Nonosbawsut komentáře u knih

Velmi zajímavá kniha, jsem rád, že jsem si ji přečetl, ačkoliv mohla jít více do hloubky a oželet onen nesympatický americký styl "zjednodušování a dramatizování" - v mnoha ohledech jsem měl pocit, že čtu přepsaný TED-talk a ne literaturu faktu. To ale není nutně na škodu.

Musím ale vytknout překlad, protože je opravdu strašný. Původní angličtina jím prosvítá tak moc, že je to až vysloveně rušivé, a v mnoha ohledech to je český text jen lexikálně a ne syntakticky. Vzhledem k tomu, že jsem se opakovaně pozastavoval nad některými formulacemi tak moc, až jsem musel určité úseky číst znovu, protože jsem buď nepochopil, co se mi snaží říct, anebo (častěji) mi vypadlo, co říkají, musím ubrat na hodnocení.

2 27.08.2022

Mám rád, když fiktivní světy dávají smysl. Jsem zcela připraven přijmout nová pravidla a zákony, jimiž se fiktivní světy řídí - na Ledu mi nevadí, že je tak napůl fantasy. Vadí mi, že jsou nastolená jistá pravidla a pak ignorována. Jistě, Dukaj užívá fiktivního světa jenom jako jeviště pro své filozofické dišputace, kdy samotný svět je přinejlepším druhotný a může tedy zůstat nekoherentní... no ale, může? Já říkám, že ne, protože to pak vede i k nutným konfliktům s filozofií (nebo, v případě téhle cihly, filozofiemi) textu. Výsledkem je těžko čitelný a táhlý postmoderní škvár, vrstevnatý, ale zbytečně pompézní a v důsledku sázející spíš na ochotu čtenáře vymyslet si jeho obsah sám a vyčíst mezi řádky něco, co tam není, anebo co nechce být pochopeno. A já na to nemám nervy ani čas, nebýt v karanténě, vůbec bych to nedočetl.

1 19.02.2022

Tohle doporučit nemohu - je to bezduchá americká akčňárna, absolutně bez míry, uspěchaná a rádoby intelektuální, a seskvěče se to dotklo akorát tak tím klackem. Pokud vás tématika bigfoota zajímá do hloubky, akorát vás to hrozně zklame, protože je opravdu znát, že se do ní autor sám během výzkumu pro román ponořil jen velmi povrchově a raději psal příběh plný akce, výbuchů a amerického patosu, u něhož je jasné, že ho formoval tak, aby šel snadno zfilmovat. S tím se nese i typicky americké "odškrtávání si" ze seznamu klišé a latentně progresivních postav, které jsou všechny plytké až hrůza, a fůra děr v logice příběhu, které pozorný čtenář nemůže přehlédnout. Dal bych tomu tak 2/10, když budu hodný 3.

2 18.12.2021

Velmi zábavné čtení, a podle mě velmi povedené, neboť jsem měl podobné dojmy, jako pode mnou Iaepus, a ty byly zcela jistě naprosto úmyslné (dále budou mírné spoilery):

Vývoje, jež vám kniha předvede, jsou dle mého úmyslně zcela nepravděpodobné - člověk i minimálně znalý dějin by ledasco dokázal rozpárat na místě a celý prezentovaný scénář by se sesypal - i kdybychom pominuli nepravděpodobný "post-freydissovský" vývoj v Novém světě, mnohé z toho, co se děje po Atahualpově šťastném přeplutí Atlantiku svou nepravděpodobností hraničí s fantasmagorií - dobýt Španělsko s dvě stě lidmi se zdá naprosto ujeté, ale to je zcela účelné - cílem knihy není představit vám "realistický svět, v němž si Nový svět podrobil Evropu", nýbrž předvést vám analogii reálných dějin, takovou satyru, abyste si dokázali představit, jak šílenou haluz a jak obrovský otřes v reálném světě Evropani pro Ameriku museli být. Kdybyste o dějinách Ameriky nevěděli nic a já bych vám představil román, v němž nějaký jeden Španělský zločinec s dvěma sty dobrodruhy dobyl celou obrovskou Aztéckou říši, taky byste mi to omlátili o hlavu. Kdybych vám pověděl, že v druhém díle se nějaký Pizzaro se svými dobrodruhy vylodí v Peru zrovna v době, kdy celá obrovská Incká říše prožívá občanskou válku, a že navíc místní mají pověst, že se k nim přes moře vrátí jejich bůh, a tak mu otevřou zemi dokořán, připadalo by vám to jako strašně pitomý a naivní příběh - a zcela oprávněně, protože to, co se v dějinách skutečně událo, je docela na hlavu. Jenže Atahualpův příběh v této knize poměrně věrně kopíruje příběhy Cortéze i Pizzara - Atahualpovo věznění krále Karla, využití pomoci Francie, žoldáků i utlačovaných (zde náboženských) menšin, využívání místních svárů mezi domorodci - to všechno se reálně dělo, jen ne v Evropě, ale v Mexiku a v Peru, a ne s Karlem Habsburkem, ale s Atahualpou a Montezumou. A bylo to zrovna tak šáhlé, jako obsah této knihy.

Vše, co se děje poté, co se Atahualpa zmocní Španělska, je vlastně jen snaha způsobit vám kulturní šok - Atahualpovy reformy by v Evropě, ani té příběhové, nikdy nefungovaly (šlechta i sedláci by se na Atahualpu i na sebe navzájem vrhli jako šelmy dřív, než by dojel do Augsburgu, co, dřív, než by opustil Španělsko), nejednota Evropanů zase není nic jiného než nastínit vám, z jakého politického prostředí Cortéz těžil (Aztéky okolní národy nenáviděly a mám za to, že Francie zde hraje roli Tlaxcaly), náboženské změny jsou silně nepravděpodobné; jistě, můžeme to všechno považovat za špatně skrytou komunistickou agitačku stran autora, podle mě jde ale jen o to navodit vám takový "vnitřní neklid", sebevědomě vám tvrdit, že tady někdo nahradil stovky let organického společenského vývoje tahem pera - tak jako "rovnostářskou" společnost Inků (kterou dodnes moc nejde pochopit) nahradila pro ně jistě úplně mimozemská Encommienda, tak Evropský pozdní feudalismus nahrazuje incký pseudokomunismus. Vůbec tady ale nejde o to tvrdit, že jeden společenský systém je lepší, než druhý - autor sám by podle mě takový nesmysl nedělal - španělský systém byl jednoznačně efektivnější, a realisticky by se incký systém aplikovaný na Španělsko zhroutil během několika desetiletí. Tady jde jen o to otřást kulturním sebevědomím čtenáře, ukázat mu tíživost toho, když je jedna historická jistota zpřetrhána jinou, cizí a novou.

Všechno má přesně tuto funkci - to že Atahualpa doslova przní členky nejvýznamnějších evropských rodů, to, že proti němu zdánlivě není úniku, celé to převrstvení evropské kultury úplně cizojakým elementem - to není kritika Evropy nebo bělocha, ani kolonialismu, ani žádný jiný levicový výplod. Je to (povedená) snaha zanechat vám v hubě hnusnou pachuť a v břiše nepříjemné napětí z toho, že se vaše vlastní civilizace a všechno, co to obnáší, zhroutila, protože nesnesla nápor jednoho šťastlivce a hrstky jeho druhů, že nevydržela konfrontaci s dějinami - podle mě je to první kniha, která dokáže aspoň náznakově vyvolat v Evropanech stejné pocity zmaru, jaké při pohledu na minulost musí cítit nějaký ten indián, nebo které v jisté míře mnozí z nás tuzemců cítí, když se podíváme na západ a vidíme, jak se vytrácí - konec světa.

A proto podle mě vůbec nevadí, když tato kniha opomíjí, že Inkům v tomto příběhu chybí všechny výhody reálných Evropanů: Inkové si s sebou nepřivezou neštovice ani o celé věky vyspělejší zbraně, a kdybychom chtěli být realisti, Atahualpa a jeho lidé by nejspíš ještě ve Španělsku chlastali víno do bezvědomí, dokud by je Karel neoběsil, nebo by nezemřeli na chřipku, tyfus, choleru nebo, kdyby měli smůlu, mor. Svět by se sice vyvíjel jinak, než ten náš, ale k velkému pádu Evropy by asi nedošlo - spíš by nikdy nedošlo k jejímu rozmachu, ale to bych zabíhal jinam. Jak jsem říkal - v této knize nejde o to představit vám realistický scénář alternativních dějin, ani nejde o to kritizovat reálné dějiny. Jde o to ukázat vám obrácením zeměpisného nasměrování dějin, jak uhozené skutečné dějiny byly, a jak šílený kopanec do břicha a držkopád to byl pro obyvatele Nového světa, a jak strašné musí být, když dějinám stojíte v cestě.

14 06.03.2021

Hlavní hodnota knihy je v hlavním korpusu přeloženého manuálu - a v tomto ohledu nemám co vytknout (pominu-li pár hrubek a stylistických bot, ale ty nejsou zvlášť do očí bijící) .

Komentář předcházející manuálu má vlastně také jistou hodnotu v tom, že je to jeden ze vzácných vhledů do světonázorů toho, čemu se posměšně nadává "pravý Čech" - na jedné straně jde ostře proti kolektivistickému vnímání společnosti, viny a práva, jež je vnímáno jako strašlivá civilizační choroba (jíž bezpochyby je), na druhou stranu v tomtéž odstavci dokáže ospravedlňovat bezpráví a svévoli konanou hromadně na potenciálně nevinných lidech stejnými mantrami, jakými tak činili všichni kolektivisti v dějinách. Civilista (třebaže zfanatizovaný), jenž vezme do ruky zbraň a namíří ji proti jiným z polických důvodů, je zde strašlivou zrůdou, je-li to Sudeťák, jeho činy jsou ale "spravedlivé", když je to Čech. Dovolím si předložit příklad (str. 16):

"...V Krásném Březně (Werwolfové) skrytě nastražili nálož ve skladišti vojenského vybavení. Při mohutném výbuchu zemřelo několik desítek Československých občanů. Výbuch vyvolal silnou nenávist u místního obyvatelstva. Lidé se začali shromažďovat, ozbrojili se a vrhli se na místní Němce, které právem podezírali z nekalé činnosti. Několik Němců bylo ubito a masovému vraždění zabránila až československá armáda."

Historikovi, ale i běžnému laikovi s nějakým citem pro principy přirozených lidských práv by z takového odstavce měly hrůzou vstávat vlasy na hlavě, neboť - jak věděli bodří Čechové, že se lidé, na něž "se vrhli", dopouštěli "nekalé činnosti"? Jak poznali, že to nebyla skupina, která na místo došla ze vzdálenosti třeba dvaceti kilometrů a zase se nevypařila (ve shodě s doktrínami v manuálu samotném)? Jak si mohla být jista, že se nerozhodla zlynčovat nevinné? A jakým právem rozhodla, že mají pravomoci, jež náleží jen soudům? Jak si může jakýkoliv slušný člověk dovolit vepsat do odstavce popisující takovéto události hodnotící výraz "právem"? I kdyby snad autor měl informace, jež do knihy nevložil, a jež dokazují, že ubití Němci skutečně s pachateli teroristického útoku spolupracovali, to, že zde skupinka (či snad dav) lidí vzal právo do vlastních rukou a tím jej zcela zprznil, by mělo každému slušnému člověku zkazit chuť.

Zajímavé přitom je, že mentalita autora je tak rozporuplná - v příloze knihy zvoucí nás na jeho web hovoří mimo jiné o tom, jak jej k publikaci i této knihy motivoval teroristický útok před pár lety ve Francii - tomu zcela rozumím, stejně jako autorovi je mi druhý dodatek americké ústavy sympatický, nejen z důvodů sebeobrany, ale také z toho, jak ovlivňuje vztah státu a občana. Nicméně autorovi zcela uniklo, že Praví Čechové z Krásného Března jsou spíše paralelou útočníka, nikoliv oběti útoku na Charlie Hebdo, že v námi sdíleném pojetí suverenity individua měli právě ubití Němci mít právo nosit zbraň a bránit své životy před zlovůlí jiných.

Inu, manuál obsažený v této knize je zajímavý a hodnotný jako historický dokument (a místy má užitečné rady do přírody), komentář... je tam přebytečný a kontraproduktivní - na tom bych skončil.

1 27.11.2020

Kniha napsaná jako prasetem a první půlka je zbytečně dlouhá, nezáživná a nezajímavá, ale hloupé to není, má to nápady a dělá to pár kotrmelců, které jsem ještě neviděl.

2 16.01.2020

Až někdy budu mít čas a dopřemýšlím nad tím, vyvěsím vám sem recenzi. Do té doby vězte - toto je jedna z nejlepších knih, jaké jsem kdy četl.

14.09.2019

Velký záliv je pro mne velkým zklamáním. Vyjma jedné kapitoly zhruba uprostřed se jedná o neuvěřitelně prostoduchou četbu: Jako apokalyptika je to neomluvitelně naivní, jako postapokalyptika je to zoufale neoriginální a navíc prolezlé nápadnou a nevychytralou politickou agitací, z hlediska vědeckofantastického je to kniha slabá, jen si s jistými budoucími vývoji pohrávající. Nefunguje ani jako román, pro kterýžto je psána neúnosným slohem, ani jako kronika/cestopis, protože si sama v mnohých základech svého světa odporuje, a ani jako politická agitačka, o kterou se zřejmě mělo jednat, protože teze, z nichž autor často vycházel, jsou pokud ne mylné, pak alespoň velmi snadno vyvratitelné v podobě, v jaké jsou napsány. Velký záliv tedy nemohu doporučit nikomu, pro lidi se zájmem o (post-)apokalyptiku se jedná o tuctovku bez nápadu, pro nováčky o těžko čitelnou fantasmagorii.

3 01.08.2018

Fajn, ale vedle jak ta jedle. Kopejte si a řvěte, jak chcete, jen to více utáhuje oprátku. :D

1 20.04.2017

Jestli jste to četli jako texty o lásce, pak jste to (přinejmenším v případě samotného Včelího jezera určitě) špatně pochopili. Tohle se jako romantika jenom tváří.

1 21.02.2017

Zajímalo by mě, jestli by to dneska Lönsovi někdo vydal, kdyby byl ještě neznámý (ale co, i známý) autor. U nás snad, v Německu asi těžko... přinejmenším by si někdo stěžoval, že tam jsou všechny ženy "pasivní a žádná nestřílí"... a že jsou odsunuty do "rolí matek a hospodyněk"... a přitom by se úplně zapomnělo, o čem tak knížka vlastně měla být - o dobrých a hrdých lidech ve špatných časech.

5 13.02.2017

Ne... Hloupé, ploché, plytké... Ne...

Poslední díl mne překvapil. Na jednu stranu mám pocit, že se podstatně zlepšilo "řemeslné" zpracování, kniha je rozhodně čtivější než předchozí díly. Na druhou stranu je více než kdy dříve na celém příběhu vidět, že tato alternativní historie je vystavěna tak, aby vyústila v nějakou předem zamýšlenou podobu světa, místo aby poctivě organicky rostla a vyvozovala se kauzálně z předchozích událostí. Mnoho z popsaného se pak jeví uměle šroubované, nepravděpodobné a nepřirozené. Některé věci vyloženě poukazují, že celý text je vlastně jedna velká politická agitačka (všimněte si při četbě, až se společně objeví slova Churchill, rov a rovnost a zauvažujte, co je tam asi špatně) - s mnoha názory autora souhlasím, to však není omluva pro jejich (tak nápadné) násilné protlačování do textu. Co mne ale nejvíce mrzí, jsou opuštěné koncepty z předchozích knih. Není jich málo, zde však jen pár ukázek: Dobře si pamatuji, že někde v předchozích dílech je letmá zmínka, že se Rommel v roce 1942 ujal nějaké armády v Ardenách a tam vyhrál, což vzhledem k událostem série jde vyložit pouze jako vítězství nad Rudou armádou, která by se tak musela dostat až tak daleko na západ - v tomto díle se nic z toho nikdy stát nemůže, protože se vše ubírá úplně jiným směrem. S tím se váže i jakýsi dříve načrtnutý koncept "smíření" znovu civilizovaných Němců s celou (převážně však střední) Evropou, postaveném na vděčnosti za strašlivé oběti, které museli vytrpět, když odrazili (zřejmě) Rudou armádu (nejspíš) na německém území - v nové knize se boje nikdy pořádně na německou půdu nedostanou, Němci jsou zase vhozeni do role (byť z většiny nevědomých) "zrádců" a hlavní zásluhy na vítezství má (naprosto nesmyslně) někdo úplně jiný ( ;) ). V předchozích dílech jsem měl pocit, že světová válka bude mnohem nemilosrdnější, že se nerozhodnost i jiné problémy a vady Čechů strašlivě vymstí (z čehož bude možno vyvozovat jakési poučení o vlastní nedokonalosti a větší "dospělost" fiktivního českého národa a snad i poučení či vytvoření nového úuhlu pohledu reálného českého čtenáře) a bojovat se bude (třebas i proti pátým kolonám) i v Praze, Berlíně, Vídni, prostě všude, že Sověti ovládnou půlku Evropy a až pak budou odraženi. Zde se však válka omezí jen na bojiště známá už z předchozích dílů. A bohužel se celý text zaměžuje v podstatě jen na jednu jedinou část "světové války" - na východní frontu, přičemž se úplně zapomíná na jiná potenciálně zajímavá dějiště, jako je komunistické Španělsko, Kavkaz, události ve Francii a kdo ví kde ještě.
Zkrátka - hodně promrhaného potenciálu.

4 05.11.2016

Všeobecnému nadšení Kunderou moc nerozumím. Píše pěkně, ale o ničem. Většinou mnou jenom přeletí a moc mi toho v paměti nezanechá. Ani tahle kniha se v tom neliší, nudné čtení o nudných lidech a jejich nudných vztazích, kdybych chtěl tohle, jdu si poslechnout patetickou sebelítost reálných lidí všude okolo.

11 22.10.2016

Kniha která mě nutila přeskakovat části bez hlavního hrdiny (abych se pak jen z perfekcionismu vracel k vynechaným částem a stejně zjistil, že jsem o nic nepřišel), si ode mne moc dobré hodnocení nezaslouží. A jak řekli už mnozí jiní, nejvíc mi vadil Protův domácí svět - autor je neskutečně naivní, pokud si myslí, že by něco takového fungovalo. Míním - dobrá, cizí druh možná nemusí řešit stejné sociální faktory jako my, rozhodně ale musí řešit věci ekonomické a politické, už to tak prostě je. Kde nic tu nic utopie není možná. Četlo se mi to mnohem lépe, když jsem si řekl, že je Prot ve skutečnosti cynický vtipálek z težce byrokratického korporátního světa, ještě větší díry, než je Země, a škodolibě si utahuje z naivních, lehko ovlivnitelných lidí, znejistitelných popisem levičáckého mokrého snu, u vyspělých ras již dávno opuštěného bludu... trochu indícií, že by to tak mohlo být, a dal bych hvězdiček více.

16.10.2016

No to si ze mě děláte p***l!

Paolo zlenivěl, tohle byl absolutní odvar. Chápu, že nemohl úplně vsadit na něco jako Dívku na klíček (která taky nebyla zas takové terno, byla ale pořád mnohem lepší než tohle), protože ta zkrátka není pro každého, že ale svojí tvorbu tentokrát skutečně zakládá na prodejnosti a ne na chytrosti psaní, jde vyčíst z každé stránky. Svět sice opět vystavěl zajímavý, ale protože se tak strašně omezil na jednoduchost, na pouhou kostru, moc z něho neuvidíte a haldu toho úplně nepochopíte. Zapomeňte na kompaktní a jako živý barvený Krung Thep, teď dostanete jen omezené záběry jako ve filmu, ukazující jen několik stěžejních věcí, jež vám ukázat chce, aby vám vnutil nějakou emoci, a zbytek ignoruje. Až do konce knihy jsem neměl a stále nemám jasno, co přesně označuje slovo "Zónař". Zapomeňte na (aspoň nějaké) postavy, do nichž se lze vžít, tady jsou jenom šílení drsňáci, kteří drsně mluví, drsně střílí a drsně uvažují (a taky naivně, hloupě, nepromyšleně, zkratovitě, skoro až absurdně - což je v příkrém rozkolu s jejich "inteligencí", o které pořád mluví). Zapomeňte na nepředvídatelný příběh - sotva jsem se dohrabal ke všem postavám + jednomu předmětu, měl jsem tušení, jak to skončí a nemile mne překvapilo, že jsem to trefil až po poslední stránku - opět jako ve filmu. Té knize chybí minimálně dvě další postavy, nejméně 100 stran navíc. Hraje si to na noirovku, na to je tam ale příliš málo zákrutů i nečekaných odhalení. Na sci-fi tam zas chybí pořádný vpohled do onoho hroutícího se světa, třikrát za stránku jako mantru zopakovat slovo apokalypsa a furt mluvit o dronech nestačí. Podle mne to ani NEMÁ CENU KUPOVAT, počkejte si na knihovnu, anebo na film. Anebo vůbec a počkat si na něco lepšího.

3 25.09.2016

Nápad super, vše ostatní už ne. V takovém světě by se daly řešit mnohem zajímavější věci, zajímavější zápletky, které by čtenáře zatáhly na zajímavější místa, než sledovat bandu socek navzájem se prohánět po Johannesburgu kvůli nějakým šoubyznysovým nesmyslům. Jedna hvězda za nápad, druhá za občasné humorné vsuvky.

1 22.06.2016

Takhle si představuji knihu pro špunty. Potter se může jít bodnout. Jednoho dne se k tomu vrátím, to si pište.

14.06.2016

Pokud nechcete své dítě urazit tím, že mu podsouváte tupou patetickou americkou slátaninu a tím mu naznačovat, že je sice tupé jak troky, ale pořád ho máte rádi, obloukem se tomuhle vyhněte a hoďte to do stejného koše jako Harryho Pottera a podobně. Očividně to není psáno pro chlapce (o mladících ba mužích nemluvě) - je mi líto, ale mozek mužského čtenáře potřebuje větší zápřah, než pouhé násilí. A že je to tedy psáno pro něžné pohlaví a neměl bych kecat do věcí, kterým nerozumím? Nemyslím si. Ač možná naivně (vzhledem k tomu, jaké to má hodnocení a kdo tak vesměs hodnotí), věřím, že ženské mají (v každém věku) na víc, než nechat se oblbovat brnkáním na strunu estrogenu. Zábava může být inteligentní a neměla by vyžadovat přivírání kritického oka.