Monique201 komentáře u knih

Základní myšlenka je podle mě fajn. Noste svoje děti, nenechávejte je vyplakat. S tím naprosto souhlasím. Na co ale psát knihu o dvou větách, že. Autorka vychází z praktik jihoamerického kmene, který je blíže k původnímu stylu života člověka. Některé postřehy jsou fajn a je dost možné, že to, co vidíme jako pokrok, nemusí být nutně pokrokem pro naše děti, vztahy a pocit uspokojení. Ale démonizovat západní způsob života a dělat z nás naprosto deprivované jedince, to už je snad pobláznění autorky, povrchní vidění našeho života a nebo dobrý tah, jak prodat knihu co nejvíce lidem a říct jim, že za jejich podělaný životy můžou rodiče, co je vozili v kočárku. Beru to tak, že kniha byla napsána v 70. letech, kdy u nás u kontaktním a respektujícím rodičovství nebyla ani řeč - v tomto směru musela být i v USA docela převratná. U nás je (alespoň v mé bublině) populární v posledních letech, kdy už ale máme (pro ty, co mají touhu něco o rodičovství číst) daleko lepší alternativy (třeba AHA rodičovství nebo klidně i starší Kontaktní rodičovství od Dr. Searse), ve kterých se díky bohu nedočtete, že matka "přivodí" svou výchovou miminku homosexualitu a podobné žvásty. Nejraději bych knihu podrobila detailnějšímu zkoumání a konfrontovala s nejnovějšími studiemi, ale na to bohužel nemám čas. Moje mimino, ač tráví hodně času v šátku, bohužel není tak úžasně klidné a hlavně s příjemným svalovým tonem, jako ty Yecuanské (tvl má ta ženská vůbec děcka nebo vychovala jen mravenečníka a opičku?), že na to nemám bohužel čas a knihu jsem dočetla jen ze zvědavosti a jako super námět k diskuzi.

3 21.02.2023

Takové příběhy se nedají hodnotit jinak, než plným počtem bodů. Nebo by se neměly vůbec hodnotit. Člověk se dozví o lidech, vedle kterých žije a podle zdání ho nikdy nenapadne, co si prožili. Dotvoří si dějinné pozadí rodné krajiny. Jednu věc ale musím vytknout - i u předchozích dílů, stejně u této knihy, by bylo velmi vhodné nechat knihu před vydáním projít korekturou. Množství gramatických chyb, překlepů nebo i záměn jmen, je opravdu velké. Vzhledem k pamětníkům si myslím, že by si zasloužili, aby se jejich jména nekomolila.

2 12.02.2020

Nejgeniálnější dílo. Jsem ráda, že jsem jej četla po Hobitovi a Pánovi prstenů, protože bylo snazší orientovat se a doplňovala jsem si informace, které mi předtím chyběly nebo jsem je při čtení nepostřehla (původ a rody elfů, lidí, Valinor, vznik prstenů...). Nikdy bych tuto knihu neoznačila za nejnudnější, jak to dělají ti, kteří čekají klasickou beletrii. Silmarillion je studnice vědění o Ardě s pasážemi popisnými, ale i příběhy, které pro Středozemi, jako ji známe z Pána prstenů, mají obrovský význam. Nelze popsat pocit blaženosti, který jsem při čtení cítila. Úctu k Valar a vznešeným elfům, městům, která postavili a věcem, které vykonali a zpívá se o nich v písních. Ihned bych si chtěla knihu přečíst znova, a nejspíš to taky udělám.

9 09.01.2017

Výborná kniha, spousta napětí a pro mě nevšední příběh, protože je to moje první antiutopie, navíc asi první kniha od ruského autora.

10.10.2016

Tak já nevím. Nečtu moc romány pro ženy, takže by někdo mohl říct, že jsem hodnotila něco, co není pro mě. Začnu tedy pozitivní věcí: četlo se to samo a výborná oddechovka, byla jsem jednu chvíli i naměkko. Jenže: myslela jsem na naši učitelku literatury, jak popisuje typické znaky triviální literatury. Exotické prostředí. Peníze. A pak mě napadlo srovnání: 50 odstínů. Možná se teď chytáte za hlavu, ale pro mě je to to stejné schéma: obyčejná, divně oblečená dívka a záhadný muž ohromného majetku. Christian sadista, Will na vozíku. Oba s komplikovanou osobností. Zamilují se do obyčejné holky. No...já od 93% čekala propracovanější děj.

9 30.09.2016

Nevěděla jsem, jestli dát jednu nebo dvě hvězdičky. Kdybych dala dvě, tak jenom pro tu nostalgii, ale ta je způsobena předchozími díly. Ta jedna je za to, že se to čte samo a je to zábava. Bohužel zábava neznamená umělecký požitek. Ten námět je snad to nejhorší, co mohli vymyslet...Jednání postav mi vůbec v rámci série nesedí a zejména mi vadí jeden ,,otec". Kdo četl, tak jistě rozumí, že jistá osoba by snad ani nebyla schopna počít dítě. Je těžký napsat sem něco, abych nebyla konkrétní. Někde jsem četla, že je to jak špatná fanfikce. A je to pravda.

21 02.09.2016

Prvních 150 stran nad knihou visely 3 hvězdičky. Geralt a jeho družina šli, šli a šli, aby se na chvíli zastavili a pak zase šli. Místy jsem očekávala, že se k nim připojí Cahir, děj nabere spád, dozvím se jeho příběh...a ne. On se tam vždy jen objevil, aby mu Geralt povyhrožoval a opět se ztratil. I když musím uznat, že přes pocit - nebo spíš skutečnost - že se děj nikam neposunuje, jsem si čtení užívala. Každé hluché místo totiž spraví trpaslík, ať už Zoltan nebo v jiných dílech Yarpen. Bod za sympatie získává také papoušek Feldmaršálek Dudu (Rrrrva mať!).
K mojí radosti se děj začne posouvat v místě, kdy se objeví Regis. Druhá půlka příběhu už má silnější dějovou linku, spád...a Geralt (i přes všechno brblání osamoceného romantického hrdiny) má bandu. Co se s ní stane, to se dozvím v dalším díle.
Takže nakonec 4 hvězdičky, to není vůbec špatné...a doufám, že příští díl bude ještě lepší a bude tam víc z Yennefer.

3 04.08.2016

Za mě je to velmi přeceňovaná kniha. Kdyby nebyla tak známá a já si ji přečetla, možná by se mi líbila víc. Bohužel jsem měla vysoká očekávání, která zůstala nenaplněna. Tak jako jiní oceňuji postavu Smrti - vypravěčky, i když ani ta není dokonalá, spíš se mi líbí ten nápad. Co jsem moc nepochopila, bylo její pozorvání oblohy při něčí smrti...nevím, co to ve mě mělo vlastně vyvolávat. Jednoznačně nejmilejší postavou je pro mě Rudy Steiner aka Jesse Owens, naopak Liesel jsem si moc neoblíbila a nedokázala jsem pochopit ty nesčetné pasáže o rozdávání slov a v čem jsou ta její tak výjimečná, že si ji oblíbila i Smrt. Dále mi moc nevyhovovalo členění textu - různé poznámky o nějaké osobě, které podle mě nikdy nepřinesly nic závratného a to zejména poznámky z Dudenova slovníku, kde nám bylo objasněno slovo, které každý zná.

4 24.05.2016

Geniální věc pro všechny, co nemají rádi větné vzorce, členy a podobně. Po příchodu na vysokou jsem se musela naučit vše od základu a povedlo se to zejména díky této knížce. Takže nejen pro základky, ale pro všechny :)

Nejprve jsem viděla film, který mě hodně zasáhl. Inteligentní, milý, zdánlivě pohodový děj, u kterého člověk musí přemýšlet. Učitelka lireratury pro děti a mládež se o něm vyjádřila jako o slabém odvaru knihy. Proto jsem od knihy čekala něco víc, než bylo ve filmu, ale neshledávám rozdíl. Možná je to tím, že jsem film viděla před rokem a knížku přečetla dnes. Možná je to tím, že scénář stejně tvořil Chbosky. Jsem ráda, že knihu, kterou budu doporučovat stejně jako film, mám. Jsem ráda, že ve filmu byli skvělí herci, kteří dodali tu pravou atmosféru a odehráli příběh i v mých představách při čtení. Jsem ráda, že se tak jako více lidí tady ztotožňuju s některými myšlenkami Charlieho. Kdybych řekla, že by to měla být povinná literatura, zničila bych to kouzlo...tohle je kniha, ke které se musíte pročíst nebo vám ji doporučí dobrý přítel. Kniha, která se vám bude líbit, pokud máte zájem o lidi. O zajímavý lidi

5 25.12.2015

Možná jsem si měla přečíst původní, nerozšířenou verzi. Nevadí mi složitější jazyk a dlouhé stránky o myšlenkách, ale dialogy v citátech a rčeních se mi začaly velmi rychle zajídat. Nevnímala jsem souvislosti. Proto jsem zvolila taktiku prostě číst, nechat to na sebe působit a co mě nezajímá, nechat plavat. A tak se mi stávalo, že mě místy kniha nadchla a začetla jsem se a Ditu jsem, co se vztahů zejména k D.E. týče, chápala. Chápu, proč nemohla vést normální život. Zajímavý příběh, bohužel pro mě rozplizlý a s žádným spádem.

3 22.11.2015