Murphy722 komentáře u knih

Víte kdy je umění, nebo text vážně dobrý? No, co dobrý... Skvělý? Když Vám jde mráz po zádech a hrnou se Vám do očí slzy. A tak to mám s panem Čechem já. A doufám, že vy také... Nebo?

14 07.11.2021

Pamatuji si ještě časy, když Zaklínače nikdo neznal. A potom se strhla docela lavina. Nu ale pojďme zpátky k hodnocení. Co se týče této první knihy, tak je to obrovský počátek zaklínačské ikonografie v plném slova smyslu. Povídky jsou bezvadné. Některé více a některé bohužel méně. Ale co byste také chtěli? Vždyť to byla prvotina. Dodnes si vzpomínám, jak studio CD Projekt Red vytvořilo první počítačovou hru o Zaklínači a mě běhal mráz po zádech, když jsem viděl první úvodní filmeček, kde do detailu, a dle knihy, je vylíčen Geraltův boj se Strigou. Nedám na knihu dopustit a už vůbec ne na slovanskou mytologii, která se v ní ukrývá.

I sám, jak uvažuje autor o sporu "zázrak" či ne, tak po celou dobu četby i já jsem nevěděl, jak se k tomu to postavit. Vím jen jedno, že páter Toufar byl silnou, laskavou, milou, hodnou a vůdčí osobností regionu Vysočina. Oceňuji autorův přístup, jako nahlédnutí na život Josefa Toufara, jako takový! Je to jisté spojení mezi silně věřícími lidmi a zároveň i otázka, jak k tomu přistupují ateisté. Ukázka krutosti doby, ještě ne tak dávno minulé a také života lidí na venkově v poválečném československu. Ať se stalo tehdy cokoliv, je to jistou inspirací dodnes a jsem rád, že to nezůstalo bez zájmu a odezva přišla! Přál bych si aby celé dovršení toho všeho byla kanonizace Josefa Toufara. Aneb jak z vesnického dříče se stal nebeský pán.

12 18.07.2013

Příběh Reinmara von Bielau je ve své podstatě plný napětí, laskavého a chytrého humoru jeho společníků a především je opřen o tradiční Sapkowského zálibu v magii, která spisovatele naštěstí neopustila. Příběh by i svižně odsýpal nebýt zdlouhavých pasáží o haldě postav, které s příběhem nemají zhola nic společného, ale musejí v určitou chvíli zbytečně vstupovat do děje a komentovat nastalou politickou situaci. Docela se hrozím i toho, kdyby tuto knihu chytl do rukou člověk ne zcela zběhlí v historii. To by měl nad hlavou asi nejeden otazník a možná by jej řada historických názvů, termínů, křesťanských bratrstev a heretiků, snadno zbavila zájmu o další pokračování v četbě. Přesto nám autor nabídl ten nejsmrdutější, nejhmatatelnější středověk, od dob Jeana Jacquese Annauda co zfilmoval Jméno růže, a dokázal znalost historické látky tak dopodrobna, že má můj neskonalý obdiv. Tak uvidíme, co nám přinesou další dva díly... "Hrrrrr na ně!!!"

10 27.03.2017

Knihu jsem četl podruhé. Nechci nijak spoilerovat, ale od prvního přečtení jsem si pamatoval pouze tohle: ledovou plochu, skřípění bruslí, krev a smrt. Temný příběh, který se započne vyprávět v jedné malé chaloupce uprostřed močálů a končí obrovskou katarzí a temnou pomstou na všech, kteří stáli malé vlaštovičce v cestě. Perfektně vykreslené postavy i do toho nejmenšího bastarda. Nu a lovec lidí Bonhart? Většího a temnějšího záporáka, abys pohledal (v kresbách paní Komárkové dost připomíná Petra Hapku…). Geralt je trochu upozaděn, avšak pochopitelně. Pokud bych se měl malinko vrátit k ilustracím, tak jsou znamenitě provedené. Bohužel u některých výtvorů je citelné, nakolik autorku bavili, nebo ne.
Tento díl se mi četl takřka nejlépe a jedním dechem.
Pane Sapkowski, jednoduše tleskám!

Líbí se mi na začátku to menší intermezzo, které shrnuje celý děj předchozí knihy, navazuje na něj a chvíli se ohlíží přes rameno. Pak se dostáváme konečně ke známému Geraltovi, který vegetí v Borkilonu po třeskutém duelu s Vilgefortzem. Potěšily mne nové postavy, zejména perfektně napsaný upír Regis, který více než většina nových postav ihned vstane z popela vaší fantasie a dostane jasný tvar. Milwa, ač také nová postavička, mi přijde na její tragičtější osud ke konci, trochu otravná. Za to z Ciri se stala dobrá zbojnice se vším všudy, která se těší ze života Sapkowského světa a uplatňuje drsné umění z Kaer Morhen. No a Yennefer? Chudák holka...

6 12.04.2020

Pan Čech dokáže vykreslit klukovská léta plná dobrodružství lépe, než pan Foglar. Můj názor. Omlouvám se všem Foglarovcům.
Jedno políčko vydává za tisíce slov, společně s krásným pocitem, nebo s hlubokým dojetím, co nad dílem máte. Dlouhou dobu jsem nevěřil, že něco podobného vznikne v naší produkci. Oproti panu Čechovi je vše nehorázně plytké, bez vyšších ambicí.

4 25.11.2021

Tu jednu hvězdičku nedávám do celkového počtu záměrně. Na panu Sapkowskému mne nejvíce štve to, že příliš okecává nepotřebné věci, které zpomalují bezvadně rozeběhnutý děj. Například střetnutí a rozprava králů, nad nastalou politickou a válečnou situací. Tuhle pasáž jsem četl se skřípěním zubů. Ono se není čemu divit, stejné postupy psání a politikaření drží i ve své husitské trilogii.
Jinak si nejde na nic stěžovat, postavy prokreslené a živé, děj napínavý až hmatatelný. Slibný začátek celé zaklínačské ságy.
(Četl jsem poněkolikáté s větším odstupem času.)

4 13.02.2020

Poetická pohádka psaná i malovaná velkým srdcem.

3 05.11.2021

Legendy nemohou být přepsány a podruhé nevkročíš do stejné řeky. Na mne působila kniha dosti křečovitě, oproti předchozím dílům. Je pravda, že uběhlo bezmála 15 let a Sapkowski zkrátka ztratil dech.
Nadstavená látka, nic víc. Vsadím se, že za půl roku už si nebudu pamatovat o čem kniha byla.

3 26.08.2020

Tento díl byl stravitelnější rozhodně více, než ten první. Děj někdy příjemně odsýpal až se bohužel zarazil na opětovném vyjmenovávání všech přítomných okolo Reynevana. Což vždy byla ta nejtěžší rána čtenářova, kterou od spisovatele může dostat a ve které je Sapkowski rozhodně mistr. Ani romantika a jisté sexuální povyražení nechybělo, jen se to bohužel vše slévalo do bláta, krve a lačnosti husitů zplundrovat vše krásné, co lidské ruce středověké vyrobili. Nikdy jsem dějinnou linku husitství nepovažoval za něco, na co by se mělo pamatovat s hrdostí. Pokud bylo "Doba temna" období 17. až 18. století, kdy se tvořilo a stavělo všechno krásné, tak nevím čím horším nazvat husitská tažení. Až v tomto díle jsem si uvědomil všechny hrůzy, co se nejen v českých zemích, děly.

3 30.09.2017

Takové nádherné krasosmutnění. Duši zahřeje, pohladí a zahalí do studeného sněhu.

2 21.10.2021

Na severské mýty od Gaimana jsem se dost těšil. Možná, že až příliš. Jak už tady bylo zmiňováno, příběhy mají svoje mouchy, ale pro mne trochu větší, než jsem předpokládal. Na to jak jednotlivé příběhy květnatě začnou, tak ihned skončí bez nějakého dalšího rozuzlení či pokračování a hledání nápravy viníka, nebo hrdiny. Dalším faktem jsou postavy se kterými se čtenář, pokud není zrovna nerd na seveřany a death metal, ne úplně lehce sžívá a po pár stránkách už ani neví jak se jmenují. To je právě ten problém, když jsem knihu dočetl, tak jsem dlouze vzpomínal co jsem četl a jestli mi v té makovici něco utkvělo. Bohužel moc toho nebylo a tento pocit u knížek nemám moc rád.
Každopádně se k této knize určitě vrátím. Buďto sám, nebo ji budu předčítat později svým dětem. Třeba to chytne zase úplně jinačí spád...

2 18.08.2021

No na těch pět hvězd to skutečně není. A to jsem ještě moc hodný, že jsem dal čtyři.
Pane Sapkowski, co jste mi to udělal? Když děj začíná být nejvíce napínavý, tak tam hodíte zbytečný popis bitvy, která by se dala shrnout na jedné či dvou stránkách. Bohužel jsme byli svědky toho, jak tamta kohorta dodrbala tu druhou, ta první kohorta tu třetí a do toho všeho ještě řezání končetin v polním lékařském stanu.
Občas děj skáče jak se spisovateli hodí. Ta maličká postava o které mluvil na začátku se vynoří třebas na konci, i když už samotní nevíte co tam vůbec dělá.
Ale křivdil bych, kdybych psal, že kniha nemá své kvality. Kvality má a velké, jen je to takové vcelku dějově hups sem, hups tam.
Vůbec bych sem netahal děj her od CD Projektu Red. Tam si hoši polští šli vlastní cestou a jak tu nejednou zaznělo, dařilo se jim to lépe než našemu, obecenstvo promine, penězo-hltovi Sapkowskému.
Universum Zaklínače miluji a každý si v tom najde to své. Přesto se nemůžu ubránit většímu udivení nad fanatickými fanoušky, kteří hltají vše od A - Z.
Má to své plusy i mínusy.
Ale i přesto, i když s velkým loupáním v zádech, se klaním celému Sapkowskému dílu.

2 02.07.2020

Tady není opět co vytknout. Vše je takové jak má a ikonografie drží pohromadě jako Marigold svoji loutnu. Nejdojemnější a nejlepší je příběh trubadúry Essi Daven.

Ze začátku mi dovolte, abych začal hodnocením knihy. Kniha si zaslouží bezesporu všech pět hvězd, tak jako je má nad hlavou sám Johánek z Pomuka (Nepomuka? Nebo snad bych měl říci Johánek Velflínův?). Autor čtivou formou přibližuje prozatímní vybádané informace o životě Jana Nepomuckého, jeho vzrůstající uctívání v českých zemích, blahořečení, svatořečení a následný růst kultu i jeho nevyhnutelný pozdější pád. Na knize velice oceňuji lidský přístup autora k této citlivé historicko-náboženské postavě, která nadělala vrásky několika historikům a způsobila tolika lží, nepřesností, znesvářila několikrát intelektuální vrstvy a rozdělila je na opozitní tábory argumentující svou neskonalou pravdu. Přesto si však postava Jana Nepomuckého místo v našich dějinách právoplatně zaslouží, neboť se stala již zažitou tradicí, bez které bychom si dnešní českou zem nedovedli představit. Jan Nepomucký přispěl svojí pravdou i nepravdou do nádherného uměleckého univerza českého i moravského baroka. Bez památky na něj by barokní malíři, sochaři a architekti neměli práci, potřebnou inspiraci, zbožnost a nevzniklo by tolik pozoruhodných prací, které obdivuje erudovaný i prostý divák dodnes.

2 13.07.2018

Kniha je krásně čtivá a autor se vyvarovává přemíře fantasie okolo Brandlova života. Drží se známých archivních pramenů, které byly známy do roku 1971. Doporučuji všem, kteří se zajímají o postavu malíře Petra Jana Brandla a zatím se s ní nesetkali jak z úhlu odborného, tak románového.

2 28.04.2015

Krásné pohlazení na duši v letním dni...

1 18.07.2022

Nádherná syntéza restaurovaného objektu kostela Bičovaného Spasitele v Dyji. Takhle bych si představoval většinu restaurátorských počinů, které by měli podobný vyčerpávající knižní výstup. Potěšilo mne, že jsem si osvěžil, jak malíři postupovali při vytváření fresek. F. A. Maulbertsch byl zkrátka malířský formát, který si zaslouží ještě další badatelské výstupy.

1 15.05.2021

Na počátku toho všeho, byl Miroslav Donutil, který ve svých vyprávěních, nám klukům v osmé třídě, vyprávěl z CD nosičů o Frantovi Kocourkovi. My jsme si tyhle vzpomínky ihned zamilovali a žili jsme jimi po celou dobu. Některé hlášky natolik zlidověli, že se jima častujeme dodnes. Střední škola dovršila Donutilovy historky tím, že vyprávění o Frantovi s námi prožíval i jeden kantor, u kterého hláška: "...bratře plukovníku!", byla na denním pořádku. A pak po tom všem jsem se přestěhoval do Brna, kde Franta žil celý svůj život a vzpomínky na něj tu přetrvávají dodnes. A já neustále hltám celé tohle město se svojí historií, neopakovatelným barokním uměním, brněnskou bohémou a neustále žijícím odkazem Franty Kocourka. Časem jsem se dověděl o této knize a skoro jsem sprintoval do knihkupectví, abych si ji koupil. Franta Kocourek byl velikán a osobnost, v dnešním měřítku, takřka nadčasová. Ale bohužel i velké srdce tohoto muže, který by se pro všechny rozdal, jednoho dne puklo. Legendami se stávají lidé až po svém životě, ale Franta tohle dokázal již za života svého. Ač jsem Frantu Kocourka nikdy osobně nepotkal, tak mi vzpomínka na něj vykouzlí pokaždé úsměv. Nikdy nezapomenu!

1 28.11.2018