Právě jsem dočetla a jsem velmi překvapená, jak tragický život tato autorka měla. Opravdu velký kontrast s jejími příběhy.
Mírně mi to připomíná autobiografii M. Perryho, který taky neměl šťastný život.
Ale abych byla i pozitivní - kniha se četla dobře a lehce.
Četla jsem už podruhé, abych trochu uspokojila svou předčasnou vánoční náladu a opět skvělý zážitek. Rozhodně jsem nečetla naposledy.
Jednoznačně doporučuji.
Tohle nebyla kniha pro mě. Připadalo mi to tak nějak příliš naivní, zidealizované a ve výsledku při zpětném pohledu to na mě působí až nedotaženě. Vím, že je to psané pro dost mladé čtenáře, ale všechny postavy byly dospělé, takže jsem čekala i k jejich věku adekvátní chování.
První odeonka, kterou jsem četla ne z "donucení", ale protože mě bavila.
Jasně, hlavní hrdinka měla docela tragicky život a poměrně se v něm i plácala, takže bylo trochu utrpení sledovat její rozhodnutí (se kterými jsem často i nesouhlasila), ale přesto mě zajímalo, co bude dál. Její dcera bohužel po ní určité neúplně kladné povahové rysy podědila...
Celou dobu mě hlavní hrdinka tak nějak mírně štvala, ale zároveň jsem ji i obdivovala za její oddanost fotografování.
Musím určitě vyzdvihnout formu, kterou je příběh psaný, protože to bylo zase něco jiného a zajímavého.
Povídky jsou čas od času fajn a podle mě dokážou i docela účinně odehnat čtecí krizi - především, když jsou od oblíbené autorky.
U A. Christie mě baví, že nemusí téct potoky krve ani děj nemusí být nijak napínavý, aby to bylo zábavné čtení. A když se stane, že mi nějaká povídka svým tématem nebo dějem nesedne, stačí vydržet jen pár stran. Takže opět klasický fajn čtení.
Tak tohle se mi moc líbilo. První díl mě tolik nenadchl, ale tenhle mě rozhodně přesvědčil, že si od autorky budu chtít přečíst i další díla. Teď opravdu doufám, že se dočkáme českého překladu i u třetího dílu.
Zaujalo mě, že Jaz žil v prostředí pouličních umělců/bezdomovců, drog a gangů. S tím se v knihách, především romantických, prakticky nesetkám, takže to velmi oceňuji. Celý děj byl poměrně realistický a navíc se mi velmi dobře a rychle četl.
Doporučuji.
Ach jo, odeonky a klasika asi vážně nebudou pro mě. Nejvíce se mi na knize líbilo, že nemá ani sto stran a že jsem ji měla pouze půjčenou.
Stejně jako u nedávno přečtené knihy Velký Gatsby mi připadalo, že (některé) dialogy pomáhal vymýšlet generátor náhodných slov. Příběh mě neuchvátil, postavy mi k srdci nepřirostly, moc nechápu, že se z toho stal klasika. A taky mi to spoustou věcí připomínalo právě výše zmíněnou klasiku V. G., ale četlo se mi to o dost lépe.
Ležela mi v knihovně docela dlouho, ale konečně přišel její čas. Vybrala jsem si ji proto, že byla v seznamu podobných k Hodně sestře od S. Hepworth a s tím naprosto souhlasím. Obě knihy se mi velmi líbily. Zaujalo mě, že jak obě sestry, tak i jejich matka mají vzpomínky na minulost každá trochu jiné. (Docela mě to donutilo zamyslet se nad vlastním životem a podívat se na konkrétní události pohledem ostatních zúčastněných.) Doporučuji a umím si představit, že se do ní ještě někdy pustím.
Docela hloupoučký příběh a stejně tak i všechny postavy v něm se vyskytující. Sice je to jen sto stran, ale dalo mi to zabrat více, než by bylo milé. Dalším autorovým knihám se vyhnu velkým obloukem.
No tak to mám za sebou. Četla jsem to téměř čtyři měsíce a podařilo se mi to dočíst jen díky skutečnosti, že jsem to četla přes čtečku ve chvílích, kdy se mi nechtělo tahat z domu knihu. Jinak by se Velký Gatsby přidal do mého seznamu nepřečtených knih. A jak hodnotím samotný příběh? Nic moc. Žádná postava nebyla sympatická, snad každý se choval nesmyslně, dialogy na mě často působily jako když se k psaní použil generátor náhodných vět. Příběh celkem o ničem, několikrát jsem ani netušila, o čem vlastně čtu. Upřímně ke klasickým dílům přistupuji s tím, že mě nejspíš budou připadat nudná a stejně mě dokázal v tomhle ohledu autor překvapit a donutit mě má očekávání ještě snížit. Nevím, proč se toto dílo stalo klasikou. Možná dám šanci filmu, ale nevím, nevím.
Jeden z mých nejoblíbenějších dílů.
Při prvním čtení mi došlo, kolik nelogičností je ve filmu. Autorka to má opravdu skvěle promyšlené vše do sebe dobře zapadá. Oproti filmu je tady navíc velmi dobře ukázáno, že učitelka jasnovidectví není jen chodící potvrzení rčení "kdo neumí, učí" a že Snape opravdu není dobře skrývaná kladná postava. Hned bych navštívila Prasinky, opravdu okouzlující vesnice.
Navíc se mi moc líbí i obálka ve všech tónech modré.
Zkrátka doporučuji a teď hurá na čtvrtý díl!
Tak už mám podruhé přečtenou celou třísvazkovou bradavickou knihovnu (rozhodně ne naposledy, tyhle knížečky mě totiž asi nikdy neomrzí a navíc pomáhají s čtenářskou krizí). A stále žasnu nad tím, co vše autorka dokáže vymýšlet za bytosti. Miluju, jak "vysvětluje" legendy a záhady jako Yeti, Lochnesská příšera, sfinga, kruhy v obilí atd.
Po dvou letech jsem si to prostě musela přečíst znovu, tentokrát jako audioknihu (děkuji tomu, kdo to načetl a zveřejnil na YouTube). Při prvním čtení mě velmi potěšilo, kolik času Harry tráví v doupěti. To, že tady poznáváme charaktery skoro všech Weaslyových a to, jak žije běžná kouzelnická rodina. To mám na tomhle díle velice ráda. Samozřejmě akční scény tak dramaticky jako ve filmu nepůsobí, ale to mi absolutně nevadí. Moc se mi líbí prostředí školy a tamější atmosféra. Děj už je trochu napínavější než v prvním díle a vše nabírá na obrátkách.
Ač filmy znám už od dětství, ke knižní předloze jsem se poprvé dostala až v prosinci 2022. A díky audioknize na YouTube podruhé letos v srpnu. Musím říct, že od té doby pro mě filmy ztratily kouzlo a staly se nesmyslnými (dokonce jsem se na ně dlouho odmítala koukat, protože mě rozčilovalo, jak moc se liší od knih).
Tento první díl je hodně rozjezdový a samozřejmě pohádkový, vzhledem k tomu pro jakou věkovou kategorii je psaný. Ale to vůbec neberu jako něco špatného. Naopak mě čtení v obou případech velmi bavilo. A můžu jedině doporučit každému.
Od knihy jsme vlastně nic nečekala a dost mě překvapila. Bavilo mě to. Trochu mi to sebralo iluze ohledně lékařů, což vnímám kladně. Nicméně to asi není úplně příběh, ke kterému bych se potřebovala vracet. A také myslím, že by mi dal více, pokud bych byla ve věku hlavní hrdinky. Ale i tak můžu doporučit.
A mám novou oblíbenou autorku. Po dvou letech, kdy mi tato kniha ležela nepřečtená v knihovně, jsem ji spíš náhodně otevřela a zkusila přečíst pár stran. A pak už jsme nemohla přestat. Perfektní. Přesně mi to sedlo do nálady. I já se musela zamyslet, jaké by to bylo ztratit deset let paměti. Ale to bych byla ještě dítě, takže si tohle přemýšlení nechám na (mnohem) později.
No nevím, tenhle styl filozofických románů pro mě nebude. Dokonce jsem musela esej o Juliánovi přeskočit. Celkově mi to smysl nedávalo a dalším autorovým knihám se raději vyhnu. Napřed mě to bavilo. Poznávání tajemné Elizabeth Finchové a "poslouchání" jejích přednášek, ale pak jsem se v tom nějak ztratila a už jsem moc netušila, o co jde a o čem to je.
Hodně mě mátlo, že v Austrálii je prosinec letní měsíc a srpen zase zimní a zároveň si neumím představit, že by bylo vlastně celý rok léto a teplo. Těžko jsem si představovala, že mezi sebou mají hlavní hrdinové desetiletý věkový rozdíl. Moc mi tenhle styl romantické linky nesedí. Jinak je to moc hezký příběh, který se mi četlo až překvapivě rychle. Jsem zvědavá, co přinese druhý díl.
Moc krásný příběh. Naprosto mi sedl do momentální nálady i do nynějšího počasí, které mi pomohlo se ještě více ponořit do příběhu. Rozhodně chápu oblíbenost autorky i jejich knih. Těším se na další její dílo.
ovsemzectu
komentáře u knih
