Mr.Moldau
komentáře u knih
Směšné lásky
Milan Kundera
To, jakým způsobem Kundera dokáže vdechnout postavám život, je vskutku obdivuhodné. Směšné lásky mě opravdu bavily. V jistých pasážích jsem se opravdu od srdce smál; obzvlášť u povídky Nikdo se nebude smát. A já se smál, až jsem se za břicho popadal! V knize je vše. Humor, filozofie, erotika… Prostopášníci, nevěrníci i oddaní milenci si rozhodně přijdou na své. Je to humorná kniha o vztazích.
Hana
Alena Mornštajnová
Překrásná kniha o lásce, smutku i naději. Dost se mi vryla pod kůži. Poplakal jsem si.
Strakoničtí souvěrci
Robert Ehrmann
Vskutku krásná kniha o každodenním i duchovním životě strakonických Židů. Jsem velmi rád, že alespoň literatura zanechává odkaz židovské komunity, jejíž existenci dnes ve Strakonicích připomíná jen nevýrazná pamětní deska přehlušená konzumem v podobě obchodního centra. Díky knize jsem se přenesl zpět do ulic strakonické židovské čtvrti a synagogy, která byla v důsledku normalizace v roce 1976 srovnána se zemí.
451 stupňů Fahrenheita
Ray Bradbury (p)
Fantastická kniha! Až mě mrazilo, jak je svého času nadčasová.
Malý princ v nás
Mathias Jung
Když jsem jako dítě začínal číst knihy, začal jsem si po čase klást otázku, zda si nás knihy občas samy najdou, aby námi byly čtené. Občas jsem měl totiž pocit, že nějaká kniha se nám dostane do ruky v období, kdy si klademe existenciální otázky a hledáme na ně odpověď. Ačkoliv jsem si tuto knihu koupil zhruba již před dvěma lety, zřejmě, jako v knize zmíněný domýšlivec, jsem ji odložil a doposud ji ignoroval. A nyní, možná ve správný čas, jsem měl silné nutkání si ji přečíst. A dobře jsem udělal. Kniha je jakousi reflexí našeho jednání v prostých, přesto zásadních, aspektech našeho života. A během jejího chvilkového čtení (neboť je vskutku krátká) jsem se nevědomě podroboval síle, jež nás přesahuje a v knize je hojně popisována. Ač se může kniha zdát na počet stránek krátká, o to je bohatší svým obsahem.
Den trifidů
John Wyndham (p)
Přiznám se, že než jsem se do knihy začetl, čekal jsem až epický souboj mezi člověkem a přírodou, kdy si masožravé rostliny začnou podmaňovat svět. Mé očekávání se částečně vyplnilo, ale zhruba ve třetině knihy začala být kniha spíše sociologickou sondou popisující vztahy lidí v určitých skupinách v podmínkách chaosu. Ačkoliv mi to přišlo trefné, ztratila se tím jistá dynamika děje, jež se vrátila zpět až v posledních kapitolách. Přesto oceňuji zdatně zvládnutou ich formu. Autor byl velmi pečlivý a zachoval kontinuitu příběhu z pohledu jedné postavy. Kniha mi vrátila jistou chuť po vědeckofantastické literatuře, jíž nebude na škodu si čas od času přečíst.
Město světla
Andrés Barba
Já teda nevím, ale kniha mě celkem zklamala. Děj mi připadal plytký, nedotažený. Místy jsem se poněkud ztrácel tím, jak autor až necitlivě utínal děj nějakou svou myšlenkou, kterou nedokázal pořádně rozvinout. Příběh tak na mě působil velmi popisně bez hlubšího ponoru, a tedy nedotaženě, až zanedbaně. Velká škoda, protože filozofie knihy mi přišla velmi zajímavá.
Tiché roky
Alena Mornštajnová
Krásně napsaná kniha. Jemné a citlivé. Jako bych tančil mezi stránkami, udržován v jistém napětí s nerušivou předvídatelností.
Romeo, Julie a tma
Jan Otčenášek
Chviličku mi přišlo, že čtu Kafku, v další kapitole jsem měl pocit, že jsem se začetl do Kundery. Velmi citlivě napsaná novela popisující příběh dvou zamilovaných lidí na pozadí temné kapitoly českých dějin.
Počátek
Dan Brown
Na Brownovi se mi líbí, že má vhled do různých oborů, které dokáže poutavou formou představit čtenáři a jejich teorie naroubovat na příběh tak, že čtenář jeho příběh bude hltat. Což se v mém případě stalo. Ačkoliv byl začátek příběhu až zbytečně táhlý, Brownovi se podařilo udělat z děje napínavou detektivku, od které jsem se nemohl odtrhnout. Za mě výborná kniha.
Žert
Milan Kundera
Kundera se někde uvnitř mě samého usadil, rozložil mě, hovořil mým jazykem, kdy každé slovo bylo zrcadlem, do něhož nahlédla má duše, zcela odhalená a křehká, aby se Kunderovi zcela poddala a vyvolala ve mně bázeň, kdy se mu cítím zcela oddán.
První den mého života
Paolo Genovese
Když jsem začal číst První den mého života, očekával jsem, že budu číst román s jistým psychologickým ponorem. Nestalo se tak. Místy mi děj připadal až nudný, nikam se neposouvající, jindy až bizarní. Popravdě jsem nevěděl, jak děj uchopit. Přesto nelze autorovi upřít, že umí čtenáře dostat tam, kam chce, což se mu povedlo. Ději jsem se nakonec podvolil a ocitl jsem se na emoční horské dráze, na jejímž konci jsem si uvědomil, že jsem zřejmě dočetl jednu z nejlepších knih o osobním rozvoji poslední doby.
Morálka lidské mysli
Jonathan Haidt
"Všichni jsme tady na nějakou dobu uvízli, tak už si s tím musíme nějak poradit." Haidt je pro mě superstar, jehož kniha mě naprosto nadchla. Tím, jak zevrubně popisuje psychologii morálky, s jakým respektem a vážností odkazuje na filozofy a politology a rozvádí dále jejich myšlenky, aby je zakomponoval do své teorie o morálce, se u mě katapultoval mezi elitu, která zasluhuje uznání. Morálka lidské mysli je bez nadsázky jedna z nejlepších knih, jakou jsem za poslední dobu četl.
Kacířka
Ayaan Hirsi Ali
Autorku obdivuji za její odvahu pojmenovat věci pravým jménem a za to, že neodvracuje zrak od problémů jako mnozí západní politici a intelektuálové. Její kritika islámu burcuje, aby vyvolala diskuzi o jeho reformě. Kniha je psaná velice uvážlivě, přesto šokuje a nebere si servítky. Čte se dobře a může možná složit i jako učebnice politologie. Jediné co mi při čtení vadilo bylo zaměňování názvu Nizozemska za Holandsko. Nevím, jestli to je chyba překladu. Jako milovník geografie mám rád, když se státy označují tak, jak mají. Autorčin rozsah znalostí o islámu mě však udivuje a autorku respektuji jako lidskoprávní aktivistku, která je rozhodně na svém místě.
Proces
Franz Kafka
Kniha bez začátku a snad bez konce. Přišlo mi, že kniha "nějak" začíná, plyne svým tempem, kdy jsem se jako čtenář pozastavil nad absurditou a jistou abstrakcí psaného textu, abych si vlastně na konci řekl, jak je kniha nadčasová a že je Kafka vlastně až brilantní autor. Byť se příběh může jevit jako těžkopádný, vlastně reflektuje jakoukoliv politickou dobu a že je vlastně každý z nás v pasti svého vlastního životního procesu.
Listopád
Alena Mornštajnová
Nečekal jsem, že mě děj tak strhne a rozloží mé emoce tak, že jsem při čtení knihy pociťoval celou škálu emocí, od těch pudových, až po ty vyšší. Od těch, které ve mně vyvolávaly vztek, obestřely mě smutkem až po ty, kdy jsem pociťoval až bázlivou víru ve vyšší spravedlnost, jejíhož domáhání nemají lidé nárok. Kniha se četla téměř sama, děj krásně plynul, zanořoval se do hloubky, a já s ním. Listopád je krásný smutný příběh aspirující na to, aby se z něj stala povinná četba ve školách.
Prokletí Salemu
Stephen King
King je mistr svého oboru. Kniha mě příjemně vtáhla do děje, vyvolala ve mně strach a působila na mě jako magnet. Byl jsem hladový po Kingových slovech, líbí se mi, s jakým citem pracuje s jazykem, jak bohatou slovní zásobu má. Líbí se mi, jak chladnokrevný vztah má King ke svým postavám, čtenář pak neví, co od něj čekat. Dokáže si krásně pohrát s postavami, jejich vztahy a příběhem, jehož součástí jsem rozhodně nechtěl být. Skvělý horor.
Král Krysa
James Clavell
Mnoho postav, mnoho charakterů, mnoho mužů v nedůstojných podmínkách zajateckého tábora. Již to si říká o jistou sondu do mezilidských vztahů. Clavell to zvládl skvěle. Místy příběh byl až plytký, ale bylo to tím, že jsem od knihy čekal něco jiného. Přesto jsem ji přišel na chuť a velmi mě překvapila. Ke konci byl příběh dynamičtější a konec mi dal prostor k zamyšlení nad sebou samými a postavením člověka ve společnosti nezávisle na místě a době, v jaké žije.
Paradoxní štěstí: Esej o hyperkonzumní společnosti
Gilles Lipovetsky
Přiznám se, že jsem od této knihy čekal víc. V určitých pasážích mě až nudila, nedokázala mě vtáhnout. Přesto považuji tuto knihu za zajímavé zamyšlení nad dnešním globalizovaných světem, ve kterém většinou až bezohledně konzumujeme tuto planetu. Líbila se mi více druhá část knihy, kde se autor zamýšlí nad člověkem jakožto konzumentem.