Murphy722 komentáře u knih

Krásné pohlazení na duši v letním dni...

1 18.07.2022

Kdyby všichni umělci sepsali své paměti, tak by byly známy veškerá jejich díla, život a doba. Představa je to krásná. Bohužel by nezbyl prostor kolikrát si romanticky zapřemýšlet nad neznámými fakty ohledně jejich osudů. A posléze práce historika umění by byla velice snadná a v mnoha případech ochuzená o neznámá fakta.
Jan Kryštof Handke sepsal své paměti v pokročilém věku 72 let. Dodnes ceněný archivní pramen, ze kterého vychází nejeden badatel moravského barokního umění. Paměť starého malíře se však v mnoha ohledech zde mýlí. Nejsou zde uvedeny správně datace mnoha Handkeho děl, i když jsou nám dobře známy z dochovaných smluv a tak musíme brát malířovu autobiografii s rezervou.
Soubor Handkových děl na území Českých zemí je obrovský, žel není mnoho zachovaných fresek, které malíř společně s tovaryši provedl.

30.05.2022

Pan Čech dokáže vykreslit klukovská léta plná dobrodružství lépe, než pan Foglar. Můj názor. Omlouvám se všem Foglarovcům.
Jedno políčko vydává za tisíce slov, společně s krásným pocitem, nebo s hlubokým dojetím, co nad dílem máte. Dlouhou dobu jsem nevěřil, že něco podobného vznikne v naší produkci. Oproti panu Čechovi je vše nehorázně plytké, bez vyšších ambicí.

4 25.11.2021

Víte kdy je umění, nebo text vážně dobrý? No, co dobrý... Skvělý? Když Vám jde mráz po zádech a hrnou se Vám do očí slzy. A tak to mám s panem Čechem já. A doufám, že vy také... Nebo?

14 07.11.2021

Poetická pohádka psaná i malovaná velkým srdcem.

3 05.11.2021

Takové nádherné krasosmutnění. Duši zahřeje, pohladí a zahalí do studeného sněhu.

2 21.10.2021

Na severské mýty od Gaimana jsem se dost těšil. Možná, že až příliš. Jak už tady bylo zmiňováno, příběhy mají svoje mouchy, ale pro mne trochu větší, než jsem předpokládal. Na to jak jednotlivé příběhy květnatě začnou, tak ihned skončí bez nějakého dalšího rozuzlení či pokračování a hledání nápravy viníka, nebo hrdiny. Dalším faktem jsou postavy se kterými se čtenář, pokud není zrovna nerd na seveřany a death metal, ne úplně lehce sžívá a po pár stránkách už ani neví jak se jmenují. To je právě ten problém, když jsem knihu dočetl, tak jsem dlouze vzpomínal co jsem četl a jestli mi v té makovici něco utkvělo. Bohužel moc toho nebylo a tento pocit u knížek nemám moc rád.
Každopádně se k této knize určitě vrátím. Buďto sám, nebo ji budu předčítat později svým dětem. Třeba to chytne zase úplně jinačí spád...

2 18.08.2021

Každý od této knihy čekal patrně něco jiného. Jak už sám název napovídá, mohlo jít o záležitost celkem vzrušivého charakteru. Bohužel tomu tak není. Je to jedna velká žvanírna o tom, jak holka, vlastně s dobře fungující rodiny, se rozhodla před světem ukazovat rozkrok. Jedna věc mne docela zarazila. Když je paní Martina tak silná a držkatá osoba, jak o ní v knize píší, tak proč se kolikrát dostala do tak prekérních situací, jako bez peněz v cizí zemi, nebo nechat se zlákat cizákem do pofidérních míst a ještě k větší pofidérní práci. Z celé knihy ještě vyznívá, že sice je paní Martina osoba vysoce pro-erotická, ale vlastně v osobním životě ji nic z toho co dělá v práci nebere či nebaví. Ale asi každá herečka filmů pro dospělé to má jinak. No o peníze jde vždycky v prvním případě...bohužel. Hlavně je mi líto jejího dítěte. Snad se lidi nad ním nějak smilují a pochopí, že rodiče si člověk nevybírá. Hvězdičku dávám za odvahu vydavateli, který tuhle snůšku keců vypustil do éteru.

10.08.2021

Nádherná syntéza restaurovaného objektu kostela Bičovaného Spasitele v Dyji. Takhle bych si představoval většinu restaurátorských počinů, které by měli podobný vyčerpávající knižní výstup. Potěšilo mne, že jsem si osvěžil, jak malíři postupovali při vytváření fresek. F. A. Maulbertsch byl zkrátka malířský formát, který si zaslouží ještě další badatelské výstupy.

1 15.05.2021

Jako přehledný katalog Tiepolových děl je tato kniha perfektní. Vzhledem k jejímu vydání v roce 1968, pravděpodobně přibyly další nově připsaná díla. Úvodní slovo mi přijde vyloženě umělecko-historicky sebestředné, nereflektující celek Tiepolova díla. Dává nám jen náhled toho, co zajímá autora článku, bez hlubšího pohledu na celé umělcovo oeuvre. Výňatky kritiky Tiepolova díla, od různých autorů, mi zde přijdou zhola zbytečné.

26.12.2020

Dřevoryty jsou fantastické! Bohužel část s moderním uměním mne ponechává úplně chladným. Dříve umění mluvilo k lidem, dnes si svůj paskvil musí každý autor náležitě okecat, aby to lidi náležitě pochopili. A to nepíši jako nezasvěcenec.

16.11.2020

Za prvé bych chtěl reagovat na komentář uživatele, který shledává knihu pro laiky nepřehlednou a nestravitelnou. Bohužel se jedná o odbornou publikaci, nikoliv o knihu populárně naučnou. Plně chápu uživatelovo zklamání a dezorientaci, nicméně celek barokního Chrudimska smrsknout na 127 stran je hrdinský čin sám o sobě a bude sloužit jako odrazový můstek pro další badatele. Pro začínající umění-milovné uživatele bych na start doporučil knihu Jaroslava Herouta – Slabikář návštěvníků památek.
Zpátky ke knize. Kniha nádherně popisuje umělecký vývoj barokního Chrudimska a jeho nejdůležitější protagonisty. V kraji se vyskytovala četná řada originálních uměleckých osobností, mezi nimiž vynikali dílna Pacáků a, pro mě osobně nejoriginálnější sochař chrudimského kraje, Jan Albert Devoty.
Tvůrcům přeji, aby své poznatky ještě více rozšířili a vložili do většího celku, podobně jako tomu bylo v případě výstavy Olomoucké baroko v roce 2010.

28.10.2020

Dojmy z knížky dělím na dvě části. Za prvé - to co jsem se dověděl o neobyčejně krásném životě paní Šulákové a za druhé - zbytečně tahané dějinné souvislosti, které autor doplňuje o svůj pohled na věc a komentáře, které se v žádném případě neshodovaly s mým přesvědčením. Bohužel to druhé této knize fatálně škodí.
Autor komentuje různé politické a společenské chvíle, kterými prošla naše zem, vkládá do toho své úvahy a poté, skoro v každé kapitole, nezapomene sdělit, že politika Jarmilu Šulákovou nikdy nezajímala. No pokud politika nezajímala Jarmilku, tak proč je tomuto vystaven čtenář, který se zajímá pouze o její život? Tyto dějinné zvraty a situace bych naťukával lehce.
Jinak abych se vrátil k samotné osobě Jarmily Šulákové. Paní Šuláková je vzor valašských ctností, osoba která byla stále pozitivně naladěná a rozdávala radost všude, kam přišla. Pokaždé když stojím nad jejím symbolickým hrobem v dřevěném městečku v Rožnově pod Radhoštěm, tak mi slza ukápne, ale hlavně mne hřeje pocit, že existoval někdo další kdo se zasadil velkou měrou o zviditelnění valašského folkloru. A to není málo.

03.09.2020

Legendy nemohou být přepsány a podruhé nevkročíš do stejné řeky. Na mne působila kniha dosti křečovitě, oproti předchozím dílům. Je pravda, že uběhlo bezmála 15 let a Sapkowski zkrátka ztratil dech.
Nadstavená látka, nic víc. Vsadím se, že za půl roku už si nebudu pamatovat o čem kniha byla.

3 26.08.2020

No na těch pět hvězd to skutečně není. A to jsem ještě moc hodný, že jsem dal čtyři.
Pane Sapkowski, co jste mi to udělal? Když děj začíná být nejvíce napínavý, tak tam hodíte zbytečný popis bitvy, která by se dala shrnout na jedné či dvou stránkách. Bohužel jsme byli svědky toho, jak tamta kohorta dodrbala tu druhou, ta první kohorta tu třetí a do toho všeho ještě řezání končetin v polním lékařském stanu.
Občas děj skáče jak se spisovateli hodí. Ta maličká postava o které mluvil na začátku se vynoří třebas na konci, i když už samotní nevíte co tam vůbec dělá.
Ale křivdil bych, kdybych psal, že kniha nemá své kvality. Kvality má a velké, jen je to takové vcelku dějově hups sem, hups tam.
Vůbec bych sem netahal děj her od CD Projektu Red. Tam si hoši polští šli vlastní cestou a jak tu nejednou zaznělo, dařilo se jim to lépe než našemu, obecenstvo promine, penězo-hltovi Sapkowskému.
Universum Zaklínače miluji a každý si v tom najde to své. Přesto se nemůžu ubránit většímu udivení nad fanatickými fanoušky, kteří hltají vše od A - Z.
Má to své plusy i mínusy.
Ale i přesto, i když s velkým loupáním v zádech, se klaním celému Sapkowskému dílu.

2 02.07.2020

Knihu jsem četl podruhé. Nechci nijak spoilerovat, ale od prvního přečtení jsem si pamatoval pouze tohle: ledovou plochu, skřípění bruslí, krev a smrt. Temný příběh, který se započne vyprávět v jedné malé chaloupce uprostřed močálů a končí obrovskou katarzí a temnou pomstou na všech, kteří stáli malé vlaštovičce v cestě. Perfektně vykreslené postavy i do toho nejmenšího bastarda. Nu a lovec lidí Bonhart? Většího a temnějšího záporáka, abys pohledal (v kresbách paní Komárkové dost připomíná Petra Hapku…). Geralt je trochu upozaděn, avšak pochopitelně. Pokud bych se měl malinko vrátit k ilustracím, tak jsou znamenitě provedené. Bohužel u některých výtvorů je citelné, nakolik autorku bavili, nebo ne.
Tento díl se mi četl takřka nejlépe a jedním dechem.
Pane Sapkowski, jednoduše tleskám!

Líbí se mi na začátku to menší intermezzo, které shrnuje celý děj předchozí knihy, navazuje na něj a chvíli se ohlíží přes rameno. Pak se dostáváme konečně ke známému Geraltovi, který vegetí v Borkilonu po třeskutém duelu s Vilgefortzem. Potěšily mne nové postavy, zejména perfektně napsaný upír Regis, který více než většina nových postav ihned vstane z popela vaší fantasie a dostane jasný tvar. Milwa, ač také nová postavička, mi přijde na její tragičtější osud ke konci, trochu otravná. Za to z Ciri se stala dobrá zbojnice se vším všudy, která se těší ze života Sapkowského světa a uplatňuje drsné umění z Kaer Morhen. No a Yennefer? Chudák holka...

6 12.04.2020

U první půle knihy jsem docela skřípěl zubama, protože se nic nedělo a dlouhatánské popisování krajiny pro dokreslení čtenářovy fantasie je u Sapkowského trochu abnormál. Za to ale vyvedeno do nejjemnějšího detailu, což může někdo akceptovat s nadšením a někdo taky ne. Byla to vskutku dlouhá overtura. Ale pak už se do toho Andrzej opřel tak, jak to mám rád. Vysoká politika, prokreslené postranní postavičky, magie, Geraltovy nálady a excelentní závěr s Ciri a Potkany, šoupl děj zase do správných kolejí. Opět jsem knihu četl s větším odstupem a znova.

O krok dále ve vědění o českých barokních malířích...

16.03.2020

Tu jednu hvězdičku nedávám do celkového počtu záměrně. Na panu Sapkowskému mne nejvíce štve to, že příliš okecává nepotřebné věci, které zpomalují bezvadně rozeběhnutý děj. Například střetnutí a rozprava králů, nad nastalou politickou a válečnou situací. Tuhle pasáž jsem četl se skřípěním zubů. Ono se není čemu divit, stejné postupy psání a politikaření drží i ve své husitské trilogii.
Jinak si nejde na nic stěžovat, postavy prokreslené a živé, děj napínavý až hmatatelný. Slibný začátek celé zaklínačské ságy.
(Četl jsem poněkolikáté s větším odstupem času.)

4 13.02.2020