Nonosbawsut
přečtené 184
1177 př. Kr. - Zhroucení civilizace a invaze mořských národů
2019,
Eric H. Cline
Velmi zajímavá kniha, jsem rád, že jsem si ji přečetl, ačkoliv mohla jít více do hloubky a oželet onen nesympatický americký styl "zjednodušování a dramatizování" - v mnoha ohledech jsem měl pocit, že čtu přepsaný TED-talk a ne literaturu faktu. To ale není nutně na škodu. Musím ale vytknout překlad, protože je opravdu strašný. Původní angličtina jím prosvítá tak moc, že je to až vysloveně rušivé, a v mnoha ohledech to je český text jen lexikálně a ne syntakticky. Vzhledem k tomu, že jsem se opakovaně pozastavoval nad některými formulacemi tak moc, až jsem musel určité úseky číst znovu, protože jsem buď nepochopil, co se mi snaží říct, anebo (častěji) mi vypadlo, co říkají, musím ubrat na hodnocení.... celý text
Led
2021,
Jacek Dukaj
Mám rád, když fiktivní světy dávají smysl. Jsem zcela připraven přijmout nová pravidla a zákony, jimiž se fiktivní světy řídí - na Ledu mi nevadí, že je tak napůl fantasy. Vadí mi, že jsou nastolená jistá pravidla a pak ignorována. Jistě, Dukaj užívá fiktivního světa jenom jako jeviště pro své filozofické dišputace, kdy samotný svět je přinejlepším druhotný a může tedy zůstat nekoherentní... no ale, může? Já říkám, že ne, protože to pak vede i k nutným konfliktům s filozofií (nebo, v případě téhle cihly, filozofiemi) textu. Výsledkem je těžko čitelný a táhlý postmoderní škvár, vrstevnatý, ale zbytečně pompézní a v důsledku sázející spíš na ochotu čtenáře vymyslet si jeho obsah sám a vyčíst mezi řádky něco, co tam není, anebo co nechce být pochopeno. A já na to nemám nervy ani čas, nebýt v karanténě, vůbec bych to nedočetl.... celý text
Devoluce: Očité svědectví o útoku seskvečů u Mt. Rainier
2021,
Max Brooks
Tohle doporučit nemohu - je to bezduchá americká akčňárna, absolutně bez míry, uspěchaná a rádoby intelektuální, a seskvěče se to dotklo akorát tak tím klackem. Pokud vás tématika bigfoota zajímá do hloubky, akorát vás to hrozně zklame, protože je opravdu znát, že se do ní autor sám během výzkumu pro román ponořil jen velmi povrchově a raději psal příběh plný akce, výbuchů a amerického patosu, u něhož je jasné, že ho formoval tak, aby šel snadno zfilmovat. S tím se nese i typicky americké "odškrtávání si" ze seznamu klišé a latentně progresivních postav, které jsou všechny plytké až hrůza, a fůra děr v logice příběhu, které pozorný čtenář nemůže přehlédnout. Dal bych tomu tak 2/10, když budu hodný 3.... celý text
Civilizace
2021,
Laurent Binet
Velmi zábavné čtení, a podle mě velmi povedené, neboť jsem měl podobné dojmy, jako pode mnou Iaepus, a ty byly zcela jistě naprosto úmyslné (dále budou mírné spoilery): Vývoje, jež vám kniha předvede, jsou dle mého úmyslně zcela nepravděpodobné - člověk i minimálně znalý dějin by ledasco dokázal rozpárat na místě a celý prezentovaný scénář by se sesypal - i kdybychom pominuli nepravděpodobný "post-freydissovský" vývoj v Novém světě, mnohé z toho, co se děje po Atahualpově šťastném přeplutí Atlantiku svou nepravděpodobností hraničí s fantasmagorií - dobýt Španělsko s dvě stě lidmi se zdá naprosto ujeté, ale to je zcela účelné - cílem knihy není představit vám "realistický svět, v němž si Nový svět podrobil Evropu", nýbrž předvést vám analogii reálných dějin, takovou satyru, abyste si dokázali představit, jak šílenou haluz a jak obrovský otřes v reálném světě Evropani pro Ameriku museli být. Kdybyste o dějinách Ameriky nevěděli nic a já bych vám představil román, v němž nějaký jeden Španělský zločinec s dvěma sty dobrodruhy dobyl celou obrovskou Aztéckou říši, taky byste mi to omlátili o hlavu. Kdybych vám pověděl, že v druhém díle se nějaký Pizzaro se svými dobrodruhy vylodí v Peru zrovna v době, kdy celá obrovská Incká říše prožívá občanskou válku, a že navíc místní mají pověst, že se k nim přes moře vrátí jejich bůh, a tak mu otevřou zemi dokořán, připadalo by vám to jako strašně pitomý a naivní příběh - a zcela oprávněně, protože to, co se v dějinách skutečně událo, je docela na hlavu. Jenže Atahualpův příběh v této knize poměrně věrně kopíruje příběhy Cortéze i Pizzara - Atahualpovo věznění krále Karla, využití pomoci Francie, žoldáků i utlačovaných (zde náboženských) menšin, využívání místních svárů mezi domorodci - to všechno se reálně dělo, jen ne v Evropě, ale v Mexiku a v Peru, a ne s Karlem Habsburkem, ale s Atahualpou a Montezumou. A bylo to zrovna tak šáhlé, jako obsah této knihy. Vše, co se děje poté, co se Atahualpa zmocní Španělska, je vlastně jen snaha způsobit vám kulturní šok - Atahualpovy reformy by v Evropě, ani té příběhové, nikdy nefungovaly (šlechta i sedláci by se na Atahualpu i na sebe navzájem vrhli jako šelmy dřív, než by dojel do Augsburgu, co, dřív, než by opustil Španělsko), nejednota Evropanů zase není nic jiného než nastínit vám, z jakého politického prostředí Cortéz těžil (Aztéky okolní národy nenáviděly a mám za to, že Francie zde hraje roli Tlaxcaly), náboženské změny jsou silně nepravděpodobné; jistě, můžeme to všechno považovat za špatně skrytou komunistickou agitačku stran autora, podle mě jde ale jen o to navodit vám takový "vnitřní neklid", sebevědomě vám tvrdit, že tady někdo nahradil stovky let organického společenského vývoje tahem pera - tak jako "rovnostářskou" společnost Inků (kterou dodnes moc nejde pochopit) nahradila pro ně jistě úplně mimozemská Encommienda, tak Evropský pozdní feudalismus nahrazuje incký pseudokomunismus. Vůbec tady ale nejde o to tvrdit, že jeden společenský systém je lepší, než druhý - autor sám by podle mě takový nesmysl nedělal - španělský systém byl jednoznačně efektivnější, a realisticky by se incký systém aplikovaný na Španělsko zhroutil během několika desetiletí. Tady jde jen o to otřást kulturním sebevědomím čtenáře, ukázat mu tíživost toho, když je jedna historická jistota zpřetrhána jinou, cizí a novou. Všechno má přesně tuto funkci - to že Atahualpa doslova przní členky nejvýznamnějších evropských rodů, to, že proti němu zdánlivě není úniku, celé to převrstvení evropské kultury úplně cizojakým elementem - to není kritika Evropy nebo bělocha, ani kolonialismu, ani žádný jiný levicový výplod. Je to (povedená) snaha zanechat vám v hubě hnusnou pachuť a v břiše nepříjemné napětí z toho, že se vaše vlastní civilizace a všechno, co to obnáší, zhroutila, protože nesnesla nápor jednoho šťastlivce a hrstky jeho druhů, že nevydržela konfrontaci s dějinami - podle mě je to první kniha, která dokáže aspoň náznakově vyvolat v Evropanech stejné pocity zmaru, jaké při pohledu na minulost musí cítit nějaký ten indián, nebo které v jisté míře mnozí z nás tuzemců cítí, když se podíváme na západ a vidíme, jak se vytrácí - konec světa. A proto podle mě vůbec nevadí, když tato kniha opomíjí, že Inkům v tomto příběhu chybí všechny výhody reálných Evropanů: Inkové si s sebou nepřivezou neštovice ani o celé věky vyspělejší zbraně, a kdybychom chtěli být realisti, Atahualpa a jeho lidé by nejspíš ještě ve Španělsku chlastali víno do bezvědomí, dokud by je Karel neoběsil, nebo by nezemřeli na chřipku, tyfus, choleru nebo, kdyby měli smůlu, mor. Svět by se sice vyvíjel jinak, než ten náš, ale k velkému pádu Evropy by asi nedošlo - spíš by nikdy nedošlo k jejímu rozmachu, ale to bych zabíhal jinam. Jak jsem říkal - v této knize nejde o to představit vám realistický scénář alternativních dějin, ani nejde o to kritizovat reálné dějiny. Jde o to ukázat vám obrácením zeměpisného nasměrování dějin, jak uhozené skutečné dějiny byly, a jak šílený kopanec do břicha a držkopád to byl pro obyvatele Nového světa, a jak strašné musí být, když dějinám stojíte v cestě.... celý text
Bojový manuál jednotek Werwolf
2020,
Antonín Nowak
Hlavní hodnota knihy je v hlavním korpusu přeloženého manuálu - a v tomto ohledu nemám co vytknout (pominu-li pár hrubek a stylistických bot, ale ty nejsou zvlášť do očí bijící) . Komentář předcházející manuálu má vlastně také jistou hodnotu v tom, že je to jeden ze vzácných vhledů do světonázorů toho, čemu se posměšně nadává "pravý Čech" - na jedné straně jde ostře proti kolektivistickému vnímání společnosti, viny a práva, jež je vnímáno jako strašlivá civilizační choroba (jíž bezpochyby je), na druhou stranu v tomtéž odstavci dokáže ospravedlňovat bezpráví a svévoli konanou hromadně na potenciálně nevinných lidech stejnými mantrami, jakými tak činili všichni kolektivisti v dějinách. Civilista (třebaže zfanatizovaný), jenž vezme do ruky zbraň a namíří ji proti jiným z polických důvodů, je zde strašlivou zrůdou, je-li to Sudeťák, jeho činy jsou ale "spravedlivé", když je to Čech. Dovolím si předložit příklad (str. 16): "...V Krásném Březně (Werwolfové) skrytě nastražili nálož ve skladišti vojenského vybavení. Při mohutném výbuchu zemřelo několik desítek Československých občanů. Výbuch vyvolal silnou nenávist u místního obyvatelstva. Lidé se začali shromažďovat, ozbrojili se a vrhli se na místní Němce, které právem podezírali z nekalé činnosti. Několik Němců bylo ubito a masovému vraždění zabránila až československá armáda." Historikovi, ale i běžnému laikovi s nějakým citem pro principy přirozených lidských práv by z takového odstavce měly hrůzou vstávat vlasy na hlavě, neboť - jak věděli bodří Čechové, že se lidé, na něž "se vrhli", dopouštěli "nekalé činnosti"? Jak poznali, že to nebyla skupina, která na místo došla ze vzdálenosti třeba dvaceti kilometrů a zase se nevypařila (ve shodě s doktrínami v manuálu samotném)? Jak si mohla být jista, že se nerozhodla zlynčovat nevinné? A jakým právem rozhodla, že mají pravomoci, jež náleží jen soudům? Jak si může jakýkoliv slušný člověk dovolit vepsat do odstavce popisující takovéto události hodnotící výraz "právem"? I kdyby snad autor měl informace, jež do knihy nevložil, a jež dokazují, že ubití Němci skutečně s pachateli teroristického útoku spolupracovali, to, že zde skupinka (či snad dav) lidí vzal právo do vlastních rukou a tím jej zcela zprznil, by mělo každému slušnému člověku zkazit chuť. Zajímavé přitom je, že mentalita autora je tak rozporuplná - v příloze knihy zvoucí nás na jeho web hovoří mimo jiné o tom, jak jej k publikaci i této knihy motivoval teroristický útok před pár lety ve Francii - tomu zcela rozumím, stejně jako autorovi je mi druhý dodatek americké ústavy sympatický, nejen z důvodů sebeobrany, ale také z toho, jak ovlivňuje vztah státu a občana. Nicméně autorovi zcela uniklo, že Praví Čechové z Krásného Března jsou spíše paralelou útočníka, nikoliv oběti útoku na Charlie Hebdo, že v námi sdíleném pojetí suverenity individua měli právě ubití Němci mít právo nosit zbraň a bránit své životy před zlovůlí jiných. Inu, manuál obsažený v této knize je zajímavý a hodnotný jako historický dokument (a místy má užitečné rady do přírody), komentář... je tam přebytečný a kontraproduktivní - na tom bych skončil.... celý text
