oslice komentáře u knih

Kniha o tom, že dráhy lidských osudů jsou nevyzpytatelné stejně jako počasí na hoře Eiger. Každý krok ať už v horolezectví stejně jako v životě nás navede na nějakou cestu a jestli ta cesta povede na vrchol anebo bude následovat pád je často i pro ty nejzkušenější záhadou.
A tak milí čtenáři stoupejte krůček po krůčku až k rozuzlení zápletky a buďte si jistí, že při pasáži výstupu na Eiger budete v takovém napětí, že i vám začne být zima a bude vás bolet tělo.

4 19.05.2021

S autorkou, která napsala tuto knihu naprosto souhlasím. Peníze se utrácejí velice snadno a kolik si opravdu koupíme nadbytečných věcí? a kolik nepotřebných krámů skladujeme doma s tím, že by se jednou mohly hodit? a tak mohu vyslovit jediné přání...až mě opět popadne marnotratnost a touha nakupovat věci, které nepotřebuji umět si říct dost! Milá Cait Flanders gratuluju Ti a skládám velikou poklonu.

2 31.05.2020

Říká se, že dobrá kniha by měla vést člověka k zamyšlení. Z tohoto pohledu by se tato kniha k dobrým bezesporu řadila. Je v ní mnoho cenných úvah. Ať už vztahu matky a dítěte a sebeobětování a hledání určité hranice kam by mělo sahat anebo vztahů. Podle mého vkusu v této knize bylo vybráno příliš veliké množství postav a jejich pohledů. Kdyby autorka z celé té velké množiny vybrala pouze postav pár třeba i jenom 2 a jejich úvahy více rozepsala, mohla být kniha mistrovským kouskem. Méně je někdy více.

4 18.02.2020

Děkuji za příjemnou exkurzi do mužského sauny. Možná škoda, že u nás v Brně máme sauny smíšené, ve kterých je mluvit zakázáno. Touto novelou J.Rudiš opět potvrdil to jak půvabný a zábavný může být všední minimalistický příběh. Žádné rafinované zápletky, překombinované vztahy, pokořené to nepokořitelné.
"Manželka mě miluje, ne že ne, i když si tak hezky mlčíme. K padesátinám mi dala hrob. Pěkný místo, na novým hřbitově, druhá řada na sluníčku. Pěkný to tam budu mít, až nebudu."
A já to měla s touto knihou pěkný. Jo hrob si teda nekoupím, 3 Plzně každý den asi také ne, ale knížku od Rudiše, tu si dám ráda vždycky a s chutí. Ať žije plesnivá sauna!

4 29.12.2018

Myslela jsem, že Nejlepší víkend bude pro mě tím nejhezčím dárkem pod stromečkem. Dychtivě jsem začala knihu číst. Na začátku se zdála být velice zábavná, ale bohužel oproti knize Prvok, Šampon, Karel a Tečka kniha začala být nudná.
Spousta lidí, mnoho příběhů a situací udělali z celé knihy guláš, který mi bohužel přestal chutnat.

5 28.12.2018

Četba této knihy by se dala přirovnat k maratónskému běhu. Dlouho se na ni chystáte. Začnete ji číst. Zpočátku je cestička pozvolná, sem tam i svítí slunce, uběhnete ještě dál a začíná přituhovat. Množství postav je neuvěřitelné, do toho ještě spousta krkolomných jmen. Láká vás to vzdát. Mně osobně se to stalo 2x a do třetice pokud překonáte tuto pasáž běžíte...nic už vás nezastaví. Užíváte si vše plnými doušky a máte pocit, že i vy jste aktérem celého příběhu, protože charaktery hlavních
postav jsou vylíčeny neskutečně barvitě.
A tam v cíli ucítíte kromě radosti i smutek. Smutek z toho, že jste byli u
velikého příběhu a ten už je pryč. No nezbývá nic jiného než běžet zas a znovu a nikdy se nevzdávat, protože v té veliké hloubce se dá stále objevovat a nacházet.

13 26.07.2018

Krásná kniha. Komorní příběh nabitý emocemi. Zásadní myšlenkou celé knihy pro mě bylo to, že největší zlo plodí slabost. Slabost toho, že nedokáži odmítnout, že neumím udělat rozhodnutí ze strachu jak mě přijme společnost a pokud chci někomu pomoci tak jedině a pouze pro něho a ne
proto, abych zaplnil vnitřní prázdnotu.
Postava Edity byla ztracena již od začátku. Jejím handicapem bylo nejenom ochrnutí, ale i to, že nedokázala danou skutečnost přijmout a mít se ráda sama pro sebe.
Postava doktora pro mě byla nádherným překvapením. Jeho odpovědi byly nepředvídatelné a z lidského hlediska úžasné.
Tato kniha je nadprůměrně chytrá. I po tolika letech je aktuální, nezastarala. Jazyk, kterým je napsaná je úchvatný. Proč už nejsou takoví spisovatelé! proč hodnotíme
průměr či podprůměr 90%? já dávám 100%

9 28.06.2018

Okouzlující kniha opravdu pro odvážné čtenáře. Rozhodně se nejedná o mentální průjem. Tento román napsal brilantní filozof. Profesor Gregorius tráví své dny obvyklým nudným způsobem, když náhle potká tajemnou ženu.
Poprvé v životě udělá něco spontánního. Něco jinak než je zvyklý. Náhodou získá knihu, ve které je napsán životní příběh zesnulého lékaře Prady.
Vydá se do Lisabonu a začne postupně odkrývat Pradův životní příběh, který je plný neskutečně krásných filozofických úvah.
Jedná se
o velice propracovanou , napínavou a promyšlenou knihu při jejímž čtení běhá čtenáři mráz po zádech.
Pokud ji někde objevíte, neváhejte!Přečtěte si ji, je to diamant mezi hromadou kamení!

9 17.02.2018

Pokud se jde zamilovat do knihy tak já jsem do Kafky na pobřeží zamilovaná až po uši. S touto knihou se čtenář může vydat do krásného světa imaginací a snů. Může s ní zažít nevšední dobrodružství dát průchod své fantazii a najednou se cítit tak plný.
Samotný děj lze pochopit mnoha způsoby, ale myslím, že to hlavní co si čtenář může odnést není ani tak příběh, jako spousta krásných moudrých věcí, co je napsána mezi řádky a třeba i to, že všichni ustavičně ztrácíme něco důležitého...šance, možnosti a city a i když někde v hlavě máme malý pokojík kam ukládáme vzpomínky na ty ztracené věci, že někdy je třeba tu místnost uklidit, odpustit, zvednout hlavu a jít dál...
a že je lepší vykašlat se na potvoru a věřit v sebe sama

9 29.12.2017

Nevím, jestli to byla věc náhody. Tuto knihu jsem našla. Otevřela ji a nemohla se odtrhnout.
Pohltila mě svým obsahem, propracovaností, jako by mi ji někdo ušil na zakázku.
...kamera proběhla městem místo dívky, ale jediné, co mohla zaznamenat, byla až
zvrhlá poživačnost a nelítostné mrhání životem. Bezedné moře výfukových plynů. Nesčetná staveniště. Chtivé oči davu v zábavním podniku a u výprodeje zlevněného zboží. Nekonečné pouštění televizních reklam...
Kéž bychom mohli všichni odhodit masky a vidět lidi a svět bez nich a bez příkras. Možná by se nám otevřely oči, oči , které už spoustu věcí nevidí anebo vidět nechtějí...

1 17.12.2017

Asi to není nejlepší kniha od zajímavého spisovatele Murakamiho. Hrdinové v jeho mnohých knihách jsou si velice podobní. Myslím, že autor do nich vkládá některé z povahových rysů své osobnosti. Bezbarvý Cukuru a jiné Murakamiho knihy jsou příjemné čtení pro ty čtenáře, kteří mají rádi hloubku, kteří u čtení relaxují mimo jiné i tím, že nad obsahem knihy přemýšlí.
Není to problém pouze Japonska. Myslím, že v dnešní době se řada lidí a jejich duší cítí jako prázdné nádoby. Je těžké najít sebe sama. Mně v tom pan Murakami velmi pomáhá a jak říká on, že jeho čtenáři jsou vlastně závisláci, že se těší na další
dávku drogy, kterou si od něho budou moci dopřát tak i já se moc těším...

Krásná, vtipná kniha. Postavu Fleischmana jsem si od začátku zamilovala.
I když se v životě nedaří, člověka svírá úzkost, žádná úzkost není tak veliká, aby
se nedala překonat.
A proto nafoukněte balón, nastartujte auto, stopněte vlak a vyjeďte na krásný
Ještěd pozorovat mraky a knihu rozhodně nezapomeňte vzít s sebou.
Až budete nahoře a budete ji číst, zasmějte se nahlas a od srdce.

2 03.08.2017

Když čtete knihy, ukládáte si jejich příběhy do své veliké knihovny v hlavě. Některé
z této knihovny rychle zmizí, některé se tam ale pevně zabydlí. Často si na ně vzpomenete a začnete se do nich opět nořit.
Tato kniha byla z těch, která v mé knihovně obsadila své pevné stanoviště, ne a ne
se někam vytratit.
Má své silné místo. Při čtení této knihy jsem si často představovala jak vypadalo městečko Pripjať před katastrofou. Jak moc hluboké tam byly lesy. Kolik v nich rostlo
hub. Jak osvěžující a chladivá musela být koupel v té krásné čisté řece než přišla
apokalypsa a toto na světě krásné místo se stalo symbolem hrůzy a zoufalství.
A proto si každý den přeji... abychom mi lidé nebyli tak nenasytní, abychom
si chránili to co máme. Hluboké lesy, houby, vodu. Aby naše vztahy byly vřelé, abychom se nemuseli cítit jako Černobylský člověk.

11 01.08.2017

Milí čtenáři, všem vám tuto knihu vřele doporučuji. Má vše, co má kvalitní literatura mít. Tato
kniha čtenáře opravdu přivede k zamyšlení, pláči a radosti.
Autorovi vsuvky se mi líbily. Jsem toho názoru, že je vždycky zajímavé se o spisovateli něco
dozvědět. Líbí se mi o čem Josef Formánek přemýšlel, k čemu dospěl a že se nebál o tom
napsat, protože jedině pravda má svou hodnotu.
Zároveň obdivuji pana Formánka, že dokázal uběhnout maraton a děkuji mu z celého srdce
za kapitolu Karel Štěstí z knihy Prsatý muž. Nic hezčího jsem ještě nikdy v životě nečetla.
A gratuluji mu, že se dokázal zbavit závislosti.

7 13.04.2017