Osice komentáře u knih

Tak knížku Knížku už máme mnohokrát poklepanou, pohlazenou, potřesenou, nakloněnou, narovnanou, pomačkanou, pofoukanou a také jsme jí museli samozřejmě zatleskat...

Skvělá! Dceru baví nejvíc foukání:-)

21 18.11.2019

Knížku jsem objevila úplnou náhodou zde na Databázi, líbila se mi černobílá obálka s houpačkou (na podobnou houpačku, kterou někdo neznámý pověsil na buk v lesíku za chalupou u babičky, se chodíme houpat s dětmi:-)

Nejdřív jsem zkoušela číst jako e-knihu, ale pak jsem si ji stejně došla vypůjčit do knihovny...

Od prvních stránek mě autorka vtáhla do vyprávění. Střípky ze života Elsy Préauové mě nesmírně bavily. I bez zbytečného vysvětlování jsem získala náhled na některé momenty její životní poutě.

"Oni nevěří, že žiješ, ale mýlí se.
Stačí, abych zavřela oči, a vidím tě.
Máš na sobě hezké květované šaty
a na vlasy sis v rychlosti uvázala šátek.
Myslím, že mě objímáš a pláčeš.
Tváře mi voní po tvých polibcích.
Jdeš tak rychle, že tě vlak už odnáší.
Vrátíš se. Jsem si jistá, že se vrátíš.
Je to jenom jméno na papíře.
Tatínek se zmýlil.
Všichni se zmýlili." (s. 19)

Elsu jsem si skutečně oblíbila. Její láska k dětem, odvaha vidět a jednat, její systematičnost na jedné straně, ale i její paranoia a neočekávané chování mi poskytlo čtení plné emocí. Cítila jsem napětí, strach, tlouklo mi rychleji srdce, byla jsem šokovaná, potěšená, pobavená, bylo mi smutno (hlavně, že už to skončilo)... Stará dáma mě nepřestávala překvapovat. Říkala jsem si, jestli je vůbec možné někoho znám tak dobře, aby nás nemohl šokovat...

"Vzpomínky patří k životu, nevím, v čem by mohly škodit." (s. 88)

"Nepoložila sis někdy otázku, jakým směrem by se ubíral můj život, kdybych měl normální matku?"
Paní Préauová se ironicky usmála.
"Tak především: co je to normální matka?" (s. 123)

Na knize mimo jiné oceňuji originální názvy částí, že vyprávění obohacují dopisy a výňatky z deníku Elsy a že jsem byla téměř do konce držena v nejistotě ohledně chlapce s kamínky a také vnuka Bastiena. Hlavní část příběhu se odehrává v roce 2009, ale mnohdy jsem si mohla představovat, že se příběh odehrál více v minulosti (atmosféru starší doby mi pak ale narušila např. zmínka o mobilu:-)

"Soudržná rodina je založena na upřímnosti, ne na zamlčovaných strastech." (s. 58)

Tato francouzká autorka je pro mne velkým objevem...

30 18.11.2019

Tak to je opravdu skvělá knížka. Vtipné, milé, laskavé, kouzelné a trošičku dojemné příhody upovídané vraní holčičky, které říkají Tetka vrána. A vše ve verších.

"Nechci brouka! Dej mi červy!"
Chce to buď mít pevné nervy,
nebo utéct někam pryč,
doma zamknout, schovat klíč!

Děti budou vždycky děti,
ať už chodí nebo letí,
všechny zlobí. Tyhle taky,
než dostanou přes zobáky.":-D

Dceři dlouho vrtalo hlavou, proč je chtějí doma zamknout. Já je teda úplně chápu:-)

Při čtení mi na mysli vytanula Hrubínova knížka Dvakrát sedm pohádek, tak jsme si ji pak také přečetly...

19 14.11.2019

Když odmyslím, že bez kluků by policie nic nevyřešila, tak se jedná o skvělou detektivku pro děti. I já jsem byla při čtení napnutá, jak se bude příběh dál vyvíjet, nevšimla jsem si některých vodítek v textu, ale uhodla jsem odkud peníze byly ukradeny:-)

Dcera chodila po bytě a volala Tadeáááášíííí..., potěšilo ji, že se v příběhu objevil zase Azor a fráze "Ven s tím!" ji pěkně zamotala hlavu:-)

Už se těšíme na další díl!

23 14.11.2019

I když ne tak povedený jako první díl, je i Ubulená hromádka štěstí skvělý komiks. Líbilo se mi, že kromě jednostránkových scének, zařadila S. Andersen také několik delších příběhů, v nichž kombinuje komiks s klasickým psaným textem. Nej pro mne byl ten o Sadie.

Musela jsem si dohledat, co je to "mileniál". A jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistila, že jsem to i já?!:-) Postřehy k focení selfíček (s. 31) jsem hned odzkoušela a je to tak. Příště si dám pozor, z jaké úrovně se fotím:-)

"Snažím se zapamatovat si, že účelem setkávání s kamarády je užívat si jejich společnost, ne se stresovat tím, co si o mně myslí nebo že se mi něco nepovede." (s. 91)

Při čtení jsem spořádala pytlík brambůrků. Na vině obrázek na s. 5:-)

24 13.11.2019

Knížka je originálně graficky zpracovaná jako je u nakladatelství Meandru zvykem. Přečetly už jsme ji s dcerou několikrát. Když jsme ji četly po delší době, tak mě překvapilo, že si pamatovala, že knížky na horní polici byly dědečka. Já to netušila:-)

"Kocour Antonio si nabrousil drápy o nohu stolu a výhrůžným mňouknutím zahřměl: "Blechy, vyhlašuju vám válku!"
Pak si natřásl péřový polštářek u okna, třikrát ho obešel a stočil se na něm do klubíčka, aby si pohověl v teple posledních paprsků odpoledního sluníčka.
Co kdybych tu bitvu začal plánovat až zítra?":-D

23 12.11.2019

Tuhle milou knížku o bobrovi Zoubkovi a mazané lišce už máme půjčenou podruhé:-)

"Poslyš, Zoubku, vylez z vody, něco ti chci navrhnout. Měla bych pro tebe zajímavou práci," lákala ho.
"Žádnou novou zajímavou práci nehledám ani nechci," zavrtěl bobr odmítavě hlavou.

Ale liška ví, jak na něj. Stačí zabrnkat na ego a most je na světě... Jenže to by nebyla liška, aby v tom nebyl nějaký háček.

21 12.11.2019

Tak u této knížky popravdě nevím:-) Je vtipná, zajíček vyhrožující, že se otráví muchomůrkou, těhotenství Zajdulky, panikařící otec Zajda ("Neblázni, Zajdo, ještě je čas!" volala za ním Zajdulka.":-), rození malých zajíčků (velmi názorné),...

Dceři se líbila, já měla místy problém jí vysvětlit, o co jde a to jsem velmi otevřená. Největší problém byl, vysvětlit, proč se chce Zajda otrávit:-(

24 11.11.2019

Může obsahovat mírné SPOILERY???

Tak tady není, co řešit. Líbí se mi, jak je Starr rozpolcená, když je v Garden Heights chová se jako holka z ghetta, mluví, jak jí pusa narostla, je od rány a když je na Williamsonově střední, tak si hlídá, aby ostatním neukázala nic z té holky z ghetta. Musí být strašně vyčerpávající, nebýt sám sebou, tajit před spolužáky část své identity a zároveň po nich chtít, aby vás chápali...

Knížka řeší primárně rasismus a policejní brutalitu, ale je v ní toho mnohem víc. Rodinné vztahy, domácí násilí, drogy, gangy, pocit bezvýchodnosti situace, strach o blízké, ohromná solidarita, touha po lepší budoucnosti pro děti, odvaha přestat zavírat oči a pusu, dilema (rodina x komunita), umění odpouštět, atd. - to je to, co dělá z Vypálené nenávisti pro mne zajímavou knížku.

"Jo, to je celý Garden," přitaká máma. "Když lidi nemůžou pomoct jinak, aspoň uvařej." (s. 58)

"Nechovala se jako jeho máma a najednou má plnou pusu řečí o tom, jakej byl její chlapeček? Vždyť jsou to kecy!"
Máma praští do pultu a já nadskočím. "Zmlkni už!" zařve na mě. Otočí se ke mně a po tvářích jí tečou slzy. "To nebyl ňákej její kamarádíček. Byl to její syn, slyšíš mě? Její syn!" Hlas se jí zlomí. "Nosila toho kluka, porodila ho. Nemáš žádný právo ji soudit." (s. 84)

Text knihy mne "přiměl" dohledat si informace o Tupacovi a ukázalo se, že jeho tetování THUG LIFE není jedinou inspirací, kterou od něj autorka načerpala, nebo o Černých panterech.

"Někdy člověk udělá všecko správně a věci se stejně zvrtnou. Ale to není důvod přestat se snažit." (s. 135)

25 11.11.2019

Knížka upoutala dceru obálkou. Myslela si, že se jedná o další příběhy zlobivých kluků, nezbedníků od M. Drijverové. A ani se nedivím, že si to myslela, obě knihy totiž ilustrovala skvěle M. Vydrová:-)

Hezký příběh o partě kluků, kteří si říkají DeTeKTiVové. První případ, ke kterému se nachomýtnou, je krádež obrazu od malíře Adolfa Kaufmanna. Baví mě, že autorka do svého příběhu zakomponovala skutečného malíře (i informace o něm jsou reálné). Knížka má pro mne tudíž určitou přidanou hodnotu. Kaufmanna jsem si musela vyhledat a jeho obrazy se mi líbí:-)

S dcerou (3,5 roku) jsme si díky knize vyzkoušely, jak se popisuje osoba/pachatel. Hodně se jí líbilo, když jsem ji popisovala já:-) Miluju knížky, které nás inspirují k nějaké společné aktivitě. Ještě bychom mohly vyzkoušet udělat sádrový odlitek stopy:-)

26 10.11.2019

Další dceřin objev. Když jsem knížku poprvé uviděla, tak jsem si v duchu říkala, že to bude nějaká blbost:-), ale není.

Knížka obsahuje "spoustu" informací o banánech. Např. jsem se dozvěděla, že banánovník má nádherný květ pod trsem banánů.

A příběh? Bruno banán už se nemůže dočkat, až zežloutne... "Mám tolik plánů, co podniknu, až dozraju." Banánový snílek mi je hodně sympatický:-)

Dcera se s manželem bavili tím, že vymýšleli jména pro ostatní banány v trsu. A že jich tam je:-)

22 08.11.2019

Tak tady není, co řešit:-) Zbožňuju Lobelovo knížky, i když jsem si k nim našla cestu až v dospělosti po narození dcery. Radši mám ropušáka Žbluňka, baví mě jeho negativnější nátura. Když z knížky předčítám, tak čtu Žbluňka hrubším hlasem:-)

Při čtení prvního příběhu, ve kterém kamarádi sáňkují, mi pokaždé proběhne hlavou otázka "Jak to, že v zimě nespí?". Příběh Roh mě zase fascinuje tím, jak bral Kvak v dětství doslovně frázi "jaro už je za rohem":-)

Kouzlo dodávají příběhům originální ilustrace od A. Lobela.

22 08.11.2019

Tříletá dcera ji přinesla s tím, že je to další knížka o pejskovi a kočičce:-) Oboum se nám hodně líbila. U dcery asi nejvíc zabodoval příběh O VÁNOCÍCH, KTERÉ NECHTĚLY BÝT a nadchla ji bába Povídajda. A když jsme si četly o černoších, tak vymyslela další dvě rasy: zeleništi a žlutišti:-D

Mně osobně je velmi sympatický styl psaní J. Čapka.

"Jak je svět zařízen? Copak bych to mohl všechno vypovědět! To bych vám musel povídat od rána až do večera, od večera zase do rána, dneska, zítra a pozítří, letos a napřesrok, pět let bych musel povídat a ještě by to nebylo všechno pověděno, a třeba osm let a ještě bychom nebyli na konci, a kdybychom si ještě čtyři roky přidali, ani pak ještě bychom to všechno nevěděli, jak je svět zařízen."

I když dneska může to jeho občasné moralizování na adresu dětí působit nevhodně, beru to tak, že dříve to nebylo nic neobvyklého. Babička často vyprávěla, jak na ní vzal její tatínek bejkovec atd.

A jedno ohromné moudro, které mi mluví z duše:

"Ale radost, ta může být zadarmo, ta často nic nestojí a bývá ze všeho na světě to nejlepší." Až mne to dojalo, když jsem to četla...

34 07.11.2019

Mé první setkání s Bertíkem a Bibi proběhlo před lety díky časopisu Sluníčku, ve kterém postupně jednotlivé příběhy vycházely. Můj první a zároveň i nejoblíbenější příběh je Kolo se nám polámalo:-)

Pak knížku i s věnováním přinesl domů manžel ze semináře, který vedla K. Smolíková:-)

Má za sebou desítky přečtení. Dcera si ji jako my velmi oblíbila a každou chvíli pronese nějakou hlásku z knížky, třeba "Ustupmež!":-)

27 05.11.2019

Podělaným navrch jsem četla hodně dlouho. Na vině byl Nimbus a Žítkovské bohyně:-) I přesto jsem si čtení užívala. Líbila se mi sesterská (dvojčecí) dynamika. Molly a Cassie se pomalu odcizují, protože začínají navazovat milostné vztahy, nechávají si věci pro sebe, už se nazvájem nesvěřují... Mé nejlepší kamarádky jsou také dvojčata a i ony se cítí ublíženě, když se jim ta druhá s něčím zásadním hned nesvěří:-)

Po knize jsem šáhla, protože se jedná o young adult a já se na ně momentálně zaměřuji (pracovně). A můžu říct, že potenciál knihy je obrovský. Mám popsaných několik papírků poznámkami, nápady, jak s ní pracovat s dětmi/mládeží, jaká témata zahrnuje (např. netradiční uspořádání rodiny, první lásky, komunikace s opačným pohlavím, neopětovaná láska, nadváha a přijímání se takoví jací jsme, seznamování se s novými lidmi, první brigáda a pocit opuštěnosti), atd.

Moje 3. knížka od B. Albertalli, a protože jsem předchozím dala plný počet hvězdiček, tak dávám i této, nemůžu říct, že by se mi nějaká líbila víc nebo míň, je to vyrovnané:-) Přestože se autorka cíleně zaměřuje na LBGT téma, je zde hlavní vypravěčkou dívka s heterosexuální orientací, což byla příjemná změna a byla mi tak bližší.

"Změny jsou kurva těžký.":-)

A dojalo mne poděkování autorky babičce Molly.

25 04.11.2019

Další skvělá knížka o Aničce od E. Petišky. Baví mě, jak Anička rozumuje:

"Na světě je vždycky někdo mladší než já a někdo starší, napadne Aničku. Váša je starší, a proto se tváří, jako že všechno ví. Mikša je mladší a také dělá, že všechno ví. Není to divné?" (Dcera také neustále řeší, kdo je starší a kdo je mladší:-)

Baví mě, jak si děda s Aničkou a Mikšou hraje:

"Na povídanou je moc pěkná hra. Víte, jak se hraje? Někdo řekne třeba: "Víla." A všichni musí vymyslet nějakou pohádku o víle. Anebo se řekne třeba: "Chleba." A všichni si musí vymyslet pohádku o chlebu. Pohádka se podle dědečka může vymýšlet na všecko. V každém slově je prý pohádka schovaná jako žloutek ve vajíčku. To říká dědeček." (Už se těším, až si ji zahrajeme s dětmi.)

Díky dědečkově pohádce jsem dostala chuť přečíst si Krysaře od V. Dyka:-)

Zkrátka, jsem z knížky nadšená. Petiška si mě získal! A dceru taky, každou chvíli odcituje nějakou pasáž nebo si hraje na Vášu:-)

30 04.11.2019

Knížku jsme objevily s dcerou u babičky na Šumavě. Hned mne zaujala svými obrázky. Každý příběh obsahuje pro děti nějakou zajímavou informaci. Dozví se např., že si veverky musí připravit zásoby na zimu, jak to vypadá v mraveništi, že zubři jedí trávu a nic jiného nim nesvědčí a zjistí, jak se vyvíjí motýl a proč datel ťuká do stromů.

"Spokojeně se natáhl, ale než stačil zavřít oči, ozvalo se ťuk, ťuk zrovna nad jeho doupětem. "Dneska se celý les zbláznil!" křičel medvěd. "Všichni jste se proti mně spikli!" Vyběhl ven a nad hlavou uviděl datla, jak pečlivě prohlíží kůru stromu a vybírá larvy, housenky a jiné živočichy, kteří škodí stromům. Buf se zastyděl a vrátil se domů. Na datla se přece nemůže zlobit, je to obyvatel lesa stejně jako on, statný medvěd Buf."

Kratičké příběhy se dceři líbily, chtěla je přečíst několikrát:-)

22 03.11.2019

Ke knize jsem se dostala, dá se říct, kuriózně. Manžel ji koupil jako dárek pro mou tetu. Já měla pochybnosti, tak jsem do knihy nahlédla, abych si udělala představu, o čem vlastně je. A příští den jsem si ji šla půjčit do knihovny:-)

Smekám před K. Tučkovou. Příběh je promyšlený, postupně se odkrývají zajímavé informace, které do sebe začínají pomaloučku zapadat, až na konci úplně zapadnou. Nesmírně mě bavilo, jak autorka přeskakovala v čase. Měla jsem možnost nahlédnout do různých historických dob a událostí (např. procesy s čarodějnicemi, nálety za války, StB a vykonstruované procesy, Hexen-Sonderkommando) a "poznat" život bohyní a jejich praktiky. Nadchl mě popis Kopanic:

"... hornaté krajině, jejíž svahy porůstají lesy plné karpatských buků a dubů, jejichž knemy ani nelze obejmout, kde jsou stráně s loukami, na nichž se v létě blyští vzácné orchideje, vstavače a sasanky, a mezi nimi shora dolů kloužou úzká obdělaná políčka s chalupami tisknoucími se k zemi,... svěžího horského léta, které se v jediném okamžiku může změnit v pekelnou smršť bouře, jež zahalí hřebeny do temných, neprostupných mračen... tuhé zimy, během níž se mezi kopci zvedají sněhové víry, jaké by jeden čekal na Sibiři, ale určitě ne na jihu Moravy."

Při čtení jsem cítila smutek, jak nové pomalu, ale jistě nahrazuje to staré, které máme v paměti z dětství...

"Postupem času si Dora začala všímat mnoha dalších věcí. Třeba toho, jak je jejich chalupa rok od roku víc přisedlá k zemi, na rozdíl od rodinnných domků nebo nových bytovek kolem starohrozenkovského náměstí, v nichž bydleli spolužáci. Všímala si svých sukní, režných blůz a punčoch, do kterých ji Surmena oblékala, svých krpců, ve kterých chodila a které se tolik lišily od tenisek ostatních dětí. A všimla si také, že z Kopaničárů, kteří se neděli co neděli scházeli v hrozenkovském kostele na mši, zbylo už jen pár těch, co se oblékali do krojů. Převažovali ti, co v kostelních lavicích podupávali novými lodičkami nebo si vytahovali puky kalhot zánovních obleků."

Doufám, že Žítkovou nepostihne podobný osud jako třeba Vlkolínec, ze kterého se stala turistická atrakce.

Knížku si nejspíš přečtu ještě jednou, protože se mi pletly jednotlivé bohyně... A rozhodně tohle nebyla má první a zároveň poslední knížka od K. Tučkové.

68 31.10.2019

Večerníček neznám, nemáme televizi:-) Knížka je ale skvělá. Při čtení jsem se přenesla do svého dětství, vyráběla lodičky z kůry, poslouchala vypravování dědy, podnikala s kamarády nejrůznější lumpárny, ocitla se na poli při žních, sbírala ježabiny na korále a opět cítila tu kouzelnou atmosféru, která provázela moje každodenní návštěvy u babičky.

Nejvíc mi přirostl k srdci děda Koudelka a jeho šibalství a laskavost, se kterou přistupoval k Honzíkovi a Martínkovi. Také doprovodné ilustrace jsou kouzelné. Mnohokrát mne při čtení napadlo, že zobrazená scéna by mohla být klidně součástí expozice v nějaké chaloupce ve skanzenu.

Asi si knížku pořídím domů:-)

28 31.10.2019

Knížečku o štěňátku jsem na žádost malého synovce přečetla hned několikrát. Pak ji samozřejmě chtěla číst pořád dokola i dcera:-)

Obrázky mě moc neoslovily, ale veršíky jsou velmi zdařilé, hezky přeloženo...

"Mám snad být zticha a v pozoru?
Lepší je ukrást bačkoru!":-)

26 27.10.2019