Okoslav
komentáře u knih
Návrat čarodějného krále
Chad Corrie
Takhle si představuju fantasy peklo. Špatně je téměř všechno: postavy, děj, popis světa i styl, překlad a pravopis (na druhou stranu můžete při čtení potrénovat korektury, takže to vlastně považujte za plusový bod). Hezká obálka.
Místo pro každého: Léto komisaře Ricciardiho
Maurizio de Giovanni
Hodně atmosférické, místy vtipné, jindy na hraně hororu.
Itálie, rok 1931. Detektiv Ricciardo není jako ostatní - vidí totiž, co ostatní ne: duše mrtvých, zachycených ve svých posledních okamžicích. Zatímco v životě to z něj udělalo nenapravitelného, melancholického samotáře, v práci se mu to hodí. Je totiž vyšetřovatel vražd. Jeho nejnovější případ ho zavede mezi společenskou smetánku, což, jak se zdá, začíná křížit cestu i sílící fašistické straně.
Moc příjemná detektivka, která s momentálně populárními severskými krimi nemá společného skoro nic (což si přeberte, jak chcete :-) ). Na pomezí čtyř a pěti hvězd.
Poslední tango v Havaně
František Kotleta (p)
Stejně jako holky potřebují své příběhy, ve kterých mají upíři citlivou duši a zamilovávají se do průměrných teenagerek, kluci zas potřebují příběhy o tom, že neexistuje problém, který se nedá vyřešit rozepnutím poklopce. Takže pokud si při čtení nebudete jistí, jestli je to pořád ještě akční česká fantastika, nebo už jste zabrousili do vod společensky přijatelného porna, buďte v klidu. Já si tím občas taky nejsem jistá.
Čtyři poutníci
Jakub Trpiš
O téhle knížce můžu říct jedinou dobrou věc: dostala jsem ji zadarmo jako recenzní výtisk, a tak jsem za ni nemusela platit.
Bohužel jedna z nejhorších českých knih, co jsem v poslední době četla. V kombinaci s agresivním marketingem (což zahrnuje vlezlou on-line reklamu a bohužel i podezřelé recenze na Databázi knih) jde o neodolatelnou kombinaci, kterou doporučuju jen největším masochistům.
Stíny
Richelle Mead
Pátý díl sukubí série, v němž se nic zvláštního nestane - tedy až na pár stránek na konci, kde se potvrdí to, co všichni (kromě Georginy, která to neodhalila ani po 1700 letech) už stejně dávno vědí.
Sny
Richelle Mead
Vztahový román pokračuje, do města přichází nová sukuba a objeví se i první skutečná krize mezi Georginou a Sethem (ne že bychom to nečekali a ne že by to nakonec nedopadlo přesně tak, jak jsme mysleli už na začátku knihy - uvidíte sami).
Tentokrát konečně dojde i na nějaké ty nadpřirozené záležitosti, všechno má ale pořád výrazně epizodní charakter. Škoda. Konec trojky nicméně naznačuje, že už na čtenáře Mead chystá větší a zásadnější příběh, ve kterém půjde doslova o Georgininu duši. Hurá! Sem s tím a padlými nešetřete :-)
Na vrcholu
Richelle Mead
Oproti jedničce dvojka postrádá drajv a vlastně tak trochu i děj. Což je blbý. Výsledek působí jako výplňkový díl mezi klasickou představovačkou v prvním díle a mezi tím, co má přijít v dílech následujících. A Richelle Mead opět ukazuje, že "šokující" dějové zvraty nejsou její nejsilnější stránkou (a vzpomeňte si na mě, až na to "velké" odhalení, které vám bude jasné hned po prvních několika stránkách, přijde).
(Mimochodem, pokud vás v jedničce bavila postava Setha, připravte se na to, že ve dvojce se z kategorie "roztomile pomatený spisovatel" přesouvá do kategorie "wtf, proč si ten chlap tohle všechno nechává líbit", ale ok, možná takový typy fakt existujou.)
Postavy jsou fajn, i když ty vedlejší ve dvojce trochu ustupují do pozadí (s výjimkou Douga, okolo kterého se točí jedna z hlavních zápletek), sexu je tu hoooodně moc (nedávejte radši číst nikomu pod 18). Celkově dvě a půl hvězdičky, další díly snad budou lepší.
Šepot podzemí
Ben Aaronovitch
První díl představil svět londýnských řek, ten druhý svět londýnských divadel. Trojka jde hlouběji. Doslova. Peter Grant totiž tentokrát pátrá v hlubinách londýnského metra a kanalizací.
V porovnání s předchozími dvěma díly jde o slabší kousek: chybí atmosféra jedničky i akční spád dvojky. Zločin, který tentokrát londýnská policie vyšetřuje, je poměrně banální (navzdory svému konečnému rozuzlení), jednotlivé kroky, které přitom policisté podnikají, jako by řídila spíš Náhoda a její velký kámoš Deus ex machina.
Přestože zatím ze série nejslabší, i tak jde o zábavné čtení s příjemnými hrdiny a v české verzi opravdu jen pár překlepy :-) Tři a půl hvězdičky.
Prokleté domovy
Ben Aaronovitch
Ono se to na první pohled nezdá. "Vždyť je to jen detektivka říznutá urban fantasy," říkáte si. Jenže pak jste v půlce knížky a uvědomíte si, že vlastně netušíte, co se právě odehrává, protože jste si od minulého čtení dali pár dnů pauzu a paměť už holt, mrcha, tolik neslouží.
Na Aaronovitche se totiž musíte soustředit. Fest. Jeho Peter Grant neustále prověřuje několik stop a dokonce i případů zároveň, čas od času se zjeví postava z minulých knih a Aaronovitch vám rozpomínání ani na jedno z toho nijak neulehčuje.
Ve čtvrtém díle se dosavadní tempo a atmosféra celé série mění: stává se temnější, kospirativnější a konečně dostává více prostoru i Muž bez tváře. Konec bezchybný (a taky dost... ale ne, to vám nebudu říkat, radši si to přečtěte, fakt).
Záludné léto
Ben Aaronovitch
Peter Grant se poprvé dostává za hranice Londýna. A svědčí mu to. Záludné léto je zatím nejkompaktnější z grantovských románů, nadbytečné vaty je minimum a jako bonus se dozvídáme o dalším druhu magie - tentokrát o té spjaté s přírodou. Jediné, co maximální hodnocení sráží, je uspěchaný a nedovysvětlený konec.
Strom viselců
Ben Aaronovitch
Na první pohled vás to asi netrkne, ale tenhle díl se od těch předchozích vlastně dost liší. Zatímco každý z předchozích dílů se točil kolem jiného aspektu „magického“ Londýna a okolí (řeky, divadla, podzemí, život na sídlišti :-) a nakonec britský venkov), šestý díl přestává objevovat a začíná jít mnohem víc na dřeň hlavní dějové lince. Totiž na stopu Muže bez tváře, což, přiznejme si, nás baví stejně nejvíc.
Násilí bez předsudků
Jan Těsnohlídek ml.
Těsnohlídek je nejsilnější ve chvíli, kdy se obrací do svého nitra. Jeho pozorování života druhých a pozorování společnosti jako takové je naopak místy trochu úsměvné a ploché. Ale jsme stejná generace, takže chápu, dívala jsem se na to před těmi pár lety stejně :-)
Rakovina
Jan Těsnohlídek ml.
Co bylo ploché a naivní na Násilí bez předsudků, zůstává ploché a naivní i tady, jen ve větším množství. Těsnohlídek se tentokrát ještě víc dívá kolem sebe, ale jeho paneláky, válka v Jugoslávii ani unesené desetileté Aničky nefungují ani zdaleka tak dobře jako básně, ve kterých se obrací sám k sobě.
Ještě je co ztratit
Jan Těsnohlídek ml.
Ještě nikdy jsem si nepřipadala tak stará a unavená jako nad básněmi stejně starého Těsnohlídka. V jeho promarněných přiležitostech a zmařených šancích se musí vidět celá naše generace.
Zkouška čarodějného krále
Chad Corrie
Na prvním díle „čarodějné“ trilogie bylo špatně téměř všechno: od budování světa přes postavy a příběh po jazykový styl a překlad. Druhý díl se, minimálně oproti jedničce, povedl o něco lépe. Stále sice jde o výrazně přímočarý příběh bez zásadnějších zvratů nebo překvapivých odhalení (přestože, opět, rozdělený do mnoha paralelních dějových linií), jako celek ale dává smysl.
Kámen úrazu ale je v jazykovém stylu. Chad Corrie vám totiž chce popsat naprosto všechno. A také to – bohužel pro čtenáře – nakonec vždycky udělá. Většina knihy tak supluje roli pouhé expozice: míst, postav i motivací. Což je autorovi možné odpustit v úvodu příběhu, méně už ale u druhého dílu ze tří.
Šťastně nejsou ani jazykové prostředky, které Chad Corrie a překladatel Jan Č. Galeta ve Zkoušce čarodějného krále používají (pro představu: rytíř Rowan např. cítí, jak ho „zahaluje aura míru“ poté, co mu jeho bohyně barvitě popsala, jak ho postaví do čela svých armád, aby zahájil útok, který zasáhne celý kontinent). A diskutabilní zůstává i překlad hovorových částí, který místy hraničí s karikaturou (vzpomeňte si na mě, až budete číst třeba o „otázkách, co mě žerou“).