovským vlkem, tak pro mě za mě ať si Červenák párá Avary klidně na každé stránce. Já jsem si celou sérii fakt užila :)
Dávám za plný počet i díky filmovému zpracování a postavě Zlatoslava Lockharta : "To je příšerné místo, vy tady bydlíte ? " :)
Film se mi docela líbil, chápu, že u toho děvčata vzdychají nadšením, ale kniha mě nezaujala. Možná to bylo překladem, originál jsem nečetla.
Začala jsem knihu číst hlavně proto, abych byla v obraze a dokázala tak odpovídat na neustálé zvědavé otázky svého syna ohledně celé série, kterou viděl zfilmovanou. Jsem příjemně překvapená. Neotřelý nápad, zajímavé postavy a výborně napsané, takže mi nedělalo nejmenší problém celou sérii dočíst.
Kdesi hluboko v džungli se ztrácejí lidé. V Hamburku najdou podivně zbarvenou část lidského těla a do toho se hlavní hrdince přestala ozývat sestra, která je s Lékaři bez hranic právě v těch místech, kde mizí lidé. A teď jak z té motanice ven.
Opět jedna z knih, kdy si zřejmě totálně zhulený autor sedne k počítači, roztočí nemnohé mozkové závity a popřemýšlí, čím by tak asi ohromil čtenáře. No povedlo se, jsem opravdu ohromená, co dokáže vyplodit lidský mozek - i když lidský... vzhledem k obsahu knihy, možná autor obdobnou operaci nedobrovolně podstoupil. Závěr jsem dočetla jen proto, že jsem zrovna ležela ve vaně a nechtělo se mi ven z teplé vody.
Kdysi dávno jsem chtěla být veterinářkou, bohužel když vidím krev tak omdlím, což je v tomto povolání docela problém :) Kdo jeho knihy četl tak ví, že veterinář se tam válí na zemi v podstatě pořád, ale musí být při vědomí. A tak se stávám "zvířecí doktorkou" aspoň na chvíli při čtení jeho knih. Mají čestné místo v mé příruční knihovničce - tam sahám, když je mi smutno, protože asi žádná kniha tak nepohladí po duši. Díky pane Herriote.
Tohle je skvost mezi knihami a asi jen málokdo si uvědomí, že v tomto případě překladatel vlastně napsal novou knihu.. Jednou jsem si neprozřetelně vzala Kaplana na čtení cestou do práce a musela jsem vystoupit z tramvaje, protože jsem brečela smíchy, přestože ji čtu už po několikáté :)
Ne, nedalo se říct, že by pan Kaplan dělal pokroky. Když měl uvést opak přídavného jména NOVÝ, opáčil : "S plešího trha" a když měl utvořit větu se slovem STRAŠNÝ, odvětil: "U brány stojí strášný a má vlevolver."
Nemám ráda bestsellery. Mám k nim odpor a proto jsem se Stiegu Larssonovi dlouho vyhýbala. Byla to chyba. Možná bych si jeho knihy ani nepřečela, ale zaujal mě fakt, že byly vydány posmrtně. A hodně mě mrzí, že mám tím pádem jistotu, že s Lisbeth se už nesetkám, protože jsem si ji zařadila ke svým nejzajímavějším a nejoblíbenějším literárním postavám. Skvělé knihy, všechny tři a fantasticky napsané postavy, víc nevím co bych dodala. Howgh.
Pána prstenů jsem začala číst kdysi dávno,když u nás začal vycházet poprvé a celý rok jsem čekala, než vyjde další díl :) Do té doby jsem byla žánrem fantasy nepolíbená. Dneska mám za sebou spoustu přečtených knih, ale celá série Pána prstenů pro mě stále zůstává srdeční záležitostí, jedinečnou a nenapodobitelnou.