ovsemzectu komentáře u knih
Líbila se mi tak, že jsem ji přečetla za jediný den. No myslím, že ji za nějakou dobu přečtu ještě alespoň jednou. Vůbec jsem nečekala že to bude prvních skoro sto stran takový boj o přežití, takže mě to trochu vykolejilo, ale bylo to celkově uvěřitelné a velmi zajímavé. Žádnou podobnou knihu jsem nečetla.
Doporučuji.
No, co k tomu říct... Být to fikce, řeknu že to autor překombinoval, že tam toho nacpal příliš mnoho, že je to neuvěřitelné i na smyšlený příběh. Jenže tohle fikce bohužel nebyla.
Opravdu smutný život, působilo to na mě, že šel neustále z bláta do louže. Téměř čtyřicet let. Myslím, že svou autobiografii napsal opravdu za pět dvanáct. Jedna z jeho prvních vět se naneštěstí stala pravdou a já se k jeho příběhu dostala až po jeho smrti. Myslím, že kdyby mohl, rád by měl život stejný jako Chandler, protože by si splnil svůj celoživotní sen - mít vlastní rodinu. Bohužel, sice měl peníze i slávu, ale opravdové štěstí mu to rozhodně nepřineslo, spíš naopak.
Co se týče stylu psaní, měla jsem v tom trochu zmatek, protože děj nešel chronologicky ani jakkoli uspořádaně a navíc i v samotných kapitolách se přeskakuje v různých časových obdobích. I přesto se mi celou dobu četlo "lehce" a "dobře".
A co dodat, jsem ráda, že to napsal a že jsem si to přečetla i když to nebylo hezký...
Pokud si tuto autobiografii chcete přečíst, neváhejte, stojí za to.
Moje první knížka od autorky a určitě ne poslední. Knihu jsem přečetla za 2 dny. Líbila se mi tolik, že jsem ji asi den po přečtení začala číst znovu, což nemám ve zvyku. Knihu doporučuji! Je čtivá a milá.
Tak tahle kniha se rozhodně zařadí mezi moje nejoblíbenější a jistě si ji přečtu ještě minimálně jednou. Kdyby měla více stran, nevadilo by to.
Knihu doporučuji!
Od autorky jsem četla už Tchyni a Hodnou sestru,ale Tajemství porodních bab se mi líbilo asi nejvíc. Možná je to tím, že nemám tchyni ani sestru, ale o porody se zajímám celý život, takže je to že všech knih pro mě nejbližší téma. I když se těhotenství/mateřství vyskytuje ve všech autorčiných dílech. Tahle mi přišla nejméně "psycho" (nevím jak jinak to popsat) a dost mi sedla do mého momentálního rozpoložení.
Celou dobu mě čtení velice bavilo. Atmosférou mi to (v dobrém) připomínalo Seznam mrtvých, který jsem četla před rokem. Od jisté chvíle (a bohužel i po přečtení jednoho komentáře zde...) jsem měla tušení, kdo je ten dle anotace "někdo, kdo se chce ujistit, že Samanta o pravdě navždy pomlčí", ale i tak mě dokázala autorka držet celou dobu v napětí.
Doufám, že ještě budu mít možnost si od autorky podobnou knihu přečíst (nebo radši víc než jen jednu...)
Ještě jsem od autorky četla i Navždy a věčně, což má podle mě také svým způsobem podobnou atmosféru jako Neohlížej se a Seznam mrtvých.
Na knize mi vadilo velké množství vypravěčů (6). Jelikož se celkem neuspořádaně střídaly vypravěči i časy ve kterých se zrovna jejich kapitola odehrávala. Třeba: otec si povídal s právníkem a najednou začal mimo rozhovor (nám čtenářům) popisovat co se dneska dělo v jeho práci (což by ani tak nevadilo, kdyby to nějak souviselo s dalšími událostmi, jenže nesouviselo a tak mi to přišlo stejně podstatné jako by zmínil, že jejich sousedka má sestru= naprosto zbytečná informace) a pak zase pokračovali v rozhovoru.
Kvůli tomu jsem příběhu moc nevěřila, nedokázala se vžít do žádné postavy a nevěděla jsem komu mám tedy fandit.
Konec mě ale celkem překvapil a vehnal mi slzy do očí, což knize přidalo nějaké plusové body.
Tak tahle kniha ve mě rozhodně něco zanechala. Určitě si ji přečtu za nějaký čas znovu.
Doporučuji!
Asi na straně 70 jsem to chtěla vzdát a knihu navždy odložit. Nakonec jsem se k ní po měsíci zkusila vrátit a zbytek se mi podařil dočíst na jeden zátah, až tak mě to chytlo.
A jsem ráda, že jsem se dostala až na poslední stránku, protože se mi celkově příběh vlastně líbil.
Tak tohle je pro mě oficiálně jedna ze dvou nejlepších knih od autorky (tou druhou je Možná v jiném životě). Celou dobu mě kniha bavila, občas jsem tedy nevěděla kdo je kdo, co se týče vedlejších postav, ale jinak za mě velmi povedená kniha.
Teď už mi zbývá od autorky přečíst jen Sedm manželů Evelyn Hugo, tak jsem zvědavá, jak se mi bude líbit...
Knihu jsem dlouho odkládala, ale naštěstí jsem ji dala šanci a jsem za to ráda. Nevím jak to popsat, ale asi takhle: bylo to tak divný až se mi to líbilo.
Přála bych si pro ně šťastnější konec...
Na knihu jsem se poměrně těšila, ale nakonec jsem ji dočetla spíš proto, že jsem neměla co dělat a k dispozici mi byla pouze takhle kniha. Jinak nevím, jestli bych ji vůbec dokázala dočíst. Snad je to tím, že jsem ji četla ve špatnou chvíli?
Anotace se mi moc líbila a hodnocení (tehdy víc jak 90%) mě přimělo ke koupi. Nebylo to úplně příšerné, to ne, ale vůbec mi styl psaní nesedl. Celá kniha mi přišla až moc přeslazená (a to čtu běžně romantiku) a taková příliš přemoudřelá.
Snad nikoho neodradím tímto komentářem od čtení, protože naprosto chápu, že se tolika lidem líbí a myslím, že za přečtení stojí.
Dlouho jsem knihu odkládala s přesvědčením, že je příběh poměrně drsný/drastický, ale nakonec jsem ve chvíli "experimentální" nálady knihu nakonec zakoupila a pár týdnů na to se pustila do čtení. A jsem tak ráda, že jsem to udělala! Byla to jedna z těch knih, které mě chytnou a nepustí do otočení poslední stránky. Konec byl dle mého názoru dost otevřený a trochu uspěchaný. Několikrát jsem se neorientovala v čase. Děj si plyne, popisuje se den po dni a najednou zmínka o tom, že už je to dva měsíce a já jen koukala a nechápala, kdy uběhly ty měsíce.
(Spoiler: zima mě trochu zklamala, protože ji prakticky jen prospala a nic moc se tam nedělo.)
I když má příběh pár much a konec je nevysvětlený, jsem celkové spokojená a čtení mě bavilo. Takže doporučuji.
To se četlo úplně samo. Jsem ráda, že jsem knihu koupila a počkala se čtením až do vydání dalšího dílu, protože se jistě co nevidět do něj pustím.
Je to vlastně detektivka (až na to, že se nepátrá po vrahovi) se středoškolskými hlavními hrdiny. Kapitoly jsou velmi krátké, přibližně na dvě strany, což mi velmi vyhovovalo. Prakticky všechny postavy se mi nějakým způsobem líbí a prostředí je, podle mě neokoukané, je to originální a velmi poutavý příběh. Určitě doporučuji.
Kniha je velice čtivá.Nic podobného jsem zatím nečetla, takže jsem měla docela obavy, jestli mi téma sedne. Kromě posledních asi třiceti stran, kde byl děj velice překombinovaný, se mi příběh líbil. Dokonce mě tato kniha dostala že čtecí krize.
Často mi připadalo, že Amber všechno až moc prožívá, tak nějak nepochopitelně. Možná za tenhle můj pocit může autorka, ale třeba je to jen nějaký můj problém. Každopádně jsem často obracela oči v sloup nad nepřirozeností a přehnanou dramatičností postav. Dělalo mi velký problém se do knihy začíst, uvěřit příběhu a ponořit se do něj. Co jsem ale ocenila, je to že autorka do příběhu zařadila Ambeřina psa, což mi celkově v knihách, co jsem četla chybí (bude to asi tím že mám sama doma spoustu zvířat, takže je beru jako nedílnou součást každodenního života). Asi jsem se na knihu až moc těšila a čekala jsem prostě něco víc.
Zajímavý příběh.
Doporučuji.
SPOILER: Hajong je psychopat. Všechny zabila. Mámu, prarodiče i Songjong (?) i svého vlastního psa (?). To by mě zajímalo jestli jí chytili a odsoudili a taky co na to všechno řekl její táta.
Konečně do sebe všechno zapadlo. Neuvěřitelné je, že se děj všech tří knih odehrál během asi dvou týdnů. Ocenila bych i další díly. Napadá mě spousta nezodpovězených otázek.
Trilogii doporučuji koupit najednou, protože je to psané jako jedna kniha.
Sice nevyhledávám fantasy příběhy, ale tohle mě bavilo. Doporučuji!