opic 12 komentáře u knih

Lidstvo zas jednou má hlad,nezbývá tedy,než se vydat na periférii slunečního systému a hledat. Budeme nalézat artefakty,stopy,info,modlitební vějíře a jakousi fabriku na jídlo,vše směřovalo k tomu nahlídnout pod pokličku k samotným tajemným ? H ? Tady právě ta poodhalená rouška a odhalování v prvním dílu už není taková,ale zase pokračování právě o tom bývají a tady rozhodně nejde o nějakou jednorázovou jednohubku. Nějaká ta omáčka s korporacema a jede se dál. Naštěstí tu však je taky stále příběh mnohých postav a samotného Robinetta. Pohl opět zvládá zápletku pěkně opepřit i zamíchat s osudy a dovolí si i zhustit docela pěknou skákačkou,jsou chvíle,kdy se to pěkně střídá tak,aby to zapadlo do celkového menu a udržuje tak mezi kapitolama zvědavost,napětí,ale třeba i oddechovku s Albertem (rozhodně nemyšleno jako jistý market) :-)
Bez jediného výstřelu,explozí a vyloženě akční dramatickou scénou se zde odehrává opět odsejpavý děj a Pohl kvalitním psaním,dokáže zaujmout jak imaginací,fantazií i vydatným košíkem lahudek se spoustou pikantních nápadu a rozuzlení s dalším očekáváním.

Žádné moc fylozofování,spíš slušná psychárna s odsejpavým dějem a navíc ve dvou časových rovinách,tyhle nepřímočaře vyprávěné knížky prostě miluju + ještě se čtenář jakoby víc ponořuje do světa Gateway prostřednictvím rámečku s inzeráty,palubními zprávamy ap.vskutku parádní jízda jako celek.Uvažuju,že po dočtení jen asi málo lidí nesáhne po pokračování ze série Heechee,příjde mi to jako představa dost nesnesitelná,takže ještě nějaký čas ve světě F.Pohla právě proto taky zustanu :)

8 25.07.2015

Wyndham zaujmul napodruhé. Svým vyprávěním i stylem to celé velmi pusobí sympatickým dojmem. Tak jako ve svém nejslavnějším románu,moc neřeší Trifidy,ani tady nejde o puvod kukaček a podobné věci. Jde zase opět o něco jiného. Jakoby říkal : prostě ty děcka jsou tady a ted se s tím srovnejte,záleží jen na vás,jak se stím dřív nebo pozdějc vyrovnáte. Perličky typu,kolektivní myšlení od Adama,nebo jestli věří na Jéžíška i na jiných světech. Přiznávám,takhle jsem o tom nikdy neuvažoval,John W. to navíc vyvažuje opět odsejpavým stylem děje,ne tak tolik svižným jako u kytek Trifidích,ale celé je to rozhodně zajímavý počteníčko.

3 10.07.2015

Výtečná Asimovka a scífkoromán zároven. Směle si ho zařadím k těm top osobním počteníčkum v žánru co jsem doposud načítal. Na takovém rozsahu,na kterém se děj odehrává,pusobí zápletka až komorně. Vše je zabaleno do cestovky-časovky,takovým zbusobem,jež by se dalo nazvat jednoduše vyčuraně chytrým. Paradoxy nebudou dlouho čekat,skoro až paranoidně zapletené,jak jinak,když se děj odehrává napříč veškerým časem. Asimov vypravěč to jistí,takže nebudete tolik plavat ve všelijace skrytých z alternativních věčností. Asimuv literární pomník : jednoznačně ano.

2 26.06.2015

Den trifidu je o lidech. A jako taková kvalitní sci-fi,kterou bezesporu je,se zabývá psychikou postav,jejich dusledcích a chováním k dané nepříznivé situaci,za kterou si vlastně tak nějak mužou i sami. Pokládají si základní otázky: tak a co ted budeme dělat. Chceme přežít,ale jak ? Budeme nadále žít ve svých předsudcích,zažitých zvycích,nebo začneme od bodu zero a přehodnotíme od základu své myšlení. Wyndhamovo vyprávění odsejpá,zbytečně dlouho nevysvětluje,příliš nepopisuje a čtenář si tak muže rozjímat,co kdyby se něco opravdu jednou,co když se to stane právě mě ?!
PS: Je příjemné číst z komentu,jak mnoho lidí díky této knize přehodnotí vztah k sci-fi všeobecně. Jednoduše - Starwars to opravdu není.

19 20.06.2015

Jistota jménem Asimov nezklamala.Není to sice taková mozková smršt,ale pořád klasa.Co bych omílal,prostě dobré počtení,zápletka i postavy a Schwartz to samozřejmě s klidem jistí.Kdo si oblíbil Nadaci i roboty,poté ho snad nezklame ani tato série.

2 13.06.2015

Esence post-atomových vzpomínek,politického šnurkování oživlých loutek,ztracencu uvězněných v čase,manipulace s historií i s nesčetnými pokroucenými realitami a není skutečnost právě taková ? Pokud si pokládáte podobné otázky,skočte si spolu s Dickem,jak večerníček z posledního schodu do propasti neznámých skrytých věcí,kde představa nestačí.Omezenost rozměru vidění,nás vrací do doby,kdy lidstvo netušilo nic o mikrosvětě bakterií,ještě nás čeká hodně neviditelného,navždy nám skrytého.Jsme v podstatě citliví a nedokonalí,ovládáni neurotickým prostorem nekonečna,stačí málo,už se hroutíme,schránka se poláme,konstrukce se ohýbá,tak jako paranoidní skutečnost.

3 08.06.2015

Lidské plémě s jejich obrovským mozkem,který si tak s oblibou libuje v násilí i jiných podobných vymoženostech,přitom se stačí jednoduše životní poutí prožvanit,pokud chcete i prožrat,to jen tak ve zkratce.Dovolím si napsat,Galapágy jsou krystalicky čistej Vonnegut a opět parádní jízda.Zve nás na poslední eko-výlet lidstva na který se nezapomíná,ač by se mohlo zdát je plný optimismu,ke konci budeme svobodní,k tomu už zbývá jen pár tisíceletí,nezoufejme.Ta jeho fantas realita (žasnu) s těma ironickejma kecama,dějem a postavama,koktejl těch mnohých absurdních situací,který naskýtá sám život,nám vypráví samotný...? Dost okolku,přečtěte si to radši sami. Potom až se všici sejdeme břed azurovým tunelem,aniž kdokoli z nás složí další devátou symfonii,tam si to hezky pěkně možná povíme.
Tak zatím ...

1 27.05.2015

Budto vám jeho styl sedne nebo ne,tak jako u každého autora.Někdy je to pohlcující víc,někdy zase o něco méně.Kromě knihy 3 mám přečteno vše u nás vydané,je zajímavé sumírovat a tak celkově porovnávat s ostatními tituly.Ted nějaká ta negativa mezi která patří opakování děje a to opravdu dost často.Čtenář dost okatě přichází do situace a řekne si : tohle přeci už vím tak proč o tom zase píše,nejednou u každé postavy a to dokonce i téměř na konci zase v kostce vše vypráví opět od začátku.Jakoby z některých řádku doslova číšel náš stereotyp,stejné fráze,stejné situace,podobné chování v hlavě se hromadí zbytečná veteš,navlas to samé,absurdní časové smyčky skutečnosti,jedno velké nekonečné Deja Vu,pokud to ovšem autor tak myslel,hluboká poklona mistře,pak už se ničemu nedivím.Chyba by byla tvrdit a svádět přehuštěnost textu na počet stránek,ale tam bych ji nehledal,tak jako u příbuzného rozsáhlého ptáčka na klíček,který byl pro mě opravdu více pohlcující i tady se však buduje precizně atmosféra.Nebyl by to Murakami,opět dokáže zaujmout,čte se to opět lechce,stránky ubíhají,zajímá vás co bude dál,jen... jen se to dosti opakuje a není tak trochu z čeho vařit.Už mě tak nedostávali jindy tak zajímavé postavy i rozhovory o něčem-ničem,pokecy tak jako třeba v Norskejch polínkách,Afterdarku,Cukuru,Na jih od hranic,Kafkovy,atd.Alternativní svět s podivnými ukazy na obloze v roce 1984 byl vskutku dobrý i zajímavý a to není málo,na takové obsáhlé dílko.Tak jako obvykle u H.M. i tady není konec,je už opravdu otevřený...tentokrát to uplně nevyšlo,nezbývá než se tedy začíst s chutí do dílu třetího :)
Jestliže neexistuje stvořitel,musí být vytvořen,co třeba takhle z hlediska naší duležitosti.

4 11.05.2015

Probudte se společně s Josefem K. v tomto příběhu.
Obsah knihy je černá vlajka,na ní plápolá do ruda šklebící se ironický nápis PROCES.Stanete se obětí,to je přeci ten z toho soudního řízení,nikdy už nebudete to co dřív,váš obraz zustane stejný,ale viděni budete jinak.Objektivní pravdu jen stěží poznáte i kdyby je nemožné se jí dopídit.Jste v podstatě stroječkem i ozubeným kolečkem zároven,vstupujete do kanceláří,ordinací,dílen,k přepážkám,sekretářkám napospas,soukolí dává najevo,že jste právě na jejich hřišti,veškerý osud mají kolečka spolu z dalšími pružinkami ve své moci.Usměv na tváři,znenadání vystřídá vaše uzkost,někdy se něco pokazí je nevyhovující a musí být odstraněno,nahrazeno dalším dílkem,aby mechanismus-organismus zdánlivě byl v pořádku a stále fungoval dál.Tahle sranda vede k postupné proměně se zjištěním,všichni jsou svým zpusobem viníci.Až si tímhle vším projdete,čeká vás intenzivní tlukot vašeho srdce,vaše nitro bude pátrat po odpovědi.
Proces narozdíl od Zámku má lehčí strukturu,nemusíte se pozastavovat tolik mezi řádky,až na pár justičních odstavcu rozebírajích anatomii soudu se čte nezaměnitelný Kafkuv styl výtečně.Před takovými deseti lety,bych se jí nedal pohltit,vše je však pouhý proces a jednou k tomu dojít zkrátka muselo.Bylo by toho nekonečně,co by se dalo psát...
Místa které samotný autor škrtnul: (zkráceno) ...je přece podivuhodné,že když ráno procitneme,aspon zpravidla najdeme všechno beze změny na témže místě,jak to bylo večer...člověk byl ve spaní zdánlivě ve stavu odlišném o bdění,je třeba nekonečné duchapřítomnosti,abychom otevřením očí všechno,co tu je,jaksi uchopili na témže místě,na kterém jsme to večer opustili...je také okamžik procitnutí nejriskantnější okamžik dne,jakmile jej přečkáme,aniž jsme byli někam odtaženi ze svého místa,mužeme být po celý den klidni.
Pokud se vám to podaří zustante nadále klidni,čtěte a svýma očima sjíždějte řádky této knihy,budete možná mít po dočtení pocit,že patří do opravdu vyjimečných,zvláštních,zásadních.

Murakami svým zpusobem stejný a přece opět jinak výtečný.Trošku mi to připomnělo Quentina Tarantina s jeho Pulp Fiction,po kterém většina film.veřejnosti čekala další filmové šlágry.Přišlo rozčarování z očekávání a zklamání s Jackii Brownovou,přitom je to film dnes již zaslouženě ceněnější,než v době vzniku,ale to už je samozřejmě minulost,mužeme v ní už jen pátrat jako Cukuru,který se s odstupem času také dívá na vše jinýma očima.Podobně je to i s touto knihou,kdo očekává mystický realismus,ano není tu v takové míře,ale to není zase tolik na škodu.Pokud se považujete za fanoušky H.M.nebude vám to vadit,jako třeba i opět pro někoho nepochopitelný otevřený konec.Cožpak už lidé ztratili nadobro fantasii,vše podstatné je tam řečeno.Svým zpusobem smutné,stejně jako postavy v Murakamiho knihách.V Japonsku panují dosti jinačí poměry,s tím je nutno nahlížet na postavu bezbarvého,naopak něco je stejné všude na světě,ty Japanoidně-západní prolínačky autor skloubil zase s lehkostí.Komunikace,otevřenost,nevyřčená přání,nevědomky udávání směru osudovosti jiných našimi pohnutky.Kde je pravda,jak je to ve skutečnosti,dá se zjistit černobílost a nezustat bezbarvým ? Kam směřuju,kam jdu,jak dlouho budu ? Haruki to má odpozorováno,jen tak dál,jde vám to moc hezky.

6 16.04.2015

Vyjimečná Dickovka,ale ne zas tak uplně doslova. I tato nezapře svého autora,z dalších,ze svých paranoidních uleto-výletu,s definitivní platností obnažující jeho mistrovství. Dubnový příběh zasazený do poválečných padesátých let,ta zvláštní doba strachu,v atmosféře nedávno započaté studené války,kdy lidé spíše než duvěru v politiky,snáze unikají se svojí vírou v té době k tolik modním létajícím talířum v nichž jakoby hledají cestu utěchy i potřebu udávající směr svého poslání tady na Zemi.Na strukturu dvošroubovice DNA rozložené niterné postavy,každá má svuj pohled na situaci,každá muže vyprávět,všichni mají co říct.Někdy se na tváři při čtení vyloudí usměv,později z toho spíše zamrazí.Vlastně je to,až moc současný,stále se vše odehrává.Znovu a zase.

7 07.04.2015

Oslnivě chytré,podivuhodně originální,vskutku pravdivé. U bajek je zajímavé k postřehnutí datum vzniku. Jak se měnili postřehy a reakce na dění situace ve světě,v té podivné temné době předválečné. Podpovídky, jedna vedle druhé,učiněnné parádičky. Nejvíc mě dostala ta z pozustalosti - O fantasii. Škoda jen,že další,už nestihl v tomto cyklu realizovat. Oblíbil jsem si toho našeho Karla Čapka,oblíbil moc.

2 03.04.2015

Proč nám ruzní ... (sprosté slovo) chystaj smrt ? Nejsem sám matkou,ale ptám se spolu s matkou i zároven odpovídám : tomu nerozumím.

2 01.04.2015

Jo Kurtík o tom něco věděl,poněvadž to tam v těch povídkách je ukázkově krásně napísaný,někdy až dojemné konce.Tam září ta pomíjivost.Stejně všichni umřeme,nebylo by lepší mít se líp ? Víme že jo,děláme že ne.Věděl to jako my,ještě taky doved o tom napsat,takže opět dík za to K.V. Projev s dopisem a uvod Marka,taky nemaj chybu :-)

3 01.04.2015

Nestandartní i dnes pro někoho určitě kontroverzní rychlík.Kdo by chtěl taky být cenzurován že? Píchám,tedy jsem.Kadence vyprděnejch metafor je z rodu mužského,čili (ten) nářez,je pro tudletu černošku celkem vkusnej výraz obdivu.Rozpravy o Kristu jako ženě.O nějakém přímočarém ději nemuže být řeč,jinak si celkem užijete.
Co očekávat,na co se připravit?
Gregoryho závět-zkr.verze: Mladým básníkum věnuji své pohlaví,protože to jejich jim stejně není k ničemu.Novinářum svuj hlas,aby jim pomohl v jejich devotnostech.Domácím psíkum své lidství.Dobře prodejným autorum a dalším šmejdum svuj smích v Es dur a odstřižky svých nehtu u nohou.Vládě odkazuji své výkaly,aby si vyzkoušela,jaký má smysl pro humor.Kritikum to,co si zaslouží,a veřejnosti její kritiky.
Člověk by nikdy neměl psát o tom,čeho dosáhl,protože nikdy ničeho není zcela dosaženo.To je trauma ideálu.
Ve formě je síla,šílenství zároven.Jak už jsem poznamenal,užijete si.

5 24.03.2015

Dobře vyvážené,pestré,originální s poselstvím,vtipné,jako třeba v povídce-kterak se herkules keating v orchidej proměnil.Skvělé - maelstrom II ,...a ozve se frankenstein,paranoidní - záznam,překračující věky,varovná - pomíjivost.Arthurovy fantastické vize mimozemských sfér,vesmíru jako celku,jsou samozřejmě výtečné.Jen si všímám,mám u něj trošku problém,když začne s příliš popisným dějem :)

3 16.03.2015

Terry Gilliam má svuj Brazil.Kurt V. mi ho připoměl svým piánem,kromě toho i jiné utopické romány.Od začátku mi přišlo,tak kdy to konečně přijde,ten zlomový okamžik v ději.Nakonec opravdu přišel,dočkal jsem se i zajímavého konce.Ano,tady se K.V. pomalu rozpinkával,je znát i autoruv rukopis,celkově je to na Vonneguta,který vystrkuje ružky,už ve své prvotině,samozřejmě typická schíza nesmí chybět,ani tentokrát.Celkově mi přišlo,že Paul by nejradši chtěl mít klid od všeho a od všech.Tentokrát (jen) dost dobré.

1 10.03.2015

Vonnegutovská šleha světu o Americe a neAmerice o schizoidním chaosu,poněvadž tak to stvořitel chce a mne si při tom ruce.Přiznám se v poslední čtvrtině jsem se trošku ztrácel,ale sebeironik Kurt mě zase včas vytáhnul na břeh,ani nemusel dávat dýchání z ust do ust,poněvadž jeho vidění světa,prolínání postav jiných jeho dílek,letmých osudu které stojí za to poznat na pár řádcích a jen tak si zase odskočit na hambáče poněvadž z tohoto zabitého zvířete se to vyrobilo,bez dalších okolku se valíme dál,plno odstavcu a autorovych kreseb...
A tak dále.
Když NASA vypustila v sedmdesátých letech,do mrazivých prostor vesmíru sondy Pioneer-Voyager,na jejíž palubě se nachází známé poselství pro takzvané potencionální mimoemzácké civilizace,měli tam přibalit i Snídani šampionu,jako návod o nás.
Napadlo vás někdy,proč z opeřencu nosí děti zrovna čáp ? Chtějí to děti slyšet,co je tak pravdivě smutného na samotném stvoření ? A tak dále.
Tahle špica je utlá,ale je toho tam mnoho,co se na čtenáře valí. K.V. ani tentokrát nezklamal.

10 25.02.2015

Poslední Simakuv román si mě nezískal a přeskakovací časovka u které se nedostavil ten správný čtenářský pohlcující efekt nenadchla. Dějově dost nevyvážený,jinak zaděláno na origoš zápletku,ale tady se spíš jenom potápí,na záchranu nezbyl čas. Tak nějak,jsem všem těm postavám zapomněl fandit. Rafinované rozuzlení mě rozhodně neuspokojilo,vše celkově rozpačitě vyšumělo i s koncem. Nejsvětlejší chvilky,prasečí kolena se zelím a klepání katapultem-Uvítali bychom,kdyby to tlučení do zdi skončilo:-) Pro mě zatím nejslabší Cliffordova kniha.

1 23.02.2015