Murphy722 komentáře u knih

Tu jednu hvězdičku nedávám do celkového počtu záměrně. Na panu Sapkowskému mne nejvíce štve to, že příliš okecává nepotřebné věci, které zpomalují bezvadně rozeběhnutý děj. Například střetnutí a rozprava králů, nad nastalou politickou a válečnou situací. Tuhle pasáž jsem četl se skřípěním zubů. Ono se není čemu divit, stejné postupy psání a politikaření drží i ve své husitské trilogii.
Jinak si nejde na nic stěžovat, postavy prokreslené a živé, děj napínavý až hmatatelný. Slibný začátek celé zaklínačské ságy.
(Četl jsem poněkolikáté s větším odstupem času.)

4 13.02.2020

Tady není opět co vytknout. Vše je takové jak má a ikonografie drží pohromadě jako Marigold svoji loutnu. Nejdojemnější a nejlepší je příběh trubadúry Essi Daven.

Pamatuji si ještě časy, když Zaklínače nikdo neznal. A potom se strhla docela lavina. Nu ale pojďme zpátky k hodnocení. Co se týče této první knihy, tak je to obrovský počátek zaklínačské ikonografie v plném slova smyslu. Povídky jsou bezvadné. Některé více a některé bohužel méně. Ale co byste také chtěli? Vždyť to byla prvotina. Dodnes si vzpomínám, jak studio CD Projekt Red vytvořilo první počítačovou hru o Zaklínači a mě běhal mráz po zádech, když jsem viděl první úvodní filmeček, kde do detailu, a dle knihy, je vylíčen Geraltův boj se Strigou. Nedám na knihu dopustit a už vůbec ne na slovanskou mytologii, která se v ní ukrývá.

Kniha posouvá velký kus dopředu umělecko-historické povědomí o jednom z nejgeniálnějších českých malířů baroka. Studie jednotlivých autorů jsou propracované a velmi hodnotné na nové zjištění o tomto malíři, pohledem dnešních badatelských norem. Přišly mi docela zbytečné statě o ikonografii jednotlivých děl a kapitola historie výstav o životě a díle Brandla. Jen za tohle jsem dal hvězdu dolu.

10.07.2019

V první řadě patří neskonalý obdiv talentu a píle, které předvedla manželská restaurátorská dvojice - Šárka a Petr Bergerovi. Svého úkolu se zhostili se vším nadšením a erudicí sobě vlastní. Celá Křížová cesta (14 pláten) zabrala neuvěřitelných osm let pečlivé práce, na jejímž konci se stkví tento barokní klenot ve svém plném lesku.
Pro mnohé návštěvníky výstavy by dozajista některé výjevy vyzněly groteskně, v anatomii, ve výrazech postav na plátnech, ale zkrátka to už byla malířská manýra druhé poloviny 18. století.
Katalog obsahuje i menší medailonek umělce z pera Petra Arijčuka.

20.03.2019

Katalog se váže k první monografické výstavě díla barokního malíře Jana Kryštofa Handkeho. Publikace mapuje výběr Handkeho tvorby, která byla představena návštěvníkům v olomouckém muzeu, ale v závěru se Milan Togner zabývá nejznámější Handkeho zakázkou - kaplí Božího Těla v jezuitském konviktu v Olomouci. Bylo by třeba splatit dluh tomuto umělci a sepsat řádnou monografii s recentní fotografickou přílohou, neboť osoba jako J. K. Handke by si ji dozajista zasloužil.

18.03.2019

Na počátku toho všeho, byl Miroslav Donutil, který ve svých vyprávěních, nám klukům v osmé třídě, vyprávěl z CD nosičů o Frantovi Kocourkovi. My jsme si tyhle vzpomínky ihned zamilovali a žili jsme jimi po celou dobu. Některé hlášky natolik zlidověli, že se jima častujeme dodnes. Střední škola dovršila Donutilovy historky tím, že vyprávění o Frantovi s námi prožíval i jeden kantor, u kterého hláška: "...bratře plukovníku!", byla na denním pořádku. A pak po tom všem jsem se přestěhoval do Brna, kde Franta žil celý svůj život a vzpomínky na něj tu přetrvávají dodnes. A já neustále hltám celé tohle město se svojí historií, neopakovatelným barokním uměním, brněnskou bohémou a neustále žijícím odkazem Franty Kocourka. Časem jsem se dověděl o této knize a skoro jsem sprintoval do knihkupectví, abych si ji koupil. Franta Kocourek byl velikán a osobnost, v dnešním měřítku, takřka nadčasová. Ale bohužel i velké srdce tohoto muže, který by se pro všechny rozdal, jednoho dne puklo. Legendami se stávají lidé až po svém životě, ale Franta tohle dokázal již za života svého. Ač jsem Frantu Kocourka nikdy osobně nepotkal, tak mi vzpomínka na něj vykouzlí pokaždé úsměv. Nikdy nezapomenu!

1 28.11.2018

Kniha je napsána s láskou pro detail a je to patrné z každé stránky. Poznámkový aparát je přebohatý a není opomenuta žádná skutečnost či okolnost ohledně zmíněného fenoménu.
Náboženská bratrstva nedemonstrovala jenom svoji zbožnost, ale také okázalost a lesk, se kterými se vnějšímu světu prezentovala, jak tomu bylo v baroku zvykem. Díky těmto spolkům byly nákladně pořízeny, vyzdobeny a především vystavěny oltáře v brněnských chrámech, které si můžeme prohlédnout dodnes a u kterých se pravidelně bratrstva setkávala a sloužila mše za svoji spásu, ale hlavně za zemřelé (S vyjímkou některých dnes zaniklých oltářů ve farním kostele svatého Jakuba.). Dnešnímu člověku připadne až úsměvné, kolik času, úsilí a hlavně peněz investoval barokní člověk do náboženství.
Ale zkrátka barokní doba je kouzelný historický úsek, kdy se člověk modlil, žasl nad "božím divadlem" a žil ve společenství slibující lepší zítřky skrze církevní hodnostáře a širokou družinu náboženských řádů.

06.11.2018

Ze začátku mi dovolte, abych začal hodnocením knihy. Kniha si zaslouží bezesporu všech pět hvězd, tak jako je má nad hlavou sám Johánek z Pomuka (Nepomuka? Nebo snad bych měl říci Johánek Velflínův?). Autor čtivou formou přibližuje prozatímní vybádané informace o životě Jana Nepomuckého, jeho vzrůstající uctívání v českých zemích, blahořečení, svatořečení a následný růst kultu i jeho nevyhnutelný pozdější pád. Na knize velice oceňuji lidský přístup autora k této citlivé historicko-náboženské postavě, která nadělala vrásky několika historikům a způsobila tolika lží, nepřesností, znesvářila několikrát intelektuální vrstvy a rozdělila je na opozitní tábory argumentující svou neskonalou pravdu. Přesto si však postava Jana Nepomuckého místo v našich dějinách právoplatně zaslouží, neboť se stala již zažitou tradicí, bez které bychom si dnešní českou zem nedovedli představit. Jan Nepomucký přispěl svojí pravdou i nepravdou do nádherného uměleckého univerza českého i moravského baroka. Bez památky na něj by barokní malíři, sochaři a architekti neměli práci, potřebnou inspiraci, zbožnost a nevzniklo by tolik pozoruhodných prací, které obdivuje erudovaný i prostý divák dodnes.

2 13.07.2018

Přínos této knihy je badatelsky obrovský. Pečlivost, erudice a všechny ctnosti badatelské z ní skutečně tečou ven. Jen je tu jedno velké "ALE". Badatelka se zabývala i tématy, které se zkrátka nedají číst. Hůře pro čtenáře, který Weissovo dílo nemá tak nakoukané jako ona a nemůže s ní plně souhlasit ve všech napsaných výrocích. Kapitola: "Stylový vývoj díla F. I. Weisse" je zkrátka nestravitelná a bez důležité fotografické přílohy. Posléze když se čtenář probojuje ke katalogu, tak zjistí, že je to opět text bez řádné recentní fotografické přílohy. Autorka popisuje sochy, které si zkrátka musíte domyslet. A to je u tak pečlivě vystavěné monografie hrozně málo. Je to škoda.

09.05.2018

Kniha je vzorným příkladem badatelské činnosti nad vybraným specifickým předmětem, kterým je v tomto případě bývalý skicář Dionysia Strausse. Italskou kresbou se Milan Togner zabýval celý svůj život a je to skutečně poznat.

25.04.2018

Pro laiky je tato kniha to nejlepší, co mohlo být ke stálé expozici baroka napsáno. Krátké umělecké medailonky, výborná fotografická příloha doplňující jednotlivá katalogová hesla a čtivá forma. Co více by si mohl laický i odborný čtenář přát?

19.04.2018

Kniha o životě a díle předního barokního sochaře, působícího na Moravě, je vyčerpávající. Ale mohla by být ještě lepší. Chápu, že tím by se prodloužil celkový proces bádání, avšak postava Winterhaldera st. by si to dozajista zasloužila. Co u naučných knih o výtvarném umění neustále kritizuji a stále mi hodně chybí, je kvalitní a vyčerpávající fotografická dokumentace. V této knize ji nebylo pomálu, avšak i zde ji je poskrovnu, což je velká škoda. A v neposlední řadě některé fotografie jsou dosti amatérsky nafocené. V závěru práce mi chybí kompletní katalogizační výpis děl Winterhaldera st. Přes všechny výtky je kniha důstojnou oslavou Winterhalderovi práce.

12.04.2018

Neskutečně poutavý příběh, který se odehrál před 65 lety, má svůj důstojný konec. Postava pátera Toufara musela být v kraji Vysočina opravdu jako Boží zjevení. Zajímalo by mne, kdyby Toufar tyto hrůzné činy přežil, jak by se na tento monstr-proces díval a jestli by těm parchantům dokázal odpustil. Inu, Boží muž už je konečně v Království nebeském i se všemi poctami, které se mu patřilo udělit. Kniha je dovětek božského zázraku mezi lidmi a je krásným důkazem toho, že když se lidé dobré vůle dokáží spojit, dokáží učinit vše co je možné i nemožné. Všem, kdo se o rehabilitaci těchto procesů i postavy pátera Toufara zasloužili, mají můj upřímný dík.

1 25.03.2018

Kniha se velmi krásně četla. Přiblížila čtenáři běžnou praxi v sochařské dílně. U těchto knih mne jen mrzí, že překlad německých textů není nikde poblíž přeložen a je nechán na volném překladu čtenáře, který někdy holt německy nerozumí. Kniha vznikla v pražském prostředí a její vazba na německé země je zde logicky zcela na místě. Do budoucna bych si přál, aby vznikla podobná kniha, ale z moravského prostředí. Neboť, troufám si tvrdit, na Moravě bylo více originálních sochařských tvůrců a dílen, než tomu bylo v Praze.

18.03.2018

Kniha je vyloženě zaměřena na široké masy lidí, kteří k holandskému malířství přistoupili poprvé. Není to ovšem výtka, ale je vyzní to posléze povšechně bez hlubšího ponoru do látky samotné.

15.03.2018

Kniha dokládá zručnost, jak velkého barokního sochařského mistra, tak fortel našich restaurátorů, jež mnohdy se sochami podobného charakteru udělají divy. Jediným mým povzdechem snad je pouze to, že se tak slovutná osoba sochaře Františka Preisse nedočkala ještě pořádné monografie.

28.11.2017

Tento díl byl stravitelnější rozhodně více, než ten první. Děj někdy příjemně odsýpal až se bohužel zarazil na opětovném vyjmenovávání všech přítomných okolo Reynevana. Což vždy byla ta nejtěžší rána čtenářova, kterou od spisovatele může dostat a ve které je Sapkowski rozhodně mistr. Ani romantika a jisté sexuální povyražení nechybělo, jen se to bohužel vše slévalo do bláta, krve a lačnosti husitů zplundrovat vše krásné, co lidské ruce středověké vyrobili. Nikdy jsem dějinnou linku husitství nepovažoval za něco, na co by se mělo pamatovat s hrdostí. Pokud bylo "Doba temna" období 17. až 18. století, kdy se tvořilo a stavělo všechno krásné, tak nevím čím horším nazvat husitská tažení. Až v tomto díle jsem si uvědomil všechny hrůzy, co se nejen v českých zemích, děly.

3 30.09.2017

Milan Togner patřil k našim největším odborníkům na olomouckou barokní sféru malířství a jeho malířské osobnosti. Uctívám jeho památku a jeho autorita se nedá zpochybnit. Bohužel kniha trpí vydáním v roce 2008, kdy mnoho pravd a bádání o olomouckém barokním malířství se přepsalo v dnešních časech. Další bohužel musím vyslovit tím, že i když kniha vyšla pod štítkem Univerzity Palackého v Olomouci, je v ní hodně překlepů a chyb. Informace o olomouckém barokním malířství jsou čtenáři předkládány v co nejsrozumitelnější formě (i pro laiky), ale i přesto je zde k vytknutí chudý obrazový aparát. V knihách o umělcích a umění by měly text vyvažovat zmiňované obrazy v něm a podporovat tak veškeré autorovo vyjádření o nich, případně jejich komparování s ostatními. Žalostní jsou ti čtenáři, kteří se chtějí o olomouckém baroku něco dovědět, ale mají před sebou pouhý text a nemohou polaskat své oko díly Lublinského, Strausseho, Handkeho, Sadlera a jiných. Pro neodbornou veřejnost je to velice ochuzující zážitek, když se do mnohých zmiňovaných kostelů nemohou ani podívat, jelikož jsou vesměs (mimo Olomouc) zavřené a pro návštěvníky nepřístupné.

25.09.2017

Napadá mne jedna věc, a to ta, jestli náhodou neudělal mistr Meyrink chybu v názvu knihy? S židovstvím se to tak nějak proplétalo, i nějaký ten židovský obchodník tam byl, o rusovlasé židovce ani nemluvě. Nu a že by mne ta kniha nějak strhla? V žádném případě! Doslova jsem se propletl a protrpěl začátek, kdy člověk vůbec netuší o co jde a rovnýma nohama spadne do příběhu, který nějak postrádá logiku a chtě-nechtě si připadá ztracen. Moje tetička má pravidlo, pokud ji kniha nestrhne do 100-té stránky, knihu odkládá a už ji nechce v životě vidět. V tomto bohužel, pane Meyrinku, jste mne zklamal. Nebo asi nejsem takový vysoký intelektuál, pro kterého jste to psal. Je mi líto...

1 29.08.2017