Jedináček

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Když je jednoho brzkého rána Hajong, desetiletá dívenka s velkýma dojemnýma očima a špinavým plyšovým medvědem, zachráněna z hořícího domu, vzbuzuje ve všech okolo soucit. Na místo přispěchá dívčin vyděšený otec, Česong, který kvůli komplikovaným vztahům s bývalou ženou nemohl dceru dlouho vídat. Minulost však skrývá mnohá tajemství, která mají zůstat skryta před Česongovou současnou ženou, forenzní psycholožkou Songjong. Ta je shodou okolností právě pověřena nevšedním úkolem – rozhovorem se sériovým vrahem, který kromě ní odmítá s kýmkoliv mluvit. Songjong je rozhodnutá být Hajong tou nejlepší nevlastní mámou, jenomže během společného soužití vyplývají na povrch znepokojivé skutečnosti, které se začínají nečekaně proplétat s psychologickým profilem psychopatického zabijáka....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/432058/big_jedinacek-1T9-432058.png 3.689
Žánr:
Literatura světová, Thrillery

Vydáno: , Vendeta
Originální název:

잘 자요 엄마, 2010


více info...
Nahrávám...

Komentáře (32)

Kniha Jedináček

Danago
11. listopadu

Bohužel na podobné téma jsem četla už i lepší knížky. Neustálá přirovnání i Mlčení jehňátek mě tu štvalo. Kniha je spíše psychologické drama. Trochu znepokojivá, ale nic nového. A mě osobně se to občas nečetlo moc dobře až moc popisů psychologie postav. Jednání některých postav je nepochopitelné, proč a jak se to mohlo stát? Mírně nevěrohodné.

Liduka
24. září

Tahle kniha byla fakt jízda. SPOILER: Musím teda říct, že jak jsem četla, že chtěla Hajong rozřezat kočku, tak se mi udělalo hodně nevolno. No a ten konec? To jako vážně? Ta holka byla fakt spratek. Čekala jsem spravedlnost a místo toho jsem byla pěkně naštvaná. Navíc nechápu, jak může otec dát vlastní malé dceři léky, které dokážou druhého zabít a jestli věděl, že Hajong její matka ubližuje, tak proč si jí nevzal do vlastní péče.


Sagikkun
05. května

Tohle se zastavilo někde na polovině cesty.
Začal bych asi přímo od obálky, kde se román přirovnává k Mlčení jehňátek. Jedináček jím není ani omylem, bohužel tohle falešné přirovnání není tentokrát pouze chyba anotace. V samotném ději jsme ze začátku bombardováni neustálými připomínkami, že tohle je přesně jako z Mlčení jehňátek, ale surprise surprise, je to naprosto kontraproduktivní. Čím více takových přirovnání, tím méně jsem to v tom viděl a začalo mě to spíše otravovat.

Problém číslo dva je problém neproblém. Kniha má pomalé tempo. Přišlo mi, že autorka popisuje zbytečně mnoho stránek, než se dostane k jádru věci. Vata vata situace posouvající děj vata vata. Jenže tohle je korejský styl psaní. Namísto zápletky, která by byla představena v prvních kapitolách a fungovala tak pro knihu jako pohánějící motor, se popisují jednotlivé situace a postavy, čímž se zápletka utváří postupně sama, až se definitivně a jasně představí až na posledních stránkách. Na jednu stranu mi nepřipadá fér odsuzovat styl psaní typický pro jinou kulturu, na druhou stranu nemůžu popřít fakt, že se vše vyvíjí pomalu, je to místy zbytečně roztahané/zaplácané vatou, a nejednou lehce předvídatelné.

Ale...
Paradoxně, i přes zmíněný předchozí problém je celkově celá kniha čtivá a přečetl jsem ji poměrně rychle. A když už ne Mlčení jehňátek, tak se alespoň částečně trefili s přirovnáním k Mindhunter. V čem kniha exceluje je vykreslení psychologie postav. Čtete-li knihu jako psychologické drama než čistokrevný thriller, je to o poznání lepší. Co víc, celý příběh nabízí opravdu zajímavý pohled na vrahy obecně a mnoho otázek k zamyšlení... utváří budoucího vraha jeho dětství? Měl by takový člověk dostat pochopení, resp. má vůbec šanci se změnit? Anebo je v takovém jedinci pouze čiré zlo, pro které si v každé situaci bude hledat výmluvu? Stejně jako hlavní hrdinka, i já jsem v průběhu čtení často měnil názor a byl nejednou v rozpacích. Dopomáhala k tomu paralelní linka, která efektivně doplňovala tu hlavní.
Už jenom za tyhle nápady si stojí knihu přečíst. Jen od toho nečekejte super akční věc nebo geniální zvraty, a připravte se na pomalejší tempo.
Lepší 3*.

Jiho226
19. března

Zajímavá, poměrně dobře čtivá kniha, které nechybí napětí a výrazné psychologické zaměření.

archivářka115
16. března

Knížku jsem objevila náhodou.Nemohu napsat, že by se mi nelíbila. Nechápu, proč se spisovatelka tolik snažila, aby čtenářům děj připodobnila Mlčení jehňátek. Přitom s tím thrillerem neměla nic společného. Songjong mi byla sympatická, ale chování otce bylo zvláštní. Otec dal Hajong jed, aby mohla vraždit ? Proč ?

něcosivymysli
27. února

U Jedináčka jsem opravdu pevně věřila v to že naplní sliby na obálce, ale bohužel to je nakonec velmi nudný psychothriller a nenašla jsem ani jeden prvek kterým by dnes nějak vynikal

AnetaD.
18. února

Ačkoliv anotace neodpovídá skutečnému obsahu - s klasickým thrillerem Mlčení jehňátek nemá - zejména žánrově - kniha moc společného, jedná se o velmi napínavou psychologickou sondu do mysli sériových vrahů se zajímavým a (alespoň pro mě) překvapivým závěrem.

Parwana
02. ledna

Knížka byla sice napínavá, nicméně na Mlčení jehňátek to nemělo ani zdaleka. Poměrně slušně napsaná obdoba Dětských zoubků.

1